Netopýr dočten. Knížka se mi opravdu hodně líbila už od začátku, Nesbøův styl vyprávění a hlavně jeho hlavní postavu, detektiva Harryho Holea, jsem si zamiloval. Detektiv má trochu problémy s alkoholem, má za sebou pár nepovedených vztahů, občas ztratí někoho blízkého, občas v noci nemůže spát a právě to se mi tolik líbí. Proč? Připomíná mi zkrátka obyčejného smrtelníka, je to literární postava, se kterou se v tom či tom můžu ztotožnit. Život není vždycky snadný, nekončí vždycky happyendem a Jo Nesbø to ví a tak také píše. A to mě zkrátka nadchlo.
Pojďme ale od začátku. Od Nesbøho jsem nejprve četl knihu Červenka nese smrt, Netopýr je mou druhou přečtenou knihou od něj. Přestože jde o první případ Harryho Holea, který dle ohlasů není tolik propracovaný v porovnání s ostatními díly, mně se líbil víc než již zmíněná kniha.
Vše začíná na letišti v Sydney, kam Harry přiletí, aby pomohl s vyšetřováním zavražděné norské dívky. Harry se postupně seznamuje s vyšetřovateli a lidmi v okolí zavražděné. Brzy také pozve jednu dívku na večeři. Do hry přichází hned několik podezřelých, někteří zakrátko zmizí, jiní se drží hodně dlouho. Příběh je navíc proplétán vyprávěním o historii Austrálie, které někdy je a někdy není podstatné pro samotný děj.
Určitě nejde o žádné čtení pro děti, Jo Nesbø píše věci tak, jak jsou. Proto je jeho příběh také „plný“ drog, znásilnění, prostitutek, homosexuality a dalšího. Harry se v průběhu knihy ve svých rozhovorech také občas vrací ke své minulosti. To se mi taky moc líbí. Kapitoly na sebe plynule hezky navazují, děj nikam neskáče, jak tomu je právě ve zmíněné Července. Výborný je pak i samotný závěr knihy. Vraha se dozvíte s dostatečným předstihem na to, aby mohl být dořešen i zbytek příběhu. Nepřál jsem si happyend a happyendu jsem se nedočkal. A byl jsem šťastný. :)
Tolik můj pohled na knihu Netopýr, anotaci a další si přečtěte zde. V současné době Nesbøho doslova hltám, nyní čtu bestseler Nemesis. No nic, jdu si číst. :)