Levharta jsem si koupil už po jeho vydání, ale se čtením jsem počkal rok – asi proto, aby pauza mezi ním a další knihou Joa Nesbøho nebyla tak dlouhá. Přízrak vychází už 16. října, teď ale zpět k osmému případu detektiva Harryho Holea. Harry se tentokrát ocitá v Hongkongu, kde vsází na koníčky, kamarádí se s drogami a po dopadení Sněhuláka nechce mít s dalším sériovým vrahem nic společného. V Norsku bylo ovšem zavražděno několik žen a policie je v koncích – nemá ani tušení, jaká vražedná zbraň mohla obětem rovnoměrně rozmístěné bodné rány z vnitřní strany úst způsobit. To Harryho nezajímá. Ovšem proto, že jeho otci zbývají poslední týdny života, se do Osla přece jen vrátí. A po čase neodolá.
Jedna z věcí, která se mi na autorovi líbí, je ta práce, kterou si dává s vymýšlením brutálních vražd. Levhart je (nejen) v tomhle na vysoké úrovni. Nesbø se od obyčejných kulek v hlavě propracoval až k takovým lahůdkám, jako je omotání pevného lana oběti kolem krku a donucení ke skoku ze skokanské věže koupaliště ve Frognerském parku v centru Osla, přičemž nezapomíná barvitě popisovat, jak se hlava odděluje od těla. (Mimochodem byl jsem se na tom místě podívat.) Kromě toho Levhart čtenáře zaručeně pobaví – například když se Harry shledá se svým šéfem ve chvíli, kdy se mu celník na osloském letišti kvůli Harryho vzezření typického pašeráka drog šťourá v konečníku.
Do vyšetřování se Harry pouští s kolegyní Kajou a Bjørnem Holmem, asistuje mu však Kripos v čele s Mikaelem Bellmanem, který usiluje o převzetí kontroly nad vyšetřováním všech vražd v Norsku. A tak se za dozoru veřejnosti, médií a ministerstva spravedlnosti rozpoutává žabomyší válka. Vrah je mezitím na stopě dalším obětem.
Když se Harrymu podaří odhalit souvislost mezi vraždami a přijít na kloub vražednému nástroji, vše do sebe začne perfektně zapadat. Vyšetřování Harryho zavádí do Afriky a vy jako čtenář ten příběh Nesbømu věříte – věříte vysvětlení toho, jak může osoba cestovat letadlem pod jménem jiné osoby, věříte vrahovi jeho motiv, chápete jeho důvody a téměř s ním soucítíte. Jen až do samotného závěru neznáte všechny detaily a nevíte, kdo vraždil. Několikrát se zdá, že vrah byl odhalen, a vše do sebe zapadá tak perfektně, že ani na moment nepochybujete. Jenže Jo Nesbø své příběhy rád obrací o 180 stupňů. Tentokrát se můžete těšit na skutečně divokou horskou dráhu.
Mrzí mě, že vám nemůžu říct víc. Pokud jste ale při čtení Sněhuláka stejně jako já kroutili hlavou a nechápali, jak to autor mohl vymyslet, pak vám ručím za to, že vám z Levharta spadne brada až na podlahu. Knihu doporučuji nejen všem Nesbømilům, ale i těm, co mají rádi detektivky a chtějí vědět, jak by dle mého názoru měla opravdová detektivka vypadat. Jo Nesbø zkrátka znovu předvedl, že umí příběh vymyslet i podat, za což nezbývá než mu dát plný počet bodů.