Německé zámky Neuschwanstein a Linderhof

 23.7.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Rozhodli jsme se využít červencový prodloužený víkend pro další cestování a tentokrát jsme vyrazili do Německa na zámky Neuschwanstein a Linderhof. Především ten první je celosvětově známý a turisty hojně navštěvovaný. V tomto článku vám jako vždy napíši, jak jsme se měli, a dám vám pár tipů, které vám snad pomohou při vaší vlastní návštěvě. :)

Cesta z Prahy trvá přes 5 hodin

Příprava na tento dvoudenní výlet byla jednoduchá – nakoupili jsme trochu jídla, něco k pití, sehnali jsme německou ekologickou známku (je třeba, pokud budete v Německu projíždět některými městy) a mohlo se vyrazit. Cesta z Prahy až k Neuschwansteinu trvá zhruba pět a půl hodiny a většinu cesty pojedete po dálnici.

Když jsme se konečně začali blížit k zámku, kolem silnice bylo spousta zeleně, dobytku a hlavně podhorských chaloupek a hotýlků, které doplňovaly vysoké kopce a hory před námi. Zanedlouho jsme se ocitli na dlouhé silnici vedoucí až k parkovišti pro turisty a zámek Neuschwanstein se nám konečně zjevil v plné kráse. Byl na jednom z kopců a odtud působil pěkně male.

Na prohlídku zámku si počkáte několik hodin

Parkoviště stojí 6 Eur. Poblíž něj jsou záchody, turistické informace a samozřejmě pokladny, ve kterých si lze zakoupit prohlídky zámků. My jsme původně chtěli vidět uvnitř jak Neuschwanstein, tak i protilehlý zámek Hohenschwangau, ale protože už bylo po poledni a nejbližší prohlídka byl až za tři hodiny, nestihli bychom se už v tento den dostat z jednoho zámku do druhého dřív, než zavře. Proto jsme nakonec šli pouze do Neuschwansteinu. Na výběr máte z prohlídky s průvodcem v angličtině či němčině, anebo audio průvodce v mnoha dalších jazycích včetně češtiny. My si vzali právě audio průvodce. Mimochodem ve frontě na lístky jsme čekali zhruba půl hodiny.

Nakonec musím říct, že vůbec nevadilo, že jsme před prohlídkou zámku měli tolik času. Stihli jsme totiž vše ostatní. Zašli jsme se podívat k zámku Hohenschwangau, kde jsem byl hrozně rád, že vstupenky už nebyly. Zámek zevnitř jsem tedy neviděl, ale z venku na mě nepůsobil jako něco, za co bych chtěl utratit 13 Eur, byť vidět zdarma jeho okolí určitě mohu doporučit. S těmi 13 eury za vstup do Neuschwansteinu se to určitě nedá srovnat. Neuschwanstein je naopak nejkrásnější zámek ever, ale to bych předbíhal.

Neuschwanstein z mostu Marienbrücke

Číst celý článek

V Paříži na vlastní pěst – Vítězný oblouk, Louvre, Notre-Dame a noční plavba po Seině

 22.7.2018 |  osobní rozvoj |  Petr Loukota

V minulém článku jsem psal o naší návštěvě Paříže a v tomto článku bych vyprávění rád dokončil. Pokud jste první článek nečetli, určitě do něj mrkněte – psal jsem o tom, kolik stojí ubytování a jídlo, jak si udělat levné jízdenky na MHD a také jsem popisoval naše zážitky od baziliky Sacré Coeur a Eiffelovy věže.

Po Champs-Élysées od Vítězného oblouku až k Louvre

Třetí den ráno jsme se vydali metrem k Vítěznému oblouku. Vylezli jsme přímo pod ním, a protože bylo zataženo a z minulého dne jsme měli ještě mokré oblečení, byla nám trochu zima. Takhle brzy ráno nebylo u Vítězného oblouku mnoho turistů, takže jsme se mohli v klidu vyfotit a o chvíli později pokračovat dolů po Champs-Élysées.

