V červenci je v New Yorku vedro, takže na procházky po Manhattanu si s sebou noste hodně pití. Cesta pátou avenue od Rockefeller center k Empire State Building, která se tyčí na 34. street, překvapivě netrvala dlouho. Špička Empire už z dálky vyčnívala a já nestíhal fotit. Okna mrakodrapu odrážela sluneční paprsky na všechny strany. Jako na mnoha místech v USA jsem se snažil vnímat atmosféru a užívat si ten okamžik, zaklonil jsem hlavu a koukal. „Jsem v New Yorku a stojím před Empire State Building,“ říkal jsem si. „Neuvěřitelné.“ Vzpomněl jsem si, jak Barney Stinson v HIMYM v nejvyšším (102.) patře balil holky. :) Zachvátil mě pocit štěstí.
Bylo asi půl druhé odpoledne tamějšího času a před vchodem do Empire State Building pochodovali černoši. Informovali nás, že i se vstupenkami City Pass, se kterými na atrakcích nemusíte čekat v běžných frontách, to vypadá minimálně na půl hodiny čekání, a nabídli nám za cca 10 USD další přednostní vstup. Odmítli jsme a vydali se dovnitř. Za rohem jsme odbočili vpravo, vyšli schody, uličky se klikatily. Personál nás nasměroval za dalšími držiteli City Pass, bylo jich hodně, stáli jsme. Za pár desítek minut jsme obdrželi sluchátka pro audio prohlídku (na vyhlídce se nachází čísla, která vždy stisknete, a sluchátko vám vypráví o tom, co právě vidíte) a přes bezpečnostní kontroly a dobrovolné focení šli k výtahům. Jeden z nich se s námi vyřítil do 82. patra a zbývaly 4 patra. Za dalších cca 20 dolarů jsme mohli jet až do 102., jelikož jsme ale šetřili na let helikoptérou kolem Manhattanu, spokojili jsme se „jen“ s 86. patrem. :)
Dveře výtahu se otevřely. Kolem nás byla okna a my už viděli vysokou mříž typickou pro Empire State Building. Vyšli jsme ven a mačkali se mezi desítkami turistů. Vyhlídka není velká a lidé se zde hromadili, každý si to chtěl užít! Z Empire vidíte celý Manhattan, na jihu vyčnívá Freedom Tower, obtéká ji Hudson, ze sochy Svobody je placka, na opačné straně pak koukáte na vyhlídku Rockefellerova centra, za kterou se rozkládá Central Park. Všechny ty mrakodrapy, které vás dole na ulici obklíčily, shora vypadají jako domečky pro panenky. :) Vyhlídku jsem obešel několikrát, vyfotil se s fešným dalekohledem a těšil se, až Empire zase uvidím v nějakém filmu a řeknu si: „Tam jsem byl!“ :) Návštěva Empire State Building pro mě byl jeden z nejsilnějších zážitků celého New Yorku.
McDonald’s a Muzeum moderního umění
Ve výšce 320 metrů nám vyhládlo, a tak jsme se po bezproblémovém sestupu z obřího mrakodrapu rozhodli navštívit americký fast food ležící přímo naproti vchodu do Empire. V „Mekáči“ to v Americe funguje dost podobně jako u nás – najdete si číslo jídla, které si dáte, a sdělíte ho obsluze. Pokud odpovíte, že chcete „meal“, budete platit víc a dostanete něco navíc – obvykle hranolky a pití. Pití v amerických fast foodech obvykle funguje tak, že dostanete kelímek a do něj si u automatu sami načepujete, co chcete a kolikrát chcete. :) Budou se vás také ptát na něco s kuřetem, čemuž jsem několik dní nerozuměl a byl za vola. Později mi to došlo – „crispy or grilled chicken?“, tedy „smažené nebo grilované kuře?“. Znát byste měli také slova „for here or to go“, tedy „sníte si to tady nebo vezmete s sebou?“. McDonald’s je v Americe dost rozšířený, a to jak ve městech, u muzeí, tak i dálnic, navštívili jsme jej mnohokrát. Za jídlo pro dva běžně dáte mezi 13 a 20 dolary. Párkrát jsme byli i na kuřátku v Burger King. :) A jak to v Americe funguje v restauracích vám povím později, jednu jsme navštívili poblíž Filadelfie.
Občerstvení jsme se pak po páté avenue vydali směrem na sever, k Central Parku. Cestou jsme navštívili ještě Muzeum moderního umění, což byla další atrakce v rámci City Pass. Do muzea mě nepustili s batohem, musel jsem si jej nechat v šatně (abych jím něco nepoškodil a zároveň nebyly třeba rozsáhlejší bezpečnostní kontroly). Muzeum mě obecně příliš nezaujalo, strávili jsme v něm asi pouze 30 až 45 minut. Mělo několik pater a my je prošli jen velmi zběžně. Venku svítilo sluníčko, a tak jsme se těšili na trávu. :)
Hotel Plaza ze Sám doma 2 a procházka Central Parkem
Na jihovýchodní straně Central Parku se nachází hotel Plaza. Viděli jste film Sám doma 2 – Ztracen v New Yorku? Pokud ano, pak věřte, že jde skutečně o ten hotel, ve kterém Kevin ve filmu bydlel. Na pohled zvenčí vypadá přesně tak jako ve filmu (akorát jej bohužel obléhalo lešení). Kevin pak do hotelu chodil hnědými točitými dveřmi po červeném koberci a právě tam jsem si udělal další fotku. „Neskutečné.“ Hotel má jako každá obytná budova v USA požární schodiště, neboť zde z důvodu bezpečnosti platí zákon, že každý musí mít z domu minimálně dva východy.
Kolem hotelu jsme šli ještě další dny. Když jsme se tedy dostatečně vynadívali, zamířili jsme do Central Parku. Kolem nás se v mžiku vznesly zeleně, za nimiž vykukovaly mrakodrapy. Ruch města mírně utichl a kolem nás lidé relaxovali. Tráva byla plná turistů a koček opalujících se v bikinách, po chodnících místní venčili jejich pejsky. Bylo vedro a my neměli pití, koupili jsme si cca 3 deci za 3 USD = 60 Kč. :) Optal jsem se na cestu ke Strawberry Fields, což je památník Johna Lennona nazvaný podle jedné z jeho písní, a Central Parkem jsme prošli z východu na západ. Park protíná několik větších silnic, kudy nejezdí auta, ale koňské povozy, lidé na kolech, kolečkových bruslích, běhají zde běžci. Kouzelné. U památníku bylo narváno a na focení se v odpoledních hodinách stála fronta. Když jsme pak vyšli nejbližším východem směrem na západ, před námi stála Dakota, ve které byl Lennon zastřelen. A potkal jsem zde paní se psem, která mi před pár desítkami minut někde uprostřed parku ukazovala cestu. Jedna z životních náhod, které neovlivníte. :)
Hezký report. Jen příště doporučuji nechodit do McDonaldu, je to unifikovaný zážitek všude po světe. Z mých zkušeností je to v USA asi nejhorší ze všech řetězců :).
V menších fastfoodech, které třeba ani nepatří k řetězcům, se najíš daleko lépe a často levněji.