Téma národní parky v USA:

Horseshoe Bend a světoznámé Monument Valley

Minule jsem psal o tom, jak jsme na západě USA navštívili nejfotogeničtější národní park Bryce Canyon. Nyní už je čas posunout se zase o kus dál, a to do města Page. To je mezi těmi, co se vydali cestovat po krásách amerického západu, velmi dobře známé. Poblíž je totiž Horseshoe Bend, Antelope Canyon i světoznámé Monument Valley.

Vzpomínám si, že cesta od Bryce Canyonu do Page byla pěkně dlouhá – k našemu hotelu jsme přijeli až za tmy. To nám ale nevadilo, protože následující den byl oproti několika předchozím odpočinkový. V Page jsme strávili celkem dva dny s tím, že na druhou noc se nám podařilo sehnat levnější hotel.

Horseshoe Bend je hned u města

Horseshoe Bend je další jedinečný úkaz přírody, který se do USA každoročně vydávají obdivovat tisíce turistů. Jde o kus skály kolem dokola obklopené řekou Colorado, které svým tvarem společně připomínají koňskou podkovu. Odtud název tohoto místa.

Horseshoe Bend je od města Page vzdálený opravdu pouze pár minut autem. Samotného mě při vzdálenostech na západě USA překvapilo, jaký kousek to bylo. Poté, co jsme přijeli na parkoviště a zaparkovali, jsme se vydali na asi kilometr dlouhou túru do kopce, která nás dovedla až ke zmíněné, překrásné vyhlídce. Hned na parkovišti nás trochu vyděsily cedule upozorňující na náročnost trasy a extrémní horko, které během ní zažijeme. Mně to paradoxně nepřipadalo tak hrozné, v Údolí smrti bylo podstatně hůř.

U Horseshoe Bend jsme strávili několik desítek minut, během kterých jsme se fotili ze všech stran a úhlů samozřejmě s jediným cílem – zachytit co nejlépe koňskou podkovu, což se nám stejně nepodařilo. Jak vidíte na fotce, vyhlídka nemá žádné zábradlí a jít až ke kraji se nám moc nechtělo. :)

Horseshoe Bend

Číst celý článek

Národní park Zion a fotogenický Bryce Canyon

Odpoledne u Grand Canyonu uteklo rychle a my nyní bydleli ve městě Kanab. Strávili jsme zde celkem tři noci, neboť na dva dny jsme měli naplánovanou návštěvu národního parku Zion. Ubytování v Kanab se hledalo fakt těžko – všechny hotely byly vyprodané. My měli jedno z posledních apartmá. Stálo 12000 Kč na tři noci, čímž si zasloužilo titul našeho nejdražšího ubytování na západě USA. I v Las Vegas bylo levněji.

Zion je nádherný, ale jen pro milovníky turistiky

Musím uznat, že ačkoliv mě Zion National Park moc nelákal, byl opravdu nádherný. Je jiný než všechny ostatní parky, co jsme v USA navštívili. Vypadá to v něm jako v pohádce. :)

V článku o Joshua National Park jsem říkal, že po národních parcích v USA se jezdí autem. O Zionu toto tak úplně neplatí. Část parku sice můžete projet autem, ale to jen proto, aby byl park průjezdný. Chcete-li vidět něco víc než scenérie ze silnice (které jsou ale také nádherné) budete muset auto zaparkovat a vydat se po svých.

Spousta trailů, dovezou vás k nim shuttle busy

Při vjezdu do parku jsme dostali mapu a zanedlouho zastavili u silnice kvůli první vyhlídce. Na tu vedl pár kilometrů dlouhý trail. Při něm jdete pískem, podél skal, po kamenech, po řetězech, přes most atp. Pokud nejste na turistiku, může vás to odradit. Výhled na hory v kombinaci s údolím posetým zelenými stromy ale rozhodně stojí za to.

Park Zion jsme projeli až na druhou stranu (cca 12km) a po dlouhém hledání nalezli místo k zaparkování. Potom jsme se vydali na jednu ze zastávek shuttle busů, které vás dovezou až k vámi vytouženému trailu.

Zion National Park

Číst celý článek

Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Minule jsem psal o tom, jak jsme z Las Vegas jeli do Údolí smrti, kde nás kvůli 45 stupňům Celsia málem kleplo. Také jsem říkal, že naše cesta dál směřovala kolem Hoover Dam a po Route 66 až do města Flagstaff, kde jsme přespali a druhý den vyrazili ke Grand Canyonu. Tak, a právě zde mé vyprávění o cestování po západě USA pokračuje.

