Jistě vám neuniklo, že jsem velkým (možná největším) fanouškem detektivek norského spisovatele Joa Nesbøho. Proto jsem si loni v rámci návštěvy Osla dopřál oběd a pivo v restauraci U Schroderů a také si v nedaleké Sofiině ulici zazvonil na zvonek detektiva Harryho Holea. Obdobně bohatý byl pro mě i letošní rok. Kromě toho, že jsem dočetl Policii (desátý Harryho případ) jsem se 4. května vydal na autogramiádu do Prahy.
Osobní setkání se spisovatelem, který mě už pěkně dlouho a pořádně inspiruje, bylo pro mě naprosto zásadní. Do Prahy jsem vyrazil dopoledním vlakem a přibližně o půl jedné už jsem si kráčel po Václavském náměstí směrem k paláci knih Luxor. Plný očekávání jsem se jako třetí zařadil do fronty a čekal. Tři a půl hodiny ubíhaly pomalu, ale když se o půl páté konečně dostavil Jo Nesbø, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Z autogramiády jsem si kromě podepsané knihy nakonec odnesl i společnou fotografii. A ta má pro mě teprve velkou hodnotu. DÍKY!
Pár dní po autogramiádě jsem se konečně pustil do čtení Policie. Je to desátý případ Harryho Holea a nyní už víme, že nebude poslední. Jen si na pokračování budeme muset chvíli počkat. U Policie víc než u jakéhokoliv předchozího dílu série platí, že navazuje na minulý díl, proto doporučuji si přečíst nejprve Přízrak.
Zatímco Harry Hole leží v kómatu v nemocnici (viz závěr Přízraku), Jo Nesbø si pohrává se čtenáři od samého začátku. Jednoduše čtete desítky a desítky stran a pak zjistíte, že vše je jinak, než se původně zdálo. Policejní vyšetřování se tentokrát zaměřuje na vraždy policistů, kteří jsou nalézáni mrtví na místech neobjasněných vražd, které kdysi vyšetřovali. A připravte se na to, že SPOILER zemře také jedna z hlavních postav. To mě hodně vzalo.
Jo Nesbø opět mate čtenáře, jak jen to jde. Osobně se mi hodně líbilo prolínání dějů ze stejného času, ale různých míst, které úplně vidím na filmovém plátně. Zaujala mě také scéna, kdy se jedenáctiletá holčička houpe na houpačce a Nesbø popisuje svět jejíma očima. Tedy opravdu tak, jak realitu vnímá jedenáctileté dítě.
I když Policii nehodnotím jako nejlepší díl série (u mě vede Levhart a Sněhulák), je to opět kniha plná napětí, zvratů, nevěry, vražd, vyšetřování a všeho, co mám na Nesbøvých detektivkách tolik rád. Těšit se můžete na pokračování příběhu Michaela Bellmana i Trulse Berntsena a dalších povedených postav.
Na závěr bych vám chtěl doporučit také knihu Krev na sněhu, která vyšla v červnu. Nesbø v ní představuje sympatického zabijáka, takže se vám určitě bude líbit.