K Louvre je to poměrně daleko, ale cesta širokou ulicí plnou obchodů nejznámějších značek utíká docela rychle. Cestou jsme se chtěli stavit ještě u Elysejského paláce (sídla francouzského prezidenta), ale jelikož tam prezident zrovna měl nějakou návštěvu, palác byl v okruhu několika bloků obehnaný policii. Nezbylo nám, než návštěvu nechat na další dny. Zamířili jsme tedy kolem Velkého a Malého paláce (Grand a Petit Palace) k Mostu Alexandra III. a poté kolem vody až na Náměstí svornosti. Říká se, že Most Alexandra III. patří zřejmě kvůli svým sochám mezi k nejhezčím v Paříži, mně to tak ale nepřipadalo – kromě toho, že byla vidět špička Eiffelovy věže, mi nepřipadal ničím významný. I ostatní zmíněná místa jsme jen prošli a dlouho se nezdržovali.

Vítězný oblouk

Kousek od Louvre už na nás čekal parčík s mnoha stromy a fontánami, u jedné z nichž jsme si sedli a chvíli si odpočinuli. Přibližně v poledne jsme si stoupli do fronty, která mizela uvnitř prosklené pyramidy, kterou si nemůžete splést s ničím na světě. Fronta to byla teprve na bezpečnostní prohlídku, nicméně nezdržela nás víc než 15 minut. Ani se vstupenkami to nebylo hrozné – dole v pyramidě je spousta samoobslužných automatů, takže to jde opravdu rychle. Před vstupem do některého z vchodů do galerie se ještě stavte na informacích a vezměte si mapku, ať se uvnitř neztratíte. I když vám ručím za to, že se ztratíte i tak. :) Číst celý článek

V Paříži na vlastní pěst – Montmartre a Eiffelova věž

 21.7.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Poprvé jsem byl v Paříži, když mi bylo 16. Šlo tehdy o poznávací zájezd, ze kterého mi nejvíce utkvělo v hlavě, že se hodně spěchalo, abychom za tři dny viděli vše. Z toho jsem nabyl dojmu, že je Paříž obrovská a nabízí toho k vidění tolik, že se to za tři dny nedá stihnout. Letos v květnu jsme se ale vydali do Paříže na vlastní pěst a já se přesvědčil, že bez cestovky je vše naprosto pohodové, klidné a zážitek tisíckrát lepší. Takže rada číslo 1: nejezděte do Paříže z cestovkou. :)

Letadlem s Air France za hodinu a půl

Pokud se do jednoho z nejromantičtějších měst na světě vydáte na vlastní pěst, můžu vás ubezpečit, že cesta je bezproblémová a zvládne ji každý. Letadlem z Prahy jste v Paříži na letišti Charlese de Gaulla za hodinu a půl. Let je tedy opravdu krátký – kratší než do Londýna, byť na letence shodně píší délku letu 1 hodinu a 50 minut. My jsme letěli s Air France, která má opravdu pohodlná letadla a i na takto krátkém letu dostanete něco k jídlu a pití.

Dojem z Air France bohužel pokazilo jediné, a to, že jsme ani při check-inu na letišti, ani při včasném check-inu on-line při cestě zpět nedostali sedadla vedle sebe. Trochu blbé, když letíte na svatební cestu… Koukal jsem na to jak blázen. Při cestě zpět byla dokonce polovina letadla prázdná, ani tak nám check-in dvě sedadla vedle sebe nedal – i přes to, že jsme oba měli stejnou rezervaci. Naštěstí nám na obou letech vyšli při nástupu do letadla vstříc a sedadla nám vyměnili, ale vyřizovat to a doprošovat se o něco, co je u jiných aerolinek naprosto normální…  Z tohoto důvodu bych s Air France už neletěl.

MHD v Paříži

Po přistání v Paříži nás čekala cesta z letiště do centra. Samozřejmě jsme měli nastudované předem, jak se z letiště nejpohodlněji a nejlevněji dostat.

Paříž má obdobně jako Londýn několik zón dle vzdálenosti od centra. Většina “jízdenek pro turisty” vám umožní se pohybovat pomocí MHD v první až třetí zóně, což je centrum Paříže, ale z letiště nebo do Versailles se nedostanete. My jsme proto volili obdobně jako v Londýně jízdenku Navigo od železničního dopravce, ke které potřebujete fotografii. Ta platí na veškeré dopravní prostředky ve všech pařížských zónách – tudíž jsme na ni jeli i z letiště a později zase znovu na letiště. Takovou jízdenku lze udělat na nejkratší dobu 1 týden (platí od pondělí do neděle) a stojí 28,5 Eur, což je na Paříž výborná cena. Jízdenky pro turisty jsou i dvakrát dražší, byť ano, můžete s nimi získat i menší slevu na vybrané turistické atrakce. Podle nás se to ale nevyplatí.

Eiffelova věž

Ubytování na Montmartre

Montmartre je čtvrť Paříže, ve které se nachází mimo jiné bazilika Sacré Coeur a kabaret Moulin Rouge. My jsme byli ubytovaní jen kousek od metra Pigalle – v hotelu Luxelthe. Ve čtvrti Montmartre jsme tedy trávili poměrně hodně času – hlavně jsme zde chodili na snídaně a večeře.

Připravte se na to, že v Paříži je obecně hodně draho. Za hotel jsme dali v přepočtu 1000 Kč / osoba / noc, a to v ceně nebyla snídaně. Jídlo také není zrovna levná záležitost – nejlépe vycházejí fast foody jako McDonald’s, ale také místní pekárny a menší krámky s potravinami. Jen o něco vyšší ceny než u nás jsou i ve větších supermarketech a řetězcích. Pokud si s těmito možnostmi nevystačíte, pak např. za hot dog, kousek pizzy, bagetu či palačinku zaplatíte několikanásobně víc než v Česku. My jsme stravování hodně střídali, takže jsme za těch 5 dní vyzkoušeli snad všechno – doporučujeme vyzkoušet čerstvé bagety nebo u Eiffelovky palačinky naslano. :) Číst celý článek

Lucembursko a německý Eltz Castle

 20.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

O tom, že jsme autem projeli celé Nizozemsko a Belgii už jsem psal. Dnes vám tedy povyprávím ještě o poslední zemi, kterou jsme během stejné dovolené navštívili – o Lucembursku. Do něj jsme se vydali hned ráno z ubytování poblíž Bruselu. Cesta po dálnici trvala dvě tři hodiny a nebyla ničím výjimečná. Nebylo to zkrátka Švýcarsko, kde i podél dálnice obdivujete hory a jezera.

Lucemburk – klidné město s výhledem do údolí

Po příjezdu do města na nás čekalo sluníčko a klidné předměstí. Trochu mi to připomnělo Bern. Na druhou stranu jsme se dostali do dopravní zácpy, takže až tak klidné tohle město zřejmě není. Po asi půl hodině jsme se ale přece jen dostali do podzemních garáží Saint-Esprit a zaparkovali. Měli jsme štěstí, že jsme přijeli kolem půl jedenácté dopoledne. Při našem odjezdu cca v půl druhé odpoledne už bylo parkoviště plné a auta do něj stála frontu.

Největší překvapení na nás čekalo, když jsme vyšli z podzemních garáží a naskytl se nám krásný výhled na město, které se roztahovalo v údolí pod námi. Věděl jsem, že Lucemburk leží v údolí, ale takhle jsem to nečekal. Představoval jsem si, že v údolí budeme i my a kolem budou kopce. Ale ne, turisticky zajímavá místa v hlavním městě Lucemburska se nacházejí ve výše položené části města. Vyfotili jsme se a vydali se do centra.

Naše první kroky směřovaly kolem jakéhosi kostela až na náměstí Place Guillaume. Ta turisty láká na jezdeckou sochu Viléma II., jejíž okolí dokreslují všemi barvami zářící kytice. Tentokrát byla ale socha obestavěná lešením, staveništěm a při snaze něco vyfotit mě div nepřejel bagr. Škoda. I tak jsme pokračovali na opačnou stranu náměstí, kde nám v turistickém centru zdarma poradili, co musíme vidět.

