Dočetl
jsem další detektivku od norského spisovatele Joa Nesbøho a opět mám potřebu světu říct, jak se mi to líbilo. Jde tentokrát už o devátý díl série s kriminalistou Harrym Holem nazvaný Přízrak, který u nás vyšel loni na podzim a čtenáře znovu zavede do centra klidného města Osla.
Přízrak je kniha psaná stejně dobře jako několik posledních dílů, přesto jde opět o něco trošku jiného. Od předešlého Levharta se tento díl liší především tím, že v něm zdaleka nedojde k tolika vraždám, a vraždy, ke kterým dojde, nejsou zdaleka tolik brutální. To mě upřímně trochu mrzelo, protože Nesbø být brutální zkrátka umí, když chce. Jenže tentokrát nechtěl.
Řekl bych, že Přízrak je pro čtenáře a milovníky Joa Nesbøho velkou perlou. Příběh knihy je totiž pro Harryho, který se po třech letech vrací z Hongkongu do Osla, velmi osobní. Na drogové scéně došlo k vraždě a obviněn byl chlapec Harrymu kdysi velmi blízký. Chlapec, který mu kdysi říkal tati. Oleg. Už jen proto tento díl doporučuji číst až po předchozích dílech. Bez znalosti vztahu mezi Harrym a Olegem byste si to určitě tolik neužili.
A tak se Harry coby bývalý policista, avšak s kontakty a třemi přáteli u policie, pouští do vyšetřování. A nejde jenom o zmíněnou vraždu. V ulicím města se objevila nová droga – violin. Záhadný muž stojí za její distribucí a někdo také za její výrobou, a tak Harry musí postupně rozplést všechny nitky. A bylo zajímavé sledovat, jak to udělal – Nesbø na straně 200 něco zmíní a o dalších 150 stran později to na čtenáře vybalí. Přitom intuitivně tušíte už pár desítek stran předtím, kdo je podezřelý, jen nevíte, jak na to přišel Harry. A pak vám to dojde o pár vět dřív, než to Harry prozradí, protože to Nesbø napsal tak, aby vám to došlo. A vy máte radost.
Kromě zcela odlišného případu než v předchozích knihách je Přízrak jedinečný i v tom, že část příběhu je vyprávěna potkanem ve feťákově doupěti a část příběhu také píši vzpomínky feťáka ve chvíli, kdy umírá. Knihu jsem si navíc více užil proto, že jsem loni na podzim navštívil Oslo, vydal se po stopách Harryho Holea a byl také na řadě míst, na která Harry v Přízraku zavítá, například u budovy Opery.
A jak to celé dopadne? Prozradím jen to, že Nesbø to vymyslel i podal dobře – podal to tak, že to úplně vidím zfilmované. Jednotliví podezřelí postupně vstupují na scénu a vy postupně zjišťujete, že se nacházejí jinde, než jste si mysleli, tudíž jsou nevinní. Až nakonec zůstane jen jeden. Vrah.
Přestože Přízrak podle mě kvůli menšímu počtu vražd, nižší brutalitě, ne tak šokujícím zvratům jako v Levhartovi a zřejmě i kvůli tomu, že vraždící maniak je mi sympatičtější než organizovaná skupina prodávající drogy, Levharta nepřekonal, jde přesto o perfektní detektivku psanou Nesbøho stylem, která mě bavila od začátku až do konce. Už teď se nemůžu dočkat desátého dílu.