Blog o cestování po Evropě i USA

Ještě než vám dovyprávím zážitky ze západu USA, pojďme se podívat na cestování po Evropě, které je nyní aktuálnější. Na konci března 2017 jsme totiž uskutečnili to, co jsem plánoval už dlouho – návštěvu kamaráda ve Švýcarsku a při té příležitosti tour hlavními turistickými místy Švýcarska. V tomto a následujících článcích bych vám rád řekl, co jsme viděli, abyste se případně mohli inspirovat a tuto krásnou, avšak drahou zemi navštívit také.

Důkladná příprava – plán cesty i ubytování jsme zařídili předem

Co se týkalo plánování, bylo docela rozsáhlé. Měli jsme přesný seznam míst, které chceme vidět, uložených v Google Maps v mobilu, podle kterého jsme chodili po městech. Jako navigace nám posloužila mobilní offline aplikace. Přes Booking.com jsme si asi 14 dní předem rezervovali také všechny hotely. Díky tomu jsme nic na místě hledat nemuseli, ale byli jsme vázáni noc strávit vždy na daném místě. Ubytování ve Švýcarsku stojí pro dvě osoby na noc se snídaní cca 2500Kč. Jednu noc jsme spali také ve Francii a jednu v Itálii, kde byly ceny o mnoho příjemnější – cca 1600Kč na noc. Předem jsme měli také koupenou dálniční známku po Švýcarsku, kde prodávají pouze roční a stojí 1100Kč. Koupit ji můžete na vybraných místech v Praze i jinde v republice. No a pak stačilo už jen zařídit pojištění, vyměnit peníze, natankovat a vyrazit.

Lichtenštejnsko – výhled na hory ve Švýcarsku

Sankt Gallen – menší, klidné městečko se stejnojmennou katedrálou

Naši první zastávku jsme plánovali v městečku Sankt Gallen, kam se lidé jezdí dívat na katedrálu zdobící klidné centrum města. Z Prahy jsme vyjížděli v pátek ráno (a vraceli jsme se následující sobotu k večeru) a čekala nás toho dne dlouhá cesta – až do Lichtenštejnska se zastávkou právě v Sankt Gallen. Tam jsme po sedmi hodinách jízdy po českých, německých a nakonec švýcarských dálnicích byli asi ve tři odpoledne. Celkem bez problémů jsme na předem zjištěné adrese našli vytipované parkoviště, zaparkovali a vydali se na procházku městem. Mimochodem podzemní (občas nadzemní) parkoviště jsou ve Švýcarsku v každém městě. My jsme je měli vyhlídnuté předem, abychom ve městech nebloudili a také si vybrali nejnižší cenu. Hodina parkování ve Švýcarsku stojí obvykle cca 2CHF = 50Kč.

Pokračovat ve čtení

Minule jsem psal o tom, jak jsme na západě USA navštívili nejfotogeničtější národní park Bryce Canyon. Nyní už je čas posunout se zase o kus dál, a to do města Page. To je mezi těmi, co se vydali cestovat po krásách amerického západu, velmi dobře známé. Poblíž je totiž Horseshoe Bend, Antelope Canyon i světoznámé Monument Valley.

Vzpomínám si, že cesta od Bryce Canyonu do Page byla pěkně dlouhá – k našemu hotelu jsme přijeli až za tmy. To nám ale nevadilo, protože následující den byl oproti několika předchozím odpočinkový. V Page jsme strávili celkem dva dny s tím, že na druhou noc se nám podařilo sehnat levnější hotel.

Horseshoe Bend je hned u města

Horseshoe Bend je další jedinečný úkaz přírody, který se do USA každoročně vydávají obdivovat tisíce turistů. Jde o kus skály kolem dokola obklopené řekou Colorado, které svým tvarem společně připomínají koňskou podkovu. Odtud název tohoto místa.

