V minulém článku jsem psal o naší návštěvě Paříže a v tomto článku bych vyprávění rád dokončil. Pokud jste první článek nečetli, určitě do něj mrkněte – psal jsem o tom, kolik stojí ubytování a jídlo, jak si udělat levné jízdenky na MHD a také jsem popisoval naše zážitky od baziliky Sacré Coeur a Eiffelovy věže.
Po Champs-Élysées od Vítězného oblouku až k Louvre
Třetí den ráno jsme se vydali metrem k Vítěznému oblouku. Vylezli jsme přímo pod ním, a protože bylo zataženo a z minulého dne jsme měli ještě mokré oblečení, byla nám trochu zima. Takhle brzy ráno nebylo u Vítězného oblouku mnoho turistů, takže jsme se mohli v klidu vyfotit a o chvíli později pokračovat dolů po Champs-Élysées.
K Louvre je to poměrně daleko, ale cesta širokou ulicí plnou obchodů nejznámějších značek utíká docela rychle. Cestou jsme se chtěli stavit ještě u Elysejského paláce (sídla francouzského prezidenta), ale jelikož tam prezident zrovna měl nějakou návštěvu, palác byl v okruhu několika bloků obehnaný policii. Nezbylo nám, než návštěvu nechat na další dny. Zamířili jsme tedy kolem Velkého a Malého paláce (Grand a Petit Palace) k Mostu Alexandra III. a poté kolem vody až na Náměstí svornosti. Říká se, že Most Alexandra III. patří zřejmě kvůli svým sochám mezi k nejhezčím v Paříži, mně to tak ale nepřipadalo – kromě toho, že byla vidět špička Eiffelovy věže, mi nepřipadal ničím významný. I ostatní zmíněná místa jsme jen prošli a dlouho se nezdržovali.
Vítězný oblouk
Kousek od Louvre už na nás čekal parčík s mnoha stromy a fontánami, u jedné z nichž jsme si sedli a chvíli si odpočinuli. Přibližně v poledne jsme si stoupli do fronty, která mizela uvnitř prosklené pyramidy, kterou si nemůžete splést s ničím na světě. Fronta to byla teprve na bezpečnostní prohlídku, nicméně nezdržela nás víc než 15 minut. Ani se vstupenkami to nebylo hrozné – dole v pyramidě je spousta samoobslužných automatů, takže to jde opravdu rychle. Před vstupem do některého z vchodů do galerie se ještě stavte na informacích a vezměte si mapku, ať se uvnitř neztratíte. I když vám ručím za to, že se ztratíte i tak. :)
V Louvre určitě budete chtít vidět Mona Lisu, na kterou jdou snad všichni a i my tam zamířili jako první. Řeknu vám, je tam tolik lidi, že snažit se stát v nějaké neexistující frontě na fotku vůbec nemá smysl. Všichni se tam tlačí jeden přes druhého, takže i my zvolili cestu chaosu a vyfotili se celkem bez problému ze strany. Dostat se doprostřed v tu chvíli nebylo možné.
Dále jsme navštívili Madonu ve skalách, také Venuši Milóskou, byli jsme v komnatách Napoleona III. a chtěli jsme vidět i Chammurapiho zákoník. Ten toho dne bohužel nebyl přístupný. Celkem jsme v Louvre strávili asi dvě tři hodiny, ale být se tam dá mnohem déle. Záleží hlavně na vás, co chcete vidět a jak moc vám něco říká umění. Mně neříká nic moc. :)
Louvre
Katedrála Notre-Dame a socha Svobody
Přestože už jsme toho dne nachodili poměrně dost, pokračovali jsme podle původního plánu až ke katedrále Notre-Dame. Pokud půjdete z Louvre, určitě vás po cestě čeká spoustu zajímavostí – především Královský most (Pont Royal), Most umění (Pont des Arts) a Nový most (Pont Neuf). My jsme se na mostech krátce zastavili a užívali atmosféru Paříže. Brzy jsme procházeli také kolem Svaté kaple a nedaleko si dali čerstvou bagetu v místním podniku.
Pokud si budete v Paříži kupovat jídlo v tamních krámcích a obchůdcích, dávejte si pozor, kolik vám u pokladny vracejí peněz. My jsme dvakrát platili bankovkou o hodnotě 20 Eur a vraceli nám pouze na 10 Eur. Po připomenutí nám tedy vždy dali i zbytek peněz, ale bylo vidět, že to prostě zkouší. Tak pozor na to!
S katedrálou Notre-Dame se tedy fotí celkem špatně, ale jde to. Kolem je spousta turistů, kteří posedávají a svačí, protože toto místo k odpočinku přímo vybízí. Katedrálu můžete navštívit i uvnitř, a to zdarma, čehož jsme samozřejmě využili.
katedrála Notre-Dame
A co dál? Měli jsme ještě pár hodin, než bude večer a nohy nás už definitivně přestanou poslouchat, tak jsme se rozhodli vyrazit k soše Svobody, kterou jsme také chtěli vidět a porovnat ji s tou v New Yorku. Socha se nachází na špici ostrova, přes který vede most a dostanete se tam pěšky, bohužel ale poblíž nejezdí žádné metro, takže musíte dojít. Anebo využít autobusovou dopravu jako my při cestě zpět. Socha Svobody se nachází nedaleko Eiffelovy věže, na kterou se vám jako bonus naskytne nádherný výhled. A zase si budete říkat, jak je Eiffelovka obrovská.
