Detektivky Joa Nesbøho jsem si děsně oblíbil, a proto vždy píši své dojmy z každé přečtené holeovky. Tentokrát jde o titul Spasitel, závěr jsem dočetl před pár hodinami. Na šestém případu Harryho Holea je poznat, že autor už je dostatečně vypsaný, což jsem zmiňoval i u Nemesis a Pentagramu. V případě Netopýra a Švábů si vedle smrtících zápletek hodně užijete prostředí Sydney a Bangkoku. Spasitel se odehrává v Oslu a atmosféra je zde navozována jen stručně, avšak velmi výstižně. Děj knihy tedy rychle odsýpá a vyšetřování se žene kupředu. Harry Hole v něm honí najatého vraha.

Vrahův poslední úkol je jasný – zastřelit muže dle instrukcí. Čtenáři přitom vědí, že zabiják přiletěl z Chorvatska, vědí, o koho jde a děj je mnohdy popisován i z jeho pohledu. Když se ozve výstřel a mise se zdá být splněna, na letišti se z novin dozví, že zastřelil nesprávného muže. A tím vše teprve začíná. Harry Hole je vrahovi na stopě a jako čtenář jsem si dlouhou dobu kladl otázku, v čem spočívá ona detektivka, když vím, kdo je vrah. Později se ukázalo, že vraždu si musel někdo objednat a že nic není tak jednoduché. Vše totiž souvisí také se znásilněním mladé dívky, o kterém se dočtete na začátku knihy. Pokračovat ve čtení

Včera jsem dočetl další detektivku od norského mága Joa Nesbøho a rád bych se s vámi podělil o mé dojmy. Do knih tohoto autora jsem naprosto zblázněný. Když už rozečtu něco jiného, po pár desítkách stran si řeknu, jak se asi má Harry Hole, knihu odložím a začnu číst Nesbøho. A od něj se neumím odtrhnout. Pentagram je v pořadí pátým případem Harryho Hole a knihu bych přirovnat k autorově předešlé tvorbě, k Nemesis. Dřívější knihy jako Netopýr a Švábi bych stejně tak dal k sobě a trochu do jiného soudku. Všechny zmíněné detektivky jsou skvělé, avšak na Nemesis a Pentagramu je cítit, že už je Nesbø dostatečně vypsaný.

Pentagram má poněkud pomalý a až nudný začátek, ve kterém autor na můj vkus zachází do nepodstatných detailů týkajících se stáří domu a dalšího. Vše ale směřuje správným směrem a příběh se brzy rozjíždí naplno. A začíná hned první vraždou. Obětí je žena nalezena ve sprše, horká voda zkresluje čas smrti, na těle má připevněný diamant a chybí jí levý ukazováček. K případu je přivolán mimo jiné Harry Hole, který má opět problémy s alkoholem, neboť se mu v posledních měsících úplně nedařilo.

Užuž jsem začínal mít pocit, že Harry je opilý až moc a příliš dlouho a že mě s tím autor za chvíli začne štvát. V tom se však rozjelo vyšetřování, Hole se dal do kupy a opět vystupoval jako literární postava, kterou jsem si tolik zamiloval. Na Nesbøvých knihách se mi líbí více zápletek, kdy jedna naruší druhou, a přesto se vyvíjejí paralelně. V závěru pak do sebe vše tak nějak zapadne. V Pentagramu jsou to následující: Pokračovat ve čtení

Mrtvý velvyslanec, dětská pornografie, pedofilové, prostituce, hazard a do toho všeho opilý Harry Hole. Zkrátka Jo Nesbø v plné jeho kráse! Druhá holeovka u nás vyšla před necelými čtrnácti dny a já už ji mám přečtenou. Autor do knihy dal vše, co podle mě má skvělá detektivka mít. U literatury tohoto norského mága si mohu dovolit otočit tvrzení „pište takové knihy, jaké byste sami chtěli číst“ a říct, že přesně takhle jsem si vždycky představoval detektivku – násilí, drogy, sexuální úchylky a další neřesti. Jinak to není detektivka pro dospělé, ale jen takové škádlení dětí z mateřské školky. :)

Švábi mě velmi zaujali prostředím, kde se děj odehrává. Rozpálené ulice Bangkoku Nesbø popisuje stručně a zároveň tak výstižně, že si horký vlhký vzduch dokážete představit tak, jako byste tam skutečně byli. Nemám nic proti Sydney, Netopýr je skvělá kniha, ale Thajsko mě zaujalo víc. Obdivuji obraty jako „listí šustělo po asfaltu“ – právě ten byl v některé z Nesbøvých detektivek také použit. Protože ta tři slova skutečně božsky vystihují, co člověk na podzim slyší, a dokáže tak s knihou žít.