Horseshoe Bend je od města Page vzdálený opravdu pouze pár minut autem. Samotného mě při vzdálenostech na západě USA překvapilo, jaký kousek to bylo. Poté, co jsme přijeli na parkoviště a zaparkovali, jsme se vydali na asi kilometr dlouhou túru do kopce, která nás dovedla až ke zmíněné, překrásné vyhlídce. Hned na parkovišti nás trochu vyděsily cedule upozorňující na náročnost trasy a extrémní horko, které během ní zažijeme. Mně to paradoxně nepřipadalo tak hrozné, v Údolí smrti bylo podstatně hůř.

U Horseshoe Bend jsme strávili několik desítek minut, během kterých jsme se fotili ze všech stran a úhlů samozřejmě s jediným cílem – zachytit co nejlépe koňskou podkovu, což se nám stejně nepodařilo. Jak vidíte na fotce, vyhlídka nemá žádné zábradlí a jít až ke kraji se nám moc nechtělo. :)

Horseshoe Bend

Pokračovat ve čtení

Odpoledne u Grand Canyonu uteklo rychle a my nyní bydleli ve městě Kanab. Strávili jsme zde celkem tři noci, neboť na dva dny jsme měli naplánovanou návštěvu národního parku Zion. Ubytování v Kanab se hledalo fakt těžko – všechny hotely byly vyprodané. My měli jedno z posledních apartmá. Stálo 12000 Kč na tři noci, čímž si zasloužilo titul našeho nejdražšího ubytování na západě USA. I v Las Vegas bylo levněji.

Zion je nádherný, ale jen pro milovníky turistiky

Musím uznat, že ačkoliv mě Zion National Park moc nelákal, byl opravdu nádherný. Je jiný než všechny ostatní parky, co jsme v USA navštívili. Vypadá to v něm jako v pohádce. :)

V článku o Joshua National Park jsem říkal, že po národních parcích v USA se jezdí autem. O Zionu toto tak úplně neplatí. Část parku sice můžete projet autem, ale to jen proto, aby byl park průjezdný. Chcete-li vidět něco víc než scenérie ze silnice (které jsou ale také nádherné) budete muset auto zaparkovat a vydat se po svých.

Spousta trailů, dovezou vás k nim shuttle busy

Při vjezdu do parku jsme dostali mapu a zanedlouho zastavili u silnice kvůli první vyhlídce. Na tu vedl pár kilometrů dlouhý trail. Při něm jdete pískem, podél skal, po kamenech, po řetězech, přes most atp. Pokud nejste na turistiku, může vás to odradit. Výhled na hory v kombinaci s údolím posetým zelenými stromy ale rozhodně stojí za to.

Park Zion jsme projeli až na druhou stranu (cca 12km) a po dlouhém hledání nalezli místo k zaparkování. Potom jsme se vydali na jednu ze zastávek shuttle busů, které vás dovezou až k vámi vytouženému trailu.

Zion National Park

Pokračovat ve čtení

Minule jsem psal o tom, jak jsme z Las Vegas jeli do Údolí smrti, kde nás kvůli 45 stupňům Celsia málem kleplo. Také jsem říkal, že naše cesta dál směřovala kolem Hoover Dam a po Route 66 až do města Flagstaff, kde jsme přespali a druhý den vyrazili ke Grand Canyonu. Tak, a právě zde mé vyprávění o cestování po západě USA pokračuje.

Grand Canyon je v lese

Všichni asi víte, jak vypadá Grand Canyon. Je to OBROVSKÁ díra v zemi, místy hluboká více než kilometr, která vznikla řekou Colorado. Ta dnes kaňonem protéká. Jinak je Grand Canyon National Park národní park jako každý jiný – o začátku parku informují cedule, po parku jezdíte autem a zastavujete u jednotlivých vyhlídek. Ty hlavní vyhlídky pochopitelně nabízejí fantastický výhled až na samotné dno Grand Canyonu.

Úplně první věc, která mě na Grand Canyonu dostala, je, že ve skutečnosti leží v lese. Ano, slyšíte správně, v lese. Všechny fotky, co na internetu a vlastně teď i u mě na blogu najdete, jsou pořizovány směrem do kaňonu, takže nikdy nevidíte, co je za fotografem. A proč taky, není tam nic zvláštního. Jen stromy, les. A právě to mě překvapilo. Čekal jsem, že krajina kolem bude suchá, vyschlá, třeba jako u Horseshoe Bend, ale není tomu tak. Grand Canyon opravdu leží v lese, který je všude, kudy chodíte. I když jsme zaparkovali na prvním parkovišti, odkud je to jen kousek k návštěvnickému centru a cesta vede podél Grand Canyonu, přes stromy u parkoviště kaňon ani nevidíte. Teprve až přijdete úplně k němu, objeví se před vámi ta nádhera.

Spousta míst k focení

Nepovím vám, jak se jmenovaly jednotlivé vyhlídky, které jsme u Grand Canyonu navštívili. Začali jsme ale u visitor center, kde jsme v rámci procházky podél kaňonu nafotili nejvíce fotek. Na některých vyhlídkových místech je zábradlí, ale lidé často vyhledávají místa bez něj, protože to na fotkách působí lépe. My jsme nebyli výjimkou. :) Zajímavých výhledů pro perfektní fotky je poměrně hodně, současně ale Grand Canyon přináší řadu míst, kde by vás touha po dobrodružství a dobrých fotografiích mohla stát život. Nikdo to nijak nehlídá, vše děláte na vlastní nebezpečí. Tak bacha na to. A ano, i já chtěl mít dobrou fotku. :)

Pokračovat ve čtení

Po již druhé noci strávené ve 24. patře hotelu v Las Vegas jsme se následujícího dne hned ráno vypravili do Údolí smrti. To byl další národní park, který jsme na západě USA měli v plánu. Z obrovské garáže hotelu Stratosphere jsme vyjeli v deset dopoledne a cesta trvala zhruba dvě až tři hodiny. Bylo krásné slunečné počasí, ba co víc, slunce pražilo stejně jako předešlého dne, a jak jsme se k Death Valley blížili, teplota prudce rostla.

V Údolí smrti je vedro k padnutí

Vzpomínáte, jak jsem v jednom z článků psal, že na západě USA ujedete klidně dvě stovky kilometrů a nepotkáte žádné město? Tak cesta do Údolí smrti je toho příkladem. Už kousek za Las Vegas ztratíte mobilní signál a přestane hrát radio, což se v Údolí smrti rozhodně nezmění. Naopak. Znovu jsem se k síti připojil a uslyšel hrát melodii z rádia až večer, když před námi opět zářilo noční Las Vegas a obarvovalo oblohu převážně sytě oranžovou barvou.

Nepočítám-li kratší pauzu zhruba v polovině cesty, tak naše první zastávka byla u cedule oznamující začátek národního parku Death Valley. Ano, i Údolí smrti je národní park se vším, co k němu patří. Jak národní parky na západě USA vypadají, jsem psal v článku o Joshua Tree National Park.

Údolí smrti je ale přece jen výjimečné, a to především tím, že je v něm vedro k padnutí. Doslova. Venkovní teploměr v automobilu ukazoval přes 40 stupňů, v nejnižším místě parku pak kolem 45! V kombinaci s přímým sluníčkem to znamenalo, že člověk mimo klimatizované auto vydrží jen pár minut. Ne nadarmo si nejníže položené místo v Death Valley drží titul nejteplejšího a nejsuššího místa v Kalifornii a na Zemi vůbec.

Údolí smrti – Devil’s Golf Course

Pokračovat ve čtení

Las Vegas bylo vedle San Francisca a Los Angeles další velké město, které jsme se na západě USA rozhodli navštívit. V metropoli kasín a hazardu jsme strávili tři noci.

