Měsíc Červenec 2017:

Noční lov – další případ Eriky Fosterové

 27.7.2017 |  literatura |  Petr Loukota

Po vydařeném prvním díle série detektivek s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou jsem hrozně rád, že jsem si mohl přečíst i díl druhý. O Dívce v ledu už jsem na svém blogu článek psal. Zmiňuji v něm důvody, proč knihu všem milovníkům detektivek doporučuji. A prakticky totéž platí i o knize Noční lov.

Zase sex a násilí, tak to má být

Noční lov je důstojným a vydařeným pokračováním bestselleru, kterým se první díl stal. Čtenář se znovu setkává s oblíbenými postavami, a to nejen s Erikou, ale i třeba s jejím nadřízeným Marshem, který mě osobně díky svému přátelskému chování vůči Erice taktéž přirostl k srdci. Kniha rovněž udržuje přiměřenou porci násilí a dostatek témat, které jsou běžně tabu, a stejně jako Dívka v ledu je psána bez zbytečné vaty a děj svižně ubíhá kupředu.

Odhalení vraha mě překvapilo

Druhý díl mě nejvíc překvapil odhalením vraha. Čekal jsem samozřejmě stejně jako ve všech jiných detektivkách, že budu trnout až do samotného konce, kdo to vlastně udělal. Už během první třetiny mi ale bylo jasné, že Noční lov bude jiný. Byť to autor až do poloviny knihy přímo nepotvrdil, čtenář se s vrahem setkával a postupně se dozvěděl i to, zda je to muž nebo žena. Později na to přišla i Erika, a tak druhou polovinu jsem pouze sledoval, jak se příběh vraha protne s pátráním policie a jak tomu všemu Erika přijde na kloub. Zatímco v jiných detektivkách se šéfinspektor s vrahem během knihy setkává, jen o tom neví, tady to tak nebylo – Erika vraha nikdy nepotkala. Popravdě bych si myslel, že mě v tomto okamžiku příběh přestane bavit, ale opak byl pravdou. Odhalení v polovině mě zaskočilo a stále jsem musel číst dál, abych zjistil, jak to bude. Opravdu už byl vrah odhalen? Opravdu čtenář ví, kdo to udělal? Nebo se z toho vyklube něco jiného? Nevěděl jsem.

Pokud už jste četli Dívku v ledu a kniha se vám líbila, rozhodně vám mohu doporučit i druhý díl. Je pravda, že Dívka v ledu je možná o něco lepší (a to dost možná jen proto, že čtenář neví, co od prvního dílu čekat), i tak vás ale Noční lov bude bavit stejně dobře jako mě.

Dívka v ledu – detektivka z Londýna, kterou doporučuji

 24.7.2017 |  literatura |  Petr Loukota

Pokud už jste na mém blogu někdy byli, jistě víte, že píši nejen o cestování, ale také o knihách, které mě zaujaly. A jsem velkým fanouškem norského spisovatele Joa Nesbøho. Ano, jeho detektivky s Harrym Holem mě doslova pohltily, a to až natolik, že jsem doporučoval jen je. Došlo to až tak daleko, že mi lidé začali říkat, abych si někdy přečetl také něco jiného než Nesboho. Jenže já četl něco jiného, vážně. Akorát mě žádná detektivka nezaujala tolik jako Holeovky. To se ale letos změnilo. K narozeninám jsem totiž dostal Dívku v ledu, kterou jsem nějakou dobu vídával na plakátech v metru, až jsem se na jaře konečně pustil do čtení.

Kdo je Robert Bryndza

Nevím, odkud se přesně vzalo jméno Robert Bryndza, ale jde o britského spisovatele, který podle všeho zazářil právě knihou Dívka v ledu, která také byla první, která u nás vyšla. Po nevídaném úspěchu této detektivky se začaly překládat také další díly série a já mám v době psaní tohoto článku přečtený i druhý díl – Noční lov. Na konci roku 2017 u nás vyjde ještě třetí díl, na který se také moc těším.

Proč Dívku v ledu doporučuji

1. Dynamický příběh bez zbytečné vaty

Přemýšlel jsem, co přesně mě na knize tolik zaujalo. Proč vám ji chci doporučit? Má to zřejmě několik důvodů. Především se mi velmi líbí, jak je kniha psaná – jde o příjemnou a jednoduchou formu, kterou pochopíte bez většího přemýšlení. Současně děj není rušen zbytečnými, rozsáhlými popisy, ale ubíhá pěkně svižně kupředu. Člověk si až říká, jak kniha může být tak dlouhá, když autor popisuje jen to nezbytné. Vatu v této detektivce tedy rozhodně nečekejte. Číst celý článek

Krásná italská Verona

 23.7.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Možná jste četli i moje předchozí články o jarním putování po Švýcarsku, krátké návštěvě Francie a konečně také Itálie. Od města, do kterého jsme se vydali na závěr našeho výletu, jsem nevěděl, co čekat, a možná právě proto mě tolik ohromilo. Verona je opravdu krásná! Na rozdíl od ostatních měst, které jsem v Itálii doposud navštívil (Řím a Milán) je to ve Veroně hezké všude. V Římě například chodíte od jednoho turisticky atraktivního místa k druhému, tam je to zajímavé, ale po cestě se díváte na omlácené fasády, špínu a rušnou silnici. Verona je jiná. Ať jdete kamkoliv, pořád musíte obdivovat místní architekturu a romantickou atmosféru. Zkrátka ideální město pro návštěvu ve dvou.

Protože jsme do Verony přijeli autem, stejně jako v ostatních městech jsme se navigací nechali nejprve nasměrovat na předem vyhlédnuté podzemní parkoviště. V italských i švýcarských městech jich je nespočet, ovšem počítejte s tím, že za parkování něco zaplatíte. Zrovna ve Veroně to bylo poměrně dost, cca 15 Eur za 6 hodin. Na druhou stranu nutno říct, že parkoviště jsme si záměrně vybrali kousek od veronské arény, abychom nemuseli chodit daleko. Aréna je v podstatě menší verzí Kolosea, které uvidíte v Římě.

Naše první kroky coby turistů ale směřovaly krátce po poledni za slunečného a na konec března poměrně teplého počasí k jiné atrakci. Hrad CastelVecchio nabízí obrovská, příjemně upravená prostranství a z mostu Ponte Scaligero, který je jedním z míst, na kterém se točil film Romeo a Julie, výhled na klidnou řeku protékající Veronou. Most i hrad vás ohromí svou jedinečnou architekturou, kterou jsem i já coby laik na tyto záležitosti musel ocenit.

Teprve po návštěvě hradu a krátké pauze na oběd nás další kroky zavedly na náměstí Piazza Bra, na kterém místní před okouzlujícími, barevnými domky prodávají v miniaturních stáncích různé lákavé zboží, jemuž dominují především květiny pro zamilované. Zde se opravdu bylo na co dívat. Před námi se navíc konečně objevila Arena di Verona, která nás i přesto, že je o poznání menší než ta v Římě, bavila. Náměstí Piazza Bra je opravdu fotogenické a hezké fotky jsme udělali také v menším parčíku s fontánou.

Arena di Verona – menší verze Kolosea v Římě

Číst celý článek

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…