Než jsem se do čtení pustil, věděl jsem, že Nemesis je jedna z těch všeobecně známých a proslulých knih Joa Nesbøho a že se mi tedy bude líbit. A líbila, hodně! Jak si můžete přečíst v anotaci, na začátku je to bankovní loupež, při které dojde k vraždě. Jakoby však jeden případ nestačil, brzy do hry vstupuje také Harryho bývalá přítelkyně a její údajná sebevražda v době, kdy u ní byl Harry na večeři. Ten si však z onoho večera nic nepamatuje. To je slušný začátek, nemyslíte?
Jo Nesbø se v jednom z rozhovorů zmínil, že děj knihy Nemesis vymýšlel skoro rok. A tak není divu, že je to opravdu pecka a já vám ji mohu s klidným svědomím doporučit. Během vyšetřování se navíc stále dotýká také smrti Harryho kolegyně, která byla zavražděna v minulém dílu. Jo Nesbø nechal zodpovědnou osobu na svobodě, a zda i ta bude v Nemesis dopadena, to už si budete muset přečíst sami.
Návaznosti jednotlivých detektivek s Harrym Holem se nemusíte bát, hlavní zápletky s předchozími díly nijak nesouvisejí a zbytek autor natolik opakuje, že vše pochopíte. Podle Nemesis byl nedávno vytvořen také šestidílný rozhlasový seriál, který se momentálně vysílá a můj dojem z něj (poslouchal jsem jej až po přečtení knihy) je skvělý. Přesto – kniha je kniha, popisy situací, prostředí, nálad apod. rozhovory zkrátka nevyjádříte.
Jo Nesbø si velmi vyhrál i s úvodní scénou. Harry Hole v ní sleduje přepadení banky, pozoruje čas, a to odkudsi z povzdálí. Jakmile se přepadení blíží k závěru a jsou slyšet sirény policejních aut, začne opět kdesi zvonit telefon. Po chvíli se Harry ocitá ve svém bytě před videozáznamem z přepadení.
Nemesis přináší dvě dějové linie. Vyšetřuje se vražda zaměstnankyně banky a smrt Anny – Harryho bejvalky. Harry skutečnost, že u ní onoho večera byl, zatají, a tak se později sám stane hlavním podezřelým. A vše do sebe skvěle zapadá, v jistou chvíli není pochyb o tom, že vraždil sám Harry Hole. Zrovna tak se v knize objevuje několik dalších závěrů.
Jo Nesbø nás tedy v Nemesis stihne oklamat hned několikrát, přičemž Harry Hole nám oba případy, tak jak se opravdu staly, odvypráví v posledních kapitolách. Tato kniha je brilantní a já vám ji doporučuji. Jsem si jistý, že si Joa Nesbøho zamilujete tak jako já. A nezapomeňte mi dát vědět, jak se Nemesis líbila vám. :)
Příběh s psychicky nemocnou hlavní hrdinkou. :) O zkouškách jsem potřeboval rozptýlit, a proto jsem se pustil do čtení titulu Padesát odstínů šedi s předpokladem, že kniha ode mě dostane slabší hodnocení. A dostala. E. L. James je autorka narozená v roce 1963 a žijící v Londýně. Letos od ní u nás vyjdou další dva díly erotické trilogie, a to Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody, do jejichž čtení se určitě pouštět nebudu.
Netopýr dočten. Knížka se mi opravdu hodně líbila už od začátku, Nesbøův styl vyprávění a hlavně jeho hlavní postavu, detektiva Harryho Holea, jsem si zamiloval. Detektiv má trochu problémy s alkoholem, má za sebou pár nepovedených vztahů, občas ztratí někoho blízkého, občas v noci nemůže spát a právě to se mi tolik líbí. Proč? Připomíná mi zkrátka obyčejného smrtelníka, je to literární postava, se kterou se v tom či tom můžu ztotožnit. Život není vždycky snadný, nekončí vždycky happyendem a Jo Nesbø to ví a tak také píše. A to mě zkrátka nadchlo.
Na stole mi leží kniha Netopýr – první holeovka norského autora detektivek Joa Nesbøho. Jo Nesbø ji v originále vydal už v roce 1997, na pulty českých knihkupectví přišla znovu v tomto roce a současnou dobu můžeme považovat za jakousi Nesbøvu éru. Letos v květnu u nás totiž vyjde ještě jeho kniha Švábi a na podzim, v listopadu, pak Levhart. V roce 2014 a 2015 je pak plánováno vydání dalších jeho knih. A tyto všechny mají něco společného – hlavní postavu, detektiva, který se jmenuje Harry Hole.
Abych to hned ze začátku řekl na rovinu, Agatha prostě ví, jak na mě. :) Jde o jednu z nejznámějších spisovatelek všech dob, o autorku mnoha kriminálních a detektivních příběhů. Poté, co jsem několik jejích knih viděl ve filmové podobě (David Suchet coby Hercule Poirot mě skutečně baví), jsem se konečně rozhodl k četbě. Šel jsem do knihovny (fakt!) a půjčil si titul Hra na vraždu. A byl jsem nadšen.
Nikdy jsem nečetl žádnou knihu. Tedy… nikdy jsem nečetl žádnou knihu dobrovolně. Tedy… četl jsem dobrovolně Malýho prince, několikrát. Četl jsem všechny díly Pottera. A četl jsem Na západní frontě klid. Nic víc. Ale vždycky jsem si říkal, že až budu velkej, něco si přečtu. A tak jsem taky udělal.