Do Vegas jsme vyrazili z prosluněného Joshua Tree National Park. Na výběr jsme měli dvě cesty – jednu starší a delší, druhou novou, zato pouští. Zvolili jsme poušť, a i když jsme věděli, co nás čeká, znovu jsme se museli podivovat nad vzdálenostmi, které jsou v USA úplně normální – dvě stě kilometrů žádná vesnice ani žádná benzínka.

Doporučuji hotel Stratosphere, v ceně máte vstup na vyhlídkovou věž

S blížícím se Las Vegas se dálnice začala rozšiřovat, a to do pěti šesti pruhů, které jsou v USA také standardem. Netrvalo dlouho a objížděli jsme strip zadem, což jsem poznal podle proslulého hotelu Bellagio. V něm jsme bohužel nebydleli, ale hotel Stratosphere za cca 7500 Kč na tři noci pro tři lidi taktéž nebyl špatný. Stratosphere se nachází až na samotném konci stripu, a budete-li mít štěstí, dostanete pokoj ve 24. s výhledem na strip. My pokoj v nejvyšším patře sice měli, ale výhled směřoval na méně známé, byť v noci také hezky osvětlené části města.

Napadá mě, že bych měl vysvětlit slovo strip. Strip je ta známá ulice, podél níž jsou veškerá kasína, hotely, malé Benátky, Eiffelova věž, hotel Bellagio, New York, Egypt a další. Jednoduše to, co do Vegas přijedete navštívit.

K recepci přes bludiště plné kasín

Vzpomínám si, že mě hotel Stratosphere ze všeho nejdřív překvapil obrovskými garážemi, které mají několik pater. Bodejť by ne, když má hotel přes dva tisíce pokojů. Hned na to mě ale dostaly směrovky, které jsem spatřil poté, co jsme sjeli z garáží výtahem, přešli most a ocitli se v hotelu. Směrovky mají jediný účel – dostat vás správně k recepci, do vašeho pokoje nebo na vyhlídkovou věž. Věděli jsme tedy, kudy máme jít, jen jsme museli vyřešit ještě jeden problém – jak s kufry prokličkovat hracími automaty, kterými je přízemí hotelu doslova poseté. Tolik automatů jsem viděl naposledy v Taj-Mahal v Atlantic City, jinak nikde.

Na recepci to trvalo dlouho, ale svůj pokoj v nejvyšším patře jsme nakonec dostali a skrz automaty se vydali zpět k výtahům. Pamatuji si, že jsem v pokoji jako první uviděl obrovské okno, za kterým už tiše svítily z téhle výšky malé pouliční lampy. Bylo to kouzelné. Toho večera jsem se posadil do křesla u okna, koukal na město a relaxoval. Připravoval jsem se na zítřejší, celodenní prohlídku Las Vegas.

Pokračovat ve čtení

Protože většina lidí létá na západ USA cca na tři týdny, typický trip po západním pobřeží Spojených států obvykle zahrnuje San Francisco a Los Angeles. My po západě cestovali týdny čtyři, a tak jsme si mohli dovolit jet z LA ještě trochu jižněji – do San Diega.

Skoro až v Mexiku

San Diego je město, ve kterém se každoročně koná Comic-Con. Proto ho znám a zřejmě i díky tomu jsem věděl, kde leží. Jde o úplný jih Kalifornie. Pokud byste se vydali ještě jižněji, skončili byste v Mexiku. Tam s autem z autopůjčovny mimochodem nesmíte a hlavně by vám ho, dle slov paní v American Tours, ukradli.

Hodně jsme rozmýšleli, zda ze San Francisca do LA jet kolem oceánu. Nakonec jsme jeli vnitrozemím, což byla nejrychlejší možnost. A dobře jsme udělali. Oceánu jsme si užili dost právě cestou do San Diega. Hned z kraje naší jízdy jsme se ale ještě v LA stavili na Long Beach podívat se na zaoceánský parník Queen Mary. Podívaná to byla slušná, panečku. V některých rysech lodi jsem úplně viděl Titanic, i když do něj má loď samozřejmě daleko.

