Rubrika cestování:

Cestování dává člověku svobodu, učí ho se osamostatnit a postarat se o sebe. Zároveň dává mému životu smysl, proto cestuji, co to jde, a píši o tom blog. Věřím, že vás mé články inspirují ke svým vlastním cestám.

Křížem krážem Belgií

 9.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Do Belgie jsme se vydali autem z Nizozemska, o kterém jsem psal v minulých článcích – mrkněte třeba na ten o Zaanse Schans či Amsterdamu.

Baarle-Nassau – hranice, které jste ještě neviděli

Zastávek v Belgii bylo hned několik, ale většina z nich byla pro turisty pouze na pár hodin. My jsme jako první zastavili v Baarle. Jde o město, kterým procházejí hranice mezi Belgií a Nizozemskem, ovšem ne tak, jak byste čekali. V podstatě se jedná o několik částí Belgie umístěných na území Nizozemska. Část vesnice náležející Nizozemsku se jmenuje Baarle-Nassau, druhá část s názvem Baarle-Hertog náleží Belgii.

Na tomto místě je zajímavé, že hranice mezi oběma státy tvoří nepravidelné, chaoticky rozmístěné obrazce. Není tak výjimkou, když část domu stojí na území Nizozemska a část na území Belgie. V takovém případě jsou obyvatelé domu Nizozemci či Belgičané dle toho, na jakém území se nacházejí vchodové dveře domu.

Jako turisty vás v Baarle zaujmou všudypřítomné čáry na zemi označující hranice mezi oběma státy. U některých jsou také písmena NL a B značící, kde je Nizozemsko a Belgie. Pokud budete mít cestu kolem, rozhodně se zde stavte – strávíte zde přibližně tři čtvrtě hodiny.

Baarle – hranice mezi Nizozemskem a Belgií

Číst celý článek

Zahrady Keukenhof a mlýny v Kinderdijk

 8.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Zahrady Keukenhof jsme v rámci naší dovolené v Nizozemsku, Belgii a Lucembursku vůbec neměli v plánu navštívit. Rozhodli jsme se pro ně až na místě, neboť jsme měli dostatek času a také nám je dříve doporučovalo několik známých.

Keukenhof plné tulipánů a dalších květin

První věc, kterou o Keukenhof musíte vědět, je, že jsou otevřené pouze tři měsíce v roce – cca od konce března do června. Pokud tedy budete v Nizozemsku v jiném období, bohužel máte smůlu. Za další pamatujte na to, že zahrady Keukenhof navštěvuje obrovské množství lidí. A jak by ne, vždyť jde o jednu z největších zahrad na světě, ve které uvidíte nejen pro Nizozemsko tolik typické tulipány, ale také spoustu dalších květin a dekorací včetně obřích brýlí, mlýnu, laviček pro zamilované, chodníků po vodě a dalších zajímavostí. Z tohoto důvodu je doporučeno, a já to na základě naší zkušenosti doporučuji také, zahrady Keukenhof navštívit brzo ráno – otevírá se v osm.

My jsme do Keukenhof vyjížděli o půl osmé ráno z hotelu v Amsterdamu a na parkoviště jsme přijeli pár minut po osmé. Už v tu dobu tam pár aut stálo, ale nejvíc nás dostala velikost parkoviště – svou velikostí připomíná letiště. Než jsme vůbec zaparkovali, ujeli jsme po něm asi dva kilometry.

Vstupné do Keukenhof stojí 18 Eur na osobu a za parkování zaplatíte 6 Eur. Nejde tedy úplně o nejlevnější záležitost. Další smutnou skutečností je fakt, že vydáte-li se do zahrad jako my na konci března, zdaleka ne všechny květiny budou už rozkvetlé. Mimo pavilony se tak často budete dívat pouze na zaseté zelené rostlinky, které potřebují ještě pár týdnů, aby se proměnily v barevnou krásu, na kterou lákají propagační fotografie. Bohužel žádnou slevu na vstupné nedostanete. Na druhou stranu možná právě kvůli tomu, že rozkvetlých květin ještě není tolik, si zahrady, obzvlášť v ranních hodinách, užijete bez zástupů a davů lidí, takže je třeba zvážit, co vám vyhovuje více.