Co se týče sochy Svobody, bohužel to není ani zdaleka taková pecka jako v Americe. Socha je o mnoho menší a zepředu ji nelze vyfotit, protože kouká do vody a ostrov těsně pod ní končí. Také u ní bylo jen pár turistů a my. Takže zřejmě jen ti největší nadšenci. :)
Obrovsky přeceňovaný zámek Versailles
Další den jsme měli celý den vyhrazený pro Versailles. Tento zámek leží nedaleko Paříže a dostanete se tam z centra vlakem pařížské MHD. Pokud si koupíte týdenní jízdenku na MHD jako jsem doporučoval v minulém článku, máte jízdu v ceně.
Připravte se, že do Versailles míří spoustu lidí. Z vlakového nádraží tak můžete jít s davem, každopádně za prvním rohem navštivte turistické centrum, kde si kupte vstupenky. My si koupili celodenní vstupné, se kterým jsme mohli nejen do zámku, ale i do vesničky Marie Antoinetty. Taková vstupenka stála přes 20 Eur na osobu a později se to ukázalo jako chyba. Vesnička totiž leží kdesi daleko přes celou zámeckou zahradu, což je pěšky opravdu štreka, nebo byste museli zaplatit dalších 5 Eur za osobu za vláček, který vás tam doveze. Do vesničky jsme tedy nakonec ani nedošli a navštívili jsme jen Velký Trianon, ve kterém jsem já osobně neviděl nic významného.
Po zakoupení vstupenek jsme šli nejprve do zámku. Fronta byla skutečně obrovská, naštěstí šla docela rychle, a tak jsme uvnitř byli asi za půl hodiny. V zámku jsme pak strávili asi dvě tři hodiny – je opravdu velký a je tam spousta turistů. Při vstupu jsme dostali audioprůvodce, kterého bohužel neměli v češtině. Za normálních okolností je angličtina fajn, ale v tomto výkladu bylo tolik odborných slov, že jsem si z toho moc neodnesl. Na zámku se mi nelíbilo, že je narvaný lidmi a ještě nás předčasně dovedl k východu, když na jednom z míst se prohlídková trasa dělila a my chtěli vidět obě. Takže jsme vyšli ven a museli jít do zámku znovu, jenže naše vstupenky samozřejmě u vchodu pípaly jako již použité. Naštěstí nás paní dovnitř pustila.
Obecně jsem Versailles vůbec nepochopil a považuji to za nejvíce přeceňované místo vůbec. Pokud byste po mně chtěli doporučení, kam se zajet podívat, nikdy bych vám nedoporučil Versailles. Jediné, co je na zámku obdivuhodné, je jeho velikost. Ani v zahradách není nic speciálního, daleko hezčí jsou zámecké zahrady ve Vídni nebo třeba zahrady Boboli ve Florencii. Současně je Versailles bohužel nejdražší z celé Paříže. Všem zarputilým milovníkům zámků se tímto omlouvám.
Noční plavba po Seině
Po návratu do centra Paříže jsme téhož dne večer chtěli absolvovat ještě noční plavbu po Seině. Šli jsme si tedy kolem šesté večer koupit vstupenky, které mimochodem stojí jen 14 Eur, což je za hodinovou plavbu a v porovnání s Versailles velmi dobré, a poté se vrátili k Eiffelovce, kde jsme čekali, až se setmí. Nakonec jsme vyplouvali v 22 hodin, kdy už byla téměř tma, a tak se nám Paříž postupně rozsvěcela a zážitek to byl vážně výborný. Viděli jsme noční katedrálu Notre-Dame, budovy Louvre, pluli jsme pod všemi mosty, které jsme předtím navštívili po svých, a samozřejmě jsme viděli svítit i blikat také Eiffelovu věž. Vážně, pokud byste v Paříži měli jen jeden jediný den, tak noční plavbu lodí musíte zažít. Mimochodem pluli jsme výletní lodí Bateau-mouche, která vyplouvá pravidelně každý den nedaleko Eiffelovy věže.
Poslední den v Paříži jsme věnovali místům, které bychom ani vidět nemuseli, kdyby nám náhodou nezbyl čas. Šli jsme navštívit hřbitov Montparnasse ležící v centru Paříže a také krásné Lucemburské zahrady, ve kterých je Lucemburský palác, spousta kašen, židlí, stolečků, hřišť a zeleně a místní sem chodí relaxovat. Úžasné místo a na rozdíl od Versailles zdarma. .) Šli jsme také k Muzeu moderního umění Pompidou, což je budova poskládaná z trubek, viděli jsme Královský palác a konečně také Elysejský palác, byť jen z venku – zase byl obehnaný policií. U Královského paláce jsme také našli medailon Arago známý z Roberta Langdona. To už je ale taková Paříž pro pokročilé. :)
No a poslední den před odletem? To už jsme jen leželi na trávě poblíž Trocadéra, koukali na Eiffelovu věž a jedli tamní slané palačinky. Jinak je asi jasné, že Paříž rozhodně stojí za návštěvu, tak si to užijte a neutraťte tolik peněz za Versailles jako my. :)