Blog o cestování po Evropě i USA

S šestihodinovým posunem se po příletu vyrovnáte poměrně snadno. V ČR je šest ráno, v New Yorku máte půlnoc. Noc vám tedy na rozdíl od cesty zpět neuteče, vyspíte se a jste připraveni objevovat Ameriku. :) Dopoledne jsme jeli po I-80 (dálnice, která vede z New Yorku až do San Francisca) do New Yorku a známý nás provezl po Manhattanu – na jih po West Side Highway a poté po páté avenue. Získali jsme představu, jak je Manhattan obrovský, na mapě to tak nevypadá. Do New Yorku jsme jezdívali z okraje New Jersey přes George Washington Bridge. První jízda byla výživná a plná očekávání, kde nás autobus vysadí a jak najdeme metro. Černoši, které v Americe potkáte na každém kroku, mluví přesně tak, jak to znáte z filmů – musel jsem se soustředit, abych jim rozuměl. Nakonec jsme řidiči zaplatili a jeli. Autobus zastavil přímo u stanice metra George Washington Bridge Station. Stačilo sejít schody a proplazit se několika tunely.

Newyorské metro – lednička na kolečkách

V červenci je v New Yorku teplo. Lépe řečeno je tam vedro k padnutí. :) Ale jiné než u nás. Teplota se rovněž pohybuje přes 30 stupňů Celsia, ale vzduch je vlivem oceánu horký a vlhký a dusno tak dělá ještě větší teplo. Na rozdíl od ČR se ale všude používají výkonné klimatizace, které chladí obchody, autobusy, benzinky, zkrátka všechno na teplotu něco přes dvacet stupňů. I metro. V chodbách je vedro, ale jakmile nastoupíte do vagónu, máte chuť si obléct zimní bundu. Po chvíli vám začne být příjemně, pak ale musíte vystoupit. A vedro vám dá do zubů o to víc, v prvních vteřinách se vám občas i trochu zamotá hlava. :)

Stanice meter jsou v New Yorku dobře značené. Linky mají své číslo nebo písmeno a také jsou odlišeny barevně, cedule tak uvidíte už z dálky. Musíte si jen uvědomit, že vlaky jedoucí downtown jedou na jih a vlaky jedoucí uptown jedou na sever. Pokud stojíte ve stanici, kde metro jede jen na západ a na východ, tak se podívejte, kam se pak stáčí. V každé stanici a v každém vlaku jsou obrovské mapy metra. Kapesní mapu také můžete dostat v budce, které jsou v drtivé většině stanic, a můžete si tam i koupit lístek, pokud neumíte obsluhovat automaty jako my. :) Týdenní jízdné stojí 30 dolarů, což mi připadá jako rozumná cena. Bez metra se po Manhattanu nepohnete. To jsme si uvědomili rychle, zakoupili lístky a vydali se na Columbus Circle. Vlaky jedoucí z George Washington Bridge Station jsou express, nikoliv local, tedy nezastavují ve všech stanicích.

Než se dostanete k vlakům, musíte projít automatem, kterým projedete vaši metro kartu a on vás vpustí dovnitř. Kartou automatem nesmíte projet ani moc rychle, ani moc pomalu, ani moc šikmo, ani moc rovno. Prostě tak akorát. :) Spousta stanic má zpravidla více pater a vy mezi nimi musíte přecházet. Vlaky downtown jedou odjinud než vlaky uptown. Spousta stanic má také více vchodů a východů ležících dál od sebe. Když tedy vystoupíte např. na 42. street – Time Square, může se vám jako nám stát, že vyjdete nejbližším východem na ulici a ocitnete se na ulici 40.

Ještě doplním, že metro karty mají časový limit, během kterého je nemůžete použít vícekrát na jedné stanici. Jednou jsme omylem vlezli do stanice, ze které jel vlak pouze uptown, a stanicí se nedalo projít k vlaku downtown. Vylezli jsme tedy na ulici, našli správný vchod a automat nás se slovy „just used“ nechtěl pustit dovnitř. Je to logické – mohli byste cvaknout, nechat projít jinou osobu a pak projít sami. Člověk sedící v budce nás pustil vchodem pro policii a podobné, který občané běžně nepoužívají.

American Museum of Natural History

Když jsme vystoupili na Columbus Circle, pršelo. Před námi se objevily prosklené mrakodrapy, na kterých se odrážela šedá obloha. Vytáhli jsme deštníky a vydali se podél západní strany Central Parku k American Museum of Natural History. Cestou jsme míjeli budovu, ve které byl zastřelen John Lennon, přehlédli jsme ji však. Nohavice jsme měli mokré, pršelo hodně, všude byly louže. Muzeum je jedno z těch, do kterých platí vstup v rámci City Pass. City Pass stojí 106 USD, obsahuje šest atrakcí a koupit si jej můžete na pokladně kterékoliv z nich. Ve dvou případech si atrakci můžete vybrat ze dvou možností, a to tak, že zkrátka navštívíte jednu z nich. U vstupu nás paní upozornila, že máme dnes poslední možnost navštívit v muzeu i Hayden planetarium, napsala nám čas a na mapce ochotně ukázala cestu.

Muzeum je opravdu zajímavé a zakoupení City Pass se určitě vyplatí. Prohlédnete si zvířata, která jsou umístěna ve vitrínách, a vy máte pocit, jako by byla živá a stáli jste jen pár metrů od nich. Obecně každé muzeum v New Yorku je na pár hodin, my jsme však v každém strávili tak hodinu až dvě, což nám stačilo na základní představu. Protože jde o muzeum přírodní historie, najdete v něm víc zajímavých věcí než jen zvířata. Fantastické bylo právě planetárium, které s anglickým komentářem představovalo vývoj nejbližšího vesmíru do podoby, kterou známe dnes. Vše navíc stylově začínalo v Central Parku. :)

Když jsme muzeum opustili, venku bylo sluníčko. Vzduch byl po dešti chvíli čerstvější, za půl hodiny bylo opět jako ve skleníku. Podél Central Parku jsme se vydali zpět, pod mřížemi na kraji chodníku každou chvíli burácelo metro a neopatrným slečnám vítr zvedal sukně. :) Mezi stromy na nás mrkaly vysoké mrakodrapy. Když jsme přišli na Columbus Circle, tyčila už se před námi vysoká zrcadla. Černoši nabízeli půjčení kol na projížďku Central Parkem, hrála hudba a tančil se break dance, o zábavu se staral i Newyorčan dělající obří bubliny. A my se na to všechno dívali a říkali si „Jsme v New Yorku“. :)