francie
V minulém článku jsem psal o naší návštěvě Paříže a v tomto článku bych vyprávění rád dokončil. Pokud jste první článek nečetli, určitě do něj mrkněte – psal jsem o tom, kolik stojí ubytování a jídlo, jak si udělat levné jízdenky na MHD a také jsem popisoval naše zážitky od baziliky Sacré Coeur a Eiffelovy věže.
Po Champs-Élysées od Vítězného oblouku až k Louvre
Třetí den ráno jsme se vydali metrem k Vítěznému oblouku. Vylezli jsme přímo pod ním, a protože bylo zataženo a z minulého dne jsme měli ještě mokré oblečení, byla nám trochu zima. Takhle brzy ráno nebylo u Vítězného oblouku mnoho turistů, takže jsme se mohli v klidu vyfotit a o chvíli později pokračovat dolů po Champs-Élysées.
K Louvre je to poměrně daleko, ale cesta širokou ulicí plnou obchodů nejznámějších značek utíká docela rychle. Cestou jsme se chtěli stavit ještě u Elysejského paláce (sídla francouzského prezidenta), ale jelikož tam prezident zrovna měl nějakou návštěvu, palác byl v okruhu několika bloků obehnaný policii. Nezbylo nám, než návštěvu nechat na další dny. Zamířili jsme tedy kolem Velkého a Malého paláce (Grand a Petit Palace) k Mostu Alexandra III. a poté kolem vody až na Náměstí svornosti. Říká se, že Most Alexandra III. patří zřejmě kvůli svým sochám mezi k nejhezčím v Paříži, mně to tak ale nepřipadalo – kromě toho, že byla vidět špička Eiffelovy věže, mi nepřipadal ničím významný. I ostatní zmíněná místa jsme jen prošli a dlouho se nezdržovali.
Vítězný oblouk
Kousek od Louvre už na nás čekal parčík s mnoha stromy a fontánami, u jedné z nichž jsme si sedli a chvíli si odpočinuli. Přibližně v poledne jsme si stoupli do fronty, která mizela uvnitř prosklené pyramidy, kterou si nemůžete splést s ničím na světě. Fronta to byla teprve na bezpečnostní prohlídku, nicméně nezdržela nás víc než 15 minut. Ani se vstupenkami to nebylo hrozné – dole v pyramidě je spousta samoobslužných automatů, takže to jde opravdu rychle. Před vstupem do některého z vchodů do galerie se ještě stavte na informacích a vezměte si mapku, ať se uvnitř neztratíte. I když vám ručím za to, že se ztratíte i tak. :) Pokračovat ve čtení
Poprvé jsem byl v Paříži, když mi bylo 16. Šlo tehdy o poznávací zájezd, ze kterého mi nejvíce utkvělo v hlavě, že se hodně spěchalo, abychom za tři dny viděli vše. Z toho jsem nabyl dojmu, že je Paříž obrovská a nabízí toho k vidění tolik, že se to za tři dny nedá stihnout. Letos v květnu jsme se ale vydali do Paříže na vlastní pěst a já se přesvědčil, že bez cestovky je vše naprosto pohodové, klidné a zážitek tisíckrát lepší. Takže rada číslo 1: nejezděte do Paříže z cestovkou. :)
Letadlem s Air France za hodinu a půl
Pokud se do jednoho z nejromantičtějších měst na světě vydáte na vlastní pěst, můžu vás ubezpečit, že cesta je bezproblémová a zvládne ji každý. Letadlem z Prahy jste v Paříži na letišti Charlese de Gaulla za hodinu a půl. Let je tedy opravdu krátký – kratší než do Londýna, byť na letence shodně píší délku letu 1 hodinu a 50 minut. My jsme letěli s Air France, která má opravdu pohodlná letadla a i na takto krátkém letu dostanete něco k jídlu a pití.
Dojem z Air France bohužel pokazilo jediné, a to, že jsme ani při check-inu na letišti, ani při včasném check-inu on-line při cestě zpět nedostali sedadla vedle sebe. Trochu blbé, když letíte na svatební cestu… Koukal jsem na to jak blázen. Při cestě zpět byla dokonce polovina letadla prázdná, ani tak nám check-in dvě sedadla vedle sebe nedal – i přes to, že jsme oba měli stejnou rezervaci. Naštěstí nám na obou letech vyšli při nástupu do letadla vstříc a sedadla nám vyměnili, ale vyřizovat to a doprošovat se o něco, co je u jiných aerolinek naprosto normální… Z tohoto důvodu bych s Air France už neletěl.
MHD v Paříži
Po přistání v Paříži nás čekala cesta z letiště do centra. Samozřejmě jsme měli nastudované předem, jak se z letiště nejpohodlněji a nejlevněji dostat.
