Bern – hlavní město Švýcarska

 13.4.2017 |  cestování |  Petr Loukota

V pondělí ráno jsme měli ještě takřka celý týden dovolené před námi a zahájili jsme ho velkolepě – snídaní v hotelu s výhledem na Lucern a následnou cestou do hlavního města Švýcarska – Bernu. Protože bylo hezké počasí, rozhodli jsme se jet delší trasu, která ale obdobně jako předchozí dny vedla kolem jezer, a tak slibovala nádherná panoramata. A dobře jsme udělali. Cesta z Lucernu do Bernu se klikatila kolem křišťálově modrého jezera a hor v dálce, které i z auta působily úžasným dojmem. Přemýšleli jsme, jak je možné, že ve Švýcarsku je voda opravdu modrá, nikoliv hnědá či zelená, a pod skalisky jsme se autem točili podél skal a vody, až jsme se konečně začali přibližovat městu.

Bern – federální palác Švýcarska

Klidné předměstí střídá rušné centrum

Při průjezdu předměstím a okrajem Bernu se mi vybavilo jiné město – Washington D.C. Nevím, ani proč. Zřejmě kvůli mnoha rodinným domkům naskládaných za sebou, dlouhého zeleného trávníku před nimi a ulicím bez městské hromadné dopravy. Když si člověk odmyslí palmy, je to takové vlastně i v Beverly Hills.

Když jsme konečně dorazili na parkoviště, překvapil nás systém, který byl tentokrát stejný jako v České republice – nejprve určíte, jak dlouho budete na parkovišti stát, pak zaplatíte a jdete. Všechna ostatní parkoviště ve Švýcarsku nám jen dala lístek a platili jsme až při odjezdu.

První turistickou atrakcí v Bernu byl v našem případě medvědí park Bärengraben. Divil jsem kolik turistů chodí obdivovat medvědy, bylo jich skutečně dost. Pro mě to byl zážitek podobný těm, které znám ze ZOO – z výšky se koukáte na několik medvědů, které se jako hromotluci přesouvají z místa na místo. V Bernu se můžete medvědím parkem také projít, samozřejmě vše v bezpečí za plotem. Stačí sejít po schodech dolů. My jsme se ovšem namísto toho vydali přes most a ulicí Kramgasse jsme pokračovali do centra.

Přestože ulice Kramgasse vede až k bernskému orloji a nabízí také jakousi obchodní pasáž (kryté obchody podél ulice), už po ní jezdí městská hromadná doprava, a tak ucítíte první závan ruchu města. My jsme ulici prošli celou až po cestě zpět, nyní jsme raději brzy odbočili ke katedrále Münster osvícené teplým poledním sluncem.

Katedrála, která se nedá vyfotit, a pohoda před federálním palácem

Münster Cathedral je jedna ze staveb, které v Bernu rozhodně stojí za návštěvu. Pro turisty jde zřejmě o největší budovu ve městě, kterou vzhledem k malému prostoru a podivným holým stromům budete mít jistojistě problém vyfotit. My jsme fotek udělali jen pár, namísto toho jsme se kochali. Mezitím nám sluníčko hřálo do zad a lidé v parku katedrály obědvali. Opravdu, ve Švýcarsku se během obědové pauzy zřejmě chodí na čerstvý vzduch a jídlo v přírodě. Alespoň tak to zde mnoho místních dělalo.

Když jsme se od katedrály rozhodli jít dále, chvíli jsme se motali v uličkách a vyhýbali se tramvajím, až jsme se konečně dostali na velký, prázdný prostor, který zdobí pouze pár ze země stříkajících vodotrysků. Byl to prostor před federálním palácem Švýcarska, kde řada turistů seděla na zemi a odpočívala. My jsme udělali totéž.

Bern – orloj Zytglogge

Nejvíc se mi líbil orloj a velké šachy

Během našeho odpočinku před federálním palácem jsme si nemohli nevšimnout shluku lidí, který se hromadil opodál. Samozřejmě nás zajímalo, o co se jedná, a tak jsme se šli podívat. Když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že lidé tvoří kruh, v jehož středu se nacházejí obrovské šachy, a dva pánové mají právě rozehranou vcelku vyrovnanou partii. Protože miluji šachy, neodolal jsem a chvíli se díval. Asi po dvaceti minutách mi došlo, že tato hra musí trvat už několik hodin, a tak jsem se závěru bohužel nedočkal.

Jak jsem již zmínil, cestu zpět na parkoviště jsme absolvovali ulicí Kramgasse, na kterou jsme se navázali přímo u bernského orloje Zytglogge. Mně osobně se orloj moc líbil, navíc když zvážím velikost a čitelnost ciferníků. Udělal jsem si proto několik fotek, zatímco moje drahá polovička nakupovala v místním krámě pohledy.

Dům, ve kterém bydlel Einstein, a zahrada Rosengarten

Závěr Bernu patřil zastávce u domu Kramgasse 49, ve kterém kdysi bydlel Einstein, a nedaleké zahradě Rosengarten, která leží nad městem a nabízí výhled právě na tu část města, kterou jsme asi čtyři hodiny chodili. Zahrada je poměrně velká a rozhodně jsme nebyli jediní, kdo ji chtěl navštívit. Hned na rohu najdete restauraci, která byla plná. Tak jsme si dali alespoň zmrzlinu a pár posledních desítek minut v Bernu nasávali atmosféru.

Ubytování s opravdu nádherným výhledem na hory

Ve Švýcarsku jsme si mimo jednotlivých míst užívali také ubytování. Záměrně jsme tři z nich vzali někde v kopcích s tím, že jistě budeme mít výhled na hory. A opravdu měli, tentokrát ten nejhezčí. Hotel vlastnila starší paní a pán, kteří nás ochotně ubytovali, podiskutovali s námi a druhý den při společné snídani nám dali tipy ohledně našeho dalšího programu. Ačkoliv jsme cestou z Bernu chtěli navštívit ještě hrad Neuchatel a na místě zjistili, že je hrad obklopený centrem města a ukazuje ze sebe jen špičku, tamní hory v hotelu U Babči, jak jsme ho přejmenovali, nám to bohatě vynahradily. Nádhera to byla večer, i ráno. :)

výhled na hory ve Francie z hotelu

Líbí se vám tento článek? Dejte o něm vědět ostatním

Vaše přátele na sociálních sítích by to mohlo také zajímat.

Přečtěte si, co k článku napsali ostatní

K článku zatím nikdo nepřidal komentář. Buďte první!

Napište mi, jak se vám článek líbil

Váš komentář se zobrazí po schválení.

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…