Téma cestování po Evropě:

Cestování po Evropě mě baví, protože je naprosto jiné než cestování po USA. Proto na mém blogu o cestování najdete reporty z mnoha evropských měst, jako jsou třeba Londýn, Berlín, Vídeň či Řím.

Září v srdci italské Florencie

 1.10.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Florencie je považovaná za další z malebných italských měst, které milovník cestování musí navštívit. Vlastně ani nevím, proč tomu tak je. Já mám s Florencií spojenou především knihu Inferno od Dana Browna. V každém případě jsme se i my do Florencie vydali a obdivováním tamní architektury a jedinečné atmosféry strávili celkem tři dny.

Cestujeme už jedině s pomocí Google Map

Do Florencie samozřejmě můžete letět z Prahy, my ale zvolili jízdu autobusem, která přes Brno, Vídeň a Benátky trvá asi 17 hodin. To je zhruba stejně jako do Londýna, ale vzhledem k přestupu ve Vídni to uteklo mnohem rychleji. Jízdenka každého navíc stála cca 1300 Kč, za které bychom letenku na konkrétní termín hledali obtížně.

Ve Florencii jsme měli objednaný hotel (klasicky přes Booking.com), který nás na 4 noci se snídaní stál něco málo přes 7000 Kč. Šlo o menší ubytovací zařízení s několika pokoji a sdílenou koupelnou, které vlastnil příjemný Ital. Kousek od hotelu byla pizzerie oceněná Trip Adviserem, takže o večeře bylo postaráno. Nedaleko byla i autobusová zastávka linky, která nás za pár minut dovezla přímo do centra města. Co se týče orientace v neznámém městě, využíváme už prakticky jen Google Mapy, které nám nachází trasu pěšky či s využitím MHD, kdykoliv potřebujeme. Do mapy si také ještě doma vždy uložím všechna místa, která chceme vidět, a pak už jen chodíme po tečkách. Takže kdybyste mě ve Florencii potkali, jistě bych neustále koukal do mobilu. :)

Originál sochy Davida jsme si odpustili

Po příjezdu do Florencie jsme měli půlden, který jsme využili návštěvou odlehlejších a “méně významných” památek – začali jsme u San Marco Museum a pokračovali ke galerii dell’Accademia. Pokud se rozhodnete ji navštívit, uvidíte originál sochy Davida od Michelangela. Vím, že spousta lidí právě toto považuje za hlavní věc, kterou ve Florencie vidět, jenže… já na to umění zkrátka moc nejsem, a tak jsem se bohatě spokojil z kopií této sochy, kterou najdete před Palácem Vecchio. Galerii ale spousta turistů navštěvuje, čemuž odpovídají několikahodinové fronty. Ty ale můžete přeskočit, pokud si koupíte o něco dražší lístek od pouličních prodejců přímo před galerií.

Hned vedle galerie leží i další památky, třeba malebné náměstí Piazza della Santissima Annunziata, a o kousek dál také židovská synagoga, kterou jsme ale viděli jen přes plot. Mě osobně více zaujal kostel Santa Croce, který zaujme nejen svojí architekturou (připomínající křtitelnici a katedrálu Santa Maria del Fiore, kterou jsme navštívili později), ale také tím, že se uvnitř nachází hrobka již zmíněného Michelangela a Danteho Alighieriho. I tu lze tedy za pár Eur vidět.

Od Santa Croce jsme první den pokračovali přímo k Palazzo Vecchio a spolu s davy turistů obdivovali onu sochu Davida. Po náročné cestě autobusem jsme toho ale první den už měli dost, a tak jsme ještě kolem krásného kostela Santa Maria Novella vydali na hotel kousek od vlakového nádraží. K tomuto kostelu, ale i k paláci jsme se ovšem vrátili následující dny.

pohled na Florencii z návrší Piazzale Michelangelo

Číst celý článek

Byl jsem znovu v Londýně a chvíli žil jako místní

 2.8.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Na začátku července jsem byl zase v Londýně, už potřetí. Po mé první, víkendové návštěvě s mým dědou jsem do světa vypustil video. Druhá, tentokrát týdenní dovolená si pak vyžádala obsáhlý článek s mnoha tipy, kam byste se mohli podívat, a psal jsem také o návštěvě Warner Bros., ve kterých se točil Harry Potter. Tak se dnes pojďme mrknout, co jsme viděli tentokrát. Půjde i o několik míst, na které se většina turistů nevypraví, zvlášť, jsou-li v Londýně poprvé.