Na začátku knihy je to Oslo a na mol opilý Harry Hole. Harry je pro mě osobnost a postava, kterou jsem si nemohl nezamilovat. Svou práci bere vážně, nikdy nepracuje, když pije, a naopak, a jak jsem se dočetl v jedné z recenzí, ve Švábech ještě nepije jen proto, že to na stránkách knihy vypadá sexy. O chvíli později Harry míří do Bangkoku vyšetřovat vraždu velvyslance. Hrozí politický skandál, vše se musí ututlat, a tak je tento opilec nejlepším kandidátem. Pokračovat ve čtení

Než jsem se do čtení pustil, věděl jsem, že Nemesis je jedna z těch všeobecně známých a proslulých knih Joa Nesbøho a že se mi tedy bude líbit. A líbila, hodně! Jak si můžete přečíst v anotaci, na začátku je to bankovní loupež, při které dojde k vraždě. Jakoby však jeden případ nestačil, brzy do hry vstupuje také Harryho bývalá přítelkyně a její údajná sebevražda v době, kdy u ní byl Harry na večeři. Ten si však z onoho večera nic nepamatuje. To je slušný začátek, nemyslíte?

Jo Nesbø se v jednom z rozhovorů zmínil, že děj knihy Nemesis vymýšlel skoro rok. A tak není divu, že je to opravdu pecka a já vám ji mohu s klidným svědomím doporučit. Během vyšetřování se navíc stále dotýká také smrti Harryho kolegyně, která byla zavražděna v minulém dílu. Jo Nesbø nechal zodpovědnou osobu na svobodě, a zda i ta bude v Nemesis dopadena, to už si budete muset přečíst sami.

Návaznosti jednotlivých detektivek s Harrym Holem se nemusíte bát, hlavní zápletky s předchozími díly nijak nesouvisejí a zbytek autor natolik opakuje, že vše pochopíte. Podle Nemesis byl nedávno vytvořen také šestidílný rozhlasový seriál, který se momentálně vysílá a můj dojem z něj (poslouchal jsem jej až po přečtení knihy) je skvělý. Přesto – kniha je kniha, popisy situací, prostředí, nálad apod. rozhovory zkrátka nevyjádříte.

Jo Nesbø si velmi vyhrál i s úvodní scénou. Harry Hole v ní sleduje přepadení banky, pozoruje čas, a to odkudsi z povzdálí. Jakmile se přepadení blíží k závěru a jsou slyšet sirény policejních aut, začne opět kdesi zvonit telefon. Po chvíli se Harry ocitá ve svém bytě před videozáznamem z přepadení.

Nemesis přináší dvě dějové linie. Vyšetřuje se vražda zaměstnankyně banky a smrt Anny – Harryho bejvalky. Harry skutečnost, že u ní onoho večera byl, zatají, a tak se později sám stane hlavním podezřelým. A vše do sebe skvěle zapadá, v jistou chvíli není pochyb o tom, že vraždil sám Harry Hole. Zrovna tak se v knize objevuje několik dalších závěrů.

Jo Nesbø nás tedy v Nemesis stihne oklamat hned několikrát, přičemž Harry Hole nám oba případy, tak jak se opravdu staly, odvypráví v posledních kapitolách. Tato kniha je brilantní a já vám ji doporučuji. Jsem si jistý, že si Joa Nesbøho zamilujete tak jako já. A nezapomeňte mi dát vědět, jak se Nemesis líbila vám. :)

Netopýr dočten. Knížka se mi opravdu hodně líbila už od začátku, Nesbøův styl vyprávění a hlavně jeho hlavní postavu, detektiva Harryho Holea, jsem si zamiloval. Detektiv má trochu problémy s alkoholem, má za sebou pár nepovedených vztahů, občas ztratí někoho blízkého, občas v noci nemůže spát a právě to se mi tolik líbí. Proč? Připomíná mi zkrátka obyčejného smrtelníka, je to literární postava, se kterou se v tom či tom můžu ztotožnit. Život není vždycky snadný, nekončí vždycky happyendem a Jo Nesbø to ví a tak také píše. A to mě zkrátka nadchlo.

Pojďme ale od začátku. Od Nesbøho jsem nejprve četl knihu Červenka nese smrt, Netopýr je mou druhou přečtenou knihou od něj. Přestože jde o první případ Harryho Holea, který dle ohlasů není tolik propracovaný v porovnání s ostatními díly, mně se líbil víc než již zmíněná kniha.

Vše začíná na letišti v Sydney, kam Harry přiletí, aby pomohl s vyšetřováním zavražděné norské dívky. Harry se postupně seznamuje s vyšetřovateli a lidmi v okolí zavražděné. Brzy také pozve jednu dívku na večeři. Do hry přichází hned několik podezřelých, někteří zakrátko zmizí, jiní se drží hodně dlouho. Příběh je navíc proplétán vyprávěním o historii Austrálie, které někdy je a někdy není podstatné pro samotný děj. Pokračovat ve čtení

Na stole mi leží kniha Netopýr – první holeovka norského autora detektivek Joa Nesbøho. Jo Nesbø ji v originále vydal už v roce 1997, na pulty českých knihkupectví přišla znovu v tomto roce a současnou dobu můžeme považovat za jakousi Nesbøvu éru. Letos v květnu u nás totiž vyjde ještě jeho kniha Švábi a na podzim, v listopadu, pak Levhart. V roce 2014 a 2015 je pak plánováno vydání dalších jeho knih. A tyto všechny mají něco společného – hlavní postavu, detektiva, který se jmenuje Harry Hole.

Na Nesbøho jsem narazil úplně náhodou – psal jsem PR článek o jeho knize Nemesis, tuším, a možná i dalších. Autor a jeho literatura mě natolik zaujaly, že jsem si ho vybavil i při předvánoční návštěvě knihkupectví, kde jsem spatřil jeho titul Sněhulák v angličtině (Snowman). A tak se stalo, že jsem se rozhodl si tohoto autora přečíst a začal jsem knihou Červenka nese smrt.

Červenka nese smrt má hodně dobré hodnocení, o poznání lepší než zmíněný Netopýr, což byla autorova první kniha s Harrym Holem, a tak si menší zisk kladných ohlasů může dovolit. Přesto se mi Netopýr prozatím líbí víc, i když jsem teprve ve třetině. Pokud se chcete lépe zorientovat, jak knihy vycházely, podívejte se sem. Teď už ovšem k samotné Července, její popis najdete zde. Pokračovat ve čtení

Abych to hned ze začátku řekl na rovinu, Agatha prostě ví, jak na mě. :) Jde o jednu z nejznámějších spisovatelek všech dob, o autorku mnoha kriminálních a detektivních příběhů. Poté, co jsem několik jejích knih viděl ve filmové podobě (David Suchet coby Hercule Poirot mě skutečně baví), jsem se konečně rozhodl k četbě. Šel jsem do knihovny (fakt!) a půjčil si titul Hra na vraždu. A byl jsem nadšen.

Agatha píše božsky, hned po první stránce jsem nedokázal přestat číst. Její styl na mě působí jednoduše a jasně, přesto jsou z jejích vět patrné bohaté vědomosti a slovní zásoba. Příběh konkrétně zmíněné knihy se rozjíždí v zásadě hned v prvních několika větách, kdy má Hercule Poirot neodkladný telefonát. Agatha Christie se vyjadřuje tak, aby se její vyprávění doslova hrnulo kupředu. To je jen několik mých postřehů z četby a důvodů, proč mě literatura tolik chytla.

Hra na vraždu je vůbec první knížka, kterou jsem od autorky četl. Do té doby jsem si nedokázal představit, jak píše spisovatelka s druhým nejvyšším počtem prodaných knih v historii. A když to teď vím, je to pro mě jako člověka, který zkoušel něco napsat tak, aby se to líbilo, naprosto nepochopitelné. Když ale pominu styl psaní, musím obdivovat i nápady a zápletky ne jednoho, ale hned desítek detektivních příběhů. A kroutit hlavou nad tím, jak je to geniální. Pokračovat ve čtení