Zahrady Keukenhof

Číst celý článek

Amsterdam – město plné hříchů

 7.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Amsterdam mě dlouho lákal a zajímal, proto jsem byl na toto město zvědavý zřejmě nejvíce z celého Nizozemska, Belgie i Lucemburska. Právě v rámci této dovolené jsme Amsterdam navštívili. Rozhodli jsme se v něm strávit jeden celý den – pár lidí mi říkalo, že tam toho zase až tolik není. Já si naopak myslím, že Amsterdam toho nabízí dost, ovšem ten den na něj skutečně úplně stačil.

Ubytovaní jsme byli v hotelu Ibis Budget v jižní části města nazývané Amstelveen. Zde je Amsterdam vlastně úplně jiný než v centru – široké silnice, klidná doprava, spousta prostoru a málo lidí. Zkrátka takové klidné město – alespoň tak jsme ho poznali večer při svém příjezdu i následujícího rána. V centru je Amsterdam jiný – plný lidí, domů naskládaných jeden na druhým, ruchu, ale i vodních kanálů a marihuany. Zkratka Amsterdam, jak si ho zřejmě každý z vás představí.

Tramvaj a metro jezdí po stejné koleji

Z toho jsem byl vážně úplně hotový. Navštívil jsem desítky měst včetně Londýna, New Yorku, Washingtonu, San Francisca, Los Angeles, Las Vegas, Vídně či Berlína, ale tohle jsem nikde neviděl. Metro a tramvaj jezdí v Amsterdamu část cesty po stejné koleji. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsme přišli na nástupiště, odkud odjížděla tramvaj číslo 5, ale o kousek dál, ze stejné koleje i metro 51. Tak bacha, ať vás to nezaskočí jako mě. :)

Co se týče jízdenek, na zastávkách je vždy automat, který přijímá karty, hotovost ne. Doteď nevím, co přesně je potřeba naťukat, každopádně se nám podařilo omylem dostat až ke koupi hodinové jízdenky, která stála 3 eura na osobu. Při cestě z města zpět na hotel se nám stalo, že automat přijímající jedině karty všechny karty odmítal – jak nám, tak ostatním turistům. V tomto případě jsme prostě museli jít na další zastávku a koupit si jízdenky tam.

Číst celý článek

Navštívili jsme Naarden a mlýny v Zaanse Schans

 6.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Cestu napříč třemi evropskými zeměmi – Nizozemskem, Belgií a Lucemburskem – jsme opět plánovali několik měsíců dopředu. Našli jsme si místa, která chceme vidět, i parkování ve městech jako při cestě do Švýcarska. Opět jsme jeli autem, takže jediný rozdíl oproti Švýcarsku byl, že jsme si našli ubytování pouze na první tři noci a zbytek rezervovali až den předem, případně v daný den. Díky tomu jsme mohli program přizpůsobovat a na každém místě být kratší nebo delší dobu podle toho, jak moc se nám tam líbilo. Tento “trik” nám také ušetřil nějaké peníze, protože ubytování den předem nebylo tak drahé a také jsme se z dovolené vrátili o den dřív, než jsme plánovali. Pokud se do Nizozemska, Belgie a Lucemburska vydáte autem, doporučuji vám to udělat právě takhle.

Ubytování jsme jako vždy hledali přes Booking.com. Na cestě nás nepotkaly žádné komplikace – dálniční známky v žádné zemi mimo ČR jsme nepotřebovali, ekologickou plaketu také ne. Cestou jsme si vždy našli nejlevnější benzinku, přičemž nejlevnější je benzín v ČR, poté v Lucembursku a Belgii. V Nizozemsku a Německu je nejdražší. S sebou jsme měli pouze pár desítek eur, jinak jsme všude platili kartou. Kartou bylo možné platit prakticky všude, ne vždy to ale šlo bezkontaktně.

