Letošní podzim jsme se rozhodli strávit ve Slovinsku. Tedy alespoň pár dní. Na konci října jsme si proto vzali pár dnů volna a vyrazili.
Slovinsko je snadno dostupné autem. My jsme jeli z Brna a cesta do naší první zastávky, města Maribor na severu země, netrvala ani pět hodin. Většinu trasy jsme jeli po rakouské dálnici – nezapomeňte si koupit rakouskou a také slovinskou dálniční známku.
Žádné ubytování jsme neměli domluvené předem, vše jsme hledali až na místě přes aplikaci Booking.com vždy v daný podvečer. Díky last minute nabídkám a také končící turistické sezóně jsme byli schopni se dostat i na cenu 900 Kč za pokoj pro dva i se snídaní. Ubytování je tedy ve Slovinsku (alespoň koncem října) v porovnání třeba s Londýnem či Paříží velice levné. Ceny potravin jsou obdobné jako u nás, i když my žili hlavně z vlastních zásob. Benzín stál o trochu víc než u nás – tankovali jsme za 35,60 Kč.
Malebný a klidný Maribor
Maribor je sice druhé největší město Slovinska, přesto na mě působilo velmi klidně. Podobně jako Bern ve Švýcarsku. Jakmile jsme zajeli do podzemních garáží Garažna hiša Center (také na poměry velkých měst malých a klidných), zamířili jsme na asi dvouhodinovou procházku centrem – nejprve jsme se fotili u Františkánského kostela sv. Marie, poté jsme pokračovali k mariborskému hradu a kostelu sv. Jana Křtitele, který stojí naproti tamní univerzitě. Mezi nejzajímavější ovšem v Mariboru patří hlavní náměstí (Glavni trg), na kterém se nachází radnice a vysoký morový sloup. To leží už jen pár kroků od nábřeží řeky Drávy, přes kterou vede starý most vybudovaný za Rakouska-Uherska, a také Staré trty – nejstaršího vinného keře na světě. U toho se určitě zastavte, vždyť Maribor je proslulý právě svým vinařstvím.
Maribor
Hrad nad městem Ptuj
V podvečer jsme z Mariboru pokračovali do nedalekého města Ptuj, kde už jsme měli domluvené ubytování. Ještě téhož dne jsme se vydali také na prohlídku města. Údajně jde o nejkrásnější město Slovinska. Typický je pro něj hrad tyčící se nad městem, k jehož hradbám můžete snadno dojít, i když brány hradu jsou již zavřené. Mně se nejvíc líbil pohled na město a právě zmíněný hrad z druhé strany řeky, ve které se podvečerní Ptuj hezky odrážel. I procházka úzkými uličkami s menšími staršími baráčky a roztomile malými náměstíčky rozhodně stojí za to. My šli i kolem knihovny a postupně navštívili náměstí Slovenski, Mestni a Minoritski trg. Na konci dne jsme si užili ještě výhled na hrad z hostelového pokoje.
Ptuj
Postojnská jeskyně a Predjamský hrad
Dalším místem, které ve Slovinsku rozhodně musíte navštívit, je Postojnská jeskyně. Jde o vůbec nejzajímavější místo této malé země a každý, kdo tudy jen projíždí, se zde zastaví. Tomu odpovídá i cena vstupného – samotná jeskyně stojí cca 25 Eur na osobu, vstupenka i s Predjamským hradem asi 35 Eur. My brali právě tu. Parkování vás zde vyjde na 5 Eur.
Jeskyně je skutečně unikátní, to se musí nechat. Nejen svoji krásou, ale pro mě především velikostí. Zážitek byl už jen to, že na začátku všichni turisté nasedli do vláčku a nejprve jeli cca 2 km dovnitř jeskyně a totéž vláčkem absolvovali i na konci prohlídky zpět. Zbylých 1,5 km, které jsou veřejnosti přístupné, musíte ujít pěšky za doprovodu průvodkyně. Výklad je v angličtině, přikoupit si ale můžete i audioprůvodce v češtině. Poslední část prohlídky je věnovaná živočichům, kteří zde v jeskyni žijí. Jde o macaráta či také baby dragona, který je téměř slepý, protože ve tmě nepotřebuje zrak. Toho uvidíte v obřím skleněném akváriu a koupit si ho můžete také plyšového, mají jich tam mraky. Jde o symbol této jeskyně.
Predjamský hrad je od jeskyně vzdálený asi 10 km, takže tam přejeďte autem. Parkování se zde neplatí a můžete si dát i něco malého k snědku. Protože jde o hrad ve skále, je na něj nádherný pohled a i fotky stojí za to. Lidí jsme tu na konci října měli podstatně méně než v jeskyni, takže to bylo super. Celý hrad si projdete sami s audioprůvodcem v češtině, který je v ceně. Prohlídka nám zabrala určitě přes hodinu, kdy jsme z nejnižších pater hradu postupně vystoupali až do zbrojnice, královské ložnice, nejvyšší terasy a také přilehlé jeskyně.
Predjamský hrad
Piran – Itálie Slovinska
Po skoro celém dni v jeskyni a hradu jsme se v podvečer vydali k moři. Jde o jediný kousek moře, který Slovinsko má, a ten, jak jsme se později dozvěděli, ještě před sto lety patřil Itálii, proto se tam setkáte s typickými italskými domečky a také italštinou, kterou tam dodnes všichni mluví. Protože jde o městečko u moře s jedním domem vedle druhého, není tam žádné místo pro auta, a tak jedinou dopravu tvoří MHD autobus, který jezdí zdarma z asi kilometr vzdáleného obřího (placeného) parkoviště. To platí nejen pro turisty, ale i místní. Autobus vás doveze přímo na náměstí Tartini Central Square, kde můžete obdivovat zdejší architekturu nebo se procházet okolními uličkami, nahlédnout do kostela a podobně. Nám zde v podvečer bohužel docela pršelo, ovšem pohled na osvícené náměstí byl nádherný. Zpět na parkoviště se můžete vydat pěšky kolem moře se spousta zaparkovaných lodí, anebo opět využít autobus.
Piran
Z Piranu jsme se jeli ubytovat do města Koper, kde jsme měli apartmán o dvou ložnicích, s kuchyní a koupelnou, plně vybavený televizí, satelitem, fénem, navíc jsme dostali welcome drink a při odchodu několik domácích kaki, to vše jen za cca 1400 Kč. Kéž by takové ceny byly všude ve světě. :)
Škocjanská jeskyně
Škocjanská jeskyně je další slovinský skvost, a to i když v jeskyni nejezdí vláček a nesmí se tam fotit. Parkování je zde zdarma a prohlídky s průvodcem probíhají v přesné časy, např. v 10h a další až 12h, tak si to předem najděte, ať dlouho nečekáte. Mně na prohlídce dostalo hned to, že jsme nejprve šli od návštěvnického centra asi 15 minut kolem silnice, louky a pak lesem, než jsme vůbec došli k jeskyni. Teprve tam si nás rozdělili na skupiny podle řeči (my šli na anglickou) a pokračovali umělým tunelem do nitra jeskyně. Škocjanská jeskyně mě dostala tím, jak je obrovská, byť na krápníkovou výzdobu mi tak bohatá nepřišla. Prohlídka trvá 2 hodiny a není doporučena lidem s problémy se srdcem. Prohlídka je totiž opravdu náročná jak na množství schodů, tak převýšení. V jeskyni se nachází obří kaňon, ve kterém teče řeka – největší kaňon, který jsem kdy v jeskyni viděl. K vidění je také místo, kudy do jeskyně vstoupili první badatelé, a také původní turistická trasa, kterou nad kaňonem chodili první turisté – bez jakéhokoliv jištění. Vidět je i to, kam až dosahuje voda, když se řeka rozvodní a nečistoty ucpou její odtok. Prakticky zaplaví celý kaňon. Tato jeskyně tak rozhodně stojí za to, navíc není tolik komerční a více mi tak připomínala spíše jeskynní bádání než prohlídku.
Hlavní město Lublaň
Naše další kroky směřovaly do hlavního města. Zde jsme také parkovali v podzemním parkovišti poblíž centra, a nebojte, město není dopravou nijak rušné, takže se tu nezamotáte jako třeba v Bruselu. V Lublani zrovna probíhal maraton, takže tam bylo dost lidí a hudba, a chvíli jsme hledali, jak se dostat k řece Lublaňce a na Prešerenovo náměstí. Nakonec se nám to povedlo a my se ocitli u Trojmostí a před Františkánským kostelem Zvěstování Panny Marie. Jde o samotné srdce města, odkud je vidět také Lublaňský hrad na kopci a kde každý den začíná Free Walking tour. Tu jsme se po malém občerstvení rozhodli absolvovat. I když jsme nevydrželi až do konce, dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o městě a jeho architektuře – prošli jsme kolem řeky na Řeznický most otevřený v roce 2010 s prosklenou podlahou po stranách, podívali jsme se na Dračí most plný dračích soch, které jsou symbolem Slovinska, a přes lublaňskou tržnici zavítali i do staré části města k Lublaňské katedrále a radnici s fontánou. Poté jsme už po vlastní ose pokračovali k lanovce, která nás za 4 eura na osobu vyvezla a zase svezla z Lublaňského hradu. Hrad můžete navštívit i uvnitř, což my jsme si odpustili a šli jsme kolem něj, abychom měli výhled na město. Ten sice byl, i když ho kazilo množství stromů. Lublaň navíc z výšky nepovažuji za nějak zvlášť hezké město.
Lublaň
Soutěska Vintgar a Bledské jezero
Po noci strávené v již zmíněném nejlevnějším hostelu jsme nejprve jeli obdivovat soutěsku Vintgar. U té zastavíte zdarma, ale za vstup zaplatíte 5 Eur. Soutěska ovšem stojí za to – chodíte obvykle podél skal nad řekou po dřevěných chodníčcích a obdivujete krásu přírody. Na konci na vás čeká vodopád a pak se stejnou trasou vydáte zase zpět. Nám trochu pršelo, ale to krásu přírody nemohlo zkazit.
Další zastávkou byl Bledský hrad. Zde je parkování zdarma a hrad jsme se rozhodli navštívit vlastně jenom kvůli výhledu na Bledské jezero s kostelíkem na ostrůvku, který najdete na všech slovinských pohlednicích. O to víc nás zamrzelo vstupné 11 Eur na osobu. Hrad podle mě nic moc zajímavého nenabízí, i když je zde hradní tiskárna, muzeum, vinný sklípek a podobně. Nejhezčí jsou právě nádvoří, ze kterých se vám naskytne výhled na jezero – ideální místo na fotky.
Bledské jezero
Jezero jsme si cestou k dalšímu, Bohinjskému jezeru ještě objeli a kostelík se nám tak naskytl o něco blíž. Kousek od Bohinjského jezera je také vodopád Savica, ke kterému jsme kvůli silnému dešti bohužel nešli. Namísto toho jsme jeli až k Napoleonovu mostu přes řeku Soča a do městečka Bovec, kde jsme měli poslední ubytování.
Triglavský národní park
Naše kolečko po Slovinsku končilo průjezdem horského průsmyku zvaného Vršič Pass. Autem zde vystoupáte do nadmořské výšky 1600 m, což je samo o sobě zážitek. Cestu zvládnete běžným autem a ani na konci října zde není sníh. Navíc jde o krásnou asfaltovou silnici, takže jedinou výzvou pro vás mohou být prudké zatáčky, kterých je kolem 50 a na silnici jsou číslované včetně nadmořské výšky, ve které se nacházíte. Pokud vám navíc nebude pršet jako nám, měli byste mít i krásný výhled na hory a okolí, ale nemyslím si, že bude hezčí než ve Švýcarsku. Po průjezdu horských průsmyků už nás z horského střediska Kranjská gora čekala pouze šestihodinová cesta zpět do ČR.
Musím říct, že Slovinsko mě opravdu mile překvapilo. Je krásné a přitom klidné, takže dovolenou jsem si skutečně užil. Z míst, které jsme navštívili, není žádné, které by mě zklamalo a nedoporučil bych vám ho. Lidé ve Slovinsku také hodně jezdí na hory a pěší túry, ovšem jak s oblibou říkám, všechnu přírodu už jsem viděl na Islandu a další hezký strom můžu vidět i v Česku za barákem. :)