Už zajímavější bylo dle mého náměstí Place de la Constitution. Na něm stojící místní monument je sice zajímavý, ale vzhledem k velkému parkovišti je kolem spousta aut. Proto mě více zaujal výhled na Adolfův most (Pont Adolphe), který je zřejmě nejznámějším místem v Lucemburku. Určitě se na něj jděte podívat.

Lucemburk – Adolfův most

Číst celý článek

Brusel – Atomium, Mini Evropa a centrum města

 10.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Protože jsme projeli křížem krážem Belgii, nemohli jsme samozřejmě vynechat ani zastávku v hlavním městě. Na Brusel jsme si dali celý den a vzhledem k dopravním zácpám jsme dobře udělali. To bych ale předbíhal. Nejprve vám povím o Atomiu, ke kterému jsme vyrazili nejdříve.

Atomium zvenku stojí za to

Atomium je sice v Bruselu, ale mimo centrum, takže je vcelku pohodlně dostupné autem. My jsme měli problém až s parkováním, které jsem doteď přesně nepochopil. U Atomia můžete parkovat přímo podél silnice, ovšem zdarma máte pouze 15 minut. Poté je každá půlhodina paradoxně dražší, než kdybyste auto nechali na parkovišti třeba hned vedle – u Mini Evropy. My jsme původně zastavili na ulici, ale když jsme si nedokázali poradit s platebním automatem (podle mě do něj při příjezdu zadáte vaši SPZ, vezmete si lísteček, a pokud přesáhnete 15 minut zdarma, nějak pak zaplatíte – čert ví jak), přejeli jsme na parkoviště k Mini Evropě, kterou jsme měli v plánu stejně navštívit.

Co se týče Atomia, na pohled je to stavba, kterou stojí za to vidět – fotí se s ní poměrně hezky a vypadá zajímavě. Atomium můžete navštívit také uvnitř, ale není to úplně levná záležitost – připravte si 15 Eur za osobu. Koupit si můžete také vstupenku do Mini Evropy, která samostatně stojí 15,50 Eur, existuje také verze za 27,50 Eur, se kterou můžete jít do obou zmíněných atrakcí. My jsme se po chvíli přemýšlení rozhodli poslechnout rady Belgičanů z internetu, kteří návštěvu Atomia příliš nedoporučují, a zavítali jsme do srdce Mini Evropy.

Atomium v Bruselu

Číst celý článek

Křížem krážem Belgií

 9.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Do Belgie jsme se vydali autem z Nizozemska, o kterém jsem psal v minulých článcích – mrkněte třeba na ten o Zaanse Schans či Amsterdamu.

Baarle-Nassau – hranice, které jste ještě neviděli

Zastávek v Belgii bylo hned několik, ale většina z nich byla pro turisty pouze na pár hodin. My jsme jako první zastavili v Baarle. Jde o město, kterým procházejí hranice mezi Belgií a Nizozemskem, ovšem ne tak, jak byste čekali. V podstatě se jedná o několik částí Belgie umístěných na území Nizozemska. Část vesnice náležející Nizozemsku se jmenuje Baarle-Nassau, druhá část s názvem Baarle-Hertog náleží Belgii.

Na tomto místě je zajímavé, že hranice mezi oběma státy tvoří nepravidelné, chaoticky rozmístěné obrazce. Není tak výjimkou, když část domu stojí na území Nizozemska a část na území Belgie. V takovém případě jsou obyvatelé domu Nizozemci či Belgičané dle toho, na jakém území se nacházejí vchodové dveře domu.

Jako turisty vás v Baarle zaujmou všudypřítomné čáry na zemi označující hranice mezi oběma státy. U některých jsou také písmena NL a B značící, kde je Nizozemsko a Belgie. Pokud budete mít cestu kolem, rozhodně se zde stavte – strávíte zde přibližně tři čtvrtě hodiny.

Baarle – hranice mezi Nizozemskem a Belgií

Číst celý článek

Zahrady Keukenhof a mlýny v Kinderdijk

 8.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Zahrady Keukenhof jsme v rámci naší dovolené v Nizozemsku, Belgii a Lucembursku vůbec neměli v plánu navštívit. Rozhodli jsme se pro ně až na místě, neboť jsme měli dostatek času a také nám je dříve doporučovalo několik známých.