Jak v Londýně ušetřit aneb sleva 2for1 na většinu atrakcí

Do Londýně jsme vyrazili v úterý večer, a protože jsme poprvé zvolili autobus, na místě jsme byli až ve středu v poledne. Osobně jsem byl šťastný, že nazpět letíme letadlem, protože 18h v autobuse bylo příliš. Na druhou stranu jsme zase zažili cestu vlakem Eurotunelem. Na té jsem nejvíc obdivoval, že i když jedete 30-40 minut pod mořem, pořád máte signál, mobilní data a internet. V Česku stačí vlézt do metra a jste offline.

V Londýně se dá během pěti dní ušetřit klidně 5000 Kč, a to na vstupech turistických atrakcí. Pokud si totiž zařídíte papírovou jízdenku u železnic, dostanete se na většinu nejzajímavějších atrakcí dva za cenu jednoho. Takže pokud například půjdete na London Eye čtyři, zaplatíte místo 100 liber jen 50 a ušetříte tak 1500 Kč. Obdobně jsou na tom i ostatní atrakce jako London Dungeon, Sea Life, St. Paul’s, Tower Bridge, Madam Thousand a další.

Jak to tedy funguje… Přijdete k okénku železnic (nikoliv metra) a budete chtít např. týdenní papírovou jízdenku, která se jmenuje Travel card. Ta stojí úplně stejně jako Oyster card a platí také ve stejných zónách (1 a 2), ale na rozdíl od Oysterky vám umožní získat právě slevu 2for1. Aby vám takovou Travel card udělali, budou od každé osoby chtít jednu fotografii v klasické velikosti na průkazku. Fotku si samozřejmě přivezte z Česka – stačí jakákoliv slušná kopie vytištěná barevně. Dále budete na každou atrakci potřebovat voucher s tím, že voucher platí vždy pro dvě osoby. Pokud tedy jdete čtyři, musíte si vouchery vytisknout dva (a místo čtyř vstupenek zaplatíte dvě). Vouchery jsou ke stažení zdarma, stačí si založit účet na těchto stránkách. Poté zvolíte, na jaké atrakce se chystáte, kolik vás bude a následně všechny vouchery vytisknete. U vstupu na danou atrakci se pak každá osoba prokáže papírovou Travel card a voucherem.

Slevu 2for1 opravdu doporučuji, nám ušetřili mnoho tisíc korun. Papírovou jízdenku jsme si zařídili hned po příjezdu na Victoria Street Station, kde nás RegioJet vysadil.

Návštěva Willesden Green

Jako první jsme vyrazili do londýnské čtvrti Willesden Green, kde přítelkyně 8 měsíců pracovala jako au-pair. Byl horký, slunečný den, a tak jsme se cestou stavili pro něco k pití v Sainsbury’s a už brzy došli až k domu, kde přítelkyně bydlela, a následně do nedalekého parku. Tam jsme potkali i současnou au-pair venčící psa, slovo dalo slovo a byli jsme pozvaní na návštěvu. Později jsme se vydali také ke kostelu, do kterého přítelkyně chodila na angličtinu.

Pro mě byla tato část výletu zajímavá v tom, že jsem mohl nahlédnout do toho, jak žijí místní, jak tráví volný čas, jak mluví – tak, že spíš zpívají. Když se zmíněná návštěva o tři dny později uskutečnila, viděl jsem obrovský anglický dům zevnitř a všední den Brita, Američanky a dvou kluků v pubertě. Při hovoru jsem si 100% uvědomil, co jsem věděl už dávno – Britové / Američani jsou k sobě mnohem otevřenější, upřímnější a přejícní než my, Češi. Když vám třeba řeknou, jak stráví léto, čekají od vás vřelou a nadšenou odpověď a pusu od ucha k uchu, jako to dělají oni. Když odpovíte jako Čech, budete za podivína. Přiznám se, že pro mě to byl nezvyk a pořád jsem se musel hlídat, že reaguji dostatečně včasně, energicky a optimisticky.

