Blog o cestování po Evropě i USA

Minule jsem psal o tom, jak jsme přiletěli na západ USA a o tom, jak nám Američané pomohli při hledání ztraceného pasu. Tak se dnes konečně pusťme do objevování krás Spojených států. První město, které jsme na západě navštívili, bylo San Francisco.

V San Franciscu je jedno z nejdražších ubytování

Pokud se vydáte cestovat po západě USA, připravte si cca 1000 Kč za ubytování na jednu noc pro jednu osobu. Jasně, někde je pokoj, ve kterém se bez problémů vyspí dva až čtyři lidi, dražší a někde levnější, v průměru však vychází takhle. A právě San Francisco je na západě jedna z nejdražších lokalit.

V mnoha případech platí, že ubytování přes Booking.com stačí rezervovat den předem. Jinak je tomu ale např. v Yellowstonu a také San Franciscu, kde to udělejte několik dní předem. My jsme bydleli v Oaklandu, což je město východně od San Francisca. Jen přejedete Bay Bridge a jste tam. Ubytovaní jsme byli v Imperial Inn (a to i za měsíc, kdy jsme se do San Francisca vrátili) a nemůžeme si stěžovat.

Pokračovat ve čtení

O tom, jak jsem v létě 2013 cestoval po východě USA, už jsem vám psal. Tak se pojďme pustit do vyprávění o LA, Hollywoodu, Las Vegas, Yellowstonu a dalších skvostů, které nabízí západní Amerika a které jsem navštívil v roce 2016. I když jsem chtěl začít rovnou San Franciscem, dovolte mi nejprve jeden článek o tom, jaká byla cesta, a především o nevídané ochotě Američanů, se kterou jsme se setkali.

Přes oceán obrovským Airbusem

Na západ USA jsme se vydali ve třech, a to na konci srpna. Končící léto v ČR jsme si rozhodli prodloužit ve slunečné Kalifornii už v březnu, kdy jsme také kupovali letenky. Jako již tradičně jsme využili služeb Student Agency a za 19 000 Kč letěli tam a zpět se společností Air Berlin. Náš let začínal ve Vídni, odkud jsme letěli hodinu a půl do německého Dusseldorfu. Teprve až tam nás naložil obrovský zaoceánský parník, který nás obloukem nesl na druhou stranu zeměkoule.

Před odletem jsme si kromě letenek zařídili ještě ESTU, půjčení auta, ubytování na první noc a pojištění, které od Allianz na 4 týdny (počkat, to jsem neříkal, že? Ano, cestovali jsme po západě USA 4 týdny!) vyšlo na 2800 Kč. Protože náš let z Vídně startoval v devět hodin ráno, jeli jsme na letiště v noci – to byla tedy první noc beze spánku. Bohužel ne poslední.

Hned ve Vídni se mi stala zajímavá věc – zapomněl jsem v kufru, který šel dolů do letadla, jablko, které jsem měl nachystané na snídani. A protože bezprostředně po příletu do USA musíte absolvovat pohovor s imigračním úředníkem, kde mimo jiné zjišťují dovoz potravin, byl jsem na to velmi zvědavý. Naštěstí ovoce nepatří k těm vyloženě zakázaným. Jak to dopadlo? Řeknu za chvíli.

Na dálkových letech je fantastické, jak se usadíte do obrovského letadla, které má kupodivu strašně málo místa na nohy. Let přes oceán kolem Islandu, přes část Grónska, Kanadu a v závěru západní USA trval 12 hodin. Možná přemýšlíte, jestli je to dlouho. Věřte mi, je to dlouho. Zvlášť pro člověka, co se bojí létání jako já. :)

Pokračovat ve čtení

Už je to tři roky od doby, co jsem se vrátil z východního pobřeží USA. Strávil jsem tehdy týden v New Yorku, pak jsme si půjčili auto a jeli přes Atlantic City, Filadelfii a Washington k Niagarským vodopádům, odkud jsme se vydali navštívit ještě jedno město, a sice Boston. A právě o tom vám dnes chci povědět.

Nemohli jsme sehnat ubytování

Vzpomínám si, že jsme od Niagarských vodopádů vyjížděli v půl deváté ráno a k prvnímu hotelu do Bostonu dorazili až v půl osmé večer. Ano, říkám k prvnímu hotelu, protože právě v Bostonu jsme měli obrovský problém sehnat ubytování. Asi ve třetím hotelu nám řekli, že všechny hotely v okolí Bostonu jsou plné. Byli jsme tak nuceni vydat se po dálnici směr New York a ubytovali jsme se teprve až po 40km jízdy. Jinak cesta od vodopádů do Bostonu byla příjemná – chvíli posloucháte pokyny navigace a pak najedete na dálnici, po které pokračujete stovky kilometrů. V polovině se pak dálnice dělí, jedna část vede do New Yorku, druhá do Bostonu.