Keukenhof plné tulipánů a dalších květin

První věc, kterou o Keukenhof musíte vědět, je, že jsou otevřené pouze tři měsíce v roce – cca od konce března do června. Pokud tedy budete v Nizozemsku v jiném období, bohužel máte smůlu. Za další pamatujte na to, že zahrady Keukenhof navštěvuje obrovské množství lidí. A jak by ne, vždyť jde o jednu z největších zahrad na světě, ve které uvidíte nejen pro Nizozemsko tolik typické tulipány, ale také spoustu dalších květin a dekorací včetně obřích brýlí, mlýnu, laviček pro zamilované, chodníků po vodě a dalších zajímavostí. Z tohoto důvodu je doporučeno, a já to na základě naší zkušenosti doporučuji také, zahrady Keukenhof navštívit brzo ráno – otevírá se v osm.

My jsme do Keukenhof vyjížděli o půl osmé ráno z hotelu v Amsterdamu a na parkoviště jsme přijeli pár minut po osmé. Už v tu dobu tam pár aut stálo, ale nejvíc nás dostala velikost parkoviště – svou velikostí připomíná letiště. Než jsme vůbec zaparkovali, ujeli jsme po něm asi dva kilometry.

Vstupné do Keukenhof stojí 18 Eur na osobu a za parkování zaplatíte 6 Eur. Nejde tedy úplně o nejlevnější záležitost. Další smutnou skutečností je fakt, že vydáte-li se do zahrad jako my na konci března, zdaleka ne všechny květiny budou už rozkvetlé. Mimo pavilony se tak často budete dívat pouze na zaseté zelené rostlinky, které potřebují ještě pár týdnů, aby se proměnily v barevnou krásu, na kterou lákají propagační fotografie. Bohužel žádnou slevu na vstupné nedostanete. Na druhou stranu možná právě kvůli tomu, že rozkvetlých květin ještě není tolik, si zahrady, obzvlášť v ranních hodinách, užijete bez zástupů a davů lidí, takže je třeba zvážit, co vám vyhovuje více.

Zahrady Keukenhof

Číst celý článek

Amsterdam – město plné hříchů

 7.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Amsterdam mě dlouho lákal a zajímal, proto jsem byl na toto město zvědavý zřejmě nejvíce z celého Nizozemska, Belgie i Lucemburska. Právě v rámci této dovolené jsme Amsterdam navštívili. Rozhodli jsme se v něm strávit jeden celý den – pár lidí mi říkalo, že tam toho zase až tolik není. Já si naopak myslím, že Amsterdam toho nabízí dost, ovšem ten den na něj skutečně úplně stačil.

Ubytovaní jsme byli v hotelu Ibis Budget v jižní části města nazývané Amstelveen. Zde je Amsterdam vlastně úplně jiný než v centru – široké silnice, klidná doprava, spousta prostoru a málo lidí. Zkrátka takové klidné město – alespoň tak jsme ho poznali večer při svém příjezdu i následujícího rána. V centru je Amsterdam jiný – plný lidí, domů naskládaných jeden na druhým, ruchu, ale i vodních kanálů a marihuany. Zkratka Amsterdam, jak si ho zřejmě každý z vás představí.

Tramvaj a metro jezdí po stejné koleji

Z toho jsem byl vážně úplně hotový. Navštívil jsem desítky měst včetně Londýna, New Yorku, Washingtonu, San Francisca, Los Angeles, Las Vegas, Vídně či Berlína, ale tohle jsem nikde neviděl. Metro a tramvaj jezdí v Amsterdamu část cesty po stejné koleji. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsme přišli na nástupiště, odkud odjížděla tramvaj číslo 5, ale o kousek dál, ze stejné koleje i metro 51. Tak bacha, ať vás to nezaskočí jako mě. :)

Co se týče jízdenek, na zastávkách je vždy automat, který přijímá karty, hotovost ne. Doteď nevím, co přesně je potřeba naťukat, každopádně se nám podařilo omylem dostat až ke koupi hodinové jízdenky, která stála 3 eura na osobu. Při cestě z města zpět na hotel se nám stalo, že automat přijímající jedině karty všechny karty odmítal – jak nám, tak ostatním turistům. V tomto případě jsme prostě museli jít na další zastávku a koupit si jízdenky tam.

