V pondělí ráno jsme měli ještě takřka celý týden dovolené před námi a zahájili jsme ho velkolepě – snídaní v hotelu s výhledem na Lucern a následnou cestou do hlavního města Švýcarska – Bernu. Protože bylo hezké počasí, rozhodli jsme se jet delší trasu, která ale obdobně jako předchozí dny vedla kolem jezer, a tak slibovala nádherná panoramata. A dobře jsme udělali. Cesta z Lucernu do Bernu se klikatila kolem křišťálově modrého jezera a hor v dálce, které i z auta působily úžasným dojmem. Přemýšleli jsme, jak je možné, že ve Švýcarsku je voda opravdu modrá, nikoliv hnědá či zelená, a pod skalisky jsme se autem točili podél skal a vody, až jsme se konečně začali přibližovat městu.
Klidné předměstí střídá rušné centrum
Při průjezdu předměstím a okrajem Bernu se mi vybavilo jiné město – Washington D.C. Nevím, ani proč. Zřejmě kvůli mnoha rodinným domkům naskládaných za sebou, dlouhého zeleného trávníku před nimi a ulicím bez městské hromadné dopravy. Když si člověk odmyslí palmy, je to takové vlastně i v Beverly Hills.
Když jsme konečně dorazili na parkoviště, překvapil nás systém, který byl tentokrát stejný jako v České republice – nejprve určíte, jak dlouho budete na parkovišti stát, pak zaplatíte a jdete. Všechna ostatní parkoviště ve Švýcarsku nám jen dala lístek a platili jsme až při odjezdu.
První turistickou atrakcí v Bernu byl v našem případě medvědí park Bärengraben. Divil jsem kolik turistů chodí obdivovat medvědy, bylo jich skutečně dost. Pro mě to byl zážitek podobný těm, které znám ze ZOO – z výšky se koukáte na několik medvědů, které se jako hromotluci přesouvají z místa na místo. V Bernu se můžete medvědím parkem také projít, samozřejmě vše v bezpečí za plotem. Stačí sejít po schodech dolů. My jsme se ovšem namísto toho vydali přes most a ulicí Kramgasse jsme pokračovali do centra.
Přestože ulice Kramgasse vede až k bernskému orloji a nabízí také jakousi obchodní pasáž (kryté obchody podél ulice), už po ní jezdí městská hromadná doprava, a tak ucítíte první závan ruchu města. My jsme ulici prošli celou až po cestě zpět, nyní jsme raději brzy odbočili ke katedrále Münster osvícené teplým poledním sluncem.
Katedrála, která se nedá vyfotit, a pohoda před federálním palácem
Münster Cathedral je jedna ze staveb, které v Bernu rozhodně stojí za návštěvu. Pro turisty jde zřejmě o největší budovu ve městě, kterou vzhledem k malému prostoru a podivným holým stromům budete mít jistojistě problém vyfotit. My jsme fotek udělali jen pár, namísto toho jsme se kochali. Mezitím nám sluníčko hřálo do zad a lidé v parku katedrály obědvali. Opravdu, ve Švýcarsku se během obědové pauzy zřejmě chodí na čerstvý vzduch a jídlo v přírodě. Alespoň tak to zde mnoho místních dělalo.
Když jsme se od katedrály rozhodli jít dále, chvíli jsme se motali v uličkách a vyhýbali se tramvajím, až jsme se konečně dostali na velký, prázdný prostor, který zdobí pouze pár ze země stříkajících vodotrysků. Byl to prostor před federálním palácem Švýcarska, kde řada turistů seděla na zemi a odpočívala. My jsme udělali totéž.
Nejvíc se mi líbil orloj a velké šachy
Během našeho odpočinku před federálním palácem jsme si nemohli nevšimnout shluku lidí, který se hromadil opodál. Samozřejmě nás zajímalo, o co se jedná, a tak jsme se šli podívat. Když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že lidé tvoří kruh, v jehož středu se nacházejí obrovské šachy, a dva pánové mají právě rozehranou vcelku vyrovnanou partii. Protože miluji šachy, neodolal jsem a chvíli se díval. Asi po dvaceti minutách mi došlo, že tato hra musí trvat už několik hodin, a tak jsem se závěru bohužel nedočkal.
Jak jsem již zmínil, cestu zpět na parkoviště jsme absolvovali ulicí Kramgasse, na kterou jsme se navázali přímo u bernského orloje Zytglogge. Mně osobně se orloj moc líbil, navíc když zvážím velikost a čitelnost ciferníků. Udělal jsem si proto několik fotek, zatímco moje drahá polovička nakupovala v místním krámě pohledy.
Dům, ve kterém bydlel Einstein, a zahrada Rosengarten
Závěr Bernu patřil zastávce u domu Kramgasse 49, ve kterém kdysi bydlel Einstein, a nedaleké zahradě Rosengarten, která leží nad městem a nabízí výhled právě na tu část města, kterou jsme asi čtyři hodiny chodili. Zahrada je poměrně velká a rozhodně jsme nebyli jediní, kdo ji chtěl navštívit. Hned na rohu najdete restauraci, která byla plná. Tak jsme si dali alespoň zmrzlinu a pár posledních desítek minut v Bernu nasávali atmosféru.
Ubytování s opravdu nádherným výhledem na hory
Ve Švýcarsku jsme si mimo jednotlivých míst užívali také ubytování. Záměrně jsme tři z nich vzali někde v kopcích s tím, že jistě budeme mít výhled na hory. A opravdu měli, tentokrát ten nejhezčí. Hotel vlastnila starší paní a pán, kteří nás ochotně ubytovali, podiskutovali s námi a druhý den při společné snídani nám dali tipy ohledně našeho dalšího programu. Ačkoliv jsme cestou z Bernu chtěli navštívit ještě hrad Neuchatel a na místě zjistili, že je hrad obklopený centrem města a ukazuje ze sebe jen špičku, tamní hory v hotelu U Babči, jak jsme ho přejmenovali, nám to bohatě vynahradily. Nádhera to byla večer, i ráno. :)