Cestování po Evropě a USA.

Po dvou dnech strávených v San Franciscu jsme se další den ráno vydali do Los Angeles. Cesta po dálnici trvá několik hodin, cca pět, v závislosti na tom, jak často zastavujete na jídlo. My stáli každou chvíli. Přiznám se, že mimo návštěvy supermarketu Safeway jsme nejčastěji jedli ve fast foodu Subway, který je v Americe mnohem rozšířenější než u nás. A současně nabízí alespoň trochu zdravá jídla.

V LA jsou v září třicítky

Z cesty do LA si vybavuji hlavně širokou dálnici, spoustu sluníčka a tomu odpovídající krajinu. Čím víc jsme byli jižněji, tím větší bylo teplo, až si z nás na recepci hotelu v Pasadeně, kde jsme byli po celou dobu pobytu v LA ubytovaní, dělal muž srandu, co říkáme té prudké změně počasí a že bychom jistě chtěli, aby se to sluníčko na chvíli schovalo.

Super 8 nabízí výborný poměr cena / výkon

V Americe jsme se nejčastěji ubytovávali v Super 8, což je síť motelů, které jsou rozmístěné po celých státech, obdobně jako třeba Motel 6. V Motelu 6 jsme na západě byli jednou. Nebylo to špatné, ale nedostanete snídani a internet v ceně je jen přes léto. Super 8 bývá se snídaní a většinou rychlým internetem. Vzhledem k přijatelné ceně vám toto ubytování mohu doporučit. Zrovna v Pasadeně jsme v Super 8 byli také.

Výhled na LA a nápis Hollywood z Griffithovy observatoře

Ještě večer po příjezdu do LA jsme se vydali na Griffithovu observatoř, která nabízí výhled jak na LA, tak na nápis Hollywood. A čekalo nás několik překvapení. I večer, téměř za tmy, jsou parkoviště přeplněná. Byli jsme rádi, že jsme našli místo u silnice, ale o to dál jsme museli jít. Druhé překvapení bylo, že nápis Hollywood je od observatoře HODNĚ daleko. Tak daleko, že vyfotit se s ním se dost dobře nedá. Fotka, kterou vidíte níže, je pořízena z úplně jiného místa, které jsme si našli na mapě, a jeli k němu druhý den ráno.

Griffithova observatoř dále nabízí výhled na LA, ale i to je příliš daleko. Typické mrakodrapy, které znáte z filmů, však uvidíte i večer osvětlené, i ráno, byť v oparu. Ano, na místo jsme se vrátili ještě ráno, kdy lidí bylo podstatně méně. A hned poté vyrazili blíže k nápisu Hollywood. Pokoušeli jsme se jít ještě blíž, ale policejní páska a zákaz s výhrůžkou pokuty a vězení nás zastavil. :)

Pokračovat ve čtení

Minule jsem psal o tom, jak jsme přiletěli na západ USA a o tom, jak nám Američané pomohli při hledání ztraceného pasu. Tak se dnes konečně pusťme do objevování krás Spojených států. První město, které jsme na západě navštívili, bylo San Francisco.

V San Franciscu je jedno z nejdražších ubytování

Pokud se vydáte cestovat po západě USA, připravte si cca 1000 Kč za ubytování na jednu noc pro jednu osobu. Jasně, někde je pokoj, ve kterém se bez problémů vyspí dva až čtyři lidi, dražší a někde levnější, v průměru však vychází takhle. A právě San Francisco je na západě jedna z nejdražších lokalit.

V mnoha případech platí, že ubytování přes Booking.com stačí rezervovat den předem. Jinak je tomu ale např. v Yellowstonu a také San Franciscu, kde to udělejte několik dní předem. My jsme bydleli v Oaklandu, což je město východně od San Francisca. Jen přejedete Bay Bridge a jste tam. Ubytovaní jsme byli v Imperial Inn (a to i za měsíc, kdy jsme se do San Francisca vrátili) a nemůžeme si stěžovat.

Pokračovat ve čtení

O tom, jak jsem v létě 2013 cestoval po východě USA, už jsem vám psal. Tak se pojďme pustit do vyprávění o LA, Hollywoodu, Las Vegas, Yellowstonu a dalších skvostů, které nabízí západní Amerika a které jsem navštívil v roce 2016. I když jsem chtěl začít rovnou San Franciscem, dovolte mi nejprve jeden článek o tom, jaká byla cesta, a především o nevídané ochotě Američanů, se kterou jsme se setkali.

Přes oceán obrovským Airbusem

Na západ USA jsme se vydali ve třech, a to na konci srpna. Končící léto v ČR jsme si rozhodli prodloužit ve slunečné Kalifornii už v březnu, kdy jsme také kupovali letenky. Jako již tradičně jsme využili služeb Student Agency a za 19 000 Kč letěli tam a zpět se společností Air Berlin. Náš let začínal ve Vídni, odkud jsme letěli hodinu a půl do německého Dusseldorfu. Teprve až tam nás naložil obrovský zaoceánský parník, který nás obloukem nesl na druhou stranu zeměkoule.

Před odletem jsme si kromě letenek zařídili ještě ESTU, půjčení auta, ubytování na první noc a pojištění, které od Allianz na 4 týdny (počkat, to jsem neříkal, že? Ano, cestovali jsme po západě USA 4 týdny!) vyšlo na 2800 Kč. Protože náš let z Vídně startoval v devět hodin ráno, jeli jsme na letiště v noci – to byla tedy první noc beze spánku. Bohužel ne poslední.

Hned ve Vídni se mi stala zajímavá věc – zapomněl jsem v kufru, který šel dolů do letadla, jablko, které jsem měl nachystané na snídani. A protože bezprostředně po příletu do USA musíte absolvovat pohovor s imigračním úředníkem, kde mimo jiné zjišťují dovoz potravin, byl jsem na to velmi zvědavý. Naštěstí ovoce nepatří k těm vyloženě zakázaným. Jak to dopadlo? Řeknu za chvíli.

Na dálkových letech je fantastické, jak se usadíte do obrovského letadla, které má kupodivu strašně málo místa na nohy. Let přes oceán kolem Islandu, přes část Grónska, Kanadu a v závěru západní USA trval 12 hodin. Možná přemýšlíte, jestli je to dlouho. Věřte mi, je to dlouho. Zvlášť pro člověka, co se bojí létání jako já. :)

Pokračovat ve čtení