Vždycky jsem se zajímal o sebezdokonalování a osobní rozvoj, proto jsem na svůj blog zařadil i články na toto téma. Píši mimo jiné recenze na zajímavé a inspirativní knihy.
Jak dodržet novoroční předsevzetí
Leden je srandovní roční období – všichni začínají jíst zdravě, sportovat, podnikat a skoro nikomu to nevydrží déle než týden. Přitom psychická příprava u většiny probíhá už od poloviny prosince: „Prvního ledna přestanu kouřit,“ říká Pepíček, který už pět let kouří dvě krabičky cigaret denně. „Prvního začnu hubnout,“ mumlá Mařenka třicátého dvanáctý, její slova však zůstávají zaklíněná někde v ústech mezi kusy vánočního cukroví. Je vám to povědomé? A co takhle novoroční předsevzetí dodržet? Řeknu vám, jak na to.
Prvního ledna je pozdě
Tak za pravé: S novoročním předsevzetím se nezačíná na Nový rok, ale uznávám, že je to matoucí. Jak se dočtete třeba v knize Konec prokrastinace, vůle je jako sval – můžete ji posilovat, ale naložíte-li si příliš velkou váhu, sval to nevydrží a je po všem. A přesně tomu napomáháte, když jste nikdy nesportovali a najednou chcete běhat sto kilometrů denně (to není překlep). Proč si myslíte, že váš život se na Nový rok z ničeho nic změní? Že najednou budete všechno dělat jinak? To jen proto, že v kalendáři stojí 1. 1.? Opravdu?
Novoroční předsevzetí si promyslete začátkem prosince a s jeho plněním začněte nejméně dva tři týdny před Novým rokem. Tedy v polovině prosince. Ne, nedělám si srandu, to slovo „novoroční“ je tam na zmatení nepřítele. Budete mít dostatek času vytvořit si návyk a snadno si odpustíte případná selhání (čtrnáct dřepů místo patnácti). Prvního ledna už budete dostatečně aklimatizovaní a s činností začnete naplno, aniž byste se do ní museli nutit. Pokračovat ve čtení
Problém většiny dnešních lidí je v tom, že si neumějí užívat života. Kolikrát jste lidi slyšeli říkat:
Dřív jsem hodně prokrastinoval. Šel jsem spát o půl třetí ráno, vstal v deset nebo půl jedenácté. Omrkl jsem internet, než jsem se nasnídal, bylo poledne. To už nemělo smysl nic dělat, přece bude za chvíli oběd. Tak jsem si pustil seriál. Pak byly tři a já už byl ze všeho toho odpočinku unavený. Pracovat jsem začínal otrávený tak v pět s tím, že většina lidí už je z práce doma. Nebyl jsem do toho zapálený a nepodával tak dobré výsledky. Programování večer nešlo nejhůř, ale většinou jsem si radši pustil film.
Nikdy jsem nečetl žádnou knihu. Tedy… nikdy jsem nečetl žádnou knihu dobrovolně. Tedy… četl jsem dobrovolně Malýho prince, několikrát. Četl jsem všechny díly Pottera. A četl jsem Na západní frontě klid. Nic víc. Ale vždycky jsem si říkal, že až budu velkej, něco si přečtu. A tak jsem taky udělal.