Cestování po Evropě a USA.

Jak už jsem zmínil minule, naše poslední dva dny na Islandu jsme věnovali Reykjavíku a nakonec i Modré laguně.

Den 10.

Protože obvykle při cestování objíždíme hlavně velká města (Londýn, Paříž, Řím, …), na Reykjavík jsem se docela těšil. Bohužel se postupně ukázalo, že turisticky až tolik zajímavý není a na Islandu je mnohem lákavější ona příroda. Přesto jsme na prohlídku Reykjavíku měli celý den a ráno jsme z ubytování vyrazili autem blíž do středu města. Zaparkovali jsme na ulici u katedrály Christ the King. Protože byla neděle, parkování bylo zadarmo. Katedrála byla na pohled docela jiná, než jaké jsou u nás – hlavně neměla špičku. Tak jsme si ji vyfotili, nakoukli dovnitř, kde už vypadala naprosto standardně, a pěšky se vydali na prohlídku města.

Došli jsme k budovám radnice a parlamentu, kde se nachází také turistické infocentrum, chvíli slídili i kolem přilehlého jezírka Tjörnin, a protože tu nebylo nic zvláštního k vidění, pokračovali jsme až k nejznámější katedrále Hallgrímskirkja. Ta má dost specifický čedičový tvar a hlavně jde o nejvyšší budovu na Islandu. Zase tak vysoká ale není, i když rozumně se s ní vyfotit není snadné. Ve špici katedrály je každopádně vyhlídka, na kterou jsme se rozhodli jít. Po asi půl hodině čekání ve frontě na vstupenky už jsme stoupali po schodech vzhůru. Kolem nás byly holé, neupravené stěny, což mě dost překvapilo. Ani nahoře to nebylo jiné. Výhled na město byl ale pěkný, Reykjavík z výšky je dost placatý a plný barevných baráčků. Je také vidět záliv a přilehlé kopce.

Protože katedrála byla předtím hodinu a půl zavřená kvůli bohoslužbě, čekání jsme využili k nákupu několika suvenýrů v nedaleké ulici Skölavörðustígur. Později jsme si v jednom z obchodů dali i místní hotdog za místní cenu v přepočtu cca 120 Kč. Jde ale o tamní specialitu, takže stojí za vyzkoušení.

Naše prohlídka Reykjavíku pokračovala ulicemi mezi barevnými domy, návštěvou pár dalších obchůdků se suvenýry, až jsme došli k zátoce a vile Höfði. Tu jsme si prohlédli a podél vody šli k soše Sólfar a koncertní hale Harpa. Pak už nás čekalo jen vikingské muzeum Saga, které navštívila moje žena.

Popravdě, Reykjavík není to, kvůli čemu byste na Island měli jet. V podstatě tam není nic, co by člověk musel vidět. Takže osobně doporučuji si návštěvu tohoto města naplánovat pouze na jeden den. Bohatě to stačí.

V severní části Islandu je turistických míst o poznání méně než v části jižní, přesto je zde řada známých a hojně navštěvovaných lokalit a několik z nich bylo ještě před námi. V dnešním článku pokračuji s vyprávění o naší cestě po Islandu, které už jsem věnoval předchozí články. Zde je ten první.

Den 8.

Osmý den jsme měli v plánu projet celý poloostrov Snaefellsnes. Teď zpětně musím říct, že jde o nádherné místo, které na Islandu doporučuji navštívit.

Hned první lokalita patří k těm neznámějším – bývá na spoustě pohledů focena spolu s polární září (kterou jsme bohužel neviděli). Jedná se o kopec Kirkjufell, který ční do výšky na okraji Severního ledového oceánu. Toho dne jsme měli krásné, slunečné počasí, ovšem vítr na celém poloostrově je ukrutný. To lze poznat i z fotky níže. Co se focení týče, nehledali jsme žádné zvláštní místo, s kopcem jsme se vyfotili z vyhlídky u silnice. Cesta zpočátku byla nezpevněná a děravá, o to víc mě překvapilo, že u kopce Kirkjufell je asfaltka a také poměrně živo – je tu nemalé městečko, kde je i benzínka, takže jsme i natankovali.