Po cca 800km v autě jsme první den měli ubytování ve vesničce Harskamp nedaleko Naardenu, který byl první zastávkou na naší cestě. Ubytování bylo v rodinném stylu na poklidném místě, takže jsme si v podvečer městečko prošli a poprvé obdivovali nizozemskou architekturu, která je v něčem podobná té, co známe z Velké Británie, ale úplně odlišná od té naší.

Naarden – malebné městečko na ostrově

Pokud do Nizozemska pojedete, toto město rozhodně navštivte! Na internetu ho najdete zmiňované jen tak mimochodem a jako povinnost pro každého Čecha, neboť je zde pohřben Jan Amos Komenský a má tu i své muzeum a kapli, my ale po projetí celého západu Evropy hodnotíme Naarden jako jedno z nejzajímavějších míst. Viděli jsme totiž něco, co nám zbytek Nizozemska neukázal – městečko na ostrově protkané úzkými uličkami s typickou nizozemskou architekturou, které od zbytku světa oddělovaly hradby, příkopy a vodní kanály, které jsme nejprve museli přejít, abychom se ocitli v srdci města. Mně se právě ony kanály s dlouhou silnicí, po které autem smí jet pouze místní, líbily nejvíc.

V Naardenu je možné parkovat zdarma hned poblíž vjezdu do centra města. Tam jsme auto na základě doporučení turistických informací na internetu nechali i my a zbytek prohlídky absolvovali po svých. Jakmile jsme přešli vodní kanály a ocitli se ve městě, dýchla na nás ona naardenská jedinečnost. Jak už jsem psal, jiné, podobné místo už jsme neviděli. Uličkami města jsme kolem deváté hodiny ráno, kdy lidé zřejmě ještě spali, došli až ke kapli Jana Amose Komenského, kde je dvůr s pomníčkem uprostřed, u kterého jsme se vyfotili. Muzeum otevírá vždy až ve 12h, takže pokud ho chcete navštívit, nevstávejte tak brzy jako my. :) My se spokojili pouze s pomníkem a pokračovali dál až na druhou stranu města. Nakonec jsme centrum celé obešli a asi o dvě hodiny později se vydali zpět k autu. Návštěva Naardenu je tedy záležitost dopoledne, i když posadíte-li se v některé z místních kaváren, můžete tu času strávit více.

Naarden – pomník Jana Amose Komenského

Číst celý článek

Romantika v Benátkách

 14.3.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Do Benátek jsme se vydali v rámci naší třetí návštěvy Itálie. Byla to naše poslední zastávka při cestě domů z Florencie a Pisy, o kterých jsem psal posledně.

Ubytování v Mestre, do Benátek pomocí MHD

Z Florencie jsme vyrazili po poledni, a protože cesta z Florencie do Benátek trvá autobusem asi 4 hodiny, dorazili jsme na hlavní autobusové nádraží, ležící hned vedle vlakového, až kolem půl šesté večer. Tou dobou už jsme za sebou měli ranní návštěvu zahrad Boboli ve Florencii, a tak jsme byli rádi, že se náš hotel AO Venezia Mestre nacházel jen pár desítek metrů od nádraží. Šlo o vysokou bílou budovu, která nabízela kvalitní ubytování s dobrou snídaní v podobě švédských stolů a současně příznivou cenu. Ostatně, hotel se nenacházel přímo v Benátkách, které si při vyslovení názvu tohoto města představíte (voda, kanály, lodičky apod.), ale v Mestre.

Mestre je část Benátek, nijak odlišná od jakéhokoliv jiného města. Zato Benátky jako takové jsou hromada ostrůvků propletených vodními kanály, které turisté, a my nebyli výjimkou, navštěvují. Ubytování přímo v Benátkách má ale několik nevýhod. Zaprvé dálkové autobusy z Česka či z jiné části Itálie vás dovezou pouze do Mestre, přes most do Benátek nezajíždějí. Za druhé je ubytování v Benátkách poměrně málo, za třetí jsou pokoje dlouho dopředu vyprodané a za čtvrté nejsou zrovna levné. Doporučuji se tedy ubytovat v Mestre kousek od nádraží, kde vás vyhodí autobus, a současně zde druhý den ráno koupíte jízdenku na MHD a za 15 minut se autobusem stavícím přímo před hlavním nádražím dostanete přes most do Benátek.

