Pokud už jste na mém blogu někdy byli, jistě víte, že píši nejen o cestování, ale také o knihách, které mě zaujaly. A jsem velkým fanouškem norského spisovatele Joa Nesbøho. Ano, jeho detektivky s Harrym Holem mě doslova pohltily, a to až natolik, že jsem doporučoval jen je. Došlo to až tak daleko, že mi lidé začali říkat, abych si někdy přečetl také něco jiného než Nesboho. Jenže já četl něco jiného, vážně. Akorát mě žádná detektivka nezaujala tolik jako Holeovky. To se ale letos změnilo. K narozeninám jsem totiž dostal Dívku v ledu, kterou jsem nějakou dobu vídával na plakátech v metru, až jsem se na jaře konečně pustil do čtení.
Kdo je Robert Bryndza
Nevím, odkud se přesně vzalo jméno Robert Bryndza, ale jde o britského spisovatele, který podle všeho zazářil právě knihou Dívka v ledu, která také byla první, která u nás vyšla. Po nevídaném úspěchu této detektivky se začaly překládat také další díly série a já mám v době psaní tohoto článku přečtený i druhý díl – Noční lov. Na konci roku 2017 u nás vyjde ještě třetí díl, na který se také moc těším.
Proč Dívku v ledu doporučuji
1. Dynamický příběh bez zbytečné vaty
Přemýšlel jsem, co přesně mě na knize tolik zaujalo. Proč vám ji chci doporučit? Má to zřejmě několik důvodů. Především se mi velmi líbí, jak je kniha psaná – jde o příjemnou a jednoduchou formu, kterou pochopíte bez většího přemýšlení. Současně děj není rušen zbytečnými, rozsáhlými popisy, ale ubíhá pěkně svižně kupředu. Člověk si až říká, jak kniha může být tak dlouhá, když autor popisuje jen to nezbytné. Vatu v této detektivce tedy rozhodně nečekejte.
2. Londýn a sympatická hlavní hrdinka
Druhým důvodem bude zřejmě fakt, že se děj knihy odehrává v mnou tolik oblíbeném Londýně. Hlavní hrdinkou je šéfinspektorka Erika Fosterová, která se v prvním díle pouští do vyšetřování záhadného úmrtí dívky, která byla nalezena v ledu. Čtenář brzy zjišťuje nejen děsivou minulost Eriky, ale seznamuje se také s jejími spolupracovníky a nadřízenými, kteří ji mají rádi, byť se pochopitelně objevují i postavy, které stojí na druhé straně břehu. Robert Bryndza podle mě vytvořil postavu, kterou si po chvíli čtení obdobně jako Harryho Holea zamilujete. Další velké plus pro Dívku v ledu.
3, Přiměřená porce násilí a žádná témata, co by byla tabu
Třetím důvodem, proč se kniha dostala až na můj blog, je zřejmě to, co musí mít každá detektivka – příběh přiměřeného násilí, sexu a homosexuality, současně plný napětí, zvratů a čtenářova očekávání, kdo je vrah. Alespoň tak je to v prvním díle, v Dívce v ledu, kterou čtete neustále dál a dál s očekáváním, kdo za všemi vraždami stojí. Druhý díl série, Noční lov, Robert podal trochu jinak, ale kniha je psána stejně dobře, takže o ní nemůžu říct, že by byla slabší než první díl. Je jiná, co se odhalení vraha týče, ale rovněž skvělá.
Pokud jste Dívku v ledu ještě nečetli a máte rádi detektivky, pak vám tuto knihu doporučuji a těším se na každý postřeh (třeba zde v komentářích) stejně nadšených čtenářů, jako jsem já sám. :)