Naše týdenní cesta po Švýcarsku pokračovala z hlavního města Bernu a hotelu U Babči k další švýcarské nádheře. Tentokrát jsme na dopoledne měli v plánu nedaleký hrad Chillon a na odpoledne Ženevu.

Chillon leží na okraji jezera

Hrad Chillon otevírá poměrně pozdě, o půl desáté, a tak jsme si dopřáli delší spánek a ranní koukání na hory z postele. Po snídani jsme se však vydali na cestu, neboť sjet kopce, na které jsme se minulého večera vyšplhali, chvíli trvalo. Samotné parkoviště hradu Chillon leží sice u silnice, hrad se ale nachází na okraji jezera, které vidíte i z některých oken. A naproti jezeru samozřejmě není nic jiného než hory. Zřejmě i proto je zámek tak hezký. Na parkovišti navíc můžete stát tři hodiny zdarma, což vám i na důkladnou prohlídku s audioprůvodcem určitě stačí. Pro parkování musíte nechat za oknem takové ty papírové hodiny, které my neměli. Na pokladně hradu mi je naštěstí zdarma ochotně vydali.

Chillon Castle

Vstup do hradu Chillon pro dvě osoby s jedním audioprůvodcem nás stal cca 800 Kč. Nebylo to tak drahé, když uvážím, co vše jsme viděli. Audioprůvodce jsme si vyzvedli hned za vstupem v obchodu se suvenýry, kde jsem výměnnou za mp3 přehrávač a sluchátka musel nechat svůj pas.

Prohlídka hradu vás provede veškerými prostory

Už jsem nakousl, že hrad Chillon se mi jak zvenku, tak i zevnitř moc líbil. Bylo to zřejmě tím jezerem a uvnitř systematickou prohlídkou, která vás postupně provází jedním hradním prostorem označeným číslem za druhým. V některých prostorech byl text v angličtině a dalších jazycích, případně interaktivní obrazovka se sluchátky, v dalších si musíte vystačit s audioprůvodcem (v angličtině). Vzpomínám si, že jsme se od hradního nádvoří nejprve vydali do níže položené vinice či mučírny, a později jsme se po schodech šplhali až do hradních věží. Z oken vinice bylo vidět, jak blízko jsme hladině jezera, z věže jsme naopak zahlédli i naše auto na parkovišti.

Celkově vzato byl Chillon zřejmě nejhezčí hrad, který jsem navštívil. Pokud budete mít cestu, rozhodně mu dvě tři hodinky věnujte. Pokračovat ve čtení

V pondělí ráno jsme měli ještě takřka celý týden dovolené před námi a zahájili jsme ho velkolepě – snídaní v hotelu s výhledem na Lucern a následnou cestou do hlavního města Švýcarska – Bernu. Protože bylo hezké počasí, rozhodli jsme se jet delší trasu, která ale obdobně jako předchozí dny vedla kolem jezer, a tak slibovala nádherná panoramata. A dobře jsme udělali. Cesta z Lucernu do Bernu se klikatila kolem křišťálově modrého jezera a hor v dálce, které i z auta působily úžasným dojmem. Přemýšleli jsme, jak je možné, že ve Švýcarsku je voda opravdu modrá, nikoliv hnědá či zelená, a pod skalisky jsme se autem točili podél skal a vody, až jsme se konečně začali přibližovat městu.

Bern – federální palác Švýcarska

Klidné předměstí střídá rušné centrum

Při průjezdu předměstím a okrajem Bernu se mi vybavilo jiné město – Washington D.C. Nevím, ani proč. Zřejmě kvůli mnoha rodinným domkům naskládaných za sebou, dlouhého zeleného trávníku před nimi a ulicím bez městské hromadné dopravy. Když si člověk odmyslí palmy, je to takové vlastně i v Beverly Hills.

Když jsme konečně dorazili na parkoviště, překvapil nás systém, který byl tentokrát stejný jako v České republice – nejprve určíte, jak dlouho budete na parkovišti stát, pak zaplatíte a jdete. Všechna ostatní parkoviště ve Švýcarsku nám jen dala lístek a platili jsme až při odjezdu.

První turistickou atrakcí v Bernu byl v našem případě medvědí park Bärengraben. Divil jsem kolik turistů chodí obdivovat medvědy, bylo jich skutečně dost. Pro mě to byl zážitek podobný těm, které znám ze ZOO – z výšky se koukáte na několik medvědů, které se jako hromotluci přesouvají z místa na místo. V Bernu se můžete medvědím parkem také projít, samozřejmě vše v bezpečí za plotem. Stačí sejít po schodech dolů. My jsme se ovšem namísto toho vydali přes most a ulicí Kramgasse jsme pokračovali do centra.

Přestože ulice Kramgasse vede až k bernskému orloji a nabízí také jakousi obchodní pasáž (kryté obchody podél ulice), už po ní jezdí městská hromadná doprava, a tak ucítíte první závan ruchu města. My jsme ulici prošli celou až po cestě zpět, nyní jsme raději brzy odbočili ke katedrále Münster osvícené teplým poledním sluncem. Pokračovat ve čtení

Curych byl jedno z měst, které jsme se rozhodli v rámci naší tour Švýcarskem navštívit. Ačkoliv jsme věděli, že toho pro turisty nenabízí mnoho, našli jsme si podzemní parkoviště nedaleko centra a hned ráno po snídani jsme se z hotelu v americkém stylu vydali na cestu. Netrvalo dlouho a už jsme parkovali automobil a hledali na Google Mapách tečky ukazující místa, na která se chceme podívat.

Curych – St. Peterskirche

Curych je klidné město, pro turisty na dopoledne

Hned vedle parkoviště jsme měli první „atrakci“. Jednalo se o příkop Schanzengraben, který představuje pozůstatek opevnění města. Už tady jsem si všiml, jak je Curych klidný. Dopoledne na ulicích mnoho lidí nepotkáte a prořídlá je také tamní doprava. Vůbec to na mě nepůsobilo velkoměstským dojmem, spíš mi Curych připomněl Sankt Gallen, o kterém jsem psal nedávno.

Od příkopu jsme pokračovali dál směrem do centra města. Jako jedni z mála chodců jsme přešli pár menších křižovatek a za zamračené oblohy jsme došli na ulici Bahnhofstrasse. Ta se táhne od hlavního nádraží a sídlí na ní plno luxusních značek. Zde nám stačila jen krátká procházka, která nás hned zavedla do jedné z postranních ulic, až jsme se po schodech dostali ke kostelu St. Peterskirche. Ten se pyšní největším hodinovým ciferníkem v Evropě (má průměr 8,7m). Nemůžu tomu uvěřit, ale ciferník se mi vážně líbil, stejně jako později orloj v Bernu.

Co se týče centra Curychu, potkali jsme v něm maximálně pár desítek turistů. Ti stejně jako my přijeli obdivovat pohled na řeku, kterou přejdete přes most, až se dostanete ke kostelu Fraumunster, Wasserkirche a především Grossmünster. Poslední zmíněný dosahuje vcelku zajímavých rozměrů a vylézt můžete až nahoru na věž. V době naší návštěvy však v kostele probíhala mše, a tak jsme nečekali.

Osobně se mi z návštěvy Curychu nejvíce líbila poslední část, kdy jsme šli podél řeky a sledovali domu jakoby ve vodě na druhé straně břehu. Postupně jsme se přes most dostali až do parku Lindenhof, který je situován nad městem, a je z něj vidět jak zmíněný kostel Grossmünster, tak i Curyšská univerzita.

Pokud se chystáte navštívit Curych a nemáte k tomuto místu nějaké zvláštní pouto, bude vám určitě stačit dopoledne jako nám.

Lucern nabízí dřevěný most a kouzelnou atmosféru

Mnohem zajímavější bylo pro nás město Lucern, které jsme stihli ještě téhož dne odpoledne. Cesta mimo dálnici trvala přibližně hodinu, tentokrát jsme ze silnice nic, co by stálo za zmínku, neviděli.

V Lucernu jsme opět zajeli na placené parkoviště a poté se vydali nejprve k hradbám Museggmauer, ze kterých jsme očekávali výhled na město. Ten se nám sice dostal, ale méně, než jsme mysleli. Zato jsme ale nad městem celkem dobře viděli zámek Gutch, který se před vámi zjeví, když jdete podél hradeb. Vzpomínám si, že i cestou městem do kopce bylo na co koukat – zaujaly mě rodinné domky a poklidné předměstí takřka v centru města. Protože je Lucern vyhlášené město, které, jedete-li do Švýcarska, musíte navštívit, bylo v něm daleko více turistů než v Curychu. Nejvíce se jich pochopitelně motalo kolem dřevěného mostu. Poblíž něj byl dokonce problém si dát kávu, k tomu se ale dostanu.

Lucern – dřevěný most Kapellbrücke

Pokračovat ve čtení

Posledně jsem začal povídaní o návštěvě Lichtenštejnska, a tak se dnes podívejme do hlavního města této maličké země. Do Vaduzu jsme sjížděli z šíleného kopce, od hotelu v horách, ve kterém jsme s vizí velkého zážitku prožili první noc naší cesty. A velký zážitek to tedy byl. Po cestě z kopce jsme měli menší problém s brzdami, které ani při přerušovaném brzdění tamní kopec nezvládaly. Ten výhled na sluncem zalité hory za to ale stál.

