blog.petrloukota.cz

Blog o cestování po Evropě i USA

Petr Loukota
Ahoj, vítejte na mém blogu o cestování.
Najdete zde články, ve kterých snad naleznete inspiraci nebo zavzpomínáte na své vlastní cesty.
23. 11. 2016 cestování 5 minut čtení

Tak jsem zase cestoval, tentokrát jsme se vydali na 4 dny do Říma.

K dovolené jsme využili státní svátek 17. listopadu a letěli hned v 7 hodin ráno z Prahy. Letenku se společností Ryanair za 1500 Kč pro každého jsme kupovali asi měsíc a půl předem, na letišti Ciampino jsme přistávali asi po hodině a půl letu. A tam, přátelé, začala hotová Itálie.

Koloseum

Naprostý chaos

O Italech se ví, že jsou hluční a nepořádní flegmatici. A věřte, že jsou. Té změny si všimnete okamžitě.

Před příletovou halou jsme čekali na autobus společnosti Terravision, který nás měl každého za 4 eura odvést do centra Říma. K mému překvapení však společnost neměla nikde žádnou ceduli, takže se utvořil obrovský shluk lidí na místě, odkud se předpokládalo, že bus odjíždí. Po chvíli kolem nás začala pobíhat Italka ve vestě pokřikující cosi italsky. Asi ji nenapadlo, že většina lidí jsou turisté, co by spíš rozuměli anglicky…

Když autobus konečně přijel, přestože jsme měli lístek na daný čas, byl problém se do autobusu dostat. Naštěstí mi v poslední chvíli došla trpělivost a ke zmíněné Italce jsme se s výkřiky „we got tickets“ protlačili.

Další postřehy na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned po cestě nás zaujala italská doprava. Na silnici není žádný prostřední pruh, auta troubí, řidiči nadávají. Hotová Itálie.

Odpadky všude

Řím je sice město plné historie, do kterého i v listopadu míří davy turistů, to ale neznamená, že si Italové lámou hlavu s jeho celkovým vzhledem. Hned dvě ulice od hlavního nádraží Termini na vás čekají odpadky a doslova bordel kolem silnice a omlácené fasády. Jasně, u nás je to také, ale věřte, že na Itálii ani zdaleka nemáme.

Nebezpeční řidiči

Už po cestě k první památce jsme okusili italskou dopravu také jako chodci. I když jsem o tom hodně slyšel, osobní zkušenost mě stejně dostala. Řidiči jsou nervózní, troubí, jezdí nesmyslně. Když máte zelenou a chcete přejít, auta stojí na přechodu a musíte je obcházet. Na přechodu bez semaforu vám nikdo nezastaví, dokud do silnice nevejdete. A ani tak auta nezastaví. Jednoduše se vás snaží objet.

Neodbytní prodejci

Když jsme konečně došli k Lateránské bazilice, čekalo nás další překvapení. Pouliční prodejci jsou v Římě u každé turistické atrakce a prodávají selfie tyče, šátky, hop-on hop-off busy, a když se zatáhne, deštníky. Prodejci jsou neodbytní, vlezlí a otravní. Všude vám doslova cpou pod nos jejich zboží, občas na vás křičí a dohánějí vás. Ignorovat je nestačí. I když vidí, že je neposloucháte a třeba fotíte, stejně pořád mluví a pronásledují vás. Víceméně na ně zabírá jen „No“, ale musíte to říct jasně a rázně, jinak ani to nepochopí.

Pardon, ale i toto z Říma hodně kazí dojem.

Nemiňte Koloseum, Palatin a Forum Romanum

Abych na Řím ale jen nenadával, musím dodat, že určitě stojí za návštěvu. Připravte se každopádně na to, že prakticky vše, co v Římě uvidíte, je staré a napůl rozpadlé. Pokud bych měl vybrat tři nejkrásnější místa, určitě to je kopec Palatin, na kterém kdysi stála spousta budov, bývalé tržiště Forum Romanum a samozřejmě Koloseum. Do těchto tří míst si koupíte jediný lístek, který stojí 12 Eur a má platnost dva dny, takže nemusíte vše stihnout současně. Palatin a Forum Romanum je ale součástí jednoho vstupu, takže pozor, ať z prostoru nevyjdete. Znovu už se do něj vrátit nelze.