Číst celý článek

Navštívili jsme Naarden a mlýny v Zaanse Schans

 6.4.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Cestu napříč třemi evropskými zeměmi – Nizozemskem, Belgií a Lucemburskem – jsme opět plánovali několik měsíců dopředu. Našli jsme si místa, která chceme vidět, i parkování ve městech jako při cestě do Švýcarska. Opět jsme jeli autem, takže jediný rozdíl oproti Švýcarsku byl, že jsme si našli ubytování pouze na první tři noci a zbytek rezervovali až den předem, případně v daný den. Díky tomu jsme mohli program přizpůsobovat a na každém místě být kratší nebo delší dobu podle toho, jak moc se nám tam líbilo. Tento “trik” nám také ušetřil nějaké peníze, protože ubytování den předem nebylo tak drahé a také jsme se z dovolené vrátili o den dřív, než jsme plánovali. Pokud se do Nizozemska, Belgie a Lucemburska vydáte autem, doporučuji vám to udělat právě takhle.

Ubytování jsme jako vždy hledali přes Booking.com. Na cestě nás nepotkaly žádné komplikace – dálniční známky v žádné zemi mimo ČR jsme nepotřebovali, ekologickou plaketu také ne. Cestou jsme si vždy našli nejlevnější benzinku, přičemž nejlevnější je benzín v ČR, poté v Lucembursku a Belgii. V Nizozemsku a Německu je nejdražší. S sebou jsme měli pouze pár desítek eur, jinak jsme všude platili kartou. Kartou bylo možné platit prakticky všude, ne vždy to ale šlo bezkontaktně.

Po cca 800km v autě jsme první den měli ubytování ve vesničce Harskamp nedaleko Naardenu, který byl první zastávkou na naší cestě. Ubytování bylo v rodinném stylu na poklidném místě, takže jsme si v podvečer městečko prošli a poprvé obdivovali nizozemskou architekturu, která je v něčem podobná té, co známe z Velké Británie, ale úplně odlišná od té naší.

Naarden – malebné městečko na ostrově

Pokud do Nizozemska pojedete, toto město rozhodně navštivte! Na internetu ho najdete zmiňované jen tak mimochodem a jako povinnost pro každého Čecha, neboť je zde pohřben Jan Amos Komenský a má tu i své muzeum a kapli, my ale po projetí celého západu Evropy hodnotíme Naarden jako jedno z nejzajímavějších míst. Viděli jsme totiž něco, co nám zbytek Nizozemska neukázal – městečko na ostrově protkané úzkými uličkami s typickou nizozemskou architekturou, které od zbytku světa oddělovaly hradby, příkopy a vodní kanály, které jsme nejprve museli přejít, abychom se ocitli v srdci města. Mně se právě ony kanály s dlouhou silnicí, po které autem smí jet pouze místní, líbily nejvíc.

V Naardenu je možné parkovat zdarma hned poblíž vjezdu do centra města. Tam jsme auto na základě doporučení turistických informací na internetu nechali i my a zbytek prohlídky absolvovali po svých. Jakmile jsme přešli vodní kanály a ocitli se ve městě, dýchla na nás ona naardenská jedinečnost. Jak už jsem psal, jiné, podobné místo už jsme neviděli. Uličkami města jsme kolem deváté hodiny ráno, kdy lidé zřejmě ještě spali, došli až ke kapli Jana Amose Komenského, kde je dvůr s pomníčkem uprostřed, u kterého jsme se vyfotili. Muzeum otevírá vždy až ve 12h, takže pokud ho chcete navštívit, nevstávejte tak brzy jako my. :) My se spokojili pouze s pomníkem a pokračovali dál až na druhou stranu města. Nakonec jsme centrum celé obešli a asi o dvě hodiny později se vydali zpět k autu. Návštěva Naardenu je tedy záležitost dopoledne, i když posadíte-li se v některé z místních kaváren, můžete tu času strávit více.

