Týdenní cestování Švýcarskem zahrnovalo návštěvu celkem sedmi evropských zemí a Itálie byla jednou z nich. Do Milána jsme vyrazili kolem deváté hodiny ranní, kdy nám vypršelo předplacené parkoviště v Luganu u mého kamaráda, který nás na dvě noci ochotně ubytoval na ubytovně pro vysokoškoláky a doktorandy. Cesta do Milána nebyla dlouhá, ale vzhledem ke slunečnému počasí, teplotě zde na jihu nad 20 stupňů a auta bez klimatizace nám to i tak stačilo. V Itálii nemají dálniční známky, zato se platí mýtné, které často vyjde ještě dráž. Do Milána to však bylo v pohodě, cca 8 eur za cestu tam i zpět.
Doprava v Itálii je šílená
Parkoviště v Milánu jsme si našli až úplně v centru, abychom k oné známé a mnou vytoužené katedrále nemuseli dlouho chodit. A skutečně, parkoviště od katedrály Duomo di Milano bylo jen pár kroků, mělo to ale dvě drobné vady. Za prvé jsme se museli prodrat autem až do centra města a vypořádat se s šílenou italskou dopravou – představte si, že náklaďák před vámi najednou zastaví a začne si v klidu vykládat zboží apod. A za druhé parkoviště v centru nebylo nejlevnější, vyšlo nás cca na 11 eur.
Kolem katedrály Duomo di Milano je pěkně rušno
Na město Milán jsme měli vyhrazený přibližně půlden, ale už na první pohled byl cítit velký rozdíl oproti Švýcarsku. Turistické atrakce jsou tu opravdu velkolepé, čemuž odpovídá i počet turistů. Je jich tu hromada. I na náměstí Piazza del Duomo, které je obrovské, bylo poměrně dost lidí. A stejně zajímavé to bylo i ve frontě na lístky, které vás dostanou jak do katedrály, tak na její střechu. Čekali jsme alespoň tři čtvrtě hodiny, než na nás přišla řada. Návštěvu katedrály zevnitř jsme zvolili v rámci čekání, než se otočí sluníčko a katedrála bude slunečními paprsky osvícena zepředu. Vstupné do katedrály a na střechu vás vyjde cca na 16 eur na osobu. My jsme šli na střechu po schodech, druhá možnost je výtahem, což je dražší.
Návštěvu katedrály rozhodně doporučuji, je to hlavní turistická atrakce. Uvnitř je to obrovské a napočítáte také více sloupů než za celý život dohromady. Budete-li se pak chtít vydat na střechu, musíte z katedrály vyjít a jít se bočním vchodem. Na střechu vede poměrně dost schodů, ale výhled jak na věže katedrály tehdejší architektury, tak na náměstí Piazza del Duomo stojí za to. My jsme na střeše strávili pár desítek minut a po náročné cestě dolů si dali svačinu a odpočívali.
Opera La Scala nebo socha Leonarda da Vinci
I když Duomo di Milano je bezpochyby hlavní atrakcí, kvůli které se do Milána vydáte, rozhodně není jedinou. Miláno si rozhodně zaslouží alespoň krátkou procházku, během které můžete navštívit například obchodní pasáž s prosklenou střechou Galleria Vittorio Emanuelle II, která vás od katedrály dovede až na náměstí Piazza della Scala. Na něm spatříte budovu proslulého divadla La Scala a také sochu Leonarda da Vinci v protějším parčíku.
Od divadla jsme se vydali menšími klikatými uličkami, které vyústily poblíž hradu Sforzesco. Ten je na pohled také moc pěkný. Před ním se nachází jak sochy, tak fontána, takže určitě je co fotit. Hrad je navíc otevřený, takže můžete navštívit i jeho rozsáhlé zahrady a nechybí ani možnost občerstvení, kterého je všude dostatek. My jsme si dali calzone, což je zjednodušeně řečeno pizza přeložená napůl.
Duomo di Milano foťte odpoledne
Protože v Milánu je už na začátku dubna pořádně teplo, naše procházka hradními zahradami netrvala dlouho a začali jsme se vracet zpět ke katedrále, kde jsme v podzemní garáži měli také auto. Tentokrát jsme však nešli uličkami, ale hlavní ulicí s řadou restaurací po stranách, která se táhne od hradu až na náměstí Piazza del Duomo. Na něm se mezitím konečně stočilo sluníčko, takže katedrála Duomo di Milano bylo krásně osvícená, a my mohli fotit. Stejný nápad ale zřejmě mělo hodně lidí, neboť se to na náměstí turisty jen hemžilo. Do toho kolem létali holubi, takže pořídit dobrou fotku bylo skutečné umění.
Kolem třetí hodiny odpoledne už jsme sluníčka měli opravdu dost, a tak jsme se s Itálií na moment rozloučili a vydali se zpět do Švýcarska, kde nás v podvečer čekala krátká prohlídka Lugana zahrnující hlavně známou bránu vedoucí do jezera a pak vydatná večeře v jedné z místních „all you can eat“ restaurací.
Toho dne večer jsme šli spát úplně unavení a plní zážitků. A zítra nás cesta do Itálie čekala znovu. Tentokrát jsme jeli do italské Verony. :)