Třetí den v New Yorku jsme se vydali až na jih Manhattanu, měli jsme totiž namířeno k soše Svobody. Vyrazili jsme brzo ráno, avšak cesta metrem ze 175. street až na South Ferry trvala přes hodinu. Když jsme opustili stanici metra, svítilo sluníčko a mrakodrapy kolem nás se blýskaly. Na břehu řeky Hudson, který byl nedaleko, se procházelo několik turistů, poblíž stála policie a trajekt k soše Svobody, nad řekou létaly vyhlídkové helikoptéry. Socha v dálce vypadala děsně malá. :) Fronta na trajekt už po deváté hodině ráno byla dlouhá, čekali jsme asi čtvrt hodiny. Jakmile jsme prošli bezpečnostními prohlídkami, nic nám nebránilo nastoupit.
Na trajektu jsme podle rad z internetu zůstali v zadní části a dobře jsme udělali. Jakmile jsme odpluli od břehu, naskytl se nám fantastický pohled na jižní Manhattan – mrakodrapy včetně One World Trade Center se tyčily do výšky a v dálce se na nás usmíval Brooklyn Bridge. :) Výhled se s plujícím trajektem neustále měnil, a tak bylo co fotit. Socha Svobody mezi tím vyrostla a právě její velikost mě tolik fascinovala. Už z dálky jsme viděli davy lidí čekající na trajekt zpět na Manhattan.
Na ostrov pražilo slunce a bylo vedro, lidé se schovávali pod deštníky. Sochu Svobody je možné obejít, k ní jsme se však nedostali, a to ani do podstavce s lístky City Pass. Paní si prohlížela naše lístky, tedy vstup do sochy Svobody je zřejmě třeba zařídit jinak, a to ještě před odplutím na ostrov. Podle známých prý ale není o co stát. Z ostrova je krásný výhled na Manhattan, proto doporučuji si jej v klidu projít a vše si užít! :) Jakmile jsme si sochu Svobody dostatečně prohlédli, vydali jsme se čekat na trajekt. Ve frontě na přímém slunci jsme stáli tři čtvrtě hodiny, bylo vedro, hodně jsme pili a zakrývali se, jak jen to šlo. Cesta trajektem zpět byla bezproblémová. Trajekty bývají přeplněné, proto si včas chytněte nějaké rozumné místo.
Broadway, Wall Street
Kolem poledne jsme se na chvíli posadili v Battery Parku. Je to hezký park se spoustou zeleně a vodou stříkající ze země, ve které se hodně dětí chladilo, pobíhalo. Po malém odpočinku jsme se vydali po Broadwayi směrem na sever. Trochu jsem věděl, odkud ta ulice vychází, a našli jsme ji bez problému. Šli jsme nejprve kolem National Museum of the American Indian a o pár kroků dál získali trochu energie od Charging Bull. :) Užívali jsme si mrakodrapů, atmosféry a nápisů „Broadway“, až jsme po levé ruce měli Trinity Church a vpravo se nám otevřela Wall Street.
Dělilo nás jen několik metrů od budovy New York Stock Exchange, kterou jsme si dobře prohlédli a několikrát vyfotili. Po Wall Street jsme kráčeli dál a dál kolem Federal Hall National Memorial – místem, kde mimo jiné v roce 1789 proběhla inaugurace George Washingtona coby prvního prezidenta Spojených států. Vyfotili jsme se s bronzovou sochou a někde za The Trump Building se začali vracet zpět na Broadway. Brzy jsme se ocitli na úrovni World Trade Center – světového obchodního centra, kde kdysi stála Dvojčata.
World Trade Center – tam, co stávala Dvojčata
Z Broadwaye jsme zahnuli vlevo a po chvíli bloudění v děsném horku jsme našli ještě děsnější frontu. Byla dlouhá a táhla se přes několik ulic. Turisté se chtěli podívat na místo, kde stávala Dvojčata. Zařadili jsme se, darovali menší finanční příspěvek a pomalu se ulicemi sunuli dále. Špička nejvyššího mrakodrapu obchodního centra se blýskala. Po asi půl hodině jsme prošli místností s bezpečnostními pásy a rámy a čekala nás prohlídka podobná těm na letištích. Minuty ubíhaly. Pak se prostor před námi konečně otevřel, ocitli jsme se v zelení posetém, čistém a upraveném prostoru a před námi byl obrovský památník.
Díra do země byla skutečně obrovská a chvíli trvalo, než jsme ji obešli. Na desce kolem ní byla vyryta jména obětí, dolů se rovnoměrně propadala voda a vše to působilo elegantním a vzpomínkovým dojmem. Lidé se fotili, procházeli, přemýšleli a obdivovali One World Trade Center – třetí nejvyšší mrakodrap světa, který provázejí desítky bezpečnostních opatření a je odolný proti nárazu letadel. :) Dali jsme si pár desítek minut, abychom si to vychutnali. Prošli jsme se. S mrakodrapem z takové blízky bylo obtížné se vyfotit, šlo to jen zespodu s postavou do půli těla. Jakmile nám začaly docházet baterky ve foťácích, prostor jsme opustili, najedli se v jednom ze stánků s občerstvením, kolemjdoucí policie se optali na nejbližší stanici metra a unavení a plní dalších, jen těžko překonatelných zážitků se metrem podél západní strany Central Parku vydali zpět na 175. street.