Las Vegas bylo vedle San Francisca a Los Angeles další velké město, které jsme se na západě USA rozhodli navštívit. V metropoli kasín a hazardu jsme strávili tři noci.
Do Vegas jsme vyrazili z prosluněného Joshua Tree National Park. Na výběr jsme měli dvě cesty – jednu starší a delší, druhou novou, zato pouští. Zvolili jsme poušť, a i když jsme věděli, co nás čeká, znovu jsme se museli podivovat nad vzdálenostmi, které jsou v USA úplně normální – dvě stě kilometrů žádná vesnice ani žádná benzínka.
Doporučuji hotel Stratosphere, v ceně máte vstup na vyhlídkovou věž
S blížícím se Las Vegas se dálnice začala rozšiřovat, a to do pěti šesti pruhů, které jsou v USA také standardem. Netrvalo dlouho a objížděli jsme strip zadem, což jsem poznal podle proslulého hotelu Bellagio. V něm jsme bohužel nebydleli, ale hotel Stratosphere za cca 7500 Kč na tři noci pro tři lidi taktéž nebyl špatný. Stratosphere se nachází až na samotném konci stripu, a budete-li mít štěstí, dostanete pokoj ve 24. s výhledem na strip. My pokoj v nejvyšším patře sice měli, ale výhled směřoval na méně známé, byť v noci také hezky osvětlené části města.
Napadá mě, že bych měl vysvětlit slovo strip. Strip je ta známá ulice, podél níž jsou veškerá kasína, hotely, malé Benátky, Eiffelova věž, hotel Bellagio, New York, Egypt a další. Jednoduše to, co do Vegas přijedete navštívit.
K recepci přes bludiště plné kasín
Vzpomínám si, že mě hotel Stratosphere ze všeho nejdřív překvapil obrovskými garážemi, které mají několik pater. Bodejť by ne, když má hotel přes dva tisíce pokojů. Hned na to mě ale dostaly směrovky, které jsem spatřil poté, co jsme sjeli z garáží výtahem, přešli most a ocitli se v hotelu. Směrovky mají jediný účel – dostat vás správně k recepci, do vašeho pokoje nebo na vyhlídkovou věž. Věděli jsme tedy, kudy máme jít, jen jsme museli vyřešit ještě jeden problém – jak s kufry prokličkovat hracími automaty, kterými je přízemí hotelu doslova poseté. Tolik automatů jsem viděl naposledy v Taj-Mahal v Atlantic City, jinak nikde.
Na recepci to trvalo dlouho, ale svůj pokoj v nejvyšším patře jsme nakonec dostali a skrz automaty se vydali zpět k výtahům. Pamatuji si, že jsem v pokoji jako první uviděl obrovské okno, za kterým už tiše svítily z téhle výšky malé pouliční lampy. Bylo to kouzelné. Toho večera jsem se posadil do křesla u okna, koukal na město a relaxoval. Připravoval jsem se na zítřejší, celodenní prohlídku Las Vegas.
Benátky ve Vegas
Konečně se dostáváme k tomu hlavnímu – co vše v Las Vegas uvidíte. Je toho hodně! Hned když jsme vyšli z hotelu, obdivoval jsem právě onu vyhlídkovou věž a její výšku. Jen co jsme přešli ulici, zastavili jsme se také u Chapel of the Bells, což je kaple, kde ve Vegas můžete zcela legálně uzavřít sňatek. Divili byste se, kolik lidí to dělá. A protože bylo teprve ráno, naše další zastávka patřila Subwayi, který byl v prostorách jednoho z hotelů, a opět jsme museli projít kasínem a odolat hromadě blikajících automatů.
Protože jsme začínali na konci stripu, chvíli nám trvalo, než jsme došli k hlavním atrakcím. Mezitím jsme obdivovali alespoň palmy tyčící se ve středu silnice a nevídanou architekturu budov kolem nás – placaté střechy, zatočené hotely. Teprve po dvaceti minutách chůze začalo přibývat turistů a z krásně upravené zahrádky se linula hudba z pečlivě schovaných reproduktorů. Ano, byly to Benátky! Právě ty jsou jedním z měst, které ve Vegas uvidíte. Čeká vás voda, lodičky, hudba a několik památek, které jsou od originálu takřka k nepoznání. Mezi ně patří třeba benátský orloj. U něj jsme se samozřejmě vyfotili a nenechali si ujít ani procházku prostornými hotely právě ve stylu tohoto italského města. Ještě hezčí byly Benátky za tmy, o tom ale později.
Ohromí vás Eiffelova věž i socha Svobody
Po naší pravici jsme minuli hotel Mirage (večer jsme u něj zažili pěknou podívanou, také povím později) a došli až k hotelu Bellagio. Ten určitě znáte. Záběr z výšky na něj je v každém filmu, který se v Las Vegas odehrává. Hotel v noci září žlutou barvou a natáčeli se v něm i Dannyho parťáci s Bradem Pittem. A to není vše. Hned naproti hotelu na vás čeká další z evropských měst – Francie. Tyčící se Eiffelova věž není sice tak vysoká jako ta originální, ale i tak je dost velká tomu věřte.
Protože kolem poledne bylo ve Vegas hrozné vedro, pokračovali jsme dál a brzy se zastavili na odpočinek a pořádnou porci Coca Coly v McDonaldu. Je smutné, že právě fast foody vycházejí v Americe nejlevněji.
Když jsme nabrali síly na další putování, bylo už odpoledne. V dáli jsme viděli obrovskou Empire State Building, která má budit stejný dojem jako ta původní v New Yorku, a brzy si přešli také Brooklynský most a vyfotili se u sochy Svobody. Vše v Las Vegas samozřejmě – městě, ve kterém s nadsázkou řečeno v jednom odpoledni procestujete celý svět skrz několik časových pásem.
V Las Vegas můžete jít na show Davida Copperfielda
Naproti New Yorku na vás ve Vegas čeká ještě jedna zajímavá věc – budova MGM, ve které, jak už obrovský reklamní bilboard v její horní části hlásí, pravidelně vystupuje David Copperfield. Koukal jsem na lístky a stojí v přepočtu zhruba 5000 Kč. Což nebyl hlavní důvod, proč jsme show nakonec nenavštívili – lístky je třeba koupit předem a my nevěděli, kdy a zda budeme mít čas. Vystoupení navíc nebývá každý den. No co, alespoň mám ve Vegas co dělat příště. :)
Zhruba šestikilometrová trasa z konce na začátek stripu se pomalu blížila ke konci. Než jsme došli k vytoužené ceduli Welcome to Fabulous Las Vegas, u které jsme se pochopitelně chtěli vyfotit, minuli jsme ještě pyramidu a část ve stylu Egypta. U cedule Las Vegas to vypadá zajímavě. Každý má fotku, na které je sám s cedulí (já také, vidíte ji výše), ale realita je poněkud odlišná. Na místě neustále stojí desítky turistů a tvoří se fronta, kterou si musíte vystát. Já čekal asi dvacet minut. Se světoznámou cedulí mám spojeného také Američana zahaleného kvůli sluníčku od hlavy až k patě, který frontu koordinuje a ochotně turistům a jejich přátelům fotí společné fotky.
Se setměním vylézají striptérky
Tou dobou už bylo před čtvrtou hodinou odpolední a nás čekala celá cesta ještě jednou – ze začátku stripu až na její konec k hotelu. Tentokrát jsme ale zvolili volnější tempo, neboť jsme Las Vegas stejně chtěli vidět i za tmy. Znovu jsme prošli kolem Egypta a u New Yorku se posadili a vychutnávali atmosféru. Poté jsme došli až k Eiffelově věži, kterou jsme znovu fotili a při čekání na tmu si odskočili ještě do obchodu se suvenýry koupit něco rodině a přátelům. Když jsme se vrátili, kolem sedmé večerní už se smrákalo a i turistů výrazně přibylo. A mělo to důvod. V jezírku před hotelem Bellagio totiž několikrát za večer probíhá show, kterou tvoří mohutné vodotrysky doprovázené hudbou. Atmosféra je kouzelná. Jezírko je obklopené turisty a v kombinaci s Eiffelovou věží naproti jde o jedinečnou podívanou.
Jak se blíží noc, v ulicích přibývá nejen animovaných postaviček, ale také polonahých slečen v kostýmech andělů či policistech, se kterými se můžete vyfotit. Za peníze, samozřejmě. Musím říct, že v ulicích je ve Vegas v noci mnohem víc lidí než ve dne. Toto město opravdu provází noční život, který údajně vydrží až do rána. To ale nemohu soudit, my se kolem deváté večerní vydali kolem Benátek zpět do hotelu Statophere. Zastavili jsme se ale ještě před hotelem Mirage, který už jsem zmínil. Před ním večer probíhá naopak ohnivá show – spousta ohně a plamenů doprovázených hudbou. A Benátky? Ty jsou v noci také k nakousnutí. Vše je krásně osvícené, což městské architektuře dodává barvy a zcela novou tvář.
Výhled na noční Vegas z 260 metrů vysoké věže
Den v Las Vegas byl opravdu náročný. Na druhou stranu jsme viděli vše, co jsme chtěli, a Vegas byl ze západu USA jeden z nejlepších zážitků. Na konci dne nás čekala ještě jedna atrakce a to vyhlídková věž přímo v našem hotelu. Na tu jsme coby hosté měli vstup kdykoliv zdarma. Na věž nás vyvezli výtahy a měli jsme z ní výhled na celý strip, který jsme si právě prošli. Musím říct, že výška věže je opravdu ohromující, a to i proto, že z ní díky šikmým sklům vidíte přímo dolů. Věž se vlivem větru také trochu hýbe, což je cítit a ne všem to musí dělat dobře.
Tolik tedy k Las Vegas. V dalším článku už pojedeme do Údolí smrti a ke Grand Canyonu.