Boston Public Garden

Pokračovat ve čtení

Cesta z Washington, D.C. ubíhala rychle, bylo zajímavé sledovat, jak se krajina kolem nás postupně mění. Bylo opět slunečno a v USA v té době panovalo extrémní vedro. Na klimatizované auto si ale netrouflo. Namířeno jsme měli k Niagarským vodopádům, ovšem ještě se zastávkou v Pittsburghu, kde na soutoku dvou řek vzniká řeka Ohio. Toho dne večer jsme tedy dojeli až poblíž tohoto města a ubytovali se již standardně v Super 8. V jízdě už jen několik kilometrů jsme pak pokračovali druhý den po snídani.

V Pittsburghu nás mezi mrakodrapy často nemohla najít GPS, takže nám chvíli trvalo, než jsme soutok našli. U něj se nacházelo parkoviště, které sice nebylo nejlevnější, ale vyřešilo náš problém s parkováním ve městě. Soutok byl od nás jen pár desítek metrů, takže jsme se vydali po břehu jedné z řek, až jsme dorazili k obrovské fontáně a uviděli tu nádheru, kvůli které jsme přijeli. Na internetu naleznete spíše fotografie z druhé strany, my jsme však stáli přímo u soutoku „mezi dvěma žlutými mosty“. Na tomto místě jsme strávili asi dvě hodiny a mimo jiné si natočili také to, jak obojživelný automobil sjíždí ze silnice do řeky. Byl zde opravdu klid a lidí pomálu, krátce po poledni jsme se i my vydali dál na sever.

K Niagarským vodopádům jsme jeli přes město Erie, kde jsme přijeli až k jezeru Erie a po konzultaci s majiteli zaparkovali na parkovišti nějaké firmy. Poté jsme se pěšky vydali k jezeru, kde jsme však nic zvláštního neviděli, a tak jsme asi za hodinu pokračovali podél jezera k vodopádům. Bohužel ani po cestě nebylo nic vidět. Teprve až v Buffalu, když jsme přejížděli most, byl hezký výhled na opravdu hodně vody. K Super 8 jsme po klidných a oproti ostatním americkým silnicím úzkých cestách dojeli asi v půl osmé večer. Na recepci nám řekli, že Niagarské vodopády jsou asi 10 minut chůze, takže jsme se rovnou ubytovali na dvě noci, za asi 110 dolarů za pokoj za noc.

Pokračovat ve čtení

Do Washington, D.C. jsme se vydali z Filadelfie a čekal nás jeden odpočinkový den. Z motelu kousek od filadelfského letiště jsme přijeli na předměstí Washingtonu krátce po obědě a jako většina Američanů se nadlábli v místním McDonaldu. I když už jsme měli domluvené ubytování, nelíbila se nám jak čtvrť plná kriminálních ksichtů (nekecám), tak i špatná dostupnost metra. Podle navigace jsme tedy jeli k dalšímu Super 8 motelu, který byl vzdálený asi 8km od centra Washingtonu s metrem prakticky za rohem. Tam jsme se ubytovali na dvě noci, za asi 100 dolarů za pokoj za noc.

Pokračovat ve čtení

Když jsme se ráno za oblačného počasí rozloučili s Atlantským oceánem, pokračovali jsme v našem cestování po USA a vydali se do Filadelfie. Cesta z Atlantic City netrvala dlouho, zabrala nám jen asi dvě tři hodiny. Celou dobu bylo zamračeno, naštěstí než jsme zaparkovali, udělalo se hezky.

Do Filadelfie jsme přijížděli přes Benjamin Franklin Bridge a po chvíli se ocitli někde poblíž zvonu Svobody. Najít místo k zaparkování však bylo nemožné, a tak jsme zamířili k Philadelphia Museum of Art. A pak zase zpět. A znovu. Jezdili jsme dokola tak dlouho, než nás zastavila policie. :)

Bylo to jako v Need for Speed: Most wanted. Za námi začal houkat obří policejní vůz s blikajícími majáčky. Zastavili jsme tedy na kraji silnice a počkali, než k nám policajt přijde. Rozhovor začínal nějak takhle:

On: „Are you OK?“
Já: „Yes.“
On:“ Are you lost?“
Já: „Yes.“

Následně nám vysvětlil, kde můžeme zaparkovat. Na závěr jsem se ještě omluvil za naši „zběsilou jízdu“ a vypravili jsme se do jedné z ulic. Tím to ale neskončilo. Zaparkovali jsme u něčeho, co vypadalo jako hydrant, a vydali se na obchůzku, jestli je potřeba zaplatit za parkování, případně jak a kde. Ušli jsme asi dvacet metrů a vtom už u našeho auta stál policajt a policistka a dávali nám pokutu. Doběhl jsem za nimi, ale jakákoliv snaha o vysvětlení byla marná, zvlášť když jsme si spletli hydrant s hnusnou železnou mašinou na zakoupení parkovacího lístku (stalo se vám to někdy?). Dostali jsme tedy pokutu cca 32 USD, která nám zajistila celodenní parkování (mimochodem celodenní parkování v centru Bostonu nás vyšlo dráž, takže pokuta byla vlastně výhra) a konečně se mohli vydat na prohlídku Filadelfie.

Za zmínku ještě stojí, že po odchodu policie za námi přišel nějaký místní (vypadal jako Morgan Freeman), a řekl, že jsme pokutu dostat neměli, když jsme „policii přistihli při činu“, a ochotně se nabídl, že vše zařídí. Zavolal na číslo uvedené na ticketu a pak nám na sebe dal kontakt a instrukce, že máme vše vysvětlit v autopůjčovně. No, nebudu vás napínat, pokutu jsme stejně zaplatili. :)

Pokračovat ve čtení

Protože v Americe jsem byl už téměř před dvěma lety, chci své zážitky konečně dovyprávět, než některé detaily zapomenu. A dnes budu pokračovat návštěvou Atlantic City, kam jsme se vydali po šesti dnech strávených v New Yorku a celkem sedmi dnech pobytu v Americe.

Pokračovat ve čtení

Pátý den v New Yorku jsme se hned po ránu znovu vydali metrem číslo 1 do stanice South Ferry, která leží na jihu Manhattanu. Bylo krásné slunečné počasí, paprsky se odrážely od oken mrakodrapů. Z jižní části Manhattanu se, jak známo, táhne Brooklynský most a my se podél řeky vypravili právě k němu. Cestou jsme se však zastavili v NYC Downtown Manhattan Heliport.

Let helikoptérou je v New Yorku atrakce pro všechny, co během pár minut chtějí utratit pár tisíc korun. :) Nejlevnější let (15 minut) stojí cca 3500Kč, nejdražší (25 minut) cca 6500Kč. Let je možné si rezervovat předem, my jsme ale nic takového neudělali, takže jsme asi 45 minut čekali. Po vstupu nás uvítal personál a dal nám informace o tom, kolik lety stojí, jak jsou dlouhé a hlavně co uvidíme. Nejprve měl letět pouze děda, a to na 15 minut. Pak nám šéf řekl, že má volná místa v letu na 25 minut, a pokud poletíme oba, dá nám tento let za cenu patnáctiminutového. V tu chvíli nebylo o čem přemýšlet.

pohled z helikoptéry na jižní Manhattan

Pokračovat ve čtení

Pátý den v New Yorku stál opravdu zato. Vzali jsme totiž pěkný balík dolarů a během 25 minut ho roztočili. V helikoptéře. :) Líčení zážitků si ale nechám na příště. Článků bylo dost, všechny je najdete v rubrice cestování, dnes si dáme pauzu. Mám pro vás totiž video z naší návštěvy New Yorku (YouTube). Věřím, že vám zpestří některý z klidných, odpočinkových dnů.

Co uvidíte:

• Na začátku je zachycen pohled na New York z nejvyššího mrakodrapu Rockefellerova centra.
• Video pokračuje představením na ulici, která jsem v Americe běžná.
• Následuje krátká vycházka Central Parkem.
• Zažili jsme i cestu metrem s hudebním doprovodem.
• Byli jsme u sochy Svobody.
• Navštívili jsme Světové obchodní centrum, kde stojí nejvyšší mrakodrap západní polokoule a třetí nejvyšší mrakodrap světa.
• Zavítali jsme na Times Square.
• Odpočinuli jsme si ve Washington Square Parku.
• A teď to nejlepší. Druhá polovina videa zachycuje Manhattan z helikoptéry, který jsme celý obletěli. Nenechte si ujít pohled z výšky na sochu Svobody, Hudson, Jersey City, East River, Central Park, Empire State Building a další.
• Samozřejmě nechybí ani let těsně kolem zmíněného mrakodrapu One World Trade Center.
• A vy to můžete zažít také. Přeji vám příjemný zážitek. :)

Náš čtvrtý den v New Yorku jsme zahájili ranní návštěvou Times Square. Křižovatka Broadwaye a sedmé avenue leží na 42. Street. Na stanici metra, na které vystoupit, jsem narazil úplně náhodnou některý z předešlých dnů. Stanice jsou ovšem tak obrovské, že sahají přes více ulic, my vylezli prvním východem a ocitli se na 40. Street. Times Square jsme tedy viděli z dálky a s každým krokem nám bylo blíž. Kolem nás jezdily žluté taxíky a počtu reklamních ploch se nebylo možné dopočítat. Úplně vzadu se reklamy sunuly vzhůru, měnily se z jedné na druhou a já věděl, že to je ono. To je Times Square. :)

Time Square

Pokračovat ve čtení