Při koupi jízdenek počítejte s tím, že možná budete stát frontu, a pokud jste například dva, nezapomeňte říct, že chcete 2 zpáteční jízdenky pro 2 osoby. Je to něco jiného než jízdenka pro 4 osoby, která vám po označení v autobuse ihned platí pro 4 lidi, a tudíž už nelze použít při cestě zpět.

Číst celý článek

Šikmá věž v Pise je opravdu šikmá

 15.1.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Už je tomu pár týdnů, co jste si na mém blogu mohli přečíst článek o tom, jak jsme se procházeli srdcem italské Florencie. To ovšem nebylo jediné město, do kterého jsme se během dovolené vypravili. Byla by škoda být tak blízko Pise a nezajet se tam podívat. Zvlášť, když je tamní věž známá stejně tak jako londýnský Big Ben nebo newyorská Empire State Building.

Poprvé s FlixBusem

Italové jsou strašní flegmatici. A to takoví, že nám onoho rána na hlavní autobusové nádraží ve Florencii přijel bílý autobus místo zeleného. Naštěstí nás o tom FlixBus informoval SMSkou, jinak bychom ten spoj hledali ještě dnes. Přesto jsme při cestě tam dali přednost autobusu namísto vlaku, který je o poznání dražší. Na druhou stranu je ale vlak rychlejší a pohodlnější. Pro srovnání, cesta tam nám trvala zhruba dvě hodiny a stála 125 Kč na osobu. Oproti tomu zpáteční cesta vlakem trvala hodinu a vyšla nás každého přibližně na 210 Kč.

Vzhůru na vrchol šikmé věže

Pisa je klidné město na západě Itálie. Z výšky je krásně vidět, jak je směrem na západ úplně ploché. A není divu, vždyť jen pár kilometrů od šikmé věže jsou pláže a moře. Osobně si po vystoupení z autobusu nejvíc vybavuji čistotu a klid, který byl v porovnání s Florencií o to výraznější. I když je Pisa velkým turistickým lákadlem, jde stále o menší město nesrovnatelné s velkoměstem. Na druhou stranu prostranství kolem šikmé věže je plné turistů. Ještěže jsou dokola desítky metrů otevřeného prostoru. Jen díky nim je u nejznámější atrakce v Pise pořád dost místa.

A dost místa bylo i pro nás. I když bylo před polednem, stejně jsme si po chvíli snažení našli místo k focení. Kromě věže, která je opravdu šikmá, nás ohromily i další skvostné atrakce. Na obřím trávníku si trůní mohutná katedrála Duomo di Pisa a hned vedle ní osmiboká křtitelnice (Baptisterium). Stejně jako vrchol šikmé věže můžete i tyto památky navštívit. Katedrála je dokonce zdarma. Vstupenku na šikmou věž, do křtitelnice a také na hřbitov Campo Santo jsme si zakoupili předem přes internet a celkem nás to stálo necelých 600 Kč na osobu.

Číst celý článek

Září v srdci italské Florencie

 1.10.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Florencie je považovaná za další z malebných italských měst, které milovník cestování musí navštívit. Vlastně ani nevím, proč tomu tak je. Já mám s Florencií spojenou především knihu Inferno od Dana Browna. V každém případě jsme se i my do Florencie vydali a obdivováním tamní architektury a jedinečné atmosféry strávili celkem tři dny.

Cestujeme už jedině s pomocí Google Map

Do Florencie samozřejmě můžete letět z Prahy, my ale zvolili jízdu autobusem, která přes Brno, Vídeň a Benátky trvá asi 17 hodin. To je zhruba stejně jako do Londýna, ale vzhledem k přestupu ve Vídni to uteklo mnohem rychleji. Jízdenka každého navíc stála cca 1300 Kč, za které bychom letenku na konkrétní termín hledali obtížně.

Ve Florencii jsme měli objednaný hotel (klasicky přes Booking.com), který nás na 4 noci se snídaní stál něco málo přes 7000 Kč. Šlo o menší ubytovací zařízení s několika pokoji a sdílenou koupelnou, které vlastnil příjemný Ital. Kousek od hotelu byla pizzerie oceněná Trip Adviserem, takže o večeře bylo postaráno. Nedaleko byla i autobusová zastávka linky, která nás za pár minut dovezla přímo do centra města. Co se týče orientace v neznámém městě, využíváme už prakticky jen Google Mapy, které nám nachází trasu pěšky či s využitím MHD, kdykoliv potřebujeme. Do mapy si také ještě doma vždy uložím všechna místa, která chceme vidět, a pak už jen chodíme po tečkách. Takže kdybyste mě ve Florencii potkali, jistě bych neustále koukal do mobilu. :)

Originál sochy Davida jsme si odpustili

Po příjezdu do Florencie jsme měli půlden, který jsme využili návštěvou odlehlejších a “méně významných” památek – začali jsme u San Marco Museum a pokračovali ke galerii dell’Accademia. Pokud se rozhodnete ji navštívit, uvidíte originál sochy Davida od Michelangela. Vím, že spousta lidí právě toto považuje za hlavní věc, kterou ve Florencie vidět, jenže… já na to umění zkrátka moc nejsem, a tak jsem se bohatě spokojil z kopií této sochy, kterou najdete před Palácem Vecchio. Galerii ale spousta turistů navštěvuje, čemuž odpovídají několikahodinové fronty. Ty ale můžete přeskočit, pokud si koupíte o něco dražší lístek od pouličních prodejců přímo před galerií.

Hned vedle galerie leží i další památky, třeba malebné náměstí Piazza della Santissima Annunziata, a o kousek dál také židovská synagoga, kterou jsme ale viděli jen přes plot. Mě osobně více zaujal kostel Santa Croce, který zaujme nejen svojí architekturou (připomínající křtitelnici a katedrálu Santa Maria del Fiore, kterou jsme navštívili později), ale také tím, že se uvnitř nachází hrobka již zmíněného Michelangela a Danteho Alighieriho. I tu lze tedy za pár eur vidět.

Od Santa Croce jsme první den pokračovali přímo k Palazzo Vecchio a spolu s davy turistů obdivovali onu sochu Davida. Po náročné cestě autobusem jsme toho ale první den už měli dost, a tak jsme ještě kolem krásného kostela Santa Maria Novella vydali na hotel kousek od vlakového nádraží. K tomuto kostelu, ale i k paláci jsme se ovšem vrátili následující dny.

pohled na Florencii z návrší Piazzale Michelangelo

Číst celý článek

V Silicon Valley u sídla Facebooku a Googlu

 26.8.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Naše měsíční cesta po západě USA se návštěvou národních parků Yosemite a Sequoia pomalu chýlila ke konci. Čekal nás v podstatě jen návrat do San Francisca a den volna, který jsme měli jako rezervu pro případ, že bychom se někde zdrželi. Cesta ze Sequoia National Park do hotelu v Oaklandu (toho stejného, ve kterém jsme strávili i prvních pár nocí po příletu) přitom vzala prakticky celý den. Přemýšleli jsme proto, jak bychom si cestu alespoň trochu zpříjemnili a pak nás to napadlo – stavíme se v Silicon Valley u sídla Facebooku a Googlu.

Facebook nemá žádné logo ani nápis

Sídla obou dvou firem jsou od sebe vzdálená asi půl hodiny cesty autem. My jsme se nejprve vypravili k Facebooku, který byl vzhledem k naší trase první na řadě. Plán byl samozřejmě jasný – omrknout budovy, trochu se projít po areálu a hlavně se vyfotit u obrovského nápisu Facebook.

Jeli jsme tehdy po dálnici s mnoha a mnoha pruhy, které jsou pro Ameriku typické. Jak jsme se ale blížili, z dálnice jsme sjeli a k samotnému sídlu už nás dovedly klidnější silnice. Hned jak jsme zahlédli budovy, bylo nám jasné, že sídlo Facebooku je obrovské. A také že ano. Kolem budov, které mají převážně světle modrou barvu, ale dalo by se říct, že září všemi barvami, které ovšem nijak nesouvisí s onou tmavou, “fejsbukovskou” modrou, se nachází jedno obrovské parkoviště. Vlastně objíždíte budovy dokola, což vám vezme alespoň deset minut, a pokud chcete, zaparkujete. To jsme při druhém kolečku udělali i my, protože nápis Facebook jsme ani na jedné z budov nenašli. Vylezli jsme tedy z auta a šli se zeptat nejbližšího kolemjdoucího. Řekl nám, že na rozdíl od Googlu Facebook žádné logo či nápis nemá, ale že turisté se fotí u obrovské cedule s palcem hned při příjezdu do areálu. OK.

Cedule se nachází u hlavní silnice, takže ji určitě nepřehlédnete. Mě nejvíc překvapilo, že u ní byl relativně klid – za cca 15 minut, co jsme se kochali, přišlo jen pár jednotek dalších nadšenců.

sídlo Facebooku

Číst celý článek

Návštěva národních parků Yosemite a Sequoia

 18.8.2017 |  cestování |  Petr Loukota

V poslední článku ze západu USA jsem psal o tom, jak krásný je Yellowstone. Také jsem říkal, že cesta do tohoto národního parku je dost dlouhá, a tak se nabízí otázka, zda lze cestou zpět na západní pobřeží USA vidět něco zajímavého. A představte si, že ano. :)

Solné pláně Bonneville

Po noci strávené v městečku Idaho Falls jsme zamířili zpět do Salt Lake City, kde jsme původně plánovali strávit alespoň chvíli. Z časových důvodů jsme ale pokračovali v cestě a po marné snaze nalézt příjezdovou cestu k jezeru jsme za krásného slunečného dne dojeli až k solným pláním Bonneville. Ty poznáte jednoduše – všude je bílo, jakoby napadl sníh. Až na to, že sluníčko pálí jako o závod. Na solné pláně můžete za normálních okolností vjet autem a začít pořádný race, my ovšem měli smůlu, neboť zrovna v ten den probíhal oficiální, opravdový závod. Jeden z pořadatelů nám ale dovolil jet alespoň na okraj, abychom si udělali nějaké fotky i s autem.

Solné pláně Bonneville

Solné jezero Mono Lake

Solné pláně bylo to jediné, co jsme ten den viděli. A po noci strávené ve městě Elko nás další den čekalo pouze solné jezero Mono Lake a ubytování v Mammoth Lake. Jak říkám, z Yellowstonu je to opravdu daleko. :) I Mono Lake ale stálo za to vidět. Jde o poměrně velké jezero, u kterého zaparkujete za pár dolarů na menším parkovišti a vydáte se na krátkou procházku až k vodě, která je, nečekaně, slaná. A to pěkně. Když to ní strčíte prst, pomyslíte si, že takhle mazlavou vodu jste ještě neviděli. V podstatě stejný pocit, jako byste ruku dali do oleje. A co teprve ty skalní útvary všude okolo. Ty jsou také ze soli, až se to skoro ani nechce věřit. A takových krás je podél jezera Mono Lake poměrně dost. My u vody strávili přibližně hodinu a pořád bylo na co koukat.

Mono Lake

Číst celý článek

Yellowstone – nejkrásnější park na západě USA

 16.8.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Konečně se dostávám k nejzajímavějšímu národnímu parku, který jsme v USA navštívili. Těžko říct, proč ve mně zrovna Yellowstone zanechal takové vzpomínky. Možná je to tím, že po mnoha národních parcích, ve kterých panuje horké slunečné počasí a všude kolem je písek, byl Yellowstone něco úplně jiného. Teplota vzduchu s naším příjezdem na sever klesla o 15 stupňů a my poprvé potřebovali vytáhnout mikiny. Šlo ale také o onu jedinečnou pestrobarevnost, kterou Yellowstone oplývá, a samozřejmě hromadu gejzírů a doutnajících děr, ze kterých jde jasně cítit síra. Příležitost zažít něco takového člověk prostě nemá každý den.

Ubytování kolem Yellowstonu bývají plná

Jedna z nepříjemných věcí, které k Yellowstonu patří, je fakt, že je strašně daleko. Pokud poletíte na západ USA, ať už do San Francisca či do LA, pravděpodobně na tento národní park stejně jako mnoho dalších turistů nebudete mít čas. Zřejmě dojedete jen k Monument Valley a odtamtud už se budete vracet na západní pobřeží. Abyste si mohli dovolit jet až na server, potřebujete k tomu hned několik dní navíc. My do Yellowstonu jeli zhruba den a půl s tím, že nás cesta vedla přes Salt Lake City a také tři nové státy – Wyoming, Idaho a Montana. Zpět k pobřeží to pak bylo ještě horší, cesta trvala asi dva dny, ovšem vzali jsme to přes Yosemite Nation Park a Sequoia Nation Park. O těch ale zase příště.

Druhou odlišností oproti ostatním parkům je to, že u Yellowstonu je na poslední chvíli nemožné sehnat ubytování. Alespoň nám se to den předem nepodařilo, a tak jsme byli nuceni celý park projet až na sever a ubytovat se ve městě Gardiner. Vzpomínám si na to jako dnes. Jeli jsme krajinou, většinou lesem. Už se stmívalo, přesto jsme stále potkávali auta. Zanedlouho se na obloze objevil obrovský měsíc a my do města přijeli až za tmy. Cestou jsme ale (a ne naposled) viděli u silnice několik bizonů. Přestože v průvodci píší, že se od tohoto mohutného zvířete máte držet alespoň 100m, lidé si ho na mnohem kratší vzdálenost fotili. To jsme následující den udělali také. Přiznám se, že mít bizona pět metrů od auta a později kolem něj dokonce jít, není zrovna nejpříjemnější. :)

Mammoth Hot Springs

Číst celý článek

Mohly by vás zajímat také další články

Neodcházejte! Na další straně jsou také zajímavé články.

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

marian dne 28.2.2019 k článku Los Angeles je o Hollywoodu

Zaujimave, chystame sa do Californie, vratane 2 noci v L.A. Tak som zvedavy co stihneme. Nerobim si velke nadeje, od L.A. nemam ziadne velke ocakavania, beriem to skor ako letiste kam priletime a odkial vyrazime na cesty:-)

Petr Loukota dne 15.7.2018 k článku Návštěva Warner Bros. studií aneb Tři hodiny ve světě Harryho Pottera

Dobrý den, lístky je možné zakoupit přímo na oficiálních webových stránkách. :)

Jana Kosařova dne 13.7.2018 k článku Návštěva Warner Bros. studií aneb Tři hodiny ve světě Harryho Pottera

Dobrý den, prosím vás o radu, kde je možné dopředu zakoupit lístky do studii Warner Bros. na prohlídku Harryho Pottera? Nevíme kde zakoupit. Děkuji. Jana K.

Simona dne 25.4.2018 k článku Lucembursko a německý Eltz Castle

Ty hrady mě lákají ze všeho nejvíc. Ještě pár článků (a hlavně fotek) a začnu balit kufry. :-)

Marek dne 3.2.2018 k článku Řím – město plné historie, ale i chaosu

Super článek, Řím je opravdu úžasné město. V létě jsem ho navštivil a musím říct, že mě velmi nadchlo. Byli jsme pouze na 3 dny, pak jsme cestovali ještě do Neaopole, ale i za 3 dny se dají zvládnout skoro všechny památky pěšky a ani se moc nenachodíte :). Jinak doporučuji vstupy do památek zakoupit online předem, ať nečekáte zbytečně velké fronty.

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.