Airbusem na východ USA

 24.7.2013 |  cestování |  Petr Loukota

Kdyby mi před rokem někdo řekl, že se mi splní jeden z životních snů a podívám se do New Yorku, nevěřil bych. Dnes už vám o tom můžu vyprávět. :) Děkuji tímto celému týmu webu CestováníPoUSA.cz, na kterém najdete většinu informací, které vás při plánování pobytu v USA budou zajímat – od potřebných dokumentů, přes ubytování až po půjčení auta. Nerad bych opakoval, co už jinde zaznělo, proto budu přidávat své zkušenosti.

Biometrický pas, ESTA, letenka, pojištění, kreditní karta

Přibližně třítýdenní pobyt na červenec jsme začali plánovat už v lednu a podobně to doporučuji i vám. Na letenkách je možné hodně ušetřit, kupovali jsme je v polovině února a bylo nám řečeno, že za nízkou cenu (cca 13 500 Kč) už jich mají jen pár. Pokud letenky budete kupovat dva, tři týdny před odletem, není výjimkou cena přes 20 000 Kč. Letenkami jsme za menší poplatek zaúkolovali Student Agency, stačilo nahlásit datum odletu a příletu a číslo pasu a o vše se postarali. Čas jednoho z letů se po zakoupení letenek o půl hodinu posunul, na což nás ihned upozornili.

Společně s letenkou jsme zakoupili i pojištění od Allianz, které vám doporučuji. Je sice dvakrát dražší než nabízejí některé jiné pojišťovny (na tři týdny cca 1 500 Kč), ovšem má jednu zásadní přednost – neomezený limit na léčebné výlohy. Ostatní pojišťovny částky omezují na cca 1 000 000 Kč. Víte, kolik v USA stojí zlomená kost? Nechtějte vědět a pojistěte se. Na pojištění se nešetří. :)

Do Ameriky můžete na dobu kratší než 90 dnů cestovat bez víza, vyřiďte si pouze biometrický pas (obsahuje otisky prstů apod.) a následně ESTU. Jak ji vyplnit najdete na výše uvedeném webu. Formulář lze přepnout do češtiny a vyplnění zabere cca 15 minut. Musíte zaplatit poplatek 14 dolarů, který lze uhradit pouze internetovou platbou – takové to, jak z vaší debetní karty opíšete čísla, a částka se během pár vteřin převede. Internetové platby si povolte třeba v internetovém bankovnictví, nic složitého.

Nejvíc mě při přípravách šokovala nutnost vlastnit kreditní kartu. Karta od vašeho účtu, kterou v ČR držíte v ruce, je v 99% případů debetní a s kreditní nemá nic společného. O kreditku si zažádejte ve vaší bance, vyřízení je víceméně formalita, ovšem pro cestu do USA nutnost. Kreditní kartou můžete platit v obchodech, dobré je jí i platit ubytování, i když několikrát jsme platili v hotovosti a nebyl problém. Bez kreditní karty psané na jméno hlavního řidiče vám v USA žádná autopůjčovna nepůjčí auto!

A to je vše. Před odletem jsem si zabalil oblečení, hygienické potřeby, foťák, notebook, redukci na americkou zásuvku, papíry se seznamy míst, které chceme navštívit, a několika tištěnými mapami, a mohlo se vyrazit.

Z London Heathrow na JFK obřím Airbusem A330

České dráhy nám prodali lístek na hlavní nádraží v Praze a pak i autobusem na letiště (při příletu si pak lístek necháte orazit na informacích a znovu na něj vlakem jedete až domů). V Praze jsme se neztratili, což bylo fajn, protože co bychom pak dělali v New Yorku. :) Kufry na kolečkách rachotily po chodnících, až jsme se kolem poledne na letišti odbavili. Bylo nám řečeno, že kufry poletí přímo na JFK (v Londýně se o ně nemusíme starat) a dostali jsme hned dva palubní lístky – z Prahy do Londýna a z Londýna do New Yorku. Tím bylo po starostech.

Prošli jsme bezpečnostními kontrolami, nic zajímavého. Naše letadlo startovalo asi o 45 minut později a před přistáním jsme 45 minut kroužili nad Londýnem a nemohli přistát kvůli špatnému počasí. Na přestup jsme původně měli dvě a půl hodiny, což, jak vidíte, není moc. Po přistání jsme následovali šipky s nápisem Flight connection, šli asi kilometr chodbami, které se všemožně klikatily, až jsme se oddělili od nápisů Baggage claim a došli k bezpečnostní kontrole, do jiného terminálu jsme naštěstí přecházet nemuseli. Před vstupem do letadla po nás chtěli adresu, kde budeme v USA první noc pobývat! Tato adresa se vyplňuje i v ESTĚ a kontroluje ji i imigrační úředník na letišti v USA, tedy musíte ji mít a znát!