V Londýně jsme tentokrát bydleli v Inn London a ubytování na čtyři noci nás každého vyšlo na 2500 Kč. Bylo to levné i díky tomu, že jsme měli pokoj pro čtyři, a proto, že jsme se o snídaně a večeře starali sami z vlastních zásob. Číst celý článek

Krásná italská Verona

 23.7.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Možná jste četli i moje předchozí články o jarním putování po Švýcarsku, krátké návštěvě Francie a konečně také Itálie. Od města, do kterého jsme se vydali na závěr našeho výletu, jsem nevěděl, co čekat, a možná právě proto mě tolik ohromilo. Verona je opravdu krásná! Na rozdíl od ostatních měst, které jsem v Itálii doposud navštívil (Řím a Milán) je to ve Veroně hezké všude. V Římě například chodíte od jednoho turisticky atraktivního místa k druhému, tam je to zajímavé, ale po cestě se díváte na omlácené fasády, špínu a rušnou silnici. Verona je jiná. Ať jdete kamkoliv, pořád musíte obdivovat místní architekturu a romantickou atmosféru. Zkrátka ideální město pro návštěvu ve dvou.

Protože jsme do Verony přijeli autem, stejně jako v ostatních městech jsme se navigací nechali nejprve nasměrovat na předem vyhlédnuté podzemní parkoviště. V italských i švýcarských městech jich je nespočet, ovšem počítejte s tím, že za parkování něco zaplatíte. Zrovna ve Veroně to bylo poměrně dost, cca 15 Eur za 6 hodin. Na druhou stranu nutno říct, že parkoviště jsme si záměrně vybrali kousek od veronské arény, abychom nemuseli chodit daleko. Aréna je v podstatě menší verzí Kolosea, které uvidíte v Římě.

Naše první kroky coby turistů ale směřovaly krátce po poledni za slunečného a na konec března poměrně teplého počasí k jiné atrakci. Hrad CastelVecchio nabízí obrovská, příjemně upravená prostranství a z mostu Ponte Scaligero, který je jedním z míst, na kterém se točil film Romeo a Julie, výhled na klidnou řeku protékající Veronou. Most i hrad vás ohromí svou jedinečnou architekturou, kterou jsem i já coby laik na tyto záležitosti musel ocenit.

Teprve po návštěvě hradu a krátké pauze na oběd nás další kroky zavedly na náměstí Piazza Bra, na kterém místní před okouzlujícími, barevnými domky prodávají v miniaturních stáncích různé lákavé zboží, jemuž dominují především květiny pro zamilované. Zde se opravdu bylo na co dívat. Před námi se navíc konečně objevila Arena di Verona, která nás i přesto, že je o poznání menší než ta v Římě, bavila. Náměstí Piazza Bra je opravdu fotogenické a hezké fotky jsme udělali také v menším parčíku s fontánou.

Arena di Verona – menší verze Kolosea v Římě

Číst celý článek

Konečně u té velké katedrály v italském Miláně

 18.4.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Týdenní cestování Švýcarskem zahrnovalo návštěvu celkem sedmi evropských zemí a Itálie byla jednou z nich. Do Milána jsme vyrazili kolem deváté hodiny ranní, kdy nám vypršelo předplacené parkoviště v Luganu u mého kamaráda, který nás na dvě noci ochotně ubytoval na ubytovně pro vysokoškoláky a doktorandy. Cesta do Milána nebyla dlouhá, ale vzhledem ke slunečnému počasí, teplotě zde na jihu nad 20 stupňů a auta bez klimatizace nám to i tak stačilo. V Itálii nemají dálniční známky, zato se platí mýtné, které často vyjde ještě dráž. Do Milána to však bylo v pohodě, cca 8 eur za cestu tam i zpět.

Doprava v Itálii je šílená

Parkoviště v Milánu jsme si našli až úplně v centru, abychom k oné známé a mnou vytoužené katedrále nemuseli dlouho chodit. A skutečně, parkoviště od katedrály Duomo di Milano bylo jen pár kroků, mělo to ale dvě drobné vady. Za prvé jsme se museli prodrat autem až do centra města a vypořádat se s šílenou italskou dopravou – představte si, že náklaďák před vámi najednou zastaví a začne si v klidu vykládat zboží apod. A za druhé parkoviště v centru nebylo nejlevnější, vyšlo nás cca na 11 eur.

Kolem katedrály Duomo di Milano je pěkně rušno

Na město Milán jsme měli vyhrazený přibližně půlden, ale už na první pohled byl cítit velký rozdíl oproti Švýcarsku. Turistické atrakce jsou tu opravdu velkolepé, čemuž odpovídá i počet turistů. Je jich tu hromada. I na náměstí Piazza del Duomo, které je obrovské, bylo poměrně dost lidí. A stejně zajímavé to bylo i ve frontě na lístky, které vás dostanou jak do katedrály, tak na její střechu. Čekali jsme alespoň tři čtvrtě hodiny, než na nás přišla řada. Návštěvu katedrály zevnitř jsme zvolili v rámci čekání, než se otočí sluníčko a katedrála bude slunečními paprsky osvícena zepředu. Vstupné do katedrály a na střechu vás vyjde cca na 16 eur na osobu. My jsme šli na střechu po schodech, druhá možnost je výtahem, což je dražší.

Návštěvu katedrály rozhodně doporučuji, je to hlavní turistická atrakce. Uvnitř je to obrovské a napočítáte také více sloupů než za celý život dohromady. Budete-li se pak chtít vydat na střechu, musíte z katedrály vyjít a jít se bočním vchodem. Na střechu vede poměrně dost schodů, ale výhled jak na věže katedrály tehdejší architektury, tak na náměstí Piazza del Duomo stojí za to. My jsme na střeše strávili pár desítek minut a po náročné cestě dolů si dali svačinu a odpočívali.

Číst celý článek

Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

 17.4.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Minule jsem psal o hradu Chillon a Ženevě. Dnes se pojďme posunout zase o kus dál. Přestože jsme večer přejížděli do švýcarského Lugana, turistická atrakce, kterou jsme se chystali navštívit, ležela tentokrát ve Francii. Z hotelu jsme se totiž hned po snídani vypravili do známého lyžařského střediska Chamonix, ze kterého vede lanovka na vyhlídku Aiguille du Midi. Z té je mimo fantastického výhledu na hory všude kolem vidět i nejvyšší hora Evropy – Mont Blanc. Tento den tak sliboval úžasnou podívanou a jeden z nejlepších zážitků z týdenní dovolené ve Švýcarsku. A skutečně to výborný zážitek byl.

Cesta do střediska Chamonix byla sama o sobě poměrně nezajímavá, samozřejmě pominu-li hory a kopce okolo. Na mnoha z nich byl ve špičkách patrný bílý sníh, přičemž jak jsme se do Chamonixu blížili, sněhu přibývalo. Přímo v městečku jsme pak v rámci hledání parkoviště udělali menší kolečko a město si tak krátce prohlédli. Parkoviště u lanovky je opravdu velké, řekl bych obrovské. K pokladnám a lanovce vám pak zbývá už jen několik desítek metrů. Za parkování se zde bohužel platí a stálo nás řádově několik švýcarských franků.

Lanovku si rezervujte přes internet předem

Protože fronty na lanovku bývají několikahodinové, doporučuji vám si udělat rezervaci přes internet. My ji měli na jedenáct dopoledne, ale paní na pokladně nám řekla, že dnes rezervace neplatí, protože tu není moc lidí. Tak jsme si jednoduše koupili lístky a postavili se do fronty. Mimochodem zpáteční jízda lanovkou stojí 60 eur na osobu a fronta na lanovku nebyla zrovna malá, čekali jsme v ní asi půl až tři čtvrtě hodiny.

Největší převýšení na světě

Když jsme se konečně dostali na řadu a přijela kabinka lanovky, našli jsme si místo u okénka, abychom něco viděli. Fotit se navzájem ale nedalo, protože jedna kabinka pojala tolik lidí, že byla úplně plná. To mě překvapilo. Už když jsme začali stoupat, naskytl se nám krásný výhled jak na Chamonix, tak i na okolní hory. Navíc čím jsme byli výš, tím byly hory menší a menší. Párkrát se s námi kabinka při přejíždění sloupů také pěkně zahoupala.

Abych nezapomněl na to nejdůležitější, tak lanovka na Aiguille du Midi je mimo výhledu na Mont Blanc známá také tím, že jde o kabinkovou lanovku s největším převýšením na světě. Samotnou trasu pak tvoří dvě jízdy – jedna kabinka vás vyveze do výšky 2317m n.m. a druhá pokračuje až do výšky 3777m n.m. Výtahem je ale možné se dostat až na nejvyšší bod ve výšce 3842m n.m. K tomu se ale dostanu. Právě ve druhé ze zmíněných lanovek byl patrný ten výškový rozdíl, kdy jsme stoupali podél skály a sledovali zářivě bílý sníh, na který dopadaly sluneční paprsky. Ano, rozhodně i sluníčku vděčíme za to, že jsme tam nahoře nezmrzli (informační cedule ukazovala -9 stupňů) a že jsme ihned při výstupu na Aiguille du Midi měli krásný, famózní výhled.

Aiguille du Midi

Číst celý článek

Nádherný hrad Chillon a vodotrysk v Ženevě

 16.4.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Naše týdenní cesta po Švýcarsku pokračovala z hlavního města Bernu a hotelu U Babči k další švýcarské nádheře. Tentokrát jsme na dopoledne měli v plánu nedaleký hrad Chillon a na odpoledne Ženevu.

Chillon leží na okraji jezera

Hrad Chillon otevírá poměrně pozdě, o půl desáté, a tak jsme si dopřáli delší spánek a ranní koukání na hory z postele. Po snídani jsme se však vydali na cestu, neboť sjet kopce, na které jsme se minulého večera vyšplhali, chvíli trvalo. Samotné parkoviště hradu Chillon leží sice u silnice, hrad se ale nachází na okraji jezera, které vidíte i z některých oken. A naproti jezeru samozřejmě není nic jiného než hory. Zřejmě i proto je zámek tak hezký. Na parkovišti navíc můžete stát tři hodiny zdarma, což vám i na důkladnou prohlídku s audio průvodcem určitě stačí. Pro parkování musíte nechat za oknem takové ty papírové hodiny, které my neměli. Na pokladně hradu mi je naštěstí zdarma ochotně vydali.

Chillon Castle

Vstup do hradu Chillon pro dvě osoby s jedním audio průvodcem nás stal cca 800 Kč. Nebylo to tak drahé, když uvážím, co vše jsme viděli. Audio průvodce jsme si vyzvedli hned za vstupem v obchodu se suvenýry, kde jsem výměnnou za mp3 přehrávač a sluchátka musel nechat svůj pas.

Prohlídka hradu vás provede veškerými prostory

Už jsem nakousl, že hrad Chillon se mi jak zvenku, tak i zevnitř moc líbil. Bylo to zřejmě tím jezerem a uvnitř systematickou prohlídkou, která vás postupně provází jedním hradním prostorem označeným číslem za druhým. V některých prostorech byl text v angličtině a dalších jazycích, případně interaktivní obrazovka se sluchátky, v dalších si musíte vystačit s audio průvodcem (v angličtině). Vzpomínám si, že jsme se od hradního nádvoří nejprve vydali do níže položené vinice či mučírny, a později jsme se po schodech šplhali až do hradních věží. Z oken vinice bylo vidět, jak blízko jsme hladině jezera, z věže jsme naopak zahlédli i naše auto na parkovišti.

Celkově vzato byl Chillon zřejmě nejhezčí hrad, který jsem navštívil. Pokud budete mít cestu, rozhodně mu dvě tři hodinky věnujte. Číst celý článek

Bern – hlavní město Švýcarska

 13.4.2017 |  cestování |  Petr Loukota

V pondělí ráno jsme měli ještě takřka celý týden dovolené před námi a zahájili jsme ho velkolepě – snídaní v hotelu s výhledem na Lucern a následnou cestou do hlavního města Švýcarska – Bernu. Protože bylo hezké počasí, rozhodli jsme se jet delší trasu, která ale obdobně jako předchozí dny vedla kolem jezer, a tak slibovala nádherná panoramata. A dobře jsme udělali. Cesta z Lucernu do Bernu se klikatila kolem křišťálově modrého jezera a hor v dálce, které i z auta působily úžasným dojmem. Přemýšleli jsme, jak je možné, že ve Švýcarsku je voda opravdu modrá, nikoliv hnědá či zelená, a pod skalisky jsme se autem točili podél skal a vody, až jsme se konečně začali přibližovat městu.

Bern – federální palác Švýcarska

Klidné předměstí střídá rušné centrum

Při průjezdu předměstím a okrajem Bernu se mi vybavilo jiné město – Washington D.C. Nevím, ani proč. Zřejmě kvůli mnoha rodinným domkům naskládaných za sebou, dlouhého zeleného trávníku před nimi a ulicím bez městské hromadné dopravy. Když si člověk odmyslí palmy, je to takové vlastně i v Beverly Hills.

Když jsme konečně dorazili na parkoviště, překvapil nás systém, který byl tentokrát stejný jako v České republice – nejprve určíte, jak dlouho budete na parkovišti stát, pak zaplatíte a jdete. Všechna ostatní parkoviště ve Švýcarsku nám jen dala lístek a platili jsme až při odjezdu.

První turistickou atrakcí v Bernu byl v našem případě medvědí park Bärengraben. Divil jsem kolik turistů chodí obdivovat medvědy, bylo jich skutečně dost. Pro mě to byl zážitek podobný těm, které znám ze ZOO – z výšky se koukáte na několik medvědů, které se jako hromotluci přesouvají z místa na místo. V Bernu se můžete medvědím parkem také projít, samozřejmě vše v bezpečí za plotem. Stačí sejít po schodech dolů. My jsme se ovšem namísto toho vydali přes most a ulicí Kramgasse jsme pokračovali do centra.

Přestože ulice Kramgasse vede až k bernskému orloji a nabízí také jakousi obchodní pasáž (kryté obchody podél ulice), už po ní jezdí městská hromadná doprava, a tak ucítíte první závan ruchu města. My jsme ulici prošli celou až po cestě zpět, nyní jsme raději brzy odbočili ke katedrále Münster osvícené teplým poledním sluncem. Číst celý článek

Ráno Curych, po obědě dřevěný most v Lucernu

 12.4.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Curych byl jedno z měst, které jsme se rozhodli v rámci naší tour Švýcarskem navštívit. Ačkoliv jsme věděli, že toho pro turisty nenabízí mnoho, našli jsme si podzemní parkoviště nedaleko centra a hned ráno po snídani jsme se z hotelu v americkém stylu vydali na cestu. Netrvalo dlouho a už jsme parkovali automobil a hledali na Google Mapách tečky ukazující místa, na která se chceme podívat.

Curych – St. Peterskirche

Curych je klidné město, pro turisty na dopoledne

Hned vedle parkoviště jsme měli první “atrakci”. Jednalo se o příkop Schanzengraben, který představuje pozůstatek opevnění města. Už tady jsem si všiml, jak je Curych klidný. Dopoledne na ulicích mnoho lidí nepotkáte a prořídlá je také tamní doprava. Vůbec to na mě nepůsobilo velkoměstským dojmem, spíš mi Curych připomněl Sankt Gallen, o kterém jsem psal nedávno.

Od příkopu jsme pokračovali dál směrem do centra města. Jako jedni z mála chodců jsme přešli pár menších křižovatek a za zamračené oblohy jsme došli na ulici Bahnhofstrasse. Ta se táhne od hlavního nádraží a sídlí na ní plno luxusních značek. Zde nám stačila jen krátká procházka, která nás hned zavedla do jedné z postranních ulic, až jsme se po schodech dostali ke kostelu St. Peterskirche. Ten se pyšní největším hodinovým ciferníkem v Evropě (má průměr 8,7m). Nemůžu tomu uvěřit, ale ciferník se mi vážně líbil, stejně jako později orloj v Bernu.

Co se týče centra Curychu, potkali jsme v něm maximálně pár desítek turistů. Ti stejně jako my přijeli obdivovat pohled na řeku, kterou přejdete přes most, až se dostanete ke kostelu Fraumunster, Wasserkirche a především Grossmünster. Poslední zmíněný dosahuje vcelku zajímavých rozměrů a vylézt můžete až nahoru na věž. V době naší návštěvy však v kostele probíhala mše, a tak jsme nečekali.

Osobně se mi z návštěvy Curychu nejvíce líbila poslední část, kdy jsme šli podél řeky a sledovali domu jakoby ve vodě na druhé straně břehu. Postupně jsme se přes most dostali až do parku Lindenhof, který je situován nad městem, a je z něj vidět jak zmíněný kostel Grossmünster, tak i Curyšská univerzita.

Pokud se chystáte navštívit Curych a nemáte k tomuto místu nějaké zvláštní pouto, bude vám určitě stačit dopoledne jako nám.

Lucern nabízí dřevěný most a kouzelnou atmosféru

Mnohem zajímavější bylo pro nás město Lucern, které jsme stihli ještě téhož dne odpoledne. Cesta mimo dálnici trvala přibližně hodinu, tentokrát jsme ze silnice nic, co by stálo za zmínku, neviděli.

V Lucernu jsme opět zajeli na placené parkoviště a poté se vydali nejprve k hradbám Museggmauer, ze kterých jsme očekávali výhled na město. Ten se nám sice dostal, ale méně, než jsme mysleli. Zato jsme ale nad městem celkem dobře viděli zámek Gutch, který se před vámi zjeví, když jdete podél hradeb. Vzpomínám si, že i cestou městem do kopce bylo na co koukat – zaujaly mě rodinné domky a poklidné předměstí takřka v centru města. Protože je Lucern vyhlášené město, které, jedete-li do Švýcarska, musíte navštívit, bylo v něm daleko více turistů než v Curychu. Nejvíce se jich pochopitelně motalo kolem dřevěného mostu. Poblíž něj byl dokonce problém si dát kávu, k tomu se ale dostanu.

Lucern – dřevěný most Kapellbrücke

Číst celý článek

Vaduz a Rýnské vodopády

 10.4.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Posledně jsem začal povídaní o návštěvě Lichtenštejnska, a tak se dnes podívejme do hlavního města této maličké země. Do Vaduzu jsme sjížděli z šíleného kopce, od hotelu v horách, ve kterém jsme s vizí velkého zážitku prožili první noc naší cesty. A velký zážitek to tedy byl. Po cestě z kopce jsme měli menší problém s brzdami, které ani při přerušovaném brzdění tamní kopec nezvládaly. Ten výhled na sluncem zalité hory za to ale stál.

Vaduz – malé hlavní město velmi malé země

Když jsem říkal, že je Vaduz malé město, myslel jsem opravdu malé. Zapomeňte na tramvaje a už vůbec si nepředstavujte metro. Centrum města je tvořeno jednou hlavní, jednoproudovou silnicí, kolem které najdete většinu turisticky zajímavých míst. Autem jsme tedy opět nejprve vyrazili na předem vytipované parkoviště, na kterém bylo dokonce parkování v sobotu zdarma. Poté nás čekala asi hodinová procházka městem. Ta začala vycházkou k nedalekým vinicím, odkud byl i výhled na veřejnosti nepřístupný hrad a zámek Vaduz. Cestou zpět jsme pak procházeli kolem Poštovního muzea a turistického centra, až jsme se dostali k hlavním atrakcím – budově parlamentu na Peter-Kaiser-Platz a ke katedrále sv. Florina neboli Vaduz Cathedral. Zde sice bylo chvíli na co koukat, ale i tak naše návštěva města skončila velmi brzy.

