Lucembursko a německý Eltz Castle

 20.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

O tom, že jsme autem projeli celé Nizozemsko a Belgii už jsem psal. Dnes vám tedy povyprávím ještě o poslední zemi, kterou jsme během stejné dovolené navštívili – o Lucembursku. Do něj jsme se vydali hned ráno z ubytování poblíž Bruselu. Cesta po dálnici trvala dvě tři hodiny a nebyla ničím výjimečná. Nebylo to zkrátka Švýcarsko, kde i podél dálnice obdivujete hory a jezera.

Lucemburk – klidné město s výhledem do údolí

Po příjezdu do města na nás čekalo sluníčko a klidné předměstí. Trochu mi to připomnělo Bern. Na druhou stranu jsme se dostali do dopravní zácpy, takže až tak klidné tohle město zřejmě není. Po asi půl hodině jsme se ale přece jen dostali do podzemních garáží Saint-Esprit a zaparkovali. Měli jsme štěstí, že jsme přijeli kolem půl jedenácté dopoledne. Při našem odjezdu cca v půl druhé odpoledne už bylo parkoviště plné a auta do něj stála frontu.

Největší překvapení na nás čekalo, když jsme vyšli z podzemních garáží a naskytl se nám krásný výhled na město, které se roztahovalo v údolí pod námi. Věděl jsem, že Lucemburk leží v údolí, ale takhle jsem to nečekal. Představoval jsem si, že v údolí budeme i my a kolem budou kopce. Ale ne, turisticky zajímavá místa v hlavním městě Lucemburska se nacházejí ve výše položené části města. Vyfotili jsme se a vydali se do centra.

Naše první kroky směřovaly kolem jakéhosi kostela až na náměstí Place Guillaume. Ta turisty láká na jezdeckou sochu Viléma II., jejíž okolí dokreslují všemi barvami zářící kytice. Tentokrát byla ale socha obestavěná lešením, staveništěm a při snaze něco vyfotit mě div nepřejel bagr. Škoda. I tak jsme pokračovali na opačnou stranu náměstí, kde nám v turistickém centru zdarma poradili, co musíme vidět.

Už zajímavější bylo dle mého náměstí Place de la Constitution. Na něm stojící místní monument je sice zajímavý, ale vzhledem k velkému parkovišti je kolem spousta aut. Proto mě více zaujal výhled na Adolfův most (Pont Adolphe), který je zřejmě nejznámějším místem v Lucemburku. Určitě se na něj jděte podívat.

Lucemburk – Adolfův most

Číst celý článek

Brusel – Atomium, Mini Evropa a centrum města

 10.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Protože jsme projeli křížem krážem Belgii, nemohli jsme samozřejmě vynechat ani zastávku v hlavním městě. Na Brusel jsme si dali celý den a vzhledem k dopravním zácpám jsme dobře udělali. To bych ale předbíhal. Nejprve vám povím o Atomiu, ke kterému jsme vyrazili nejdříve.

Atomium zvenku stojí za to

Atomium je sice v Bruselu, ale mimo centrum, takže je vcelku pohodlně dostupné autem. My jsme měli problém až s parkováním, které jsem doteď přesně nepochopil. U Atomia můžete parkovat přímo podél silnice, ovšem zdarma máte pouze 15 minut. Poté je každá půlhodina paradoxně dražší, než kdybyste auto nechali na parkovišti třeba hned vedle – u Mini Evropy. My jsme původně zastavili na ulici, ale když jsme si nedokázali poradit s platebním automatem (podle mě do něj při příjezdu zadáte vaši SPZ, vezmete si lísteček, a pokud přesáhnete 15 minut zdarma, nějak pak zaplatíte – čert ví jak), přejeli jsme na parkoviště k Mini Evropě, kterou jsme měli v plánu stejně navštívit.

Co se týče Atomia, na pohled je to stavba, kterou stojí za to vidět – fotí se s ní poměrně hezky a vypadá zajímavě. Atomium můžete navštívit také uvnitř, ale není to úplně levná záležitost – připravte si 15 Eur za osobu. Koupit si můžete také vstupenku do Mini Evropy, která samostatně stojí 15,50 Eur, existuje také verze za 27,50 Eur, se kterou můžete jít do obou zmíněných atrakcí. My jsme se po chvíli přemýšlení rozhodli poslechnout rady Belgičanů z internetu, kteří návštěvu Atomia příliš nedoporučují, a zavítali jsme do srdce Mini Evropy.

