V prvním článku jsme doletěli na Island a řekli si snad všechny možné rady a tipy, tak teď konečně pojďme začít cestovat. :)
Den 1.
Naší první zastávkou bylo místo vzdálené autem jen pár minut od letiště. Šlo o Most mezi kontinenty (Bridge between Continents), místo, na kterém se od sebe postupně vzdaluje euroasijská a severoamerická tektonická deska a vy můžete přejít přes most z jedné na druhou. Toto místo bylo sice hezké, ale turistů tu bylo málo, zřejmě proto, že obě desky lze spatřit a dokonce se mezi nimi projít ještě na dalším místě na Islandu. K tomu se ale dostanu.
Krajina v této části Islandu (poloostrov Reykjanes) nás okamžitě dostala – pusto, prázdno, mrtvo, černá země, žádné stromy ani rostliny, žádné kopce, jen kameny, kdesi v dálce oceán, úzké silnice a když vesnice, tak smutná a osamělá. „Tady bych bydlet nechtěl,“ říkal jsem si.
Přes městečko Grindavík jsme dorazili až ke křišťálově modrému jezírku Graenavatn, kde na nás znovu dýchla islandská krása a neposkvrněnost přírody, takže jsme udělali pár fotek, vyfotili i bublající Fúlipollur a pak už zaparkovali u Krýsuvík, kde konečně (nebo bohužel) bylo více aut a turistů. Toto místo mi připomnělo Yellowstone. Je tam totiž horká, do žlutá zbarvená země a mnoho bublajících loužiček, takže návštěvníci chodí jen po dřevěných cestičkách. Obzvlášť úplně nahoře se vám naskytne krásný výhled na okolní krajinu.
Naše další zastávka se nacházela kousek od městečka Hveragerdi, ve kterém jsem si díky upraveným trávníkům a stromům připadal jako v Beverly Hills. My ale mířili k přírodnímu koupališti Reykjadalur, které, aniž bych vás chtěl odrazovat, bylo pro mě největším islandským zklamáním. Parkoviště bylo plné aut, takže jde o lákavou turistickou atrakci. Abyste se ale ke koupání v řece, do které se vlévá termální pramen, dostali, musíte zdolat cca 3 km dlouho cestu do kopce, která vám zabere asi hodinu. A další hodinu zpět. Nám cestu komplikoval déšť, kroupy a studený vítr, takže jsme si ji moc neužili. U řeky pak bylo tolik lidí, že byl problém nalézt místo na převlečení. No, doporučím vám záhy raději úplně jiné přírodní koupání, které jsme navštívili následující den.
I když jsme byli dost unavení, na programu dne jsme měli ještě kráter Kerid. Ten byl úplně úžasný. Platí se u něj menší vstupné, které ale kráse neubírá. Kráter si můžete celý obejít a lze sestoupit i na jeho dno, kde je opět křišťálově zbarvené jezírko. To ostatně uvidíte i z úpatí kráteru. Toto místo vážně stojí za to.
První den byl náročný, a tak už zbývala jen cesta do kempu Geysir, kde jsme stavěli stan za mírného deště na podmáčené půdě, poprvé vařili na vařiči a celou noc klepali zimu. :)
Den 2.
Kemp, ve kterém jsme spali, se nejmenuje Geysir náhodou. Hned vedle je totiž Geysir – vodotrysk, jehož název se postupně vžil jako obecné označení všech vodotrysků na světě chrlících vodu ze země do výšky. Samotný Geysir už dnes není aktivní, hned vedle je ale Strokkur, který naopak předvádí svou podívanou každých cca 10 minut. Vodotrysk dosahuje výšky přes 20 metrů, což je opravdu efektivní.
Toho rána byla pěkná zima, takže jsme byli rádi, že se při přejezdu k vodopádu Gullfoss chvíli ohřejeme v autě. Přijeli jsme na parkoviště nad vodopádem, a tak nás čekala cesta dolů po příjemných dřevěných schodech až k řece. Právě zde nás zastihl silný déšť, pak kroupy, pak sluníčko, pak zase déšť… Počasí jako by se zbláznilo. Dvoufázový vodopád je vidět už z dálky, my však šli až k němu, kde nás, aby toho nebylo málo, pokropila další voda. :) Turistů tu bylo poměrně dost a opět jde o jedno z velmi navštěvovaných míst.
V minulém článku jsem vám slíbil tip na dokonalé přírodní termální koupání, tak tady je. Hrunalaug Hot Spring je i s navigací trochu těžší najít, ale pak přijedete na menší parkoviště s pár auty, přejdete přes horizont a už vidíte menší přírodní bazének s dřevěnou boudičkou na převlečení. Místo je to tak kouzelné, že i já se v 5 stupních nad nulou svlékl do plavek a vlezl do příjemně teplé vody. Lidí jsou tu jednotky, dokonce jsme tu potkali partičku Čechů. Takhle úžasné koupání už jsme nikde na Islandu nepotkali. Byl to jedinečný zážitek hlavně kvůli turistické neprobádanosti tohoto místo, a tak ho sice doporučuji, ale nejezděte tam moc, ať tu atmosféru nezkazíte. :)
Nyní nás čekal delší přejezd k vodopádu Haifoss (cestou jsme se ještě zastavili u skanzenu Þjóðveldisbær). Asi si říkáte „další vodopád“, ale věřte, že každý je na Islandu jedinečný, a zvlášť tenhle. Než se k němu dostanete, musíte autem zdolat 9 km trasu po nezpevněné cestě s kameny a výmoly, kam jsme si troufli jen díky Dacii s vyšším podvozkem. Jezdí se tu krokem a v dešti je to obzvlášť zážitek. Odměnou vám ale je krásný vodopád padající do země, která se od sebe před časem odtrhla. Nikde jinde jsem nic podobného neviděl. Nádhera.
A poslední zastávkou dne byl další vodopád – Seljalandsfoss. Jde o jediný vodopád na Islandu, který lze obejít, a tak vidět vodu padat i zezadu. Tím je místo opět jedinečné. Navíc je turisticky snadno dostupné. Je hned vedle silnice 1, která vede kolem celého Islandu, takže turistů je tu dost, jezdí sem každý. I my si vodopád samozřejmě obešli a další trocha vody a nepohodlí už nám nevadila. Na tomto místě se jako na jednom z mála platilo menší parkovné.
„Zase prší, co teď?“ Další deštivou noc ve stanu se nám zrovna prožít nechtělo. Naštěstí jsme hned u vodopádu na silnici 1 narazili na NiceHostel. Zkusili jsme tedy štěstí a šli se zeptat na pokoj. A vyšlo to. Pokoj pro 3 nás stál 3000 Kč a dostali jsme i snídani. To byla skvělá cena, a tak jsme se konečně poprvé na Islandu pořádně vyspali.