Den 5.

Minule jsme dojeli až do města Egilsstaðir, a tak právě odtud jsme po další studené noci strávené v kempu ráno vyráželi. Protože jsme chtěli ještě nakoupit, čekali jsme do 10. hodiny dopoledne, než otevře první obchod (věřili byste tomu?). Mezitím jsme alespoň vzali naftu a zajeli omrknout nedaleký vodopád Fardagafoss.

Naší první opravdovou zastávkou toho dne byl ale vodopád Dettifoss. Jak už jsem zmiňoval v předchozích článcích, vzdálenosti se na východě ostrova zvětšovali, a tak jsme jeli dvě hodiny měsíční krajinou nikoho, kde nehrálo ani radio. Na rozdíl od jihovýchodu ostrova zde ale černou zem občas střídaly nízké zelené porosty, a tak krajina působila alespoň troch živě.

Jeli jsme podle navigace, a tak jsme k vodopádu přijeli na pravý břeh řeky, posledních 30 km po otřesné nezpevněné silnici. Dettifoss tu byl krásný a dalo se jít až k němu. Mělo to ale zádrhel – kousek měl být další vodopád, Selfoss. To bychom ale potřebovali být na druhé straně řeky. Sedli jsme tedy do auta a jeli. Trvalo nám to asi hodinu. Na druhé straně byl každopádně mohutný Dettifoss vidět z výšky, byla tam vyhlídka a procházková trasa i k vodopádu Selfoss. Z této strany to bylo turisticky zajímavější.

Po noci strávené v hotelu jsme se ráno po vydatné snídani vydali vstříc dalším islandským dobrodružstvím. Pokud jste nečetli, mrkněte na minulý článek.

Den 3.

Pokračovali jsme směrem na jih po silnici 1 a naší první zastávkou byl termální bazén Seljavallalaug. Na obří parkovací plochu jsme dojeli po nezpevněné cestě a poté šli asi 20 minut proti proudu řeky, kterou jsme nakonec přešli po ztrouchnivělých prknech a zanedlouho byli na místě. Popravdě, toto místo mě zklamalo. Šlo o uměle vytvořený, byť velký bazén. Právě kvůli jeho velikosti se termální voda v něm nedokázala dobře prohřát. Navíc zde bylo plno lidí a přilehlé budovy na převlečení připomínaly spíše ubikaci bezdomovců. Ale našli se i tací, co zde u hlučné řeky stanovali, takže každému dle jeho gusta.

Pokračovali jsme dál a brzy dorazili k jednomu z nejznámějších vodopádů na Islandu, ke kterému jezdí opravdu všichni. Takže tohle místo čeká i vás. :) Turistů je tu hodně, ale na velké ploše před vodopádem Skógafoss se to ztratí. Pokud vám vysvitne sluníčko, uvidíte duhu a budete ji mít i na fotkách. Úžasná podívaná. Navíc se můžete vydat také nad vodopád a obdivovat ho a okolní krajinu z výšky. Čeká vás ale pěkných pár schodů. My se nahoru samozřejmě vydali. Ještě doplním, že parkování je u vodopádu zdarma, nezaplatíte ani korunu.

V prvním článku jsme doletěli na Island a řekli si snad všechny možné rady a tipy, tak teď konečně pojďme začít cestovat. :)

Den 1.

Naší první zastávkou bylo místo vzdálené autem jen pár minut od letiště. Šlo o Most mezi kontinenty (Bridge between Continents), místo, na kterém se od sebe postupně vzdaluje euroasijská a severoamerická tektonická deska a vy můžete přejít přes most z jedné na druhou. Toto místo bylo sice hezké, ale turistů tu bylo málo, zřejmě proto, že obě desky lze spatřit a dokonce se mezi nimi projít ještě na dalším místě na Islandu. K tomu se ale dostanu.

Krajina v této části Islandu (poloostrov Reykjanes) nás okamžitě dostala – pusto, prázdno, mrtvo, černá země, žádné stromy ani rostliny, žádné kopce, jen kameny, kdesi v dálce oceán, úzké silnice a když vesnice, tak smutná a osamělá. „Tady bych bydlet nechtěl,“ říkal jsem si.