Protože jsme první den vstávali ve 4 ráno, do hotelu jsme se vydali poměrně brzy, asi v pět hodin odpoledne. Cestou jsme si za 6,5 Eur koupili italskou pizzu. Dvoulůžkový pokoj v hotelu Lilliput stál cca 4200 Kč na 3 noci a byl hezký, vytkl bych mu v zásadě jen dva nedostatky – chyběl šampón a snídaně, které nám vždy připravili na pokoj, byly opravdu malé. Skládaly se jen z croissantu, oplatku a pití. Jinak bylo vše perfektní, včetně WiFi a možnosti si kdykoliv udělat čaj. V zásadě vám tak tento hotel mohu doporučit.

Vojáci i v metru

Máte-li pocit, že při chůzi pražským metrem zakopáváte o lidi, věřte, že oproti Římu je na tom Praha skvěle. Italové se zatím nenaučili ani tak jasnou věc, že z metra se nejprve vystupuje a teprve poté nastupuje. Takže když chcete vystoupit, začne vás dav Italů tlačit zpět. Mazec jako.

Dále mě překvapilo, že v Římě jsou skoro všude vojáci se samopaly – v metru, u památek, ale i běžně na ulici.

Mimochodem, jednorázový lístek na metro stojí 1,5 Eur, denní 7 Eur.

Nádherné centrum

Po návštěvě Kolosea jsme se druhý den vydali na procházku Římem přes nejznámější místa, jako jsou Piazza Navona, Pantheon, fontána di Trevi, Španělské schody a Piazza del Popolo. A samozřejmě coby fanoušci Dana Browna jsme viděli místa, která v Andělé a démoni navštívil Tom Hanks alias Robert Langdon. Navštívit doporučuji také park Pincio, ze kterého je krásný výhled na baziliku svatého Petra.

Dlouhé fronty ve Vatikánu

Pokud půjdete do Vatikánu, připravte se na dlouhé fronty. My ho navštívili v sobotu, kdy měl papež v bazilice nějakou slávu, takže byla až do jedné odpoledne zavřená. V rámci čekání jsme si proto odběhli k nedalekému Andělskému hradu a poté si koupili vstupenky do Vatikánských muzeí. Náhodou jsme totiž na levé straně baziliky objevili informace, kde za 20 Eur prodávali prioritní vstup. A ten se vyplatil, fronta u muzeí vypadala alespoň na dvě hodiny.

Svatopetrské náměstí a bazilika svatého Petra

V rámci muzeí je zřejmě nejzajímavější Sixtinská kaple, jejíž strop vymaloval Michelangelo. V kapli se bohužel nesmí fotit.

Na Svatopetrské náměstí jsme se vrátili až ve tři čtvrtě na tři odpoledne a poté spolu s davem stáli hodinu a půl frontu do baziliky. To ale stálo za to – bazilika je obrovská. Uvnitř jsme si navíc za 8 Eur koupili vstup i do kopule, která je otevřená do pěti hodin odpoledne. Z kopule je krásný výhled jak na oltář uvnitř baziliky, tak shora na Svatopetrské náměstí a celý Řím.

Třetí den v Římě jsme zakončili již několikátou návštěvou Kolosea, tentokrát však za tmy, abychom viděli, jak svítí.

Výborné lasagne

Poslední den před odletem jsme měli čas ještě na několik památek, včetně Brownova kostelu Santa Maria della Vittoria či Náměstí Republiky. Kromě pizzy jsme konečně ochutnali také italské lasagne, které jsou vskutku výborné – na rozdíl od těch našich měkké a vláčné.

Zpět do Prahy jsme letěli v neděli z letiště Fiumicino, na které jsme se z nádraží Termini nechali opět přepravit společností Terravision. Na nádraží vše organizovala Italka, která tentokrát alespoň mluvila anglicky. Letenka se společností ČSA nás každého vyšla na 3500 Kč a na pražské letiště jsme dosedli za velmi silné mlhy a nízké oblačnosti.

I když to tak z tohoto článku možná nevyznívá, Řím je rozhodně město, které stojí za návštěvu. Jen vás asi zpočátku budou šokovat prodejci, doprava, chaos, hluční Italové a další zvláštnosti. :)

Komentáře
3. 2. 2018 Marek

Super článek, Řím je opravdu úžasné město. V létě jsem ho navštivil a musím říct, že mě velmi nadchlo. Byli jsme pouze na 3 dny, pak jsme cestovali ještě do Neaopole, ale i za 3 dny se dají zvládnout skoro všechny památky pěšky a ani se moc nenachodíte :). Jinak doporučuji vstupy do památek zakoupit online předem, ať nečekáte zbytečně velké fronty.

Napište komentář

Zzobrazí se po schválení.