Curych byl jedno z měst, které jsme se rozhodli v rámci naší tour Švýcarskem navštívit. Ačkoliv jsme věděli, že toho pro turisty nenabízí mnoho, našli jsme si podzemní parkoviště nedaleko centra a hned ráno po snídani jsme se z hotelu v americkém stylu vydali na cestu. Netrvalo dlouho a už jsme parkovali automobil a hledali na Google Mapách tečky ukazující místa, na která se chceme podívat.
Curych – St. Peterskirche
Curych je klidné město, pro turisty na dopoledne
Hned vedle parkoviště jsme měli první „atrakci“. Jednalo se o příkop Schanzengraben, který představuje pozůstatek opevnění města. Už tady jsem si všiml, jak je Curych klidný. Dopoledne na ulicích mnoho lidí nepotkáte a prořídlá je také tamní doprava. Vůbec to na mě nepůsobilo velkoměstským dojmem, spíš mi Curych připomněl Sankt Gallen, o kterém jsem psal nedávno.
Od příkopu jsme pokračovali dál směrem do centra města. Jako jedni z mála chodců jsme přešli pár menších křižovatek a za zamračené oblohy jsme došli na ulici Bahnhofstrasse. Ta se táhne od hlavního nádraží a sídlí na ní plno luxusních značek. Zde nám stačila jen krátká procházka, která nás hned zavedla do jedné z postranních ulic, až jsme se po schodech dostali ke kostelu St. Peterskirche. Ten se pyšní největším hodinovým ciferníkem v Evropě (má průměr 8,7m). Nemůžu tomu uvěřit, ale ciferník se mi vážně líbil, stejně jako později orloj v Bernu.
Co se týče centra Curychu, potkali jsme v něm maximálně pár desítek turistů. Ti stejně jako my přijeli obdivovat pohled na řeku, kterou přejdete přes most, až se dostanete ke kostelu Fraumunster, Wasserkirche a především Grossmünster. Poslední zmíněný dosahuje vcelku zajímavých rozměrů a vylézt můžete až nahoru na věž. V době naší návštěvy však v kostele probíhala mše, a tak jsme nečekali.
Osobně se mi z návštěvy Curychu nejvíce líbila poslední část, kdy jsme šli podél řeky a sledovali domu jakoby ve vodě na druhé straně břehu. Postupně jsme se přes most dostali až do parku Lindenhof, který je situován nad městem, a je z něj vidět jak zmíněný kostel Grossmünster, tak i Curyšská univerzita.
Pokud se chystáte navštívit Curych a nemáte k tomuto místu nějaké zvláštní pouto, bude vám určitě stačit dopoledne jako nám.
Lucern nabízí dřevěný most a kouzelnou atmosféru
Mnohem zajímavější bylo pro nás město Lucern, které jsme stihli ještě téhož dne odpoledne. Cesta mimo dálnici trvala přibližně hodinu, tentokrát jsme ze silnice nic, co by stálo za zmínku, neviděli.
V Lucernu jsme opět zajeli na placené parkoviště a poté se vydali nejprve k hradbám Museggmauer, ze kterých jsme očekávali výhled na město. Ten se nám sice dostal, ale méně, než jsme mysleli. Zato jsme ale nad městem celkem dobře viděli zámek Gutch, který se před vámi zjeví, když jdete podél hradeb. Vzpomínám si, že i cestou městem do kopce bylo na co koukat – zaujaly mě rodinné domky a poklidné předměstí takřka v centru města. Protože je Lucern vyhlášené město, které, jedete-li do Švýcarska, musíte navštívit, bylo v něm daleko více turistů než v Curychu. Nejvíce se jich pochopitelně motalo kolem dřevěného mostu. Poblíž něj byl dokonce problém si dát kávu, k tomu se ale dostanu.
Lucern – dřevěný most Kapellbrücke
Když jsme se z hradeb vydali směrem k řece, prošli jsme nejprve několika úzkými uličkami, až se před námi konečně zjevil vetešnický most Spreubrücke. To je první ze zajímavých, unikátních mostů v Lucernu. Sám výhled na řeku nás okouzlil a zřejmě ještě hezčí byl pohled z druhé strany, když jsme se podél řeky blížili k dřevěnému mostu Kapellbrücke. U něj bylo turistů skutečně požehnaně – každý se chtěl vyfotit tak, aby byla vidět dřevěná střecha a to, jak se most nad vodou láme. Protože jsme měli poměrně dost času, u mostu jsme strávili alespoň hodinu – nejprve jsme obcházeli po břehu a poté si most přešli. Nakonec jsme se posadili u stolečku kavárny a s dřevěným mostem za zády vypili kávu, i když ji ani jeden z nás běžně nepije. :)
Lucern mimo příjemného centra nabízí ještě dvě zajímavé atrakce, kam se turisté vydávají. Ta jedna byla nedaleko našeho parkoviště, tak jsme ji navštívili cestou k autu. Jednalo se o památník lva, který si trůní nad kašnou. Památník je opravdu veliký (vetší, než jsem čekal) a v prostoru najdete lavičky, na kterých můžete relaxovat – pokud ovšem nejsou plné jako při naší návštěvě. A tou druhou zajímavostí je dopravní muzeum, které je ale od centra poměrně daleko, proto jsme kolem něj pouze projeli autem.
Celkově vzato samozřejmě nemůžu jinak, než vám návštěvu Lucernu doporučit. Je to ve Švýcarsku jedno z míst, které nesmíte minout.
A protože Švýcarsko má v sobě hlavně kus přírody, rozhodli jsme se tentýž den si cestu do hotelu trochu prodloužit a objet si jezero. Silnice byla totiž značená jako Grand Tour, a tak jsme věděli, že z ní bude krásně vidět jak voda, tak protější hory. Takových tras jsme během celého týdne projížděli víc a podle mě rozhodně mají co nabídnout. Ubytování tuto noc také patřilo k těm zajímavějším. Obdobně jako v Lichtenštejnsku bylo kdesi na kopci, kam jsme museli vyjet. Cesta ale nebyla tak hrozná jako první noc a nakonec jsme měli krásný výhled na Lucern i jezero přímo z pokoje.