Atomium v Bruselu

Číst celý článek

Křížem krážem Belgií

 9.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Do Belgie jsme se vydali autem z Nizozemska, o kterém jsem psal v minulých článcích – mrkněte třeba na ten o Zaanse Schans či Amsterdamu.

Baarle-Nassau – hranice, které jste ještě neviděli

Zastávek v Belgii bylo hned několik, ale většina z nich byla pro turisty pouze na pár hodin. My jsme jako první zastavili v Baarle. Jde o město, kterým procházejí hranice mezi Belgií a Nizozemskem, ovšem ne tak, jak byste čekali. V podstatě se jedná o několik částí Belgie umístěných na území Nizozemska. Část vesnice náležející Nizozemsku se jmenuje Baarle-Nassau, druhá část s názvem Baarle-Hertog náleží Belgii.

Na tomto místě je zajímavé, že hranice mezi oběma státy tvoří nepravidelné, chaoticky rozmístěné obrazce. Není tak výjimkou, když část domu stojí na území Nizozemska a část na území Belgie. V takovém případě jsou obyvatelé domu Nizozemci či Belgičané dle toho, na jakém území se nacházejí vchodové dveře domu.

Jako turisty vás v Baarle zaujmou všudypřítomné čáry na zemi označující hranice mezi oběma státy. U některých jsou také písmena NL a B značící, kde je Nizozemsko a Belgie. Pokud budete mít cestu kolem, rozhodně se zde stavte – strávíte zde přibližně tři čtvrtě hodiny.

Baarle – hranice mezi Nizozemskem a Belgií

Číst celý článek

Zahrady Keukenhof a mlýny v Kinderdijk

 8.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Zahrady Keukenhof jsme v rámci naší dovolené v Nizozemsku, Belgii a Lucembursku vůbec neměli v plánu navštívit. Rozhodli jsme se pro ně až na místě, neboť jsme měli dostatek času a také nám je dříve doporučovalo několik známých.

Keukenhof plné tulipánů a dalších květin

První věc, kterou o Keukenhof musíte vědět, je, že jsou otevřené pouze tři měsíce v roce – cca od konce března do června. Pokud tedy budete v Nizozemsku v jiném období, bohužel máte smůlu. Za další pamatujte na to, že zahrady Keukenhof navštěvuje obrovské množství lidí. A jak by ne, vždyť jde o jednu z největších zahrad na světě, ve které uvidíte nejen pro Nizozemsko tolik typické tulipány, ale také spoustu dalších květin a dekorací včetně obřích brýlí, mlýnu, laviček pro zamilované, chodníků po vodě a dalších zajímavostí. Z tohoto důvodu je doporučeno, a já to na základě naší zkušenosti doporučuji také, zahrady Keukenhof navštívit brzo ráno – otevírá se v osm.

My jsme do Keukenhof vyjížděli o půl osmé ráno z hotelu v Amsterdamu a na parkoviště jsme přijeli pár minut po osmé. Už v tu dobu tam pár aut stálo, ale nejvíc nás dostala velikost parkoviště – svou velikostí připomíná letiště. Než jsme vůbec zaparkovali, ujeli jsme po něm asi dva kilometry.

Vstupné do Keukenhof stojí 18 Eur na osobu a za parkování zaplatíte 6 Eur. Nejde tedy úplně o nejlevnější záležitost. Další smutnou skutečností je fakt, že vydáte-li se do zahrad jako my na konci března, zdaleka ne všechny květiny budou už rozkvetlé. Mimo pavilony se tak často budete dívat pouze na zaseté zelené rostlinky, které potřebují ještě pár týdnů, aby se proměnily v barevnou krásu, na kterou lákají propagační fotografie. Bohužel žádnou slevu na vstupné nedostanete. Na druhou stranu možná právě kvůli tomu, že rozkvetlých květin ještě není tolik, si zahrady, obzvlášť v ranních hodinách, užijete bez zástupů a davů lidí, takže je třeba zvážit, co vám vyhovuje více.

Zahrady Keukenhof

Číst celý článek

Amsterdam – město plné hříchů

 7.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Amsterdam mě dlouho lákal a zajímal, proto jsem byl na toto město zvědavý zřejmě nejvíce z celého Nizozemska, Belgie i Lucemburska. Právě v rámci této dovolené jsme Amsterdam navštívili. Rozhodli jsme se v něm strávit jeden celý den – pár lidí mi říkalo, že tam toho zase až tolik není. Já si naopak myslím, že Amsterdam toho nabízí dost, ovšem ten den na něj skutečně úplně stačil.

Ubytovaní jsme byli v hotelu Ibis Budget v jižní části města nazývané Amstelveen. Zde je Amsterdam vlastně úplně jiný než v centru – široké silnice, klidná doprava, spousta prostoru a málo lidí. Zkrátka takové klidné město – alespoň tak jsme ho poznali večer při svém příjezdu i následujícího rána. V centru je Amsterdam jiný – plný lidí, domů naskládaných jeden na druhým, ruchu, ale i vodních kanálů a marihuany. Zkratka Amsterdam, jak si ho zřejmě každý z vás představí.

Tramvaj a metro jezdí po stejné koleji

Z toho jsem byl vážně úplně hotový. Navštívil jsem desítky měst včetně Londýna, New Yorku, Washingtonu, San Francisca, Los Angeles, Las Vegas, Vídně či Berlína, ale tohle jsem nikde neviděl. Metro a tramvaj jezdí v Amsterdamu část cesty po stejné koleji. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsme přišli na nástupiště, odkud odjížděla tramvaj číslo 5, ale o kousek dál, ze stejné koleje i metro 51. Tak bacha, ať vás to nezaskočí jako mě. :)

Co se týče jízdenek, na zastávkách je vždy automat, který přijímá karty, hotovost ne. Doteď nevím, co přesně je potřeba naťukat, každopádně se nám podařilo omylem dostat až ke koupi hodinové jízdenky, která stála 3 Eura na osobu. Při cestě z města zpět na hotel se nám stalo, že automat přijímající jedině karty všechny karty odmítal – jak nám, tak ostatním turistům. V tomto případě jsme prostě museli jít na další zastávku a koupit si jízdenky tam.

Číst celý článek

Navštívili jsme Naarden a mlýny v Zaanse Schans

 6.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Cestu napříč třemi evropskými zeměmi – Nizozemskem, Belgií a Lucemburskem – jsme opět plánovali několik měsíců dopředu. Našli jsme si místa, která chceme vidět, i parkování ve městech jako při cestě do Švýcarska. Opět jsme jeli autem, takže jediný rozdíl oproti Švýcarsku byl, že jsme si našli ubytování pouze na první tři noci a zbytek rezervovali až den předem, případně v daný den. Díky tomu jsme mohli program přizpůsobovat a na každém místě být kratší nebo delší dobu podle toho, jak moc se nám tam líbilo. Tento “trik” nám také ušetřil nějaké peníze, protože ubytování den předem nebylo tak drahé a také jsme se z dovolené vrátili o den dřív, než jsme plánovali. Pokud se do Nizozemska, Belgie a Lucemburska vydáte autem, doporučuji vám to udělat právě takhle.

Ubytování jsme jako vždy hledali přes Booking.com. Na cestě nás nepotkaly žádné komplikace – dálniční známky v žádné zemi mimo ČR jsme nepotřebovali, ekologickou plaketu také ne. Cestou jsme si vždy našli nejlevnější benzinku, přičemž nejlevnější je benzín v ČR, poté v Lucembursku a Belgii. V Nizozemsku a Německu je nejdražší. S sebou jsme měli pouze pár desítek Eur, jinak jsme všude platili kartou. Kartou bylo možné platit prakticky všude, ne vždy to ale šlo bezkontaktně.

Po cca 800km v autě jsme první den měli ubytování ve vesničce Harskamp nedaleko Naardenu, který byl první zastávkou na naší cestě. Ubytování bylo v rodinném stylu na poklidném místě, takže jsme si v podvečer městečko prošli a poprvé obdivovali nizozemskou architekturu, která je v něčem podobná té, co známe z Velké Británie, ale úplně odlišná od té naší.

Naarden – malebné městečko na ostrově

Pokud do Nizozemska pojedete, toto město rozhodně navštivte! Na internetu ho najdete zmiňované jen tak mimochodem a jako povinnost pro každého Čecha, neboť je zde pohřben Jan Amos Komenský a má tu i své muzeum a kapli, my ale po projetí celého západu Evropy hodnotíme Naarden jako jedno z nejzajímavějších míst. Viděli jsme totiž něco, co nám zbytek Nizozemska neukázal – městečko na ostrově protkané úzkými uličkami s typickou nizozemskou architekturou, které od zbytku světa oddělovaly hradby, příkopy a vodní kanály, které jsme nejprve museli přejít, abychom se ocitli v srdci města. Mně se právě ony kanály s dlouhou silnicí, po které autem smí jet pouze místní, líbily nejvíc.

V Naardenu je možné parkovat zdarma hned poblíž vjezdu do centra města. Tam jsme auto na základě doporučení turistických informací na internetu nechali i my a zbytek prohlídky absolvovali po svých. Jakmile jsme přešli vodní kanály a ocitli se ve městě, dýchla na nás ona naardenská jedinečnost. Jak už jsem psal, jiné, podobné místo už jsme neviděli. Uličkami města jsme kolem deváté hodiny ráno, kdy lidé zřejmě ještě spali, došli až ke kapli Jana Amose Komenského, kde je dvůr s pomníčkem uprostřed, u kterého jsme se vyfotili. Muzeum otevírá vždy až ve 12h, takže pokud ho chcete navštívit, nevstávejte tak brzy jako my. :) My se spokojili pouze s pomníkem a pokračovali dál až na druhou stranu města. Nakonec jsme centrum celé obešli a asi o dvě hodiny později se vydali zpět k autu. Návštěva Naardenu je tedy záležitost dopoledne, i když posadíte-li se v některé z místních kaváren, můžete tu času strávit více.

Naarden – pomník Jana Amose Komenského

Číst celý článek

Romantika v Benátkách

 14.3.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Do Benátek jsme se vydali v rámci naší třetí návštěvy Itálie. Byla to naše poslední zastávka při cestě domů z Florencie a Pisy, o kterých jsem psal posledně.

Ubytování v Mestre, do Benátek pomocí MHD

Z Florencie jsme vyrazili po poledni, a protože cesta z Florencie do Benátek trvá autobusem asi 4 hodiny, dorazili jsme na hlavní autobusové nádraží, ležící hned vedle vlakového, až kolem půl šesté večer. Tou dobou už jsme za sebou měli ranní návštěvu zahrad Boboli ve Florencii, a tak jsme byli rádi, že se náš hotel AO Venezia Mestre nacházel jen pár desítek metrů od nádraží. Šlo o vysokou bílou budovu, která nabízela kvalitní ubytování s dobrou snídaní v podobě švédských stolů a současně příznivou cenu. Ostatně, hotel se nenacházel přímo v Benátkách, které si při vyslovení názvu tohoto města představíte (voda, kanály, lodičky apod.), ale v Mestre.

Mestre je část Benátek, nijak odlišná od jakéhokoliv jiného města. Zato Benátky jako takové jsou hromada ostrůvků propletených vodními kanály, které turisté, a my nebyli výjimkou, navštěvují. Ubytování přímo v Benátkách má ale několik nevýhod. Zaprvé dálkové autobusy z Česka či z jiné části Itálie vás dovezou pouze do Mestre, přes most do Benátek nezajíždějí. Za druhé je ubytování v Benátkách poměrně málo, za třetí jsou pokoje dlouho dopředu vyprodané a za čtvrté nejsou zrovna levné. Doporučuji se tedy ubytovat v Mestre kousek od nádraží, kde vás vyhodí autobus, a současně zde druhý den ráno koupíte jízdenku na MHD a za 15 minut se autobusem stavícím přímo před hlavním nádražím dostanete přes most do Benátek.

Při koupi jízdenek počítejte s tím, že možná budete stát frontu, a pokud jste například dva, nezapomeňte říct, že chcete 2 zpáteční jízdenky pro 2 osoby. Je to něco jiného než jízdenka pro 4 osoby, která vám po označení v autobuse ihned platí pro 4 lidi, a tudíž už nelze použít při cestě zpět.

Číst celý článek

Šikmá věž v Pise je opravdu šikmá

 15.1.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Už je tomu pár týdnů, co jste si na mém blogu mohli přečíst článek o tom, jak jsme se procházeli srdcem italské Florencie. To ovšem nebylo jediné město, do kterého jsme se během dovolené vypravili. Byla by škoda být tak blízko Pise a nezajet se tam podívat. Zvlášť, když je tamní věž známá stejně tak jako londýnský Big Ben nebo newyorská Empire State Building.

Poprvé s FlixBusem

Italové jsou strašní flegmatici. A to takoví, že nám onoho rána na hlavní autobusové nádraží ve Florencii přijel bílý autobus místo zeleného. Naštěstí nás o tom FlixBus informoval SMSkou, jinak bychom ten spoj hledali ještě dnes. Přesto jsme při cestě tam dali přednost autobusu namísto vlaku, který je o poznání dražší. Na druhou stranu je ale vlak rychlejší a pohodlnější. Pro srovnání, cesta tam nám trvala zhruba dvě hodiny a stála 125 Kč na osobu. Oproti tomu zpáteční cesta vlakem trvala hodinu a vyšla nás každého přibližně na 210 Kč.

Vzhůru na vrchol šikmé věže

Pisa je klidné město na západě Itálie. Z výšky je krásně vidět, jak je směrem na západ úplně ploché. A není divu, vždyť jen pár kilometrů od šikmé věže jsou pláže a moře. Osobně si po vystoupení z autobusu nejvíc vybavuji čistotu a klid, který byl v porovnání s Florencií o to výraznější. I když je Pisa velkým turistickým lákadlem, jde stále o menší město nesrovnatelné s velkoměstem. Na druhou stranu prostranství kolem šikmé věže je plné turistů. Ještěže jsou dokola desítky metrů otevřeného prostoru. Jen díky nim je u nejznámější atrakce v Pise pořád dost místa.

A dost místa bylo i pro nás. I když bylo před polednem, stejně jsme si po chvíli snažení našli místo k focení. Kromě věže, která je opravdu šikmá, nás ohromily i další skvostné atrakce. Na obřím trávníku si trůní mohutná katedrála Duomo di Pisa a hned vedle ní osmiboká křtitelnice (Baptisterium). Stejně jako vrchol šikmé věže můžete i tyto památky navštívit. Katedrála je dokonce zdarma. Vstupenku na šikmou věž, do křtitelnice a také na hřbitov Campo Santo jsme si zakoupili předem přes internet a celkem nás to stálo necelých 600 Kč na osobu.

Číst celý článek

Jo Nesbø – Žízeň

 27.10.2017 |  literatura |  Petr Loukota

Tak jsem to konečně taky dočetl. Jedenáctý případ Harryho Holea, který se tentokrát snaží přijít na stopu tajemnému vampyristovi. Ten ohrožuje ženy coby obyvatelky Osla, domlouvá si s nimi schůzky přes Tinder a pomocí železných zubů jim vysává krev z těla. Tak to je ve zkratce příběh knihy, kterou si určitě musíte přečíst. Tedy pokud máte rádi detektivky, samozřejmě.

Mně osobně se Žízeň líbila mnohem víc než předchozí dílPolicie. V mnoha věcech mi 11. díl připomněl tolik úspěšný (ovšem nešťastně zfilmovaný) 7. díl, Sněhuláka, a v mnoha ohledech byl podobný i s neméně dobrým Levhartem. Například v odhalení vraha.

Jo Nesbø je známý tím, že své čtenáře napíná až do samotného konce, a ani v tomto díle to nebylo jinak. V průběhu čtení vás autor řadou indícií nabádá k podezírání několika postav, které se mezi sebou samozřejmě utkají o titul onoho vraha na samotném závěru knihy. Když je v 80% vrah dopaden a případ vyřešen, je jasné, že je ještě dost času na to, aby nakonec bylo vše jinak. Právě takhle to bylo i v Levhartovi. Musím přiznat, že všechny tři postavy jsem v průběhu čtení podezíral, ale na závěr mi Nesbø zamotal hlavu. Když se všichni sešli na jednom místě a autor měl tendenci soustředit se na jednoho z nich, Jo Nesbø si pouze chystal půdu pro šokující odhalení.

Pokud Harryho Holea čtete pravidelně, možná znáte jeho neodolatelné charisma, na které se samozřejmě můžete těšit i v Žízni. Stejně tak se setkáte s řadou oblíbených postav, a to ať už z řad policie, tak i Harryho blízkých – nechybí Oleg ani Rachel. Ovšem těch méně oblíbených hrdinů a vlastně záporáků je v nejnovější Holeovce také dost – třeba Truls Berntsen nebo Mikael Bellman. Objevují se i známá místa jako Sofiina ulice 5 – dům, ve kterém Harry dřív bydlel a který jsem v Oslu navštívil i já. Můžete si zde zazvonit i na Harryho zvonek.

Pokud ještě váháte, jestli si Žízeň přečíst, nemusíte. Prostě to zkuste u uvidíte. Já věřím, že se vám detektivky s Harrym Holem budou líbit jako mě a postupně se vrátíte i k ostatním dílům.

Září v srdci italské Florencie

 1.10.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Florencie je považovaná za další z malebných italských měst, které milovník cestování musí navštívit. Vlastně ani nevím, proč tomu tak je. Já mám s Florencií spojenou především knihu Inferno od Dana Browna. V každém případě jsme se i my do Florencie vydali a obdivováním tamní architektury a jedinečné atmosféry strávili celkem tři dny.

Cestujeme už jedině s pomocí Google Map

Do Florencie samozřejmě můžete letět z Prahy, my ale zvolili jízdu autobusem, která přes Brno, Vídeň a Benátky trvá asi 17 hodin. To je zhruba stejně jako do Londýna, ale vzhledem k přestupu ve Vídni to uteklo mnohem rychleji. Jízdenka každého navíc stála cca 1300 Kč, za které bychom letenku na konkrétní termín hledali obtížně.

Ve Florencii jsme měli objednaný hotel (klasicky přes Booking.com), který nás na 4 noci se snídaní stál něco málo přes 7000 Kč. Šlo o menší ubytovací zařízení s několika pokoji a sdílenou koupelnou, které vlastnil příjemný Ital. Kousek od hotelu byla pizzerie oceněná Trip Adviserem, takže o večeře bylo postaráno. Nedaleko byla i autobusová zastávka linky, která nás za pár minut dovezla přímo do centra města. Co se týče orientace v neznámém městě, využíváme už prakticky jen Google Mapy, které nám nachází trasu pěšky či s využitím MHD, kdykoliv potřebujeme. Do mapy si také ještě doma vždy uložím všechna místa, která chceme vidět, a pak už jen chodíme po tečkách. Takže kdybyste mě ve Florencii potkali, jistě bych neustále koukal do mobilu. :)

Originál sochy Davida jsme si odpustili

Po příjezdu do Florencie jsme měli půlden, který jsme využili návštěvou odlehlejších a “méně významných” památek – začali jsme u San Marco Museum a pokračovali ke galerii dell’Accademia. Pokud se rozhodnete ji navštívit, uvidíte originál sochy Davida od Michelangela. Vím, že spousta lidí právě toto považuje za hlavní věc, kterou ve Florencie vidět, jenže… já na to umění zkrátka moc nejsem, a tak jsem se bohatě spokojil z kopií této sochy, kterou najdete před Palácem Vecchio. Galerii ale spousta turistů navštěvuje, čemuž odpovídají několikahodinové fronty. Ty ale můžete přeskočit, pokud si koupíte o něco dražší lístek od pouličních prodejců přímo před galerií.

Hned vedle galerie leží i další památky, třeba malebné náměstí Piazza della Santissima Annunziata, a o kousek dál také židovská synagoga, kterou jsme ale viděli jen přes plot. Mě osobně více zaujal kostel Santa Croce, který zaujme nejen svojí architekturou (připomínající křtitelnici a katedrálu Santa Maria del Fiore, kterou jsme navštívili později), ale také tím, že se uvnitř nachází hrobka již zmíněného Michelangela a Danteho Alighieriho. I tu lze tedy za pár Eur vidět.

Od Santa Croce jsme první den pokračovali přímo k Palazzo Vecchio a spolu s davy turistů obdivovali onu sochu Davida. Po náročné cestě autobusem jsme toho ale první den už měli dost, a tak jsme ještě kolem krásného kostela Santa Maria Novella vydali na hotel kousek od vlakového nádraží. K tomuto kostelu, ale i k paláci jsme se ovšem vrátili následující dny.

pohled na Florencii z návrší Piazzale Michelangelo

Číst celý článek

Mohly by vás zajímat také další články

Neodcházejte! Na další straně jsou také zajímavé články.

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Simona dne 25.4.2018 k článku Lucembursko a německý Eltz Castle

Ty hrady mě lákají ze všeho nejvíc. Ještě pár článků (a hlavně fotek) a začnu balit kufry. :-)

Marek dne 3.2.2018 k článku Řím – město plné historie, ale i chaosu

Super článek, Řím je opravdu úžasné město. V létě jsem ho navštivil a musím říct, že mě velmi nadchlo. Byli jsme pouze na 3 dny, pak jsme cestovali ještě do Neaopole, ale i za 3 dny se dají zvládnout skoro všechny památky pěšky a ani se moc nenachodíte :). Jinak doporučuji vstupy do památek zakoupit online předem, ať nečekáte zbytečně velké fronty.

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.