Paříž má obdobně jako Londýn několik zón dle vzdálenosti od centra. Většina „jízdenek pro turisty“ vám umožní se pohybovat pomocí MHD v první až třetí zóně, což je centrum Paříže, ale z letiště nebo do Versailles se nedostanete. My jsme proto volili obdobně jako v Londýně jízdenku Navigo od železničního dopravce, ke které potřebujete fotografii. Ta platí na veškeré dopravní prostředky ve všech pařížských zónách – tudíž jsme na ni jeli i z letiště a později zase znovu na letiště. Takovou jízdenku lze udělat na nejkratší dobu 1 týden (platí od pondělí do neděle) a stojí 28,5 Eur, což je na Paříž výborná cena. Jízdenky pro turisty jsou i dvakrát dražší, byť ano, můžete s nimi získat i menší slevu na vybrané turistické atrakce. Podle nás se to ale nevyplatí.
Eiffelova věž
Ubytování na Montmartre
Montmartre je čtvrť Paříže, ve které se nachází mimo jiné bazilika Sacré Coeur a kabaret Moulin Rouge. My jsme byli ubytovaní jen kousek od metra Pigalle – v hotelu Luxelthe. Ve čtvrti Montmartre jsme tedy trávili poměrně hodně času – hlavně jsme zde chodili na snídaně a večeře.
Připravte se na to, že v Paříži je obecně hodně draho. Za hotel jsme dali v přepočtu 1000 Kč / osoba / noc, a to v ceně nebyla snídaně. Jídlo také není zrovna levná záležitost – nejlépe vycházejí fast foody jako McDonald’s, ale také místní pekárny a menší krámky s potravinami. Jen o něco vyšší ceny než u nás jsou i ve větších supermarketech a řetězcích. Pokud si s těmito možnostmi nevystačíte, pak např. za hot dog, kousek pizzy, bagetu či palačinku zaplatíte několikanásobně víc než v Česku. My jsme stravování hodně střídali, takže jsme za těch 5 dní vyzkoušeli snad všechno – doporučujeme vyzkoušet čerstvé bagety nebo u Eiffelovky palačinky naslano. :) Pokračovat ve čtení
Minule jsem psal o hradu Chillon a Ženevě. Dnes se pojďme posunout zase o kus dál. Přestože jsme večer přejížděli do švýcarského Lugana, turistická atrakce, kterou jsme se chystali navštívit, ležela tentokrát ve Francii. Z hotelu jsme se totiž hned po snídani vypravili do známého lyžařského střediska Chamonix, ze kterého vede lanovka na vyhlídku Aiguille du Midi. Z té je mimo fantastického výhledu na hory všude kolem vidět i nejvyšší hora Evropy – Mont Blanc. Tento den tak sliboval úžasnou podívanou a jeden z nejlepších zážitků z týdenní dovolené ve Švýcarsku. A skutečně to výborný zážitek byl.
Cesta do střediska Chamonix byla sama o sobě poměrně nezajímavá, samozřejmě pominu-li hory a kopce okolo. Na mnoha z nich byl ve špičkách patrný bílý sníh, přičemž jak jsme se do Chamonixu blížili, sněhu přibývalo. Přímo v městečku jsme pak v rámci hledání parkoviště udělali menší kolečko a město si tak krátce prohlédli. Parkoviště u lanovky je opravdu velké, řekl bych obrovské. K pokladnám a lanovce vám pak zbývá už jen několik desítek metrů. Za parkování se zde bohužel platí a stálo nás řádově několik švýcarských franků.
Lanovku si rezervujte přes internet předem
Protože fronty na lanovku bývají několikahodinové, doporučuji vám si udělat rezervaci přes internet. My ji měli na jedenáct dopoledne, ale paní na pokladně nám řekla, že dnes rezervace neplatí, protože tu není moc lidí. Tak jsme si jednoduše koupili lístky a postavili se do fronty. Mimochodem zpáteční jízda lanovkou stojí 60 eur na osobu a fronta na lanovku nebyla zrovna malá, čekali jsme v ní asi půl až tři čtvrtě hodiny.
Největší převýšení na světě
Když jsme se konečně dostali na řadu a přijela kabinka lanovky, našli jsme si místo u okénka, abychom něco viděli. Fotit se navzájem ale nedalo, protože jedna kabinka pojala tolik lidí, že byla úplně plná. To mě překvapilo. Už když jsme začali stoupat, naskytl se nám krásný výhled jak na Chamonix, tak i na okolní hory. Navíc čím jsme byli výš, tím byly hory menší a menší. Párkrát se s námi kabinka při přejíždění sloupů také pěkně zahoupala.
Abych nezapomněl na to nejdůležitější, tak lanovka na Aiguille du Midi je mimo výhledu na Mont Blanc známá také tím, že jde o kabinkovou lanovku s největším převýšením na světě. Samotnou trasu pak tvoří dvě jízdy – jedna kabinka vás vyveze do výšky 2317m n.m. a druhá pokračuje až do výšky 3777m n.m. Výtahem je ale možné se dostat až na nejvyšší bod ve výšce 3842m n.m. K tomu se ale dostanu. Právě ve druhé ze zmíněných lanovek byl patrný ten výškový rozdíl, kdy jsme stoupali podél skály a sledovali zářivě bílý sníh, na který dopadaly sluneční paprsky. Ano, rozhodně i sluníčku vděčíme za to, že jsme tam nahoře nezmrzli (informační cedule ukazovala -9 stupňů) a že jsme ihned při výstupu na Aiguille du Midi měli krásný, famózní výhled.
Aiguille du Midi
Pokračovat ve čtení