Grand Canyon je v lese

Všichni asi víte, jak vypadá Grand Canyon. Je to OBROVSKÁ díra v zemi, místy hluboká více než kilometr, která vznikla řekou Colorado. Ta dnes kaňonem protéká. Jinak je Grand Canyon National Park národní park jako každý jiný – o začátku parku informují cedule, po parku jezdíte autem a zastavujete u jednotlivých vyhlídek. Ty hlavní vyhlídky pochopitelně nabízejí fantastický výhled až na samotné dno Grand Canyonu.

Úplně první věc, která mě na Grand Canyonu dostala, je, že ve skutečnosti leží v lese. Ano, slyšíte správně, v lese. Všechny fotky, co na internetu a vlastně teď i u mě na blogu najdete, jsou pořizovány směrem do kaňonu, takže nikdy nevidíte, co je za fotografem. A proč taky, není tam nic zvláštního. Jen stromy, les. A právě to mě překvapilo. Čekal jsem, že krajina kolem bude suchá, vyschlá, třeba jako u Horseshoe Bend, ale není tomu tak. Grand Canyon opravdu leží v lese, který je všude, kudy chodíte. I když jsme zaparkovali na prvním parkovišti, odkud je to jen kousek k návštěvnickému centru a cesta vede podél Grand Canyonu, přes stromy u parkoviště kaňon ani nevidíte. Teprve až přijdete úplně k němu, objeví se před vámi ta nádhera.

Spousta míst k focení

Nepovím vám, jak se jmenovaly jednotlivé vyhlídky, které jsme u Grand Canyonu navštívili. Začali jsme ale u visitor center, kde jsme v rámci procházky podél kaňonu nafotili nejvíce fotek. Na některých vyhlídkových místech je zábradlí, ale lidé často vyhledávají místa bez něj, protože to na fotkách působí lépe. My jsme nebyli výjimkou. :) Zajímavých výhledů pro perfektní fotky je poměrně hodně, současně ale Grand Canyon přináší řadu míst, kde by vás touha po dobrodružství a dobrých fotografiích mohla stát život. Nikdo to nijak nehlídá, vše děláte na vlastní nebezpečí. Tak bacha na to. A ano, i já chtěl mít dobrou fotku. :)

Číst celý článek

Z Údolí smrti k Hoover Dam a na Route 66

Po již druhé noci strávené ve 24. patře hotelu v Las Vegas jsme se následujícího dne hned ráno vypravili do Údolí smrti. To byl další národní park, který jsme na západě USA měli v plánu. Z obrovské garáže hotelu Stratosphere jsme vyjeli v deset dopoledne a cesta trvala zhruba dvě až tři hodiny. Bylo krásné slunečné počasí, ba co víc, slunce pražilo stejně jako předešlého dne, a jak jsme se k Death Valley blížili, teplota prudce rostla.

V Údolí smrti je vedro k padnutí

Vzpomínáte, jak jsem v jednom z článků psal, že na západě USA ujedete klidně dvě stovky kilometrů a nepotkáte žádné město? Tak cesta do Údolí smrti je toho příkladem. Už kousek za Las Vegas ztratíte mobilní signál a přestane hrát radio, což se v Údolí smrti rozhodně nezmění. Naopak. Znovu jsem se k síti připojil a uslyšel hrát melodii z rádia až večer, když před námi opět zářilo noční Las Vegas a obarvovalo oblohu převážně sytě oranžovou barvou.

Nepočítám-li kratší pauzu zhruba v polovině cesty, tak naše první zastávka byla u cedule oznamující začátek národního parku Death Valley. Ano, i Údolí smrti je národní park se vším, co k němu patří. Jak národní parky na západě USA vypadají, jsem psal v článku o Joshua Tree National Park.

Údolí smrti je ale přece jen výjimečné, a to především tím, že je v něm vedro k padnutí. Doslova. Venkovní teploměr v automobilu ukazoval přes 40 stupňů, v nejnižším místě parku pak kolem 45! V kombinaci s přímým sluníčkem to znamenalo, že člověk mimo klimatizované auto vydrží jen pár minut. Ne nadarmo si nejníže položené místo v Death Valley drží titul nejteplejšího a nejsuššího místa v Kalifornii a na Zemi vůbec.

