Blog o cestování po Evropě i USA

Dočetl jsem další detektivku od norského spisovatele Joa Nesbøho a opět mám potřebu světu říct, jak se mi to líbilo. Jde tentokrát už o devátý díl série s kriminalistou Harrym Holem nazvaný Přízrak, který u nás vyšel loni na podzim a čtenáře znovu zavede do centra klidného města Osla.

Přízrak je kniha psaná stejně dobře jako několik posledních dílů, přesto jde opět o něco trošku jiného. Od předešlého Levharta se tento díl liší především tím, že v něm zdaleka nedojde k tolika vraždám, a vraždy, ke kterým dojde, nejsou zdaleka tolik brutální. To mě upřímně trochu mrzelo, protože Nesbø být brutální zkrátka umí, když chce. Jenže tentokrát nechtěl.

Řekl bych, že Přízrak je pro čtenáře a milovníky Joa Nesbøho velkou perlou. Příběh knihy je totiž pro Harryho, který se po třech letech vrací z Hongkongu do Osla, velmi osobní. Na drogové scéně došlo k vraždě a obviněn byl chlapec Harrymu kdysi velmi blízký. Chlapec, který mu kdysi říkal tati. Oleg. Už jen proto tento díl doporučuji číst až po předchozích dílech. Bez znalosti vztahu mezi Harrym a Olegem byste si to určitě tolik neužili.

A tak se Harry coby bývalý policista, avšak s kontakty a třemi přáteli u policie, pouští do vyšetřování. A nejde jenom o zmíněnou vraždu. V ulicím města se objevila nová droga – violin. Záhadný muž stojí za její distribucí a někdo také za její výrobou, a tak Harry musí postupně rozplést všechny nitky. A bylo zajímavé sledovat, jak to udělal – Nesbø na straně 200 něco zmíní a o dalších 150 stran později to na čtenáře vybalí. Přitom intuitivně tušíte už pár desítek stran předtím, kdo je podezřelý, jen nevíte, jak na to přišel Harry. A pak vám to dojde o pár vět dřív, než to Harry prozradí, protože to Nesbø napsal tak, aby vám to došlo. A vy máte radost. Pokračovat ve čtení

Leden je srandovní roční období – všichni začínají jíst zdravě, sportovat, podnikat a skoro nikomu to nevydrží déle než týden. Přitom psychická příprava u většiny probíhá už od poloviny prosince: „Prvního ledna přestanu kouřit,“ říká Pepíček, který už pět let kouří dvě krabičky cigaret denně. „Prvního začnu hubnout,“ mumlá Mařenka třicátého dvanáctý, její slova však zůstávají zaklíněná někde v ústech mezi kusy vánočního cukroví. Je vám to povědomé? A co takhle novoroční předsevzetí dodržet? Řeknu vám, jak na to.

Prvního ledna je pozdě

Tak za pravé: S novoročním předsevzetím se nezačíná na Nový rok, ale uznávám, že je to matoucí. Jak se dočtete třeba v knize Konec prokrastinace, vůle je jako sval – můžete ji posilovat, ale naložíte-li si příliš velkou váhu, sval to nevydrží a je po všem. A přesně tomu napomáháte, když jste nikdy nesportovali a najednou chcete běhat sto kilometrů denně (to není překlep). Proč si myslíte, že váš život se na Nový rok z ničeho nic změní? Že najednou budete všechno dělat jinak? To jen proto, že v kalendáři stojí 1. 1.? Opravdu?

Novoroční předsevzetí si promyslete začátkem prosince a s jeho plněním začněte nejméně dva tři týdny před Novým rokem. Tedy v polovině prosince. Ne, nedělám si srandu, to slovo „novoroční“ je tam na zmatení nepřítele. Budete mít dostatek času vytvořit si návyk a snadno si odpustíte případná selhání (čtrnáct dřepů místo patnácti). Prvního ledna už budete dostatečně aklimatizovaní a s činností začnete naplno, aniž byste se do ní museli nutit. Pokračovat ve čtení