Rubrika literatura:

Jako dítě jsem nikdy moc nečetl. Oblíbil jsem si až Harryho Pottera a v poslední době především detektivky a knihy o osobním rozvoji. Můj oblíbený spisovatel je Jo Nesbø a jeho hlavní hrdina Harry Hole.

Jo Nesbø – Žízeň

 27.10.2017 |  literatura |  Petr Loukota

Tak jsem to konečně taky dočetl. Jedenáctý případ Harryho Holea, který se tentokrát snaží přijít na stopu tajemnému vampyristovi. Ten ohrožuje ženy coby obyvatelky Osla, domlouvá si s nimi schůzky přes Tinder a pomocí železných zubů jim vysává krev z těla. Tak to je ve zkratce příběh knihy, kterou si určitě musíte přečíst. Tedy pokud máte rádi detektivky, samozřejmě.

Mně osobně se Žízeň líbila mnohem víc než předchozí dílPolicie. V mnoha věcech mi 11. díl připomněl tolik úspěšný (ovšem nešťastně zfilmovaný) 7. díl, Sněhuláka, a v mnoha ohledech byl podobný i s neméně dobrým Levhartem. Například v odhalení vraha.

Jo Nesbø je známý tím, že své čtenáře napíná až do samotného konce, a ani v tomto díle to nebylo jinak. V průběhu čtení vás autor řadou indícií nabádá k podezírání několika postav, které se mezi sebou samozřejmě utkají o titul onoho vraha na samotném závěru knihy. Když je v 80% vrah dopaden a případ vyřešen, je jasné, že je ještě dost času na to, aby nakonec bylo vše jinak. Právě takhle to bylo i v Levhartovi. Musím přiznat, že všechny tři postavy jsem v průběhu čtení podezíral, ale na závěr mi Nesbø zamotal hlavu. Když se všichni sešli na jednom místě a autor měl tendenci soustředit se na jednoho z nich, Jo Nesbø si pouze chystal půdu pro šokující odhalení.

Pokud Harryho Holea čtete pravidelně, možná znáte jeho neodolatelné charisma, na které se samozřejmě můžete těšit i v Žízni. Stejně tak se setkáte s řadou oblíbených postav, a to ať už z řad policie, tak i Harryho blízkých – nechybí Oleg ani Rachel. Ovšem těch méně oblíbených hrdinů a vlastně záporáků je v nejnovější Holeovce také dost – třeba Truls Berntsen nebo Mikael Bellman. Objevují se i známá místa jako Sofiina ulice 5 – dům, ve kterém Harry dřív bydlel a který jsem v Oslu navštívil i já. Můžete si zde zazvonit i na Harryho zvonek.

Pokud ještě váháte, jestli si Žízeň přečíst, nemusíte. Prostě to zkuste u uvidíte. Já věřím, že se vám detektivky s Harrym Holem budou líbit jako mě a postupně se vrátíte i k ostatním dílům.

Noční lov – další případ Eriky Fosterové

 27.7.2017 |  literatura |  Petr Loukota

Po vydařeném prvním díle série detektivek s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou jsem hrozně rád, že jsem si mohl přečíst i díl druhý. O Dívce v ledu už jsem na svém blogu článek psal. Zmiňuji v něm důvody, proč knihu všem milovníkům detektivek doporučuji. A prakticky totéž platí i o knize Noční lov.

Zase sex a násilí, tak to má být

Noční lov je důstojným a vydařeným pokračováním bestselleru, kterým se první díl stal. Čtenář se znovu setkává s oblíbenými postavami, a to nejen s Erikou, ale i třeba s jejím nadřízeným Marshem, který mě osobně díky svému přátelskému chování vůči Erice taktéž přirostl k srdci. Kniha rovněž udržuje přiměřenou porci násilí a dostatek témat, které jsou běžně tabu, a stejně jako Dívka v ledu je psána bez zbytečné vaty a děj svižně ubíhá kupředu.

Odhalení vraha mě překvapilo

Druhý díl mě nejvíc překvapil odhalením vraha. Čekal jsem samozřejmě stejně jako ve všech jiných detektivkách, že budu trnout až do samotného konce, kdo to vlastně udělal. Už během první třetiny mi ale bylo jasné, že Noční lov bude jiný. Byť to autor až do poloviny knihy přímo nepotvrdil, čtenář se s vrahem setkával a postupně se dozvěděl i to, zda je to muž nebo žena. Později na to přišla i Erika, a tak druhou polovinu jsem pouze sledoval, jak se příběh vraha protne s pátráním policie a jak tomu všemu Erika přijde na kloub. Zatímco v jiných detektivkách se šéfinspektor s vrahem během knihy setkává, jen o tom neví, tady to tak nebylo – Erika vraha nikdy nepotkala. Popravdě bych si myslel, že mě v tomto okamžiku příběh přestane bavit, ale opak byl pravdou. Odhalení v polovině mě zaskočilo a stále jsem musel číst dál, abych zjistil, jak to bude. Opravdu už byl vrah odhalen? Opravdu čtenář ví, kdo to udělal? Nebo se z toho vyklube něco jiného? Nevěděl jsem.

Pokud už jste četli Dívku v ledu a kniha se vám líbila, rozhodně vám mohu doporučit i druhý díl. Je pravda, že Dívka v ledu je možná o něco lepší (a to dost možná jen proto, že čtenář neví, co od prvního dílu čekat), i tak vás ale Noční lov bude bavit stejně dobře jako mě.

Dívka v ledu – detektivka z Londýna, kterou doporučuji

 24.7.2017 |  literatura |  Petr Loukota

Pokud už jste na mém blogu někdy byli, jistě víte, že píši nejen o cestování, ale také o knihách, které mě zaujaly. A jsem velkým fanouškem norského spisovatele Joa Nesbøho. Ano, jeho detektivky s Harrym Holem mě doslova pohltily, a to až natolik, že jsem doporučoval jen je. Došlo to až tak daleko, že mi lidé začali říkat, abych si někdy přečetl také něco jiného než Nesboho. Jenže já četl něco jiného, vážně. Akorát mě žádná detektivka nezaujala tolik jako Holeovky. To se ale letos změnilo. K narozeninám jsem totiž dostal Dívku v ledu, kterou jsem nějakou dobu vídával na plakátech v metru, až jsem se na jaře konečně pustil do čtení.

Kdo je Robert Bryndza

Nevím, odkud se přesně vzalo jméno Robert Bryndza, ale jde o britského spisovatele, který podle všeho zazářil právě knihou Dívka v ledu, která také byla první, která u nás vyšla. Po nevídaném úspěchu této detektivky se začaly překládat také další díly série a já mám v době psaní tohoto článku přečtený i druhý díl – Noční lov. Na konci roku 2017 u nás vyjde ještě třetí díl, na který se také moc těším.

Proč Dívku v ledu doporučuji

1. Dynamický příběh bez zbytečné vaty

Přemýšlel jsem, co přesně mě na knize tolik zaujalo. Proč vám ji chci doporučit? Má to zřejmě několik důvodů. Především se mi velmi líbí, jak je kniha psaná – jde o příjemnou a jednoduchou formu, kterou pochopíte bez většího přemýšlení. Současně děj není rušen zbytečnými, rozsáhlými popisy, ale ubíhá pěkně svižně kupředu. Člověk si až říká, jak kniha může být tak dlouhá, když autor popisuje jen to nezbytné. Vatu v této detektivce tedy rozhodně nečekejte. Číst celý článek

PočetZnaků.cz – online aplikace pro zjištění délky textu

 26.3.2016 |  literatura, moje tvorba, IT |  Petr Loukota

Pro své klienty často vymýšlím texty, které zlepší pozici jejich stránek ve vyhledávačích, a tak zajistí vyšší návštěvnost, povědomí o značce a následně zisk. V rámci SEO se často zabývám vymýšlením meta tagů title a description. Právě ty uživatelé vidí ve vyhledávačích, proto musí byt zajímavé a ideálně obsahovat nějaké klíčové slovo. Title i description mají omezenou délku. Google nezobrazí title delší než 60 znaků a description delší než 160 znaků. A právě kvůli tomu jsem napsal online aplikaci, která vám při psaní rovnou ukazuje délku textu.

Počet znaků vidíte ihned

PočetZnaků.cz vám zjistí délku textu bez jediného kliknutí. Po vložení textu okamžitě víte, kolik má znaků, vět či normostran. Nemusíte text označovat jako ve Wordu ani na nic klikat. S textem si tak můžete hrát přímo na PočetZnaků.cz, a teprve až ho vypilujete, rovnou ho vložíte na web klienta. Tak to třeba dělám já.

Nejen pro copywritery

Tato online aplikace není samozřejmě určená pouze copywriterům, ale obecně všem, kdo potřebují snadno a rychle zjistit počet znaků. Nedávno ji použil můj kamarád při tvorbě abstraktu bakalářky.

Věřím, že PočetZnaků.cz čas od času dobře poslouží i vám. :)

Desátý případ Harryho Holea a dojmy z autogramiády Joa Nesbøho

 31.8.2015 |  literatura |  Petr Loukota

Jistě vám neuniklo, že jsem velkým (možná největším) fanouškem detektivek norského spisovatele Joa Nesbøho. Proto jsem si loni v rámci návštěvy Osla dopřál oběd a pivo v restauraci U Schroderů a také si v nedaleké Sofiině ulici zazvonil na zvonek detektiva Harryho Holea. Obdobně bohatý byl pro mě i letošní rok. Kromě toho, že jsem dočetl Policii (desátý Harryho případ) jsem se 4. května vydal na autogramiádu do Prahy.

Osobní setkání se spisovatelem, který mě už pěkně dlouho a pořádně inspiruje, bylo pro mě naprosto zásadní. Do Prahy jsem vyrazil dopoledním vlakem a přibližně o půl jedné už jsem si kráčel po Václavském náměstí směrem k paláci knih Luxor. Plný očekávání jsem se jako třetí zařadil do fronty a čekal. Tři a půl hodiny ubíhaly pomalu, ale když se o půl páté konečně dostavil Jo Nesbø, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Z autogramiády jsem si kromě podepsané knihy nakonec odnesl i společnou fotografii. A ta má pro mě teprve velkou hodnotu. DÍKY!

Číst celý článek

Jo Nesbø – Přízrak

 18.1.2015 |  literatura |  Petr Loukota

Dočetljo-nesbo-prizrak jsem další detektivku od norského spisovatele Joa Nesbøho a opět mám potřebu světu říct, jak se mi to líbilo. Jde tentokrát už o devátý díl série s kriminalistou Harrym Holem nazvaný Přízrak, který u nás vyšel loni na podzim a čtenáře znovu zavede do centra klidného města Osla.

Přízrak je kniha psaná stejně dobře jako několik posledních dílů, přesto jde opět o něco trošku jiného. Od předešlého Levharta se tento díl liší především tím, že v něm zdaleka nedojde k tolika vraždám, a vraždy, ke kterým dojde, nejsou zdaleka tolik brutální. To mě upřímně trochu mrzelo, protože Nesbø být brutální zkrátka umí, když chce. Jenže tentokrát nechtěl.

Řekl bych, že Přízrak je pro čtenáře a milovníky Joa Nesbøho velkou perlou. Příběh knihy je totiž pro Harryho, který se po třech letech vrací z Hongkongu do Osla, velmi osobní. Na drogové scéně došlo k vraždě a obviněn byl chlapec Harrymu kdysi velmi blízký. Chlapec, který mu kdysi říkal tati. Oleg. Už jen proto tento díl doporučuji číst až po předchozích dílech. Bez znalosti vztahu mezi Harrym a Olegem byste si to určitě tolik neužili.

A tak se Harry coby bývalý policista, avšak s kontakty a třemi přáteli u policie, pouští do vyšetřování. A nejde jenom o zmíněnou vraždu. V ulicím města se objevila nová droga – violin. Záhadný muž stojí za její distribucí a někdo také za její výrobou, a tak Harry musí postupně rozplést všechny nitky. A bylo zajímavé sledovat, jak to udělal – Nesbø na straně 200 něco zmíní a o dalších 150 stran později to na čtenáře vybalí. Přitom intuitivně tušíte už pár desítek stran předtím, kdo je podezřelý, jen nevíte, jak na to přišel Harry. A pak vám to dojde o pár vět dřív, než to Harry prozradí, protože to Nesbø napsal tak, aby vám to došlo. A vy máte radost. Číst celý článek

Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

 28.9.2014 |  cestování, literatura |  Petr Loukota

Protože jsem velkým fanouškem Joa Nesbøho (tak velkým, že jsem se naučil správně skloňovat jeho jméno) a jeho kriminalisty Harryho Holea, bylo jasné, k čemu využiji ony čtyři dny, které jsem si vyhradil na návštěvu Osla. Vydám se chlastat ke Schrøderům. A nejen to. Po vzoru Kateřiny Krištůfkové si projdu nejznámější místa z Nesbøho knih.

Tento článek berte jako turistického průvodce. Rád bych vám ukázal, co a kde můžete najít. Proto jsem pro vás připravil mapku.

Osloské policejní ředitelství

Putování jsme začali na Grønlandu u policejního ředitelství, kolem kterého jsme procházeli už cestou z hlavního autobusového nádraží do hotelu. Pohled na cestičku stoupající vzhůru, který jsem znal z internetu, se nám ale nenaskytl a po chvíli se zjevila osloská věznice. Druhý den ráno jsme budovu obešli spodem. A konečně, objevil se vstup, kterým do své kanceláře v šestém patře zřejmě chodí i Harry.

Osloské policejní ředitelství

Číst celý článek

Jo Nesbø – Levhart

 27.9.2014 |  literatura |  Petr Loukota

jo-nesbo-levhartLevharta jsem si koupil už po jeho vydání, ale se čtením jsem počkal rok – asi proto, aby pauza mezi ním a další knihou Joa Nesbøho nebyla tak dlouhá. Přízrak vychází už 16. října, teď ale zpět k osmému případu detektiva Harryho Holea. Harry se tentokrát ocitá v Hongkongu, kde vsází na koníčky, kamarádí se s drogami a po dopadení Sněhuláka nechce mít s dalším sériovým vrahem nic společného. V Norsku bylo ovšem zavražděno několik žen a policie je v koncích – nemá ani tušení, jaká vražedná zbraň mohla obětem rovnoměrně rozmístěné bodné rány z vnitřní strany úst způsobit. To Harryho nezajímá. Ovšem proto, že jeho otci zbývají poslední týdny života, se do Osla přece jen vrátí. A po čase neodolá.

Jedna z věcí, která se mi na autorovi líbí, je ta práce, kterou si dává s vymýšlením brutálních vražd. Levhart je (nejen) v tomhle na vysoké úrovni. Nesbø se od obyčejných kulek v hlavě propracoval až k takovým lahůdkám, jako je omotání pevného lana oběti kolem krku a donucení ke skoku ze skokanské věže koupaliště ve Frognerském parku v centru Osla, přičemž nezapomíná barvitě popisovat, jak se hlava odděluje od těla. (Mimochodem byl jsem se na tom místě podívat.) Kromě toho Levhart čtenáře zaručeně pobaví – například když se Harry shledá se svým šéfem ve chvíli, kdy se mu celník na osloském letišti kvůli Harryho vzezření typického pašeráka drog šťourá v konečníku.

Do vyšetřování se Harry pouští s kolegyní Kajou a Bjørnem Holmem, asistuje mu však Kripos v čele s Mikaelem Bellmanem, který usiluje o převzetí kontroly nad vyšetřováním všech vražd v Norsku. A tak se za dozoru veřejnosti, médií a ministerstva spravedlnosti rozpoutává žabomyší válka. Vrah je mezitím na stopě dalším obětem. Číst celý článek

Andrew Matthews – Následujte své srdce

 28.5.2014 |  osobní rozvoj, literatura |  Petr Loukota

nasledujte_sve_srdceProblém většiny dnešních lidí je v tom, že si neumějí užívat života. Kolikrát jste lidi slyšeli říkat:

  • “Trápím se, protože jsem sám.”
  • “Už nejsem sám, ale ten vztah není takový, jaký jsem si představoval.”
  • “Ta práce mě nebaví. A zítra tam musím zase.”
  • “Kdybych tak vyhrál milion, spousta věcí by se tím vyřešila a hned bych byl šťastnější.”

Lidi se neustále domnívají, že za půl roku, za rok, za pět let… bude líp, než je teď, protože už za sebou budou mít státnice, budou mít práci, budou mít rodinu… a tak dále. Jenže tak to není. Oni akorát celý život na něco čekají, až je jednoho dne v tom lepším případě srazí autobus (takže si nestihnou uvědomit, že si život neužili), nebo jim doktor řekne, že je čeká poslední rok života. Teprve pak jim dojde, kolik času promrhali a začnou žít naplno.

Hraji si na chytrého? Vůbec ne. Právě (a nejen) o tom je kniha Následujte své srdce od Andrewa Matthewse. Tento titul se zabývá osobním rozvojem a já bych ho přidal mezi povinnou četbu na základních školách. Proč? Aby lidé uměli žít.

Kniha vás už na pohled okouzlí ilustrací na obálce, přičemž podobně veselé a zábavné kresby vás budou provázet po celou dobu čtení, které je díky tomu příjemné a oddychové. Andrew Matthews píše stručným, jasným, přátelským a srozumitelným jazykem, kterým popisuje časté postoje k životu a na typických příkladech vysvětluje, co je na nich špatně. Kniha je doplněna citacemi i příklady ze života autora a nechybí ani ohlasy čtenářů z různých koutů světa.

Kdybych na knihu měl říct svůj názor v jediné větě, zněl by takhle: Je to kniha plná GENIÁLNÍCH MYŠLENEK, kterou si prostě musíte přečíst. Číst celý článek

Jo Nesbø – Sněhulák

 6.10.2013 |  literatura |  Petr Loukota

jo_nesbo_snehulakSněhulák je podle mě zatím nejlepší detektivka norského autora Joa Nesbøho. V současné době je pro mě tento autor člověkem, kterého nikdo nemůže překonat. Spisovatel, díky němuž jsem si uvědomil, že to, co chci v životě dělat, je psát. A že chci psát detektivky. Protože to je žánr, který je mi nejbližší a který skutečně miluji. Velmi inspirativní jsou pro mě nejen knihy, ale také Jo Nesbø samotný. Však si jeho slova dále v článku poslechněte sami.

Sněhulák je sedmým případem Haryho Holea. Stejně jako u Nemesis i zde se můžete těšit na vskutku brilantní začátek. Je zima, sněží. K domu přijíždí auto, žena vchází dovnitř. Milenec. Zrovna v tom nejlepším mají pocit, že je někdo sleduje. Vykouknou z okna. Na zahradě stojí sněhulák.

O mnoho let později se sněhulák znovu objeví na zahradě jednoho rodinného domu. Manželka a zároveň matka zmizela. Stejný scénář se pak opakuje. Do vyšetřování se pouští tentokrát nadmíru střízlivý Harry Hole s jeho novou kolegyní. Stopy je zavádí k lékaři, kterého obě zmizelé matky i s dětmi navštívily. A v tom startuje kolotoč událostí, které vám skutečně zamotají hlavu. Číst celý článek

Mohly by vás zajímat také další články

Neodcházejte! Na další straně jsou také zajímavé články.

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…