Údolí smrti – Devil’s Golf Course

Číst celý článek

San Diego a Joshua Tree National Park

Protože většina lidí létá na západ USA cca na tři týdny, typický trip po západním pobřeží Spojených států obvykle zahrnuje San Francisco a Los Angeles. My po západě cestovali týdny čtyři, a tak jsme si mohli dovolit jet z LA ještě trochu jižněji – do San Diega.

Skoro až v Mexiku

San Diego je město, ve kterém se každoročně koná Comic-Con. Proto ho znám a zřejmě i díky tomu jsem věděl, kde leží. Jde o úplný jih Kalifornie. Pokud byste se vydali ještě jižněji, skončili byste v Mexiku. Tam s autem z autopůjčovny mimochodem nesmíte a hlavně by vám ho, dle slov paní v American Tours, ukradli.

Hodně jsme rozmýšleli, zda ze San Francisca do LA jet kolem oceánu. Nakonec jsme jeli vnitrozemím, což byla nejrychlejší možnost. A dobře jsme udělali. Oceánu jsme si užili dost právě cestou do San Diega. Hned z kraje naší jízdy jsme se ale ještě v LA stavili na Long Beach podívat se na zaoceánský parník Queen Mary. Podívaná to byla slušná, panečku. V některých rysech lodi jsem úplně viděl Titanic, i když do něj má loď samozřejmě daleko.

Zastávka u Queen Mary byla pouze na pár minut, během kterých máte také parkování zdarma.

Měli jsme poznačeno, že v San Diegu je hned několik zajímavých míst. Kvůli pozdnímu výjezdu, zdržení na dálnici a nutnosti dojet zase o kus dál do hotelu jsme ale vybrali místo jen jedno.

Cabrillo National Monument nabízí výhled na oceán i San Diego

Tato oblast je zajímavá především svou polohou. Mrkněte, kde leží.

Když jsme na samotný cíp přijížděli, trochu nás vyděsila závora a informace o vojenském prostoru USA. Nakonec jsme ale dojeli až k parkovišti, kde jsme zaplatili, tuším, 10 USD za parkování.

Už při příjezdu jsme věděli, že výhled bude nádherný. I z auta byl vidět oceán po naší pravici a po levici San Diego. Na samotném vrcholu rekreace na vás čeká hned několik vyhlídek s tím, že celou oblast obejít a vše si užít trvá necelé dvě hodiny.

Vzpomínám si, že obdobně jako v Los Angeles ten den svítilo sluníčko. Nebe bylo modré všude, kam jsem se podíval, a sluneční paprsky do modra zbarvovaly také oceán. Ten výhled byl fantastický! A víte, co mě pobavilo nejvíc? Že jsme byli tak blízko hranici USA, že mi přišla SMS „Vítejte v Mexiku.“ Nechtějte vidět ty ceny…

Číst celý článek

Přečtěte si, co lidé píší k mým dalším článkům

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…

Petr Loukota dne 3.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Chorina: Díky moc za hezký komentář, potěšil mě. :) Na zvonění na zvonek Harryho Holea nikdo nereagoval, takže byl Harry buď v terénu, nebo se minulého večera ponořil do Jima Beama. :)

Chorina dne 3.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Teda, díky za super stránku. :-)
Musel to být bezva výlet. Nejvíc by mě zajímalo, co se stalo, když jste zazvonili na zvonek s nápisem Harry Hole. :D
Zda se někdo ozval či byl zrovna v terénu a nic se nedělo. :-)
Bezva tipy, taky jsem fanda do „Holeovek“ a na mapě občas bádám, kde se zrovna děj odehrává… Jelikož si prostorově moc neumím dávat věci dohromady, pouze v jednom díle – Pentagramu, kde bylo pár zmínek o Praze, jsem jásala. :)
Mapku jdu prostudovat. Jinak palec hore!

Kristýna dne 5.3.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Skvěle jsem se pobavila. Škoda, že to bylo tak krátký… Ale díky. :)

Petr Loukota dne 21.6.2016 k článku Záloha a přesun mailů mezi schránkami

Petr: Dobrý den, nyní jsem zkoušel, že lze označit požadované složky a zvolit „Export all messages in the folder“. V počítači pak budete mít složky a v nich maily jako ve schránce. :)