V Silicon Valley u sídla Facebooku a Googlu

26.8.2017 | cestování

Naše měsíční cesta po západě USA se návštěvou národních parků Yosemite a Sequoia pomalu chýlila ke konci. Čekal nás v podstatě jen návrat do San Francisca a den volna, který jsme měli jako rezervu pro případ, že bychom se někde zdrželi. Cesta ze Sequoia National Park do hotelu v Oaklandu (toho stejného, ve kterém jsme strávili i prvních pár nocí po příletu) přitom vzala prakticky celý den. Přemýšleli jsme proto, jak bychom si cestu alespoň trochu zpříjemnili a pak nás to napadlo – stavíme se v Silicon Valley u sídla Facebooku a Googlu.

Facebook nemá žádné logo ani nápis

Sídla obou dvou firem jsou od sebe vzdálená asi půl hodiny cesty autem. My jsme se nejprve vypravili k Facebooku, který byl vzhledem k naší trase první na řadě. Plán byl samozřejmě jasný – omrknout budovy, trochu se projít po areálu a hlavně se vyfotit u obrovského nápisu Facebook.

Jeli jsme tehdy po dálnici s mnoha a mnoha pruhy, které jsou pro Ameriku typické. Jak jsme se ale blížili, z dálnice jsme sjeli a k samotnému sídlu už nás dovedly klidnější silnice. Hned jak jsme zahlédli budovy, bylo nám jasné, že sídlo Facebooku je obrovské. A také že ano. Kolem budov, které mají převážně světle modrou barvu, ale dalo by se říct, že září všemi barvami, které ovšem nijak nesouvisí s onou tmavou, „fejsbukovskou“ modrou, se nachází jedno obrovské parkoviště. Vlastně objíždíte budovy dokola, což vám vezme alespoň deset minut, a pokud chcete, zaparkujete. To jsme při druhém kolečku udělali i my, protože nápis Facebook jsme ani na jedné z budov nenašli. Vylezli jsme tedy z auta a šli se zeptat nejbližšího kolemjdoucího. Řekl nám, že na rozdíl od Googlu Facebook žádné logo či nápis nemá, ale že turisté se fotí u obrovské cedule s palcem hned při příjezdu do areálu. OK.

Cedule se nachází u hlavní silnice, takže ji určitě nepřehlédnete. Mě nejvíc překvapilo, že u ní byl relativně klid – za cca 15 minut, co jsme se kochali, přišlo jen pár jednotek dalších nadšenců.

sídlo Facebooku

Číst celý článek

Návštěva národních parků Yosemite a Sequoia

18.8.2017 | cestování

V poslední článku ze západu USA jsem psal o tom, jak krásný je Yellowstone. Také jsem říkal, že cesta do tohoto národního parku je dost dlouhá, a tak se nabízí otázka, zda lze cestou zpět na západní pobřeží USA vidět něco zajímavého. A představte si, že ano. :)

Solné pláně Bonneville

Po noci strávené v městečku Idaho Falls jsme zamířili zpět do Salt Lake City, kde jsme původně plánovali strávit alespoň chvíli. Z časových důvodů jsme ale pokračovali v cestě a po marné snaze nalézt příjezdovou cestu k jezeru jsme za krásného slunečného dne dojeli až k solným pláním Bonneville. Ty poznáte jednoduše – všude je bílo, jakoby napadl sníh. Až na to, že sluníčko pálí jako o závod. Na solné pláně můžete za normálních okolností vjet autem a začít pořádný race, my ovšem měli smůlu, neboť zrovna v ten den probíhal oficiální, opravdový závod. Jeden z pořadatelů nám ale dovolil jet alespoň na okraj, abychom si udělali nějaké fotky i s autem.

Solné pláně Bonneville

Solné jezero Mono Lake

Solné pláně bylo to jediné, co jsme ten den viděli. A po noci strávené ve městě Elko nás další den čekalo pouze solné jezero Mono Lake a ubytování v Mammoth Lake. Jak říkám, z Yellowstonu je to opravdu daleko. :) I Mono Lake ale stálo za to vidět. Jde o poměrně velké jezero, u kterého zaparkujete za pár dolarů na menším parkovišti a vydáte se na krátkou procházku až k vodě, která je, nečekaně, slaná. A to pěkně. Když to ní strčíte prst, pomyslíte si, že takhle mazlavou vodu jste ještě neviděli. V podstatě stejný pocit, jako byste ruku dali do oleje. A co teprve ty skalní útvary všude okolo. Ty jsou také ze soli, až se to skoro ani nechce věřit. A takových krás je podél jezera Mono Lake poměrně dost. My u vody strávili přibližně hodinu a pořád bylo na co koukat.

Mono Lake

Číst celý článek

Yellowstone – nejkrásnější park na západě USA

16.8.2017 | cestování

Konečně se dostávám k nejzajímavějšímu národnímu parku, který jsme v USA navštívili. Těžko říct, proč ve mně zrovna Yellowstone zanechal takové vzpomínky. Možná je to tím, že po mnoha národních parcích, ve kterých panuje horké slunečné počasí a všude kolem je písek, byl Yellowstone něco úplně jiného. Teplota vzduchu s naším příjezdem na sever klesla o 15 stupňů a my poprvé potřebovali vytáhnout mikiny. Šlo ale také o onu jedinečnou pestrobarevnost, kterou Yellowstone oplývá, a samozřejmě hromadu gejzírů a doutnajících děr, ze kterých jde jasně cítit síra. Příležitost zažít něco takového člověk prostě nemá každý den.

Ubytování kolem Yellowstonu bývají plná

Jedna z nepříjemných věcí, které k Yellowstonu patří, je fakt, že je strašně daleko. Pokud poletíte na západ USA, ať už do San Francisca či do LA, pravděpodobně na tento národní park stejně jako mnoho dalších turistů nebudete mít čas. Zřejmě dojedete jen k Monument Valley a odtamtud už se budete vracet na západní pobřeží. Abyste si mohli dovolit jet až na server, potřebujete k tomu hned několik dní navíc. My do Yellowstonu jeli zhruba den a půl s tím, že nás cesta vedla přes Salt Lake City a také tři nové státy – Wyoming, Idaho a Montana. Zpět k pobřeží to pak bylo ještě horší, cesta trvala asi dva dny, ovšem vzali jsme to přes Yosemite Nation Park a Sequoia Nation Park. O těch ale zase příště.

Druhou odlišností oproti ostatním parkům je to, že u Yellowstonu je na poslední chvíli nemožné sehnat ubytování. Alespoň nám se to den předem nepodařilo, a tak jsme byli nuceni celý park projet až na sever a ubytovat se ve městě Gardiner. Vzpomínám si na to jako dnes. Jeli jsme krajinou, většinou lesem. Už se stmívalo, přesto jsme stále potkávali auta. Zanedlouho se na obloze objevil obrovský měsíc a my do města přijeli až za tmy. Cestou jsme ale (a ne naposled) viděli u silnice několik bizonů. Přestože v průvodci píší, že se od tohoto mohutného zvířete máte držet alespoň 100m, lidé si ho na mnohem kratší vzdálenost fotili. To jsme následující den udělali také. Přiznám se, že mít bizona pět metrů od auta a později kolem něj dokonce jít, není zrovna nejpříjemnější. :)

Mammoth Hot Springs

Číst celý článek

Byl jsem znovu v Londýně a chvíli žil jako místní

2.8.2017 | cestování

Na začátku července jsem byl zase v Londýně, už potřetí. Po mé první, víkendové návštěvě s mým dědou jsem do světa vypustil video. Druhá, tentokrát týdenní dovolená si pak vyžádala obsáhlý článek s mnoha tipy, kam byste se mohli podívat, a psal jsem také o návštěvě Warner Bros., ve kterých se točil Harry Potter. Tak se dnes pojďme mrknout, co jsme viděli tentokrát. Půjde i o několik míst, na které se většina turistů nevypraví, zvlášť, jsou-li v Londýně poprvé.

Jak v Londýně ušetřit aneb sleva 2for1 na většinu atrakcí

Do Londýně jsme vyrazili v úterý večer, a protože jsme poprvé zvolili autobus, na místě jsme byli až ve středu v poledne. Osobně jsem byl šťastný, že nazpět letíme letadlem, protože 18h v autobuse bylo příliš. Na druhou stranu jsme zase zažili cestu vlakem Eurotunelem. Na té jsem nejvíc obdivoval, že i když jedete 30-40 minut pod mořem, pořád máte signál, mobilní data a internet. V Česku stačí vlézt do metra a jste offline.

V Londýně se dá během pěti dní ušetřit klidně 5000 Kč, a to na vstupech turistických atrakcí. Pokud si totiž zařídíte papírovou jízdenku u železnic, dostanete se na většinu nejzajímavějších atrakcí dva za cenu jednoho. Takže pokud například půjdete na London Eye čtyři, zaplatíte místo 100 liber jen 50 a ušetříte tak 1500 Kč. Obdobně jsou na tom i ostatní atrakce jako London Dungeon, Sea Life, St. Paul’s, Tower Bridge, Madam Thousand a další.

Jak to tedy funguje… Přijdete k okénku železnic (nikoliv metra) a budete chtít např. týdenní papírovou jízdenku, která se jmenuje Travel card. Ta stojí úplně stejně jako Oyster card a platí také ve stejných zónách (1 a 2), ale na rozdíl od Oysterky vám umožní získat právě slevu 2for1. Aby vám takovou Travel card udělali, budou od každé osoby chtít jednu fotografii v klasické velikosti na průkazku. Fotku si samozřejmě přivezte z Česka – stačí jakákoliv slušná kopie vytištěná barevně. Dále budete na každou atrakci potřebovat voucher s tím, že voucher platí vždy pro dvě osoby. Pokud tedy jdete čtyři, musíte si vouchery vytisknout dva (a místo čtyř vstupenek zaplatíte dvě). Vouchery jsou ke stažení zdarma, stačí si založit účet na těchto stránkách. Poté zvolíte, na jaké atrakce se chystáte, kolik vás bude a následně všechny vouchery vytisknete. U vstupu na danou atrakci se pak každá osoba prokáže papírovou Travel card a voucherem.

Slevu 2for1 opravdu doporučuji, nám ušetřili mnoho tisíc korun. Papírovou jízdenku jsme si zařídili hned po příjezdu na Victoria Street Station, kde nás RegioJet vysadil.

Návštěva Willesden Green

Jako první jsme vyrazili do londýnské čtvrti Willesden Green, kde přítelkyně 8 měsíců pracovala jako au-pair. Byl horký, slunečný den, a tak jsme se cestou stavili pro něco k pití v Sainsbury’s a už brzy došli až k domu, kde přítelkyně bydlela, a následně do nedalekého parku. Tam jsme potkali i současnou au-pair venčící psa, slovo dalo slovo a byli jsme pozvaní na návštěvu. Později jsme se vydali také ke kostelu, do kterého přítelkyně chodila na angličtinu.

Pro mě byla tato část výletu zajímavá v tom, že jsem mohl nahlédnout do toho, jak žijí místní, jak tráví volný čas, jak mluví – tak, že spíš zpívají. Když se zmíněná návštěva o tři dny později uskutečnila, viděl jsem obrovský anglický dům zevnitř a všední den Brita, Američanky a dvou kluků v pubertě. Při hovoru jsem si 100% uvědomil, co jsem věděl už dávno – Britové / Američani jsou k sobě mnohem otevřenější, upřímnější a přejícní než my, Češi. Když vám třeba řeknou, jak stráví léto, čekají od vás vřelou a nadšenou odpověď a pusu od ucha k uchu, jako to dělají oni. Když odpovíte jako Čech, budete za podivína. Přiznám se, že pro mě to byl nezvyk a pořád jsem se musel hlídat, že reaguji dostatečně včasně, energicky a optimisticky.

V Londýně jsme tentokrát bydleli v Inn London a ubytování na čtyři noci nás každého vyšlo na 2500 Kč. Bylo to levné i díky tomu, že jsme měli pokoj pro čtyři, a proto, že jsme se o snídaně a večeře starali sami z vlastních zásob. Číst celý článek

Noční lov – další případ Eriky Fosterové

27.7.2017 | literatura

Po vydařeném prvním díle série detektivek s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou jsem hrozně rád, že jsem si mohl přečíst i díl druhý. O Dívce v ledu už jsem na svém blogu článek psal. Zmiňuji v něm důvody, proč knihu všem milovníkům detektivek doporučuji. A prakticky totéž platí i o knize Noční lov.

Zase sex a násilí, tak to má být

Noční lov je důstojným a vydařeným pokračováním bestselleru, kterým se první díl stal. Čtenář se znovu setkává s oblíbenými postavami, a to nejen s Erikou, ale i třeba s jejím nadřízeným Marshem, který mě osobně díky svému přátelskému chování vůči Erice taktéž přirostl k srdci. Kniha rovněž udržuje přiměřenou porci násilí a dostatek témat, které jsou běžně tabu, a stejně jako Dívka v ledu je psána bez zbytečné vaty a děj svižně ubíhá kupředu.

Odhalení vraha mě překvapilo

Druhý díl mě nejvíc překvapil odhalením vraha. Čekal jsem samozřejmě stejně jako ve všech jiných detektivkách, že budu trnout až do samotného konce, kdo to vlastně udělal. Už během první třetiny mi ale bylo jasné, že Noční lov bude jiný. Byť to autor až do poloviny knihy přímo nepotvrdil, čtenář se s vrahem setkával a postupně se dozvěděl i to, zda je to muž nebo žena. Později na to přišla i Erika, a tak druhou polovinu jsem pouze sledoval, jak se příběh vraha protne s pátráním policie a jak tomu všemu Erika přijde na kloub. Zatímco v jiných detektivkách se šéfinspektor s vrahem během knihy setkává, jen o tom neví, tady to tak nebylo – Erika vraha nikdy nepotkala. Popravdě bych si myslel, že mě v tomto okamžiku příběh přestane bavit, ale opak byl pravdou. Odhalení v polovině mě zaskočilo a stále jsem musel číst dál, abych zjistil, jak to bude. Opravdu už byl vrah odhalen? Opravdu čtenář ví, kdo to udělal? Nebo se z toho vyklube něco jiného? Nevěděl jsem.

Pokud už jste četli Dívku v ledu a kniha se vám líbila, rozhodně vám mohu doporučit i druhý díl. Je pravda, že Dívka v ledu je možná o něco lepší (a to dost možná jen proto, že čtenář neví, co od prvního dílu čekat), i tak vás ale Noční lov bude bavit stejně dobře jako mě.

Dívka v ledu – detektivka z Londýna, kterou doporučuji

24.7.2017 | literatura

Pokud už jste na mém blogu někdy byli, jistě víte, že píši nejen o cestování, ale také o knihách, které mě zaujaly. A jsem velkým fanouškem norského spisovatele Joa Nesbøho. Ano, jeho detektivky s Harrym Holem mě doslova pohltily, a to až natolik, že jsem doporučoval jen je. Došlo to až tak daleko, že mi lidé začali říkat, abych si někdy přečetl také něco jiného než Nesboho. Jenže já četl něco jiného, vážně. Akorát mě žádná detektivka nezaujala tolik jako Holeovky. To se ale letos změnilo. K narozeninám jsem totiž dostal Dívku v ledu, kterou jsem nějakou dobu vídával na plakátech v metru, až jsem se na jaře konečně pustil do čtení.

Kdo je Robert Bryndza

Nevím, odkud se přesně vzalo jméno Robert Bryndza, ale jde o britského spisovatele, který podle všeho zazářil právě knihou Dívka v ledu, která také byla první, která u nás vyšla. Po nevídaném úspěchu této detektivky se začaly překládat také další díly série a já mám v době psaní tohoto článku přečtený i druhý díl – Noční lov. Na konci roku 2017 u nás vyjde ještě třetí díl, na který se také moc těším.

Proč Dívku v ledu doporučuji

1. Dynamický příběh bez zbytečné vaty

Přemýšlel jsem, co přesně mě na knize tolik zaujalo. Proč vám ji chci doporučit? Má to zřejmě několik důvodů. Především se mi velmi líbí, jak je kniha psaná – jde o příjemnou a jednoduchou formu, kterou pochopíte bez většího přemýšlení. Současně děj není rušen zbytečnými, rozsáhlými popisy, ale ubíhá pěkně svižně kupředu. Člověk si až říká, jak kniha může být tak dlouhá, když autor popisuje jen to nezbytné. Vatu v této detektivce tedy rozhodně nečekejte. Číst celý článek

Krásná italská Verona

23.7.2017 | cestování

Možná jste četli i moje předchozí články o jarním putování po Švýcarsku, krátké návštěvě Francie a konečně také Itálie. Od města, do kterého jsme se vydali na závěr našeho výletu, jsem nevěděl, co čekat, a možná právě proto mě tolik ohromilo. Verona je opravdu krásná! Na rozdíl od ostatních měst, které jsem v Itálii doposud navštívil (Řím a Milán) je to ve Veroně hezké všude. V Římě například chodíte od jednoho turisticky atraktivního místa k druhému, tam je to zajímavé, ale po cestě se díváte na omlácené fasády, špínu a rušnou silnici. Verona je jiná. Ať jdete kamkoliv, pořád musíte obdivovat místní architekturu a romantickou atmosféru. Zkrátka ideální město pro návštěvu ve dvou.

Protože jsme do Verony přijeli autem, stejně jako v ostatních městech jsme se navigací nechali nejprve nasměrovat na předem vyhlédnuté podzemní parkoviště. V italských i švýcarských městech jich je nespočet, ovšem počítejte s tím, že za parkování něco zaplatíte. Zrovna ve Veroně to bylo poměrně dost, cca 15 Eur za 6 hodin. Na druhou stranu nutno říct, že parkoviště jsme si záměrně vybrali kousek od veronské arény, abychom nemuseli chodit daleko. Aréna je v podstatě menší verzí Kolosea, které uvidíte v Římě.

Naše první kroky coby turistů ale směřovaly krátce po poledni za slunečného a na konec března poměrně teplého počasí k jiné atrakci. Hrad CastelVecchio nabízí obrovská, příjemně upravená prostranství a z mostu Ponte Scaligero, který je jedním z míst, na kterém se točil film Romeo a Julie, výhled na klidnou řeku protékající Veronou. Most i hrad vás ohromí svou jedinečnou architekturou, kterou jsem i já coby laik na tyto záležitosti musel ocenit.

Teprve po návštěvě hradu a krátké pauze na oběd nás další kroky zavedly na náměstí Piazza Bra, na kterém místní před okouzlujícími, barevnými domky prodávají v miniaturních stáncích různé lákavé zboží, jemuž dominují především květiny pro zamilované. Zde se opravdu bylo na co dívat. Před námi se navíc konečně objevila Arena di Verona, která nás i přesto, že je o poznání menší než ta v Římě, bavila. Náměstí Piazza Bra je opravdu fotogenické a hezké fotky jsme udělali také v menším parčíku s fontánou.

Arena di Verona – menší verze Kolosea v Římě

Číst celý článek

Konečně u té velké katedrály v italském Miláně

18.4.2017 | cestování

Týdenní cestování Švýcarskem zahrnovalo návštěvu celkem sedmi evropských zemí a Itálie byla jednou z nich. Do Milána jsme vyrazili kolem deváté hodiny ranní, kdy nám vypršelo předplacené parkoviště v Luganu u mého kamaráda, který nás na dvě noci ochotně ubytoval na ubytovně pro vysokoškoláky a doktorandy. Cesta do Milána nebyla dlouhá, ale vzhledem ke slunečnému počasí, teplotě zde na jihu nad 20 stupňů a auta bez klimatizace nám to i tak stačilo. V Itálii nemají dálniční známky, zato se platí mýtné, které často vyjde ještě dráž. Do Milána to však bylo v pohodě, cca 8 eur za cestu tam i zpět.

Doprava v Itálii je šílená

Parkoviště v Milánu jsme si našli až úplně v centru, abychom k oné známé a mnou vytoužené katedrále nemuseli dlouho chodit. A skutečně, parkoviště od katedrály Duomo di Milano bylo jen pár kroků, mělo to ale dvě drobné vady. Za prvé jsme se museli prodrat autem až do centra města a vypořádat se s šílenou italskou dopravou – představte si, že náklaďák před vámi najednou zastaví a začne si v klidu vykládat zboží apod. A za druhé parkoviště v centru nebylo nejlevnější, vyšlo nás cca na 11 eur.

Kolem katedrály Duomo di Milano je pěkně rušno

Na město Milán jsme měli vyhrazený přibližně půlden, ale už na první pohled byl cítit velký rozdíl oproti Švýcarsku. Turistické atrakce jsou tu opravdu velkolepé, čemuž odpovídá i počet turistů. Je jich tu hromada. I na náměstí Piazza del Duomo, které je obrovské, bylo poměrně dost lidí. A stejně zajímavé to bylo i ve frontě na lístky, které vás dostanou jak do katedrály, tak na její střechu. Čekali jsme alespoň tři čtvrtě hodiny, než na nás přišla řada. Návštěvu katedrály zevnitř jsme zvolili v rámci čekání, než se otočí sluníčko a katedrála bude slunečními paprsky osvícena zepředu. Vstupné do katedrály a na střechu vás vyjde cca na 16 eur na osobu. My jsme šli na střechu po schodech, druhá možnost je výtahem, což je dražší.

Návštěvu katedrály rozhodně doporučuji, je to hlavní turistická atrakce. Uvnitř je to obrovské a napočítáte také více sloupů než za celý život dohromady. Budete-li se pak chtít vydat na střechu, musíte z katedrály vyjít a jít se bočním vchodem. Na střechu vede poměrně dost schodů, ale výhled jak na věže katedrály tehdejší architektury, tak na náměstí Piazza del Duomo stojí za to. My jsme na střeše strávili pár desítek minut a po náročné cestě dolů si dali svačinu a odpočívali.

Číst celý článek

Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

17.4.2017 | cestování

Minule jsem psal o hradu Chillon a Ženevě. Dnes se pojďme posunout zase o kus dál. Přestože jsme večer přejížděli do švýcarského Lugana, turistická atrakce, kterou jsme se chystali navštívit, ležela tentokrát ve Francii. Z hotelu jsme se totiž hned po snídani vypravili do známého lyžařského střediska Chamonix, ze kterého vede lanovka na vyhlídku Aiguille du Midi. Z té je mimo fantastického výhledu na hory všude kolem vidět i nejvyšší hora Evropy – Mont Blanc. Tento den tak sliboval úžasnou podívanou a jeden z nejlepších zážitků z týdenní dovolené ve Švýcarsku. A skutečně to výborný zážitek byl.

Cesta do střediska Chamonix byla sama o sobě poměrně nezajímavá, samozřejmě pominu-li hory a kopce okolo. Na mnoha z nich byl ve špičkách patrný bílý sníh, přičemž jak jsme se do Chamonixu blížili, sněhu přibývalo. Přímo v městečku jsme pak v rámci hledání parkoviště udělali menší kolečko a město si tak krátce prohlédli. Parkoviště u lanovky je opravdu velké, řekl bych obrovské. K pokladnám a lanovce vám pak zbývá už jen několik desítek metrů. Za parkování se zde bohužel platí a stálo nás řádově několik švýcarských franků.

Lanovku si rezervujte přes internet předem

Protože fronty na lanovku bývají několikahodinové, doporučuji vám si udělat rezervaci přes internet. My ji měli na jedenáct dopoledne, ale paní na pokladně nám řekla, že dnes rezervace neplatí, protože tu není moc lidí. Tak jsme si jednoduše koupili lístky a postavili se do fronty. Mimochodem zpáteční jízda lanovkou stojí 60 eur na osobu a fronta na lanovku nebyla zrovna malá, čekali jsme v ní asi půl až tři čtvrtě hodiny.

Největší převýšení na světě

Když jsme se konