Měsíc Únor 2017:

Národní park Zion a fotogenický Bryce Canyon

 26.2.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Odpoledne u Grand Canyonu uteklo rychle a my nyní bydleli ve městě Kanab. Strávili jsme zde celkem tři noci, neboť na dva dny jsme měli naplánovanou návštěvu národního parku Zion. Ubytování v Kanab se hledalo fakt těžko – všechny hotely byly vyprodané. My měli jedno z posledních apartmá. Stálo 12000 Kč na tři noci, čímž si zasloužilo titul našeho nejdražšího ubytování na západě USA. I v Las Vegas bylo levněji.

Zion je nádherný, ale jen pro milovníky turistiky

Musím uznat, že ačkoliv mě Zion National Park moc nelákal, byl opravdu nádherný. Je jiný než všechny ostatní parky, co jsme v USA navštívili. Vypadá to v něm jako v pohádce. :)

V článku o Joshua National Park jsem říkal, že po národních parcích v USA se jezdí autem. O Zionu toto tak úplně neplatí. Část parku sice můžete projet autem, ale to jen proto, aby byl park průjezdný. Chcete-li vidět něco víc než scenérie ze silnice (které jsou ale také nádherné) budete muset auto zaparkovat a vydat se po svých.

Spousta trailů, dovezou vás k nim shuttle busy

Při vjezdu do parku jsme dostali mapu a zanedlouho zastavili u silnice kvůli první vyhlídce. Na tu vedl pár kilometrů dlouhý trail. Při něm jdete pískem, podél skal, po kamenech, po řetězech, přes most atp. Pokud nejste na turistiku, může vás to odradit. Výhled na hory v kombinaci s údolím posetým zelenými stromy ale rozhodně stojí za to.

Park Zion jsme projeli až na druhou stranu (cca 12km) a po dlouhém hledání nalezli místo k zaparkování. Potom jsme se vydali na jednu ze zastávek shuttle busů, které vás dovezou až k vámi vytouženému trailu.

Zion National Park

Číst celý článek

Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

 25.2.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Minule jsem psal o tom, jak jsme z Las Vegas jeli do Údolí smrti, kde nás kvůli 45 stupňům Celsia málem kleplo. Také jsem říkal, že naše cesta dál směřovala kolem Hoover Dam a po Route 66 až do města Flagstaff, kde jsme přespali a druhý den vyrazili ke Grand Canyonu. Tak, a právě zde mé vyprávění o cestování po západě USA pokračuje.

Grand Canyon je v lese

Všichni asi víte, jak vypadá Grand Canyon. Je to OBROVSKÁ díra v zemi, místy hluboká více než kilometr, která vznikla řekou Colorado. Ta dnes kaňonem protéká. Jinak je Grand Canyon National Park národní park jako každý jiný – o začátku parku informují cedule, po parku jezdíte autem a zastavujete u jednotlivých vyhlídek. Ty hlavní vyhlídky pochopitelně nabízejí fantastický výhled až na samotné dno Grand Canyonu.

Úplně první věc, která mě na Grand Canyonu dostala, je, že ve skutečnosti leží v lese. Ano, slyšíte správně, v lese. Všechny fotky, co na internetu a vlastně teď i u mě na blogu najdete, jsou pořizovány směrem do kaňonu, takže nikdy nevidíte, co je za fotografem. A proč taky, není tam nic zvláštního. Jen stromy, les. A právě to mě překvapilo. Čekal jsem, že krajina kolem bude suchá, vyschlá, třeba jako u Horseshoe Bend, ale není tomu tak. Grand Canyon opravdu leží v lese, který je všude, kudy chodíte. I když jsme zaparkovali na prvním parkovišti, odkud je to jen kousek k návštěvnickému centru a cesta vede podél Grand Canyonu, přes stromy u parkoviště kaňon ani nevidíte. Teprve až přijdete úplně k němu, objeví se před vámi ta nádhera.

Spousta míst k focení

Nepovím vám, jak se jmenovaly jednotlivé vyhlídky, které jsme u Grand Canyonu navštívili. Začali jsme ale u visitor center, kde jsme v rámci procházky podél kaňonu nafotili nejvíce fotek. Na některých vyhlídkových místech je zábradlí, ale lidé často vyhledávají místa bez něj, protože to na fotkách působí lépe. My jsme nebyli výjimkou. :) Zajímavých výhledů pro perfektní fotky je poměrně hodně, současně ale Grand Canyon přináší řadu míst, kde by vás touha po dobrodružství a dobrých fotografiích mohla stát život. Nikdo to nijak nehlídá, vše děláte na vlastní nebezpečí. Tak bacha na to. A ano, i já chtěl mít dobrou fotku. :)

Číst celý článek

Z Údolí smrti k Hoover Dam a na Route 66

 24.2.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Po již druhé noci strávené ve 24. patře hotelu v Las Vegas jsme se následujícího dne hned ráno vypravili do Údolí smrti. To byl další národní park, který jsme na západě USA měli v plánu. Z obrovské garáže hotelu Stratosphere jsme vyjeli v deset dopoledne a cesta trvala zhruba dvě až tři hodiny. Bylo krásné slunečné počasí, ba co víc, slunce pražilo stejně jako předešlého dne, a jak jsme se k Death Valley blížili, teplota prudce rostla.

V Údolí smrti je vedro k padnutí

Vzpomínáte, jak jsem v jednom z článků psal, že na západě USA ujedete klidně dvě stovky kilometrů a nepotkáte žádné město? Tak cesta do Údolí smrti je toho příkladem. Už kousek za Las Vegas ztratíte mobilní signál a přestane hrát radio, což se v Údolí smrti rozhodně nezmění. Naopak. Znovu jsem se k síti připojil a uslyšel hrát melodii z rádia až večer, když před námi opět zářilo noční Las Vegas a obarvovalo oblohu převážně sytě oranžovou barvou.

Nepočítám-li kratší pauzu zhruba v polovině cesty, tak naše první zastávka byla u cedule oznamující začátek národního parku Death Valley. Ano, i Údolí smrti je národní park se vším, co k němu patří. Jak národní parky na západě USA vypadají, jsem psal v článku o Joshua Tree National Park.

Údolí smrti je ale přece jen výjimečné, a to především tím, že je v něm vedro k padnutí. Doslova. Venkovní teploměr v automobilu ukazoval přes 40 stupňů, v nejnižším místě parku pak kolem 45! V kombinaci s přímým sluníčkem to znamenalo, že člověk mimo klimatizované auto vydrží jen pár minut. Ne nadarmo si nejníže položené místo v Death Valley drží titul nejteplejšího a nejsuššího místa v Kalifornii a na Zemi vůbec.

Údolí smrti – Devil’s Golf Course

Číst celý článek

Tři noci ve 24. patře v Las Vegas

 12.2.2017 |  cestování |  Petr Loukota

Las Vegas bylo vedle San Francisca a Los Angeles další velké město, které jsme se na západě USA rozhodli navštívit. V metropoli kasín a hazardu jsme strávili tři noci.

Do Vegas jsme vyrazili z prosluněného Joshua Tree National Park. Na výběr jsme měli dvě cesty – jednu starší a delší, druhou novou, zato pouští. Zvolili jsme poušť, a i když jsme věděli, co nás čeká, znovu jsme se museli podivovat nad vzdálenostmi, které jsou v USA úplně normální – dvě stě kilometrů žádná vesnice ani žádná benzínka.

Doporučuji hotel Stratosphere, v ceně máte vstup na vyhlídkovou věž

S blížícím se Las Vegas se dálnice začala rozšiřovat, a to do pěti šesti pruhů, které jsou v USA také standardem. Netrvalo dlouho a objížděli jsme strip zadem, což jsem poznal podle proslulého hotelu Bellagio. V něm jsme bohužel nebydleli, ale hotel Stratosphere za cca 7500 Kč na tři noci pro tři lidi taktéž nebyl špatný. Stratosphere se nachází až na samotném konci stripu, a budete-li mít štěstí, dostanete pokoj ve 24. s výhledem na strip. My pokoj v nejvyšším patře sice měli, ale výhled směřoval na méně známé, byť v noci také hezky osvětlené části města.

Napadá mě, že bych měl vysvětlit slovo strip. Strip je ta známá ulice, podél níž jsou veškerá kasína, hotely, malé Benátky, Eiffelova věž, hotel Bellagio, New York, Egypt a další. Jednoduše to, co do Vegas přijedete navštívit.

K recepci přes bludiště plné kasín

Vzpomínám si, že mě hotel Stratosphere ze všeho nejdřív překvapil obrovskými garážemi, které mají několik pater. Bodejť by ne, když má hotel přes dva tisíce pokojů. Hned na to mě ale dostaly směrovky, které jsem spatřil poté, co jsme sjeli z garáží výtahem, přešli most a ocitli se v hotelu. Směrovky mají jediný účel – dostat vás správně k recepci, do vašeho pokoje nebo na vyhlídkovou věž. Věděli jsme tedy, kudy máme jít, jen jsme museli vyřešit ještě jeden problém – jak s kufry prokličkovat hracími automaty, kterými je přízemí hotelu doslova poseté. Tolik automatů jsem viděl naposledy v Taj-Mahal v Atlantic City, jinak nikde.

Na recepci to trvalo dlouho, ale svůj pokoj v nejvyšším patře jsme nakonec dostali a skrz automaty se vydali zpět k výtahům. Pamatuji si, že jsem v pokoji jako první uviděl obrovské okno, za kterým už tiše svítily z téhle výšky malé pouliční lampy. Bylo to kouzelné. Toho večera jsem se posadil do křesla u okna, koukal na město a relaxoval. Připravoval jsem se na zítřejší, celodenní prohlídku Las Vegas.

Číst celý článek

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…