Měsíc Červen 2014:

Hodiny

 28.6.2014 |  moje tvorba |  Petr Loukota

V literární soutěži Vidoucí 2014 jsem se s povídkou Hodiny probojoval do druhého kola a skončil na 18. místě. V soutěži bylo celkem 72 povídek. Mou v pořadí třetí povídku s prvky sci-fi, hororu a detektivky si můžete přečíst zde nebo ji stahovat ve formátu PDF či TXT. Rovněž mě potěší vaše názory, postřehy a připomínky. :)

Stáhnout v PDF: Hodiny.pdf
Stáhnout v TXT: Hodiny.txt

 

Za klapotu podpatků jejích černých kozaček se vynořila zpoza rohu a pozdní odpolední slunce ji udeřilo do tváře.

Lidé kolem ní pluli jako plachetnice na moři, zatímco ona se topila mezi špinavě vyhlížejícími fasádami a prosklenými výlohami lákajícími na zlevněné oblečení a čerstvé pečivo. Ulicemi se proháněl podzimní vítr, jenž zběsile zametal listí zbarvené do oranžova, nedopalky cigaret i černobílé kusy novinového papíru. Ruch přelidněného velkoměsta doplňovalo troubení automobilů, jejichž průměrnou rychlost i ti nejpomalejší chodci převyšovali takřka dvojnásobně.

Zastavila se. Kolem se proplížila stařenka opírající se o hůl, následoval ji mladík s podivným účesem a bundou s nápisem Death metal is not dead. Zaostřila na všechny světové strany – na protější chodník, do poblíž stojící telefonní budky, na chlápka vietnamského původu ve stánku s hamburgery. Nic.

Vzpomněla si, jak její dlouholetý kolega a dobrý přítel Petr zahřměl poté, co mu před dvěma dny volala a svěřila se, že ji někdo sleduje. Byla si tím jistá. Naprosto jistá. Chladný listopad na jejím zátylku vystřídal dech žhavý jako láva. Viděla stín. Slyšela kroky. Přibližovaly se. Otočila se. Nic.

„Že by tajný ctitel, co? To víš, takovým kočkám, jako jsi ty…“

„… se každej normální chlap chce dostat mezi nohy. Říkal jsi.“

„No vidíš, že to chápeš. Chacha.“

Obrátila oči v sloup.

„A co tvůj dávný milenec, hm? Však víš, koho myslím. Ten ulízaný svalovec. Jak že se jmenoval? Robert? Radim? Richard?“

„Roman.“

„To je fuk.“

Vysvětlila mu, že Romana několik let neviděla. Totéž poznamenala na adresu dalších sedmi mužů, které zmínil. Než po půl hodině zavěsila, slíbil, že ji zítra doprovodí domů. A také tak udělal. Jenže to bylo včera. Teď je tu zase sama. V hlučném davu, se kterým ten cvok snadno splyne. Do háje!

„Pšejete si, slešno?“ zeptal se Vietnamec.

Jejich pohledy se střetly a ona pochopila, že celou dobu zírala na hamburger zvaný Big Burger XXL, který podle jejího odhadu vážil alespoň dvě kila. Ještě jednou se ohlédla přes rameno, pak zavrtěla hlavou a rozhodným krokem pokračovala za sluncem.

O třináct minut později se ocitla před vchodovými dveřmi panelového domu, v jehož čtvrtém patře se nacházel její byt. Postranní ulička působila klidným dojmem. Lidé se jí vyhýbali. Opodál se mezi krabicemi povaloval bezdomovec.

Rozepnula kabelku, aniž by ji sundala z ramene, a nahmatala klíče. Pohlédla na jmenovky u zvonků. Zamyslela se. Pak klíčem otočila v zámku a znovu se zamyslela. Po dvou minutách lomcování svírala lísteček v dlani a vcházela do dveří.

Řev velkoměsta zůstal venku. Ticho, které se rozhostilo, nadobro roztrhal až motor výtahu. Vyčkávala, pak nastoupila a stiskla čtyřku. Znovu vyčkávala. Jakmile sebou výtah cukl, udělala dva kroky vpřed a zoubky klíče od jejího bytu zacvrlikaly.

Bývala by kabelku i kabát mrskla na věšák, opřela se zády o zelenkavou tapetu, zula se a postavila vodu na její podvečerní dávku kofeinu. Toho dne však spatřila stín, siluetu postavy. Muže chrlícího lávu. Na jejích ústech přistála jeho ruka a škubla jí hlavou do strany, div jí nezlomila vaz. Pokusila se vykřiknout. Marně. Nádech jí do plic nepřivedl žádný kyslík. Do odhalené části krku se jí zabodla jehla injekční stříkačky, která během několika vteřin vyprázdnila svůj obsah. Lokty zvedla k uším a ve snaze nahmatat za sebou jeho tvář rukama zběsile mávala za hlavou.

Jenže účinky injekce na sebe nenechaly čekat. Zažloutlý kousíček papíru s jejím příjmením se neochotně snášel k zemi.

Číst celý článek

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: “Aiguille du Midi.” Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…