Airbus A330

Těsně před vstupem do letadla mě zastavila další bezpečnostní kontrola. Byl jsem požádán, abych si zul boty, udělal jsem to. Dále mě požádali o vyprázdnění kapes, tak jsem na stůl před sebou položil pas, kartu od účtu a asi 100 dolarů. Celého mě prohmatali, pak otevřeli batoh, vytáhli a prohlédli notebook s otázkou “Is this your laptop?”. Poté jsem si vše schoval a mohl jít. Kontrola mě překvapila a jsem za ni rád, cítil jsem se bezpečně.

Při vstupu do letadla nás s úsměvem přivítaly letušky a ukázaly, kterým směrem se vydat. V letadle to vypadalo spíše jako v baru – osvětlení bylo tmavé s odstínem barvy připomínající růžovou. Usadil jsem se do sedadla, kde na mě čekala deka, polštář, pytlíky na zvracení a sluchátka. Každý měl před sebou dotykovou obrazovku, kde mohl sledovat informace o letu (vzdálenost od startu a cíle, rychlost letu, výšku, venkovní teplotu apod.) a pustit si hudbu, film nebo seriál. Po chvíli nás přivítal kapitán na palubě letadla Airbus A330 a já pochopil, proč mi letadlo připadá tak komfortní. Řekl bych, že čím větší stroj, tím méně cítíte otřesy a turbulence. Při průjezdu letištěm na startovací ranvej jsem ani nevěděl, že jedeme. Ani start letadla a prudké stoupání jsem nepociťoval tolik jako v jiných letadlech.

Do uší jsem si pustil Lady Gagu a později Davida Guettu, to už nám letušky nosily jídlo a pití. Cesta byla dlouhá, necelých 8 hodin, a ke konci se dost táhla. Snažil jsem se usnout, občas jsem se procházel a sledoval let. Při příletu nad New York se pod námi objevila černá mračna, s šestihodinovým posunem zpět bylo devět večer a setmělo se. Pod námi se blýskalo a kapitán oznámil, že musíme čekat asi 20 minut, než budeme moct přistát. Kroužili jsme. Další oznámení: “Za deset minut budeme na zemi.” Letadlo se stočilo správným směrem a začalo prudce klesat. Světla zhasla, nouzové východy se rozsvítily. Z okénka jsem viděl blesky. Proletěli jsme posledními nízkými mraky a za pár okamžiků se letadlo dotklo země a následovalo dunění, jak motory z rychlosti asi 300 km/h brzdily na rychlost blížící se nule.

Pohovor s imigračním úředníkem

Po přistání jsme opět prošli chodbami, ne tak dlouhými jako v Londýně. Zjevily se před námi desítky přepážek, což byli imigrační úředníci. Byli jsme nasměrování k jednomu z nich. Jako první otázka padlo “Co je to za člověka, co stojí vedle vás?”, odpověděl jsem a úředník v klidu řekl “Oh, okay”. Předložil jsem svůj pas a celní prohlášení (dostanete je v letadle a tam je také vyplníte), odpověděl, že cestujeme na ESTU, na otázku ohledně “vacation” jsem přikývl, dále na požádání sdělil datum našeho odletu z USA. Byla zkontrolována adresa naší první noci, následně jsem zanechal otisky všech svých deseti prstů (na rukách), sundal si brýle a byl vyfocen. Do pasů jsme dostali razítka s povolením k pobytu a se slovy “děkuji” na přání hezkého pobytu v USA jsme odcházeli. Musím dodat, že tato kontrola je formalitou, pokud máte vše v pořádku, imigrační úředník má ale obrovské pravomoci a do země vás nemusí vpustit bez udání důvodu. Tedy i když jste ospalí, snažte se tvářit mile. :)

Na letišti na nás čekal známý a jelo se do New Jersey, cestou přes Goerge Washington Bridge jsem v dálce na Manhattanu zahlédl svítící a do výšky se tyčící Empire State Building. :) Když jsme opustili terminál letiště, moje první myšlenka byla “tady tři týdny nevydržím, vždyť se udusím!”. Bylo deset hodin večer a vzduch byl horký, vlhký a dusný, jako u nás nebývá ani před tou nejsilnější letní bouřkou. Vedro nás obalilo, sevřelo a nepustilo. Teď tu sedím v ČR, máme abnormální vedra (kolem 35 stupňů) a mě připadá, že je úplně normální letní počasí. :)

Líbí se vám tento článek? Dejte o něm vědět ostatním

Vaše přátele na sociálních sítích by to mohlo také zajímat.

Přečtěte si, co k článku napsali ostatní

K článku zatím nikdo nepřidal komentář. Buďte první!

Napište mi, jak se vám článek líbil

Váš komentář se zobrazí po schválení.

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…