Přes městečko Grindavík jsme dorazili až ke křišťálově modrému jezírku Graenavatn, kde na nás znovu dýchla islandská krása a neposkvrněnost přírody, takže jsme udělali pár fotek, vyfotili i bublající Fúlipollur a pak už zaparkovali u Krýsuvík, kde konečně (nebo bohužel) bylo více aut a turistů. Toto místo mi připomnělo Yellowstone. Je tam totiž horká, do žlutá zbarvená země a mnoho bublajících loužiček, takže návštěvníci chodí jen po dřevěných cestičkách. Obzvlášť úplně nahoře se vám naskytne krásný výhled na okolní krajinu.

Pamatuji si přesně, jak se zrodil ten nápad vydat se v létě na Island. Narazili jsme tehdy na přednášku Island – po stopách horkých pramenů v Praze na Černém mostě, která byla tak zajímavá a praktická, že jsme hned začali zjišťovat další informace z internetu a lákat další lidi, co by vyrazili s námi. Přednášku fakt doporučuji, protože v ní zaznívají i rady a tipy ohledně jídla, přespávání, počasí na Islandu anebo sjízdnosti silnic – stránky, Facebook. Mě na Islandu lákala hlavně ta změna, neboť obvykle jezdíme spíš po velkých městech (Londýn, Paříž, …), zatímco Island je totální divočina.

Letenky a vybavení

Nakonec jsme letěli od 30. srpna do 11. září, a to z Prahy do Keflavíku, což je tamní mezinárodní letiště, asi 50 km od hlavního města Reykjavík. Zpáteční letenka od ČSA nás vyšla na cca 8000 Kč včetně zavazadla. Jednalo se tehdy o večerní let, takže na Islandu jsme přistáli pár minut po půlnoci.

Samotné cestě na Island samozřejmě předcházela řada nákupů – trochu lepší stan, ale nic závratného, karimatky, co lze lehce nafouknout, spacák do -3 stupňů, kapesní vařič VAR 2, ešusy a hlavně hromada funkčního oblečení z Decathlonu (trička, mikiny, bundy, boty, …). Vše jsme sháněli co nejlevnější, protože pochybujeme, že někdy budeme znovu takoví blázni a pojedeme na dovolenou pod stan do 5 stupňů nad nulou. :) Jinak potřebujete cestovní pojištění. Žádné vízum třeba není a mobil a internet vám budou fungovat jako v EU. Na Island lze dovážet max. 3 kg potravin na osobu a zakázány jsou potraviny, co by mohly přenést nějakou nemoc, typicky čerstvé maso, mléko, vejce, …

Počasí na Islandu

Už jsem nakousl, že počasí na Islandu je kruté. Na konci srpna zavírají některé kempy, ostatní zavírají v polovině září. Pak už není počasí na kempování. Stejně tak některé silnice mezi ledovci jsou otevřené jen od června do srpna, pak už jsou nesjízdné. To asi mluví za vše. :) Teplota na Islandu je na přelomu srpen / září přes den kolem 10 stupňů, v noci kolem 5. Už jste někdy v takové teplotě stanovali? Na Islandu to máte možnost zažít. :)

Pokud máte pocit, že v Anglii se počasí mění rychle, tak na Islandu je to super super super rychle. V Anglii se počasí promění tak během 20 minut, na Islandu jsou to 2 minuty. V jedné chvíli svítí slunce a za 2 minuty vám na hlavu padají kroupy. A než stačíte cokoliv udělat, už zase svítí. Počítali jsme, že zhruba polovinu dní jsme na Islandu alespoň jednou zmokli. V druhé polovině dovolené se počasí naštěstí trochu umoudřilo. Nejhorší na počasí na Islandu je vítr, který když fouká, je ledový.

Protože kamarád jel na Island pár dní před námi a my letěli ve třech o pár dní později, měli jsme aktuální informace o počasí už doma – prudký déšť a silný vítr, žádné podmínky na kempování. Takové byly vyhlídky. Jinak počasí můžete sledovat na www.weather.is.