Možná jste četli i moje předchozí články o jarním putování po Švýcarsku, krátké návštěvě Francie a konečně také Itálie. Od města, do kterého jsme se vydali na závěr našeho výletu, jsem nevěděl, co čekat, a možná právě proto mě tolik ohromilo. Verona je opravdu krásná! Na rozdíl od ostatních měst, které jsem v Itálii doposud navštívil (Řím a Milán) je to ve Veroně hezké všude. V Římě například chodíte od jednoho turisticky atraktivního místa k druhému, tam je to zajímavé, ale po cestě se díváte na omlácené fasády, špínu a rušnou silnici. Verona je jiná. Ať jdete kamkoliv, pořád musíte obdivovat místní architekturu a romantickou atmosféru. Zkrátka ideální město pro návštěvu ve dvou.
Protože jsme do Verony přijeli autem, stejně jako v ostatních městech jsme se navigací nechali nejprve nasměrovat na předem vyhlédnuté podzemní parkoviště. V italských i švýcarských městech jich je nespočet, ovšem počítejte s tím, že za parkování něco zaplatíte. Zrovna ve Veroně to bylo poměrně dost, cca 15 Eur za 6 hodin. Na druhou stranu nutno říct, že parkoviště jsme si záměrně vybrali kousek od veronské arény, abychom nemuseli chodit daleko. Aréna je v podstatě menší verzí Kolosea, které uvidíte v Římě.
Naše první kroky coby turistů ale směřovaly krátce po poledni za slunečného a na konec března poměrně teplého počasí k jiné atrakci. Hrad CastelVecchio nabízí obrovská, příjemně upravená prostranství a z mostu Ponte Scaligero, který je jedním z míst, na kterém se točil film Romeo a Julie, výhled na klidnou řeku protékající Veronou. Most i hrad vás ohromí svou jedinečnou architekturou, kterou jsem i já coby laik na tyto záležitosti musel ocenit.
Teprve po návštěvě hradu a krátké pauze na oběd nás další kroky zavedly na náměstí Piazza Bra, na kterém místní před okouzlujícími, barevnými domky prodávají v miniaturních stáncích různé lákavé zboží, jemuž dominují především květiny pro zamilované. Zde se opravdu bylo na co dívat. Před námi se navíc konečně objevila Arena di Verona, která nás i přesto, že je o poznání menší než ta v Římě, bavila. Náměstí Piazza Bra je opravdu fotogenické a hezké fotky jsme udělali také v menším parčíku s fontánou.
Arena di Verona – menší verze Kolosea v Římě
Vzpomínáte, jak jsem psal, že ve Veroně je to hezké všude? Tak právě o tom jsme se přesvědčili při naší cestě od Arény dál do srdce města zamilovaných. Při procházce městem a snaze narazit na tři zajímavé kostely (San Zeno Maggiore, Duomo SM Matricolare a San Fermo) jsme došli až k řece a obdivovali výhled na protější břeh i přesto, že samo o sobě nešlo o žádné turistické místo. Také chůze mezi domy vás ve Veroně bude bavit – ta architektura a barevné sladění jsou ohromující.
Pokud se ve Veroně nechcete příliš procházet (máte například málo času), od Arény se můžete vydat přímo k balkónu Julie Kapuletové – zřejmě jedné z nejnavštěvovanějších a nejlákavějších atrakcí ve Veroně. My tuto kratší cestu absolvovali až večer při cestě k autu. Nyní jsme udělali kolečko městem, které nás k balkónu stejně zavedlo. Zde mě zarazil počet lidí na místě, asi mi původně nedocházelo, jak populární místo to je. Sjíždí se sem tolik turistů, že středně velké nádvoří s výhledem na balkón je neustále plné lidé. Mimo balkónu a sochy Julie, se kterou se můžete vyfotit, na vás čekají obchody a ručím vám za to, že tolik předmětů pro zamilované na jednom místě jste v životě neviděli. :) Vyfotit se můžete jít také přímo na balkón Julie, ale za to už se platí. Julii také můžete napsat dopis s příslibem, že si ho přečte a odpoví vám. I když to trvalo tři měsíce, skutečně odpověděla.
balkón Julie – jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí
K balkónu Julie jsme se ještě jednou vrátili v podvečer (lidí bylo stejně). Nyní jsme ale pokračovali dál na náměstí Piazza delle Erbe, kde na nás čekala věž Lamberti, a následně na náměstí Piazza dei Signori s památníkem Dante Alighieri. Pamatuji si, že odtud to byl už jen kousek k řece, kde jsme už mohli pozorovat hrad Castel San Pietro tyčící se nad městem. K němu jsme měli také namířeno, ale nejprve jsme se posadili a spolu s dalšími páry sledovali proud řeky a užívali si klidu, kterého ve Veroně bylo dostatek.
I když cesta k hradu Castel San Pietro nebyla nejkratší, rozhodně ji doporučuji absolvovat. Naskytne se vám totiž krásný výhled na Veronu shora, kterému brání snad jen mohutné, byť upravené stromy. Dalším důvodem k návštěvě hradu je, že hned pod ním se nachází Teatro Romano. Vstupné ovšem není nejlevnější, a tak jsme se bohatě spokojili s pohledem shora po cestě dolů z hradu, který nám odhalil alespoň část bývalého divadla. Mně osobně to dost připomnělo Forum Romanum z Říma, ale moc těmto věcem nerozumím. Kousek od Teatro Romano jsou také zahrady Giardino Giusti, ovšem opět se platí a jejich návštěvu jsme si už v půl osmé večer také odpustili.
Jak jsem již zmínil, náš den ve Veroně jsme zakončili znovu u balkónu Julie, odkud jsme se kolem Arena di Verona asi kolem osmé večerní vypravili k autu. Nám onoho tři čtvrtě dne na Veronu stačilo, ale umím si představit, že bychom v tomto krásném italském městě strávili i víc času. Obecně Veronu rozhodně doporučuji navštívit, obzvlášť pokud jste dva a třeba nevíte, kam se vydat na dovolenou. Pro nás byla Verona nádherná tečka na konci dovolené a další den už nás čekala dlouhá cesta zpět do Česka.