Naarden – pomník Jana Amose Komenského

Číst celý článek

Romantika v Benátkách

 14.3.2018 |  cestování |  Petr Loukota

Do Benátek jsme se vydali v rámci naší třetí návštěvy Itálie. Byla to naše poslední zastávka při cestě domů z Florencie a Pisy, o kterých jsem psal posledně.

Ubytování v Mestre, do Benátek pomocí MHD

Z Florencie jsme vyrazili po poledni, a protože cesta z Florencie do Benátek trvá autobusem asi 4 hodiny, dorazili jsme na hlavní autobusové nádraží, ležící hned vedle vlakového, až kolem půl šesté večer. Tou dobou už jsme za sebou měli ranní návštěvu zahrad Boboli ve Florencii, a tak jsme byli rádi, že se náš hotel AO Venezia Mestre nacházel jen pár desítek metrů od nádraží. Šlo o vysokou bílou budovu, která nabízela kvalitní ubytování s dobrou snídaní v podobě švédských stolů a současně příznivou cenu. Ostatně, hotel se nenacházel přímo v Benátkách, které si při vyslovení názvu tohoto města představíte (voda, kanály, lodičky apod.), ale v Mestre.

Mestre je část Benátek, nijak odlišná od jakéhokoliv jiného města. Zato Benátky jako takové jsou hromada ostrůvků propletených vodními kanály, které turisté, a my nebyli výjimkou, navštěvují. Ubytování přímo v Benátkách má ale několik nevýhod. Zaprvé dálkové autobusy z Česka či z jiné části Itálie vás dovezou pouze do Mestre, přes most do Benátek nezajíždějí. Za druhé je ubytování v Benátkách poměrně málo, za třetí jsou pokoje dlouho dopředu vyprodané a za čtvrté nejsou zrovna levné. Doporučuji se tedy ubytovat v Mestre kousek od nádraží, kde vás vyhodí autobus, a současně zde druhý den ráno koupíte jízdenku na MHD a za 15 minut se autobusem stavícím přímo před hlavním nádražím dostanete přes most do Benátek.

Při koupi jízdenek počítejte s tím, že možná budete stát frontu, a pokud jste například dva, nezapomeňte říct, že chcete 2 zpáteční jízdenky pro 2 osoby. Je to něco jiného než jízdenka pro 4 osoby, která vám po označení v autobuse ihned platí pro 4 lidi, a tudíž už nelze použít při cestě zpět.

Číst celý článek

Mohly by vás zajímat také další články

Neodcházejte! Na další straně jsou také zajímavé články.

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Petr Loukota dne 15.7.2018 k článku Návštěva Warner Bros. studií aneb Tři hodiny ve světě Harryho Pottera

Dobrý den, lístky je možné zakoupit přímo na oficiálních webových stránkách. :)

Jana Kosařova dne 13.7.2018 k článku Návštěva Warner Bros. studií aneb Tři hodiny ve světě Harryho Pottera

Dobrý den, prosím vás o radu, kde je možné dopředu zakoupit lístky do studii Warner Bros. na prohlídku Harryho Pottera? Nevíme kde zakoupit. Děkuji. Jana K.

Simona dne 25.4.2018 k článku Lucembursko a německý Eltz Castle

Ty hrady mě lákají ze všeho nejvíc. Ještě pár článků (a hlavně fotek) a začnu balit kufry. :-)

Marek dne 3.2.2018 k článku Řím – město plné historie, ale i chaosu

Super článek, Řím je opravdu úžasné město. V létě jsem ho navštivil a musím říct, že mě velmi nadchlo. Byli jsme pouze na 3 dny, pak jsme cestovali ještě do Neaopole, ale i za 3 dny se dají zvládnout skoro všechny památky pěšky a ani se moc nenachodíte :). Jinak doporučuji vstupy do památek zakoupit online předem, ať nečekáte zbytečně velké fronty.

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina