Poprvé jsem byl v Paříži, když mi bylo 16. Šlo tehdy o poznávací zájezd, ze kterého mi nejvíce utkvělo v hlavě, že se hodně spěchalo, abychom za tři dny viděli vše. Z toho jsem nabyl dojmu, že je Paříž obrovská a nabízí toho k vidění tolik, že se to za tři dny nedá stihnout. Letos v květnu jsme se ale vydali do Paříže na vlastní pěst a já se přesvědčil, že bez cestovky je vše naprosto pohodové, klidné a zážitek tisíckrát lepší. Takže rada číslo 1: nejezděte do Paříže z cestovkou. :)
Letadlem s Air France za hodinu a půl
Pokud se do jednoho z nejromantičtějších měst na světě vydáte na vlastní pěst, můžu vás ubezpečit, že cesta je bezproblémová a zvládne ji každý. Letadlem z Prahy jste v Paříži na letišti Charlese de Gaulla za hodinu a půl. Let je tedy opravdu krátký – kratší než do Londýna, byť na letence shodně píší délku letu 1 hodinu a 50 minut. My jsme letěli s Air France, která má opravdu pohodlná letadla a i na takto krátkém letu dostanete něco k jídlu a pití.
Dojem z Air France bohužel pokazilo jediné, a to, že jsme ani při check-inu na letišti, ani při včasném check-inu on-line při cestě zpět nedostali sedadla vedle sebe. Trochu blbé, když letíte na svatební cestu… Koukal jsem na to jak blázen. Při cestě zpět byla dokonce polovina letadla prázdná, ani tak nám check-in dvě sedadla vedle sebe nedal – i přes to, že jsme oba měli stejnou rezervaci. Naštěstí nám na obou letech vyšli při nástupu do letadla vstříc a sedadla nám vyměnili, ale vyřizovat to a doprošovat se o něco, co je u jiných aerolinek naprosto normální… Z tohoto důvodu bych s Air France už neletěl.
MHD v Paříži
Po přistání v Paříži nás čekala cesta z letiště do centra. Samozřejmě jsme měli nastudované předem, jak se z letiště nejpohodlněji a nejlevněji dostat.
Paříž má obdobně jako Londýn několik zón dle vzdálenosti od centra. Většina „jízdenek pro turisty“ vám umožní se pohybovat pomocí MHD v první až třetí zóně, což je centrum Paříže, ale z letiště nebo do Versailles se nedostanete. My jsme proto volili obdobně jako v Londýně jízdenku Navigo od železničního dopravce, ke které potřebujete fotografii. Ta platí na veškeré dopravní prostředky ve všech pařížských zónách – tudíž jsme na ni jeli i z letiště a později zase znovu na letiště. Takovou jízdenku lze udělat na nejkratší dobu 1 týden (platí od pondělí do neděle) a stojí 28,5 Eur, což je na Paříž výborná cena. Jízdenky pro turisty jsou i dvakrát dražší, byť ano, můžete s nimi získat i menší slevu na vybrané turistické atrakce. Podle nás se to ale nevyplatí.
Eiffelova věž
Ubytování na Montmartre
Montmartre je čtvrť Paříže, ve které se nachází mimo jiné bazilika Sacré Coeur a kabaret Moulin Rouge. My jsme byli ubytovaní jen kousek od metra Pigalle – v hotelu Luxelthe. Ve čtvrti Montmartre jsme tedy trávili poměrně hodně času – hlavně jsme zde chodili na snídaně a večeře.
Připravte se na to, že v Paříži je obecně hodně draho. Za hotel jsme dali v přepočtu 1000 Kč / osoba / noc, a to v ceně nebyla snídaně. Jídlo také není zrovna levná záležitost – nejlépe vycházejí fast foody jako McDonald’s, ale také místní pekárny a menší krámky s potravinami. Jen o něco vyšší ceny než u nás jsou i ve větších supermarketech a řetězcích. Pokud si s těmito možnostmi nevystačíte, pak např. za hot dog, kousek pizzy, bagetu či palačinku zaplatíte několikanásobně víc než v Česku. My jsme stravování hodně střídali, takže jsme za těch 5 dní vyzkoušeli snad všechno – doporučujeme vyzkoušet čerstvé bagety nebo u Eiffelovky palačinky naslano. :)
Bazilika Sacré Coeur a kabaret Moulin Rouge
K Sacré Coeur jsme vyrazili už první den odpoledne, krátce po příletu a zabydlení se. Z hotelu to bylo jen 10 minut, během kterých jsme ovšem museli zdolat mnoho schodů. Na jejich konci se nám však naskytl krásný výhled na baziliku, která je pro Paříž tolik typická. Krásný je také výhled na celou Paříž, jejíž barva se mé ženě nějak nezdála – prý je oproti jiným, šedivým či hnědým evropským městům příliš bílá.
