Třetí den v New Yorku jsme se vydali až na jih Manhattanu, měli jsme totiž namířeno k soše Svobody. Vyrazili jsme brzo ráno, avšak cesta metrem ze 175. street až na South Ferry trvala přes hodinu. Když jsme opustili stanici metra, svítilo sluníčko a mrakodrapy kolem nás se blýskaly. Na břehu řeky Hudson, který byl nedaleko, se procházelo několik turistů, poblíž stála policie a trajekt k soše Svobody, nad řekou létaly vyhlídkové helikoptéry. Socha v dálce vypadala děsně malá. :) Fronta na trajekt už po deváté hodině ráno byla dlouhá, čekali jsme asi čtvrt hodiny. Jakmile jsme prošli bezpečnostními prohlídkami, nic nám nebránilo nastoupit.

Na trajektu jsme podle rad z internetu zůstali v zadní části a dobře jsme udělali. Jakmile jsme odpluli od břehu, naskytl se nám fantastický pohled na jižní Manhattan – mrakodrapy včetně One World Trade Center se tyčily do výšky a v dálce se na nás usmíval Brooklyn Bridge. :) Výhled se s plujícím trajektem neustále měnil, a tak bylo co fotit. Socha Svobody mezi tím vyrostla a právě její velikost mě tolik fascinovala. Už z dálky jsme viděli davy lidí čekající na trajekt zpět na Manhattan. Pokračovat ve čtení

V červenci je v New Yorku vedro, takže na procházky po Manhattanu si s sebou noste hodně pití. Cesta pátou avenue od Rockefeller center k Empire State Building, která se tyčí na 34. street, překvapivě netrvala dlouho. Špička Empire už z dálky vyčnívala a já nestíhal fotit. Okna mrakodrapu odrážela sluneční paprsky na všechny strany. Jako na mnoha místech v USA jsem se snažil vnímat atmosféru a užívat si ten okamžik, zaklonil jsem hlavu a koukal. „Jsem v New Yorku a stojím před Empire State Building,“ říkal jsem si. „Neuvěřitelné.“ Vzpomněl jsem si, jak Barney Stinson v HIMYM v nejvyšším (102.) patře balil holky. :) Zachvátil mě pocit štěstí.

Empire State Building – pohled na jižní Manhattan

Bylo asi půl druhé odpoledne tamějšího času a před vchodem do Empire State Building pochodovali černoši. Informovali nás, že i se vstupenkami City Pass, se kterými na atrakcích nemusíte čekat v běžných frontách, to vypadá minimálně na půl hodiny čekání, a nabídli nám za cca 10 USD další přednostní vstup. Odmítli jsme a vydali se dovnitř. Za rohem jsme odbočili vpravo, vyšli schody, uličky se klikatily. Personál nás nasměroval za dalšími držiteli City Pass, bylo jich hodně, stáli jsme. Za pár desítek minut jsme obdrželi sluchátka pro audio prohlídku (na vyhlídce se nachází čísla, která vždy stisknete, a sluchátko vám vypráví o tom, co právě vidíte) a přes bezpečnostní kontroly a dobrovolné focení šli k výtahům. Jeden z nich se s námi vyřítil do 82. patra a zbývaly 4 patra. Za dalších cca 20 dolarů jsme mohli jet až do 102., jelikož jsme ale šetřili na let helikoptérou kolem Manhattanu, spokojili jsme se „jen“ s 86. patrem. :) Pokračovat ve čtení

Rockefellerovo centrum na páté avenue jsme navštívili hned druhý den našeho pobytu v New Yorku. Osobně jsem se na pohled na Manhattan z výšky velmi těšil a toho dne jsme si jej dopřáli hned dvakrát – nejprve jsme zavítali na jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí v New Yorku, vyhlídku Top of the Rock, a poté šli dalších asi dvacet ulic směrem na jih a nechali se vyvést do 86. patra samotné Empire State Building.

Pohled na jih Manhattanu z Top of the Rock

Ochutnávka Broadwaye – Late Show with David Letterman a další

Ráno jsme vstali velmi brzy a po snídani se nechali autobusem převést před George Washington Bridge. Na 175. street jsme sedli na metro a na Columbus Circle přesedli s úmyslem se dostat na sedmou avenue. Když jsme však opustili stanici metra nejbližším exitem, tyčily se kolem nás mrakodrapy a obklopovaly nás velké nápisy jako Mamma Mia a podobně. Po pár krocích nás zastavil černoch ve žlutém tričku a nabízel nám vyhlídkovou projížďku autobusem po New Yorku. Byl příjemný a asi pětkrát mi zopakoval, že každá trasa stojí cca 40 USD, ale pokud je vezmeme všechny naráz, bude to jen 50 USD. :) Na památku jsem se s ním vyfotil, totéž provedl s limuzínou stojící opodál a opět se snažil zorientovat. Pokračovat ve čtení

S šestihodinovým posunem se po příletu vyrovnáte poměrně snadno. V ČR je šest ráno, v New Yorku máte půlnoc. Noc vám tedy na rozdíl od cesty zpět neuteče, vyspíte se a jste připraveni objevovat Ameriku. :) Dopoledne jsme jeli po I-80 (dálnice, která vede z New Yorku až do San Francisca) do New Yorku a známý nás provezl po Manhattanu – na jih po West Side Highway a poté po páté avenue. Získali jsme představu, jak je Manhattan obrovský, na mapě to tak nevypadá. Do New Yorku jsme jezdívali z okraje New Jersey přes George Washington Bridge. První jízda byla výživná a plná očekávání, kde nás autobus vysadí a jak najdeme metro. Černoši, které v Americe potkáte na každém kroku, mluví přesně tak, jak to znáte z filmů – musel jsem se soustředit, abych jim rozuměl. Nakonec jsme řidiči zaplatili a jeli. Autobus zastavil přímo u stanice metra George Washington Bridge Station. Stačilo sejít schody a proplazit se několika tunely.

Newyorské metro – lednička na kolečkách

V červenci je v New Yorku teplo. Lépe řečeno je tam vedro k padnutí. :) Ale jiné než u nás. Teplota se rovněž pohybuje přes 30 stupňů Celsia, ale vzduch je vlivem oceánu horký a vlhký a dusno tak dělá ještě větší teplo. Na rozdíl od ČR se ale všude používají výkonné klimatizace, které chladí obchody, autobusy, benzinky, zkrátka všechno na teplotu něco přes dvacet stupňů. I metro. V chodbách je vedro, ale jakmile nastoupíte do vagónu, máte chuť si obléct zimní bundu. Po chvíli vám začne být příjemně, pak ale musíte vystoupit. A vedro vám dá do zubů o to víc, v prvních vteřinách se vám občas i trochu zamotá hlava. :) Pokračovat ve čtení