Vaduz – malé hlavní město velmi malé země

Když jsem říkal, že je Vaduz malé město, myslel jsem opravdu malé. Zapomeňte na tramvaje a už vůbec si nepředstavujte metro. Centrum města je tvořeno jednou hlavní, jednoproudovou silnicí, kolem které najdete většinu turisticky zajímavých míst. Autem jsme tedy opět nejprve vyrazili na předem vytipované parkoviště, na kterém bylo dokonce parkování v sobotu zdarma. Poté nás čekala asi hodinová procházka městem. Ta začala vycházkou k nedalekým vinicím, odkud byl i výhled na veřejnosti nepřístupný hrad a zámek Vaduz. Cestou zpět jsme pak procházeli kolem Poštovního muzea a turistického centra, až jsme se dostali k hlavním atrakcím – budově parlamentu na Peter-Kaiser-Platz a ke katedrále sv. Florina neboli Vaduz Cathedral. Zde sice bylo chvíli na co koukat, ale i tak naše návštěva města skončila velmi brzy.

Vaduz – Peter-Kaiser-Platz

Město Balzers a stejnojmenný hrad

Nedaleko hlavního města Vaduz leží město Balzers, ve kterém naleznete stejnojmenný hrad. Není proto divu, že právě sem směřovaly naše další kroky. I když jsme hrad našli prakticky náhodou, zastavili jsme na malém parkovišti a alespoň z dálky si hrad prohlédli a udělali několik fotek. Procházka k místnímu kostelu pak byla velmi krátká, avšak stejně jako všechna místa v Lichtenštejnsku i ve Švýcarsku nabízela výhled na kopce se špičky pokrytými sněhem. Něco, co v Česku nespatříte. A takové je to i kolem dálnic.

Krásný výhled na hory a jezero z parkoviště u dálnice

Švýcarsko je země proslulá čistými jezery, vysokými horami a spoustou přírodních krás, které se mnohdy vyskytnou i tam, kde byste je nečekali. I proto jsme během naší tour několikrát neplánovaně zastavovali, abychom se pokochali místní krásou. Jedno takové místo jsme objevili právě při cestě z Vaduzu k Rýnským vodopádům. Vedle dálnice leželo jezero a k dispozici bylo hned několik parkovišť, která umožňovala focení a nabízela parádní podívanou. Však posuďte sami. :)

Takhle to ve Švýcarsku vypadá kolem dálnice

Pokračovat ve čtení

Ještě než vám dovyprávím zážitky ze západu USA, pojďme se podívat na cestování po Evropě, které je nyní aktuálnější. Na konci března 2017 jsme totiž uskutečnili to, co jsem plánoval už dlouho – návštěvu kamaráda ve Švýcarsku a při té příležitosti tour hlavními turistickými místy Švýcarska. V tomto a následujících článcích bych vám rád řekl, co jsme viděli, abyste se případně mohli inspirovat a tuto krásnou, avšak drahou zemi navštívit také.

Důkladná příprava – plán cesty i ubytování jsme zařídili předem

Co se týkalo plánování, bylo docela rozsáhlé. Měli jsme přesný seznam míst, které chceme vidět, uložených v Google Maps v mobilu, podle kterého jsme chodili po městech. Jako navigace nám posloužila mobilní offline aplikace. Přes Booking.com jsme si asi 14 dní předem rezervovali také všechny hotely. Díky tomu jsme nic na místě hledat nemuseli, ale byli jsme vázáni noc strávit vždy na daném místě. Ubytování ve Švýcarsku stojí pro dvě osoby na noc se snídaní cca 2500Kč. Jednu noc jsme spali také ve Francii a jednu v Itálii, kde byly ceny o mnoho příjemnější – cca 1600Kč na noc. Předem jsme měli také koupenou dálniční známku po Švýcarsku, kde prodávají pouze roční a stojí 1100Kč. Koupit ji můžete na vybraných místech v Praze i jinde v republice. No a pak stačilo už jen zařídit pojištění, vyměnit peníze, natankovat a vyrazit.

Lichtenštejnsko – výhled na hory ve Švýcarsku

Sankt Gallen – menší, klidné městečko se stejnojmennou katedrálou

Naši první zastávku jsme plánovali v městečku Sankt Gallen, kam se lidé jezdí dívat na katedrálu zdobící klidné centrum města. Z Prahy jsme vyjížděli v pátek ráno (a vraceli jsme se následující sobotu k večeru) a čekala nás toho dne dlouhá cesta – až do Lichtenštejnska se zastávkou právě v Sankt Gallen. Tam jsme po sedmi hodinách jízdy po českých, německých a nakonec švýcarských dálnicích byli asi ve tři odpoledne. Celkem bez problémů jsme na předem zjištěné adrese našli vytipované parkoviště, zaparkovali a vydali se na procházku městem. Mimochodem podzemní (občas nadzemní) parkoviště jsou ve Švýcarsku v každém městě. My jsme je měli vyhlídnuté předem, abychom ve městech nebloudili a také si vybrali nejnižší cenu. Hodina parkování ve Švýcarsku stojí obvykle cca 2CHF = 50Kč.

Pokračovat ve čtení