U baziliky se připravte na opravdu mnoho turistů, náladu vám to ale nezkazí. Naopak. Zažít můžete různé pouliční umělce (jeden s fotbalovým míčem na nose vylezl až navrch lampy veřejného osvětlení), také prodavače tisíců malých Eiffelovek a zdarma se lze podívat i dovnitř baziliky. Toho by samozřejmě byla škoda nevyužít, takže jsme šli s davem i my a zase baziliku porovnávali třeba s tou v Benátkách nebo dokonce ve Vatikánu.
Od Sacré Coeur jsme se o něco později vydali po schodech dolů (i odtud je na ni pěkný pohled) a poté jsme spletí ulic došli kolem různých krámků s neskutečně drahým čerstvým ovocem až ke kabaretu Moulin Rouge. S tím jsme se pochopitelně fotili a využili jsme i vítr, který fouká ze země. :) Jedinou nevýhodou je rušná ulice, po které neustále jezdí auta a autobusy.
bazilika Sacré Coeur
Po schodech na Eiffelovu věž
Protože toho první den bylo docela dost, šli jsme brzy spát a hned druhý den ráno se vydali do samého srdce Paříže. Předtím jsme se ještě občerstvili v pekárně nedaleko hotelu a poté už metrem přejeli k Invalidovně. Protože ale teprve v 9 ráno bylo zavřeno, její návštěvu jsme si odpustili a raději rychle zamířili k Eiffelovce.
Před Eiffelovkou je obrovský trávník, takže je to ideální místo na pořízení skvělých fotech. Toho jsme si byli vědomi, takže jsme tu strávili skoro celé dopoledne. Neustále nám lezli do záběru zájezdy Japonců nebo zametači smetí. Až po čase jsme zjistili, že můžeme jít ještě o hodně blíž, že se na fotky i tak vysoká stavba bez problémů vejde.
Protože ale cílem dne bylo zdolat vrchol Eiffelovky, zamířili jsme k ní. Po chvíli se nám podařilo najít bezpečnostní rámy a frontu, která byla kolem poledne pěkně dlouhá. Při mé první návštěvě v roce 2006 to tam vypadalo úplně jinak. Další fronta nás čekala na vstupenky – v ní jsme stáli asi 45 minut, než nám paní u pokladny řekla, že horní patro je kvůli velkému množství lidí zavřené a otevře asi za hodinu. Super. Nezbylo nám, než si dát něco předraženého k jídlu a za hodinu to zkusit znovu. To už jsme byli úspěšnější, ale i tak jsme spolu s dalšími turisty na schodech před pokladnou museli vytvořit druhou frontu čekající na vstupenky až nahoru. Pamatuji si, že jsme si vstup chtěli koupit přes internet, ale i pár týdnů předem už bylo vše vyprodané.
Když nás konečně pustili dovnitř, začali jsme pomalu stoupat po schodech. Připravte se na to, že i do prvního patra je to slušný záhul. Až budete ve druhém, máte vyhráno – odtud totiž i ti, co si nepřiplatili za výtah, pokračují výtahem.
Z vrcholu Eiffelovy věže je vážně neskutečný výhled. Podruhé to pro mě bylo snad ještě lepší než poprvé. Neskutečná je především ta výška, ze které vidíte prakticky celé město – na jedné straně máte Trocadéro a moderní čtvrť Défense, na druhé straně Sacré Coeur a na třetí je Invalidovna. Pokud váháte, jestli ty peníze stojí za to, tak stojí! Pořádně si to užijte, a až se vykoukáte, stavte se ještě v prvním patře vyfotit se na zeleném pozadí, jak šplháte po Eiffelovce nahoru. Jako v televizi. :)
Nám toho dne příliš nepřálo počasí. Sice jsme stihli, co jsme chtěli, ale už kolem čtvrté odpolední nás cestou na Trocadéro chytl příšerný liják – a zrovna tam, kde se nebylo kam schovat. Celý promáčení jsme proto doběhli k metru a raději se vydali na hotel sušit naše jediné boty a oblečení.
A jak to bylo dál? To se dočtete v dalším článku – tenhle už je dlouhý i na mě. :)