Zastávka u Queen Mary byla pouze na pár minut, během kterých máte také parkování zdarma.

Měli jsme poznačeno, že v San Diegu je hned několik zajímavých míst. Kvůli pozdnímu výjezdu, zdržení na dálnici a nutnosti dojet zase o kus dál do hotelu jsme ale vybrali místo jen jedno.

Cabrillo National Monument nabízí výhled na oceán i San Diego

Tato oblast je zajímavá především svou polohou. Mrkněte, kde leží.

Když jsme na samotný cíp přijížděli, trochu nás vyděsila závora a informace o vojenském prostoru USA. Nakonec jsme ale dojeli až k parkovišti, kde jsme zaplatili, tuším, 10 USD za parkování.

Už při příjezdu jsme věděli, že výhled bude nádherný. I z auta byl vidět oceán po naší pravici a po levici San Diego. Na samotném vrcholu rekreace na vás čeká hned několik vyhlídek s tím, že celou oblast obejít a vše si užít trvá necelé dvě hodiny.

Vzpomínám si, že obdobně jako v Los Angeles ten den svítilo sluníčko. Nebe bylo modré všude, kam jsem se podíval, a sluneční paprsky do modra zbarvovaly také oceán. Ten výhled byl fantastický! A víte, co mě pobavilo nejvíc? Že jsme byli tak blízko hranici USA, že mi přišla SMS „Vítejte v Mexiku.“ Nechtějte vidět ty ceny…

Pokračovat ve čtení

Po dvou dnech strávených v San Franciscu jsme se další den ráno vydali do Los Angeles. Cesta po dálnici trvá několik hodin, cca pět, v závislosti na tom, jak často zastavujete na jídlo. My stáli každou chvíli. Přiznám se, že mimo návštěvy supermarketu Safeway jsme nejčastěji jedli ve fast foodu Subway, který je v Americe mnohem rozšířenější než u nás. A současně nabízí alespoň trochu zdravá jídla.

V LA jsou v září třicítky

Z cesty do LA si vybavuji hlavně širokou dálnici, spoustu sluníčka a tomu odpovídající krajinu. Čím víc jsme byli jižněji, tím větší bylo teplo, až si z nás na recepci hotelu v Pasadeně, kde jsme byli po celou dobu pobytu v LA ubytovaní, dělal muž srandu, co říkáme té prudké změně počasí a že bychom jistě chtěli, aby se to sluníčko na chvíli schovalo.

Super 8 nabízí výborný poměr cena / výkon

V Americe jsme se nejčastěji ubytovávali v Super 8, což je síť motelů, které jsou rozmístěné po celých státech, obdobně jako třeba Motel 6. V Motelu 6 jsme na západě byli jednou. Nebylo to špatné, ale nedostanete snídani a internet v ceně je jen přes léto. Super 8 bývá se snídaní a většinou rychlým internetem. Vzhledem k přijatelné ceně vám toto ubytování mohu doporučit. Zrovna v Pasadeně jsme v Super 8 byli také.

Výhled na LA a nápis Hollywood z Griffithovy observatoře

Ještě večer po příjezdu do LA jsme se vydali na Griffithovu observatoř, která nabízí výhled jak na LA, tak na nápis Hollywood. A čekalo nás několik překvapení. I večer, téměř za tmy, jsou parkoviště přeplněná. Byli jsme rádi, že jsme našli místo u silnice, ale o to dál jsme museli jít. Druhé překvapení bylo, že nápis Hollywood je od observatoře HODNĚ daleko. Tak daleko, že vyfotit se s ním se dost dobře nedá. Fotka, kterou vidíte níže, je pořízena z úplně jiného místa, které jsme si našli na mapě, a jeli k němu druhý den ráno.

