Konečně u té velké katedrály v italském Miláně

Týdenní cestování Švýcarskem zahrnovalo návštěvu celkem sedmi evropských zemí a Itálie byla jednou z nich. Do Milána jsme vyrazili kolem deváté hodiny ranní, kdy nám vypršelo předplacené parkoviště v Luganu u mého kamaráda, který nás na dvě noci ochotně ubytoval na ubytovně pro vysokoškoláky a doktorandy. Cesta do Milána nebyla dlouhá, ale vzhledem ke slunečnému počasí, teplotě zde na jihu nad 20 stupňů a auta bez klimatizace nám to i tak stačilo. V Itálii nemají dálniční známky, zato se platí mýtné, které často vyjde ještě dráž. Do Milána to však bylo v pohodě, cca 8 eur za cestu tam i zpět.

Doprava v Itálii je šílená

Parkoviště v Milánu jsme si našli až úplně v centru, abychom k oné známé a mnou vytoužené katedrále nemuseli dlouho chodit. A skutečně, parkoviště od katedrály Duomo di Milano bylo jen pár kroků, mělo to ale dvě drobné vady. Za prvé jsme se museli prodrat autem až do centra města a vypořádat se s šílenou italskou dopravou – představte si, že náklaďák před vámi najednou zastaví a začne si v klidu vykládat zboží apod. A za druhé parkoviště v centru nebylo nejlevnější, vyšlo nás cca na 11 eur.

Kolem katedrály Duomo di Milano je pěkně rušno

Na město Milán jsme měli vyhrazený přibližně půlden, ale už na první pohled byl cítit velký rozdíl oproti Švýcarsku. Turistické atrakce jsou tu opravdu velkolepé, čemuž odpovídá i počet turistů. Je jich tu hromada. I na náměstí Piazza del Duomo, které je obrovské, bylo poměrně dost lidí. A stejně zajímavé to bylo i ve frontě na lístky, které vás dostanou jak do katedrály, tak na její střechu. Čekali jsme alespoň tři čtvrtě hodiny, než na nás přišla řada. Návštěvu katedrály zevnitř jsme zvolili v rámci čekání, než se otočí sluníčko a katedrála bude slunečními paprsky osvícena zepředu. Vstupné do katedrály a na střechu vás vyjde cca na 16 eur na osobu. My jsme šli na střechu po schodech, druhá možnost je výtahem, což je dražší.

Návštěvu katedrály rozhodně doporučuji, je to hlavní turistická atrakce. Uvnitř je to obrovské a napočítáte také více sloupů než za celý život dohromady. Budete-li se pak chtít vydat na střechu, musíte z katedrály vyjít a jít se bočním vchodem. Na střechu vede poměrně dost schodů, ale výhled jak na věže katedrály tehdejší architektury, tak na náměstí Piazza del Duomo stojí za to. My jsme na střeše strávili pár desítek minut a po náročné cestě dolů si dali svačinu a odpočívali.

Milán – katedrála Narození Panny Marie

Pokračovat ve čtení →

Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Minule jsem psal o hradu Chillon a Ženevě. Dnes se pojďme posunout zase o kus dál. Přestože jsme večer přejížděli do švýcarského Lugana, turistická atrakce, kterou jsme se chystali navštívit, ležela tentokrát ve Francii. Z hotelu jsme se totiž hned po snídani vypravili do známého lyžařského střediska Chamonix, ze kterého vede lanovka na vyhlídku Aiguille du Midi. Z té je mimo fantastického výhledu na hory všude kolem vidět i nejvyšší hora Evropy – Mont Blanc. Tento den tak sliboval úžasnou podívanou a jeden z nejlepších zážitků z týdenní dovolené ve Švýcarsku. A skutečně to výborný zážitek byl.

Cesta do střediska Chamonix byla sama o sobě poměrně nezajímavá, samozřejmě pominu-li hory a kopce okolo. Na mnoha z nich byl ve špičkách patrný bílý sníh, přičemž jak jsme se do Chamonixu blížili, sněhu přibývalo. Přímo v městečku jsme pak v rámci hledání parkoviště udělali menší kolečko a město si tak krátce prohlédli. Parkoviště u lanovky je opravdu velké, řekl bych obrovské. K pokladnám a lanovce vám pak zbývá už jen několik desítek metrů. Za parkování se zde bohužel platí a stálo nás řádově několik švýcarských franků.

Lanovku si rezervujte přes internet předem

Protože fronty na lanovku bývají několikahodinové, doporučuji vám si udělat rezervaci přes internet. My ji měli na jedenáct dopoledne, ale paní na pokladně nám řekla, že dnes rezervace neplatí, protože tu není moc lidí. Tak jsme si jednoduše koupili lístky a postavili se do fronty. Mimochodem zpáteční jízda lanovkou stojí 60 eur na osobu a fronta na lanovku nebyla zrovna malá, čekali jsme v ní asi půl až tři čtvrtě hodiny.

Největší převýšení na světě

Když jsme se konečně dostali na řadu a přijela kabinka lanovky, našli jsme si místo u okénka, abychom něco viděli. Fotit se navzájem ale nedalo, protože jedna kabinka pojala tolik lidí, že byla úplně plná. To mě překvapilo. Už když jsme začali stoupat, naskytl se nám krásný výhled jak na Chamonix, tak i na okolní hory. Navíc čím jsme byli výš, tím byly hory menší a menší. Párkrát se s námi kabinka při přejíždění sloupů také pěkně zahoupala.

Abych nezapomněl na to nejdůležitější, tak lanovka na Aiguille du Midi je mimo výhledu na Mont Blanc známá také tím, že jde o kabinkovou lanovku s největším převýšením na světě. Samotnou trasu pak tvoří dvě jízdy – jedna kabinka vás vyveze do výšky 2317m n.m. a druhá pokračuje až do výšky 3777m n.m. Výtahem je ale možné se dostat až na nejvyšší bod ve výšce 3842m n.m. K tomu se ale dostanu. Právě ve druhé ze zmíněných lanovek byl patrný ten výškový rozdíl, kdy jsme stoupali podél skály a sledovali zářivě bílý sníh, na který dopadaly sluneční paprsky. Ano, rozhodně i sluníčku vděčíme za to, že jsme tam nahoře nezmrzli (informační cedule ukazovala -9 stupňů) a že jsme ihned při výstupu na Aiguille du Midi měli krásný, famózní výhled.

Aiguille du Midi

Pokračovat ve čtení →

Nádherný hrad Chillon a vodotrysk v Ženevě

Naše týdenní cesta po Švýcarsku pokračovala z hlavního města Bernu a hotelu U Babči k další švýcarské nádheře. Tentokrát jsme na dopoledne měli v plánu nedaleký hrad Chillon a na odpoledne Ženevu.

Chillon leží na okraji jezera

Hrad Chillon otevírá poměrně pozdě, o půl desáté, a tak jsme si dopřáli delší spánek a ranní koukání na hory z postele. Po snídani jsme se však vydali na cestu, neboť sjet kopce, na které jsme se minulého večera vyšplhali, chvíli trvalo. Samotné parkoviště hradu Chillon leží sice u silnice, hrad se ale nachází na okraji jezera, které vidíte i z některých oken. A naproti jezeru samozřejmě není nic jiného než hory. Zřejmě i proto je zámek tak hezký. Na parkovišti navíc můžete stát tři hodiny zdarma, což vám i na důkladnou prohlídku s audio průvodcem určitě stačí. Pro parkování musíte nechat za oknem takové ty papírové hodiny, které my neměli. Na pokladně hradu mi je naštěstí zdarma ochotně vydali.

Chillon Castle

Vstup do hradu Chillon pro dvě osoby s jedním audio průvodcem nás stal cca 800 Kč. Nebylo to tak drahé, když uvážím, co vše jsme viděli. Audio průvodce jsme si vyzvedli hned za vstupem v obchodu se suvenýry, kde jsem výměnnou za mp3 přehrávač a sluchátka musel nechat svůj pas.

Prohlídka hradu vás provede veškerými prostory

Už jsem nakousl, že hrad Chillon se mi jak zvenku, tak i zevnitř moc líbil. Bylo to zřejmě tím jezerem a uvnitř systematickou prohlídkou, která vás postupně provází jedním hradním prostorem označeným číslem za druhým. V některých prostorech byl text v angličtině a dalších jazycích, případně interaktivní obrazovka se sluchátky, v dalších si musíte vystačit s audio průvodcem (v angličtině). Vzpomínám si, že jsme se od hradního nádvoří nejprve vydali do níže položené vinice či mučírny, a později jsme se po schodech šplhali až do hradních věží. Z oken vinice bylo vidět, jak blízko jsme hladině jezera, z věže jsme naopak zahlédli i naše auto na parkovišti.

Celkově vzato byl Chillon zřejmě nejhezčí hrad, který jsem navštívil. Pokud budete mít cestu, rozhodně mu dvě tři hodinky věnujte. Pokračovat ve čtení →

Bern – hlavní město Švýcarska

V pondělí ráno jsme měli ještě takřka celý týden dovolené před námi a zahájili jsme ho velkolepě – snídaní v hotelu s výhledem na Lucern a následnou cestou do hlavního města Švýcarska – Bernu. Protože bylo hezké počasí, rozhodli jsme se jet delší trasu, která ale obdobně jako předchozí dny vedla kolem jezer, a tak slibovala nádherná panoramata. A dobře jsme udělali. Cesta z Lucernu do Bernu se klikatila kolem křišťálově modrého jezera a hor v dálce, které i z auta působily úžasným dojmem. Přemýšleli jsme, jak je možné, že ve Švýcarsku je voda opravdu modrá, nikoliv hnědá či zelená, a pod skalisky jsme se autem točili podél skal a vody, až jsme se konečně začali přibližovat městu.

Bern – federální palác Švýcarska

Klidné předměstí střídá rušné centrum

Při průjezdu předměstím a okrajem Bernu se mi vybavilo jiné město – Washington D.C. Nevím, ani proč. Zřejmě kvůli mnoha rodinným domkům naskládaných za sebou, dlouhého zeleného trávníku před nimi a ulicím bez městské hromadné dopravy. Když si člověk odmyslí palmy, je to takové vlastně i v Beverly Hills.

Když jsme konečně dorazili na parkoviště, překvapil nás systém, který byl tentokrát stejný jako v České republice – nejprve určíte, jak dlouho budete na parkovišti stát, pak zaplatíte a jdete. Všechna ostatní parkoviště ve Švýcarsku nám jen dala lístek a platili jsme až při odjezdu.

První turistickou atrakcí v Bernu byl v našem případě medvědí park Bärengraben. Divil jsem kolik turistů chodí obdivovat medvědy, bylo jich skutečně dost. Pro mě to byl zážitek podobný těm, které znám ze ZOO – z výšky se koukáte na několik medvědů, které se jako hromotluci přesouvají z místa na místo. V Bernu se můžete medvědím parkem také projít, samozřejmě vše v bezpečí za plotem. Stačí sejít po schodech dolů. My jsme se ovšem namísto toho vydali přes most a ulicí Kramgasse jsme pokračovali do centra.

Přestože ulice Kramgasse vede až k bernskému orloji a nabízí také jakousi obchodní pasáž (kryté obchody podél ulice), už po ní jezdí městská hromadná doprava, a tak ucítíte první závan ruchu města. My jsme ulici prošli celou až po cestě zpět, nyní jsme raději brzy odbočili ke katedrále Münster osvícené teplým poledním sluncem. Pokračovat ve čtení →

Ráno Curych, po obědě dřevěný most v Lucernu

Curych byl jedno z měst, které jsme se rozhodli v rámci naší tour Švýcarskem navštívit. Ačkoliv jsme věděli, že toho pro turisty nenabízí mnoho, našli jsme si podzemní parkoviště nedaleko centra a hned ráno po snídani jsme se z hotelu v americkém stylu vydali na cestu. Netrvalo dlouho a už jsme parkovali automobil a hledali na Google Mapách tečky ukazující místa, na která se chceme podívat.

Curych je klidné město, pro turisty na dopoledne

Hned vedle parkoviště jsme měli první „atrakci“. Jednalo se o příkop Schanzengraben, který představuje pozůstatek opevnění města. Už tady jsem si všiml, jak je Curych klidný. Dopoledne na ulicích mnoho lidí nepotkáte a prořídlá je také tamní doprava. Vůbec to na mě nepůsobilo velkoměstským dojmem, spíš mi Curych připomněl Sankt Gallen, o kterém jsem psal nedávno.

Curych – St. Peterskirche

Od příkopu jsme pokračovali dál směrem do centra města. Jako jedni z mála chodců jsme přešli pár menších křižovatek a za zamračené oblohy jsme došli na ulici Bahnhofstrasse. Ta se táhne od hlavního nádraží a sídlí na ní plno luxusních značek. Zde nám stačila jen krátká procházka, která nás hned zavedla do jedné z postranních ulic, až jsme se po schodech dostali ke kostelu St. Peterskirche. Ten se pyšní největším hodinovým ciferníkem v Evropě (má průměr 8,7m). Nemůžu tomu uvěřit, ale ciferník se mi vážně líbil, stejně jako později orloj v Bernu.

Co se týče centra Curychu, potkali jsme v něm maximálně pár desítek turistů. Ti stejně jako my přijeli obdivovat pohled na řeku, kterou přejdete přes most, až se dostanete ke kostelu Fraumunster, Wasserkirche a především Grossmünster. Poslední zmíněný dosahuje vcelku zajímavých rozměrů a vylézt můžete až nahoru na věž. V době naší návštěvy však v kostele probíhala mše, a tak jsme nečekali.

Osobně se mi z návštěvy Curychu nejvíce líbila poslední část, kdy jsme šli podél řeky a sledovali domu jakoby ve vodě na druhé straně břehu. Postupně jsme se přes most dostali až do parku Lindenhof, který je situován nad městem, a je z něj vidět jak zmíněný kostel Grossmünster, tak i Curyšská univerzita.

Pokud se chystáte navštívit Curych a nemáte k tomuto místu nějaké zvláštní pouto, bude vám určitě stačit dopoledne jako nám.

Lucern nabízí dřevěný most a kouzelnou atmosféru

Mnohem zajímavější bylo pro nás město Lucern, které jsme stihli ještě téhož dne odpoledne. Cesta mimo dálnici trvala přibližně hodinu, tentokrát jsme ze silnice nic, co by stálo za zmínku, neviděli.

V Lucernu jsme opět zajeli na placené parkoviště a poté se vydali nejprve k hradbám Museggmauer, ze kterých jsme očekávali výhled na město. Ten se nám sice dostal, ale méně, než jsme mysleli. Zato jsme ale nad městem celkem dobře viděli zámek Gutch, který se před vámi zjeví, když jdete podél hradeb. Vzpomínám si, že i cestou městem do kopce bylo na co koukat – zaujaly mě rodinné domky a poklidné předměstí takřka v centru města. Protože je Lucern vyhlášené město, které, jedete-li do Švýcarska, musíte navštívit, bylo v něm daleko více turistů než v Curychu. Nejvíce se jich pochopitelně motalo kolem dřevěného mostu. Poblíž něj byl dokonce problém si dát kávu, k tomu se ale dostanu.

Lucern – dřevěný most Kapellbrücke

Pokračovat ve čtení →

Vaduz a Rýnské vodopády

Posledně jsem začal povídaní o návštěvě Lichtenštejnska, a tak se dnes podívejme do hlavního města této maličké země. Do Vaduzu jsme sjížděli z šíleného kopce, od hotelu v horách, ve kterém jsme s vizí velkého zážitku prožili první noc naší cesty. A velký zážitek to tedy byl. Po cestě z kopce jsme měli menší problém s brzdami, které ani při přerušovaném brzdění tamní kopec nezvládaly. Ten výhled na sluncem zalité hory za to ale stál.

Vaduz – malé hlavní město velmi malé země

Vaduz – Peter-Kaiser-Platz

Když jsem říkal, že je Vaduz malé město, myslel jsem opravdu malé. Zapomeňte na tramvaje a už vůbec si nepředstavujte metro. Centrum města je tvořeno jednou hlavní, jednoproudovou silnicí, kolem které najdete většinu turisticky zajímavých míst. Autem jsme tedy opět nejprve vyrazili na předem vytipované parkoviště, na kterém bylo dokonce parkování v sobotu zdarma. Poté nás čekala asi hodinová procházka městem. Ta začala vycházkou k nedalekým vinicím, odkud byl i výhled na veřejnosti nepřístupný hrad a zámek Vaduz. Cestou zpět jsme pak procházeli kolem Poštovního muzea a turistického centra, až jsme se dostali k hlavním atrakcím – budově parlamentu na Peter-Kaiser-Platz a ke katedrále sv. Florina neboli Vaduz Cathedral. Zde sice bylo chvíli na co koukat, ale i tak naše návštěva města skončila velmi brzy.

Město Balzers a stejnojmenný hrad

Nedaleko hlavního města Vaduz leží město Balzers, ve kterém naleznete stejnojmenný hrad. Není proto divu, že právě sem směřovaly naše další kroky. I když jsme hrad našli prakticky náhodou, zastavili jsme na malém parkovišti a alespoň z dálky si hrad prohlédli a udělali několik fotek. Procházka k místnímu kostelu pak byla velmi krátká, avšak stejně jako všechna místa v Lichtenštejnsku i ve Švýcarsku nabízela výhled na kopce se špičky pokrytými sněhem. Něco, co v Česku nespatříte. A takové je to i kolem dálnic.

Krásný výhled na hory a jezero z parkoviště u dálnice

Švýcarsko je země proslulá čistými jezery, vysokými horami a spoustou přírodních krás, které se mnohdy vyskytnou i tam, kde byste je nečekali. I proto jsme během naší tour několikrát neplánovaně zastavovali, abychom se pokochali místní krásou. Jedno takové místo jsme objevili právě při cestě z Vaduzu k Rýnským vodopádům. Vedle dálnice leželo jezero a k dispozici bylo hned několik parkovišť, která umožňovala focení a nabízela parádní podívanou. Však posuďte sami. :)

Takhle to ve Švýcarsku vypadá kolem dálnice

Pokračovat ve čtení →

Náš týden ve Švýcarsku – katedrála Sankt Gallen a na skok do Lichtenštejnska

Ještě než vám dovyprávím zážitky ze západu USA, pojďme se podívat na cestování po Evropě, které je nyní aktuálnější. Na konci března 2017 jsme totiž uskutečnili to, co jsem plánoval už dlouho – návštěvu kamaráda ve Švýcarsku a při té příležitosti tour hlavními turistickými místy Švýcarska. V tomto a následujících článcích bych vám rád řekl, co jsme viděli, abyste se případně mohli inspirovat a tuto krásnou, avšak drahou zemi navštívit také.

Důkladná příprava – plán cesty i ubytování jsme zařídili předem

Co se týkalo plánování, bylo docela rozsáhlé. Měli jsme přesný seznam míst, které chceme vidět, uložených v Google Maps v mobilu, podle kterého jsme chodili po městech. Jako navigace nám posloužila mobilní offline aplikace. Přes Booking.com jsme si asi 14 dní předem rezervovali také všechny hotely. Díky tomu jsme nic na místě hledat nemuseli, ale byli jsme vázáni noc strávit vždy na daném místě. Ubytování ve Švýcarsku stojí pro dvě osoby na noc se snídaní cca 2500Kč. Jednu noc jsme spali také ve Francii a jednu v Itálii, kde byly ceny o mnoho příjemnější – cca 1600Kč na noc. Předem jsme měli také koupenou dálniční známku po Švýcarsku, kde prodávají pouze roční a stojí 1100Kč. Koupit ji můžete na vybraných místech v Praze i jinde v republice. No a pak stačilo už jen zařídit pojištění, vyměnit peníze, natankovat a vyrazit.

Lichtenštejnsko – výhled na hory ve Švýcarsku

Sankt Gallen – menší, klidné městečko se stejnojmennou katedrálou

Naši první zastávku jsme plánovali v městečku Sankt Gallen, kam se lidé jezdí dívat na katedrálu zdobící klidné centrum města. Z Prahy jsme vyjížděli v pátek ráno (a vraceli jsme se následující sobotu k večeru) a čekala nás toho dne dlouhá cesta – až do Lichtenštejnska se zastávkou právě v Sankt Gallen. Tam jsme po sedmi hodinách jízdy po českých, německých a nakonec švýcarských dálnicích byli asi ve tři odpoledne. Celkem bez problémů jsme na předem zjištěné adrese našli vytipované parkoviště, zaparkovali a vydali se na procházku městem. Mimochodem podzemní (občas nadzemní) parkoviště jsou ve Švýcarsku v každém městě. My jsme je měli vyhlídnuté předem, abychom ve městech nebloudili a také si vybrali nejnižší cenu. Hodina parkování ve Švýcarsku stojí obvykle cca 2CHF = 50Kč.

Pokračovat ve čtení →

Horseshoe Bend a světoznámé Monument Valley

Minule jsem psal o tom, jak jsme na západě USA navštívili nejfotogeničtější národní park Bryce Canyon. Nyní už je čas posunout se zase o kus dál, a to do města Page. To je mezi těmi, co se vydali cestovat po krásách amerického západu, velmi dobře známé. Poblíž je totiž Horseshoe Bend, Antelope Canyon i světoznámé Monument Valley.

Vzpomínám si, že cesta od Bryce Canyonu do Page byla pěkně dlouhá – k našemu hotelu jsme přijeli až za tmy. To nám ale nevadilo, protože následující den byl oproti několika předchozím odpočinkový. V Page jsme strávili celkem dva dny s tím, že na druhou noc se nám podařilo sehnat levnější hotel.

Horseshoe Bend je hned u města

Horseshoe Bend je další jedinečný úkaz přírody, který se do USA každoročně vydávají obdivovat tisíce turistů. Jde o kus skály kolem dokola obklopené řekou Colorado, které svým tvarem společně připomínají koňskou podkovu. Odtud název tohoto místa.

Horseshoe Bend je od města Page vzdálený opravdu pouze pár minut autem. Samotného mě při vzdálenostech na západě USA překvapilo, jaký kousek to bylo. Poté, co jsme přijeli na parkoviště a zaparkovali, jsme se vydali na asi kilometr dlouhou túru do kopce, která nás dovedla až ke zmíněné, překrásné vyhlídce. Hned na parkovišti nás trochu vyděsily cedule upozorňující na náročnost trasy a extrémní horko, které během ní zažijeme. Mně to paradoxně nepřipadalo tak hrozné, v Údolí smrti bylo podstatně hůř.

U Horseshoe Bend jsme strávili několik desítek minut, během kterých jsme se fotili ze všech stran a úhlů samozřejmě s jediným cílem – zachytit co nejlépe koňskou podkovu, což se nám stejně nepodařilo. Jak vidíte na fotce, vyhlídka nemá žádné zábradlí a jít až ke kraji se nám moc nechtělo. :)

Horseshoe Bend

Pokračovat ve čtení →

Národní park Zion a fotogenický Bryce Canyon

Odpoledne u Grand Canyonu uteklo rychle a my nyní bydleli ve městě Kanab. Strávili jsme zde celkem tři noci, neboť na dva dny jsme měli naplánovanou návštěvu národního parku Zion. Ubytování v Kanab se hledalo fakt těžko – všechny hotely byly vyprodané. My měli jedno z posledních apartmá. Stálo 12000 Kč na tři noci, čímž si zasloužilo titul našeho nejdražšího ubytování na západě USA. I v Las Vegas bylo levněji.

Zion je nádherný, ale jen pro milovníky turistiky

Musím uznat, že ačkoliv mě Zion National Park moc nelákal, byl opravdu nádherný. Je jiný než všechny ostatní parky, co jsme v USA navštívili. Vypadá to v něm jako v pohádce. :)

V článku o Joshua National Park jsem říkal, že po národních parcích v USA se jezdí autem. O Zionu toto tak úplně neplatí. Část parku sice můžete projet autem, ale to jen proto, aby byl park průjezdný. Chcete-li vidět něco víc než scenérie ze silnice (které jsou ale také nádherné) budete muset auto zaparkovat a vydat se po svých.

Spousta trailů, dovezou vás k nim shuttle busy

Při vjezdu do parku jsme dostali mapu a zanedlouho zastavili u silnice kvůli první vyhlídce. Na tu vedl pár kilometrů dlouhý trail. Při něm jdete pískem, podél skal, po kamenech, po řetězech, přes most atp. Pokud nejste na turistiku, může vás to odradit. Výhled na hory v kombinaci s údolím posetým zelenými stromy ale rozhodně stojí za to.

Park Zion jsme projeli až na druhou stranu (cca 12km) a po dlouhém hledání nalezli místo k zaparkování. Potom jsme se vydali na jednu ze zastávek shuttle busů, které vás dovezou až k vámi vytouženému trailu.

Zion National Park

Pokračovat ve čtení →

Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Minule jsem psal o tom, jak jsme z Las Vegas jeli do Údolí smrti, kde nás kvůli 45 stupňům Celsia málem kleplo. Také jsem říkal, že naše cesta dál směřovala kolem Hoover Dam a po Route 66 až do města Flagstaff, kde jsme přespali a druhý den vyrazili ke Grand Canyonu. Tak, a právě zde mé vyprávění o cestování po západě USA pokračuje.

Grand Canyon je v lese

Všichni asi víte, jak vypadá Grand Canyon. Je to OBROVSKÁ díra v zemi, místy hluboká více než kilometr, která vznikla řekou Colorado. Ta dnes kaňonem protéká. Jinak je Grand Canyon National Park národní park jako každý jiný – o začátku parku informují cedule, po parku jezdíte autem a zastavujete u jednotlivých vyhlídek. Ty hlavní vyhlídky pochopitelně nabízejí fantastický výhled až na samotné dno Grand Canyonu.

Úplně první věc, která mě na Grand Canyonu dostala, je, že ve skutečnosti leží v lese. Ano, slyšíte správně, v lese. Všechny fotky, co na internetu a vlastně teď i u mě na blogu najdete, jsou pořizovány směrem do kaňonu, takže nikdy nevidíte, co je za fotografem. A proč taky, není tam nic zvláštního. Jen stromy, les. A právě to mě překvapilo. Čekal jsem, že krajina kolem bude suchá, vyschlá, třeba jako u Horseshoe Bend, ale není tomu tak. Grand Canyon opravdu leží v lese, který je všude, kudy chodíte. I když jsme zaparkovali na prvním parkovišti, odkud je to jen kousek k návštěvnickému centru a cesta vede podél Grand Canyonu, přes stromy u parkoviště kaňon ani nevidíte. Teprve až přijdete úplně k němu, objeví se před vámi ta nádhera.

Spousta míst k focení

Nepovím vám, jak se jmenovaly jednotlivé vyhlídky, které jsme u Grand Canyonu navštívili. Začali jsme ale u visitor center, kde jsme v rámci procházky podél kaňonu nafotili nejvíce fotek. Na některých vyhlídkových místech je zábradlí, ale lidé často vyhledávají místa bez něj, protože to na fotkách působí lépe. My jsme nebyli výjimkou. :) Zajímavých výhledů pro perfektní fotky je poměrně hodně, současně ale Grand Canyon přináší řadu míst, kde by vás touha po dobrodružství a dobrých fotografiích mohla stát život. Nikdo to nijak nehlídá, vše děláte na vlastní nebezpečí. Tak bacha na to. A ano, i já chtěl mít dobrou fotku. :)

Pokračovat ve čtení →