Vaduz – Peter-Kaiser-Platz

Město Balzers a stejnojmenný hrad

Nedaleko hlavního města Vaduz leží město Balzers, ve kterém naleznete stejnojmenný hrad. Není proto divu, že právě sem směřovaly naše další kroky. I když jsme hrad našli prakticky náhodou, zastavili jsme na malém parkovišti a alespoň z dálky si hrad prohlédli a udělali několik fotek. Procházka k místnímu kostelu pak byla velmi krátká, avšak stejně jako všechna místa v Lichtenštejnsku i ve Švýcarsku nabízela výhled na kopce se špičky pokrytými sněhem. Něco, co v Česku nespatříte. A takové je to i kolem dálnic.

Krásný výhled na hory a jezero z parkoviště u dálnice

Švýcarsko je země proslulá čistými jezery, vysokými horami a spoustou přírodních krás, které se mnohdy vyskytnou i tam, kde byste je nečekali. I proto jsme během naší tour několikrát neplánovaně zastavovali, abychom se pokochali místní krásou. Jedno takové místo jsme objevili právě při cestě z Vaduzu k Rýnským vodopádům. Vedle dálnice leželo jezero a k dispozici bylo hned několik parkovišť, která umožňovala focení a nabízela parádní podívanou. Však posuďte sami. :)

Takhle to ve Švýcarsku vypadá kolem dálnice

Číst celý článek

Náš týden ve Švýcarsku – katedrála Sankt Gallen a na skok do Lichtenštejnska

 9.4.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Ještě než vám dovyprávím zážitky ze západu USA, pojďme se podívat na cestování po Evropě, které je nyní aktuálnější. Na konci března 2017 jsme totiž uskutečnili to, co jsem plánoval už dlouho – návštěvu kamaráda ve Švýcarsku a při té příležitosti tour hlavními turistickými místy Švýcarska. V tomto a následujících článcích bych vám rád řekl, co jsme viděli, abyste se případně mohli inspirovat a tuto krásnou, avšak drahou zemi navštívit také.

Důkladná příprava – plán cesty i ubytování jsme zařídili předem

Co se týkalo plánování, bylo docela rozsáhlé. Měli jsme přesný seznam míst, které chceme vidět, uložených v Google Maps v mobilu, podle kterého jsme chodili po městech. Jako navigace nám posloužila mobilní offline aplikace. Přes Booking.com jsme si asi 14 dní předem rezervovali také všechny hotely. Díky tomu jsme nic na místě hledat nemuseli, ale byli jsme vázáni noc strávit vždy na daném místě. Ubytování ve Švýcarsku stojí pro dvě osoby na noc se snídaní cca 2500Kč. Jednu noc jsme spali také ve Francii a jednu v Itálii, kde byly ceny o mnoho příjemnější – cca 1600Kč na noc. Předem jsme měli také koupenou dálniční známku po Švýcarsku, kde prodávají pouze roční a stojí 1100Kč. Koupit ji můžete na vybraných místech v Praze i jinde v republice. No a pak stačilo už jen zařídit pojištění, vyměnit peníze, natankovat a vyrazit.

Lichtenštejnsko – výhled na hory ve Švýcarsku

Sankt Gallen – menší, klidné městečko se stejnojmennou katedrálou

Naši první zastávku jsme plánovali v městečku Sankt Gallen, kam se lidé jezdí dívat na katedrálu zdobící klidné centrum města. Z Prahy jsme vyjížděli v pátek ráno (a vraceli jsme se následující sobotu k večeru) a čekala nás toho dne dlouhá cesta – až do Lichtenštejnska se zastávkou právě v Sankt Gallen. Tam jsme po sedmi hodinách jízdy po českých, německých a nakonec švýcarských dálnicích byli asi ve tři odpoledne. Celkem bez problémů jsme na předem zjištěné adrese našli vytipované parkoviště, zaparkovali a vydali se na procházku městem. Mimochodem podzemní (občas nadzemní) parkoviště jsou ve Švýcarsku v každém městě. My jsme je měli vyhlídnuté předem, abychom ve městech nebloudili a také si vybrali nejnižší cenu. Hodina parkování ve Švýcarsku stojí obvykle cca 2CHF = 50Kč.

Číst celý článek

Mohly by vás zajímat také další články

Neodcházejte! Na další straně jsou také zajímavé články.

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…