Griffithova observatoř dále nabízí výhled na LA, ale i to je příliš daleko. Typické mrakodrapy, které znáte z filmů, však uvidíte i večer osvětlené, i ráno, byť v oparu. Ano, na místo jsme se vrátili ještě ráno, kdy lidí bylo podstatně méně. A hned poté vyrazili blíže k nápisu Hollywood. Pokoušeli jsme se jít ještě blíž, ale policejní páska a zákaz s výhrůžkou pokuty a vězení nás zastavil. :)

Pokračovat ve čtení

Minule jsem psal o tom, jak jsme přiletěli na západ USA a o tom, jak nám Američané pomohli při hledání ztraceného pasu. Tak se dnes konečně pusťme do objevování krás Spojených států. První město, které jsme na západě navštívili, bylo San Francisco.

V San Franciscu je jedno z nejdražších ubytování

Pokud se vydáte cestovat po západě USA, připravte si cca 1000 Kč za ubytování na jednu noc pro jednu osobu. Jasně, někde je pokoj, ve kterém se bez problémů vyspí dva až čtyři lidi, dražší a někde levnější, v průměru však vychází takhle. A právě San Francisco je na západě jedna z nejdražších lokalit.

V mnoha případech platí, že ubytování přes Booking.com stačí rezervovat den předem. Jinak je tomu ale např. v Yellowstonu a také San Franciscu, kde to udělejte několik dní předem. My jsme bydleli v Oaklandu, což je město východně od San Francisca. Jen přejedete Bay Bridge a jste tam. Ubytovaní jsme byli v Imperial Inn (a to i za měsíc, kdy jsme se do San Francisca vrátili) a nemůžeme si stěžovat.

Pokračovat ve čtení

O tom, jak jsem v létě 2013 cestoval po východě USA, už jsem vám psal. Tak se pojďme pustit do vyprávění o LA, Hollywoodu, Las Vegas, Yellowstonu a dalších skvostů, které nabízí západní Amerika a které jsem navštívil v roce 2016. I když jsem chtěl začít rovnou San Franciscem, dovolte mi nejprve jeden článek o tom, jaká byla cesta, a především o nevídané ochotě Američanů, se kterou jsme se setkali.

Přes oceán obrovským Airbusem

Na západ USA jsme se vydali ve třech, a to na konci srpna. Končící léto v ČR jsme si rozhodli prodloužit ve slunečné Kalifornii už v březnu, kdy jsme také kupovali letenky. Jako již tradičně jsme využili služeb Student Agency a za 19 000 Kč letěli tam a zpět se společností Air Berlin. Náš let začínal ve Vídni, odkud jsme letěli hodinu a půl do německého Dusseldorfu. Teprve až tam nás naložil obrovský zaoceánský parník, který nás obloukem nesl na druhou stranu zeměkoule.

Před odletem jsme si kromě letenek zařídili ještě ESTU, půjčení auta, ubytování na první noc a pojištění, které od Allianz na 4 týdny (počkat, to jsem neříkal, že? Ano, cestovali jsme po západě USA 4 týdny!) vyšlo na 2800 Kč. Protože náš let z Vídně startoval v devět hodin ráno, jeli jsme na letiště v noci – to byla tedy první noc beze spánku. Bohužel ne poslední.

Hned ve Vídni se mi stala zajímavá věc – zapomněl jsem v kufru, který šel dolů do letadla, jablko, které jsem měl nachystané na snídani. A protože bezprostředně po příletu do USA musíte absolvovat pohovor s imigračním úředníkem, kde mimo jiné zjišťují dovoz potravin, byl jsem na to velmi zvědavý. Naštěstí ovoce nepatří k těm vyloženě zakázaným. Jak to dopadlo? Řeknu za chvíli.

Na dálkových letech je fantastické, jak se usadíte do obrovského letadla, které má kupodivu strašně málo místa na nohy. Let přes oceán kolem Islandu, přes část Grónska, Kanadu a v závěru západní USA trval 12 hodin. Možná přemýšlíte, jestli je to dlouho. Věřte mi, je to dlouho. Zvlášť pro člověka, co se bojí létání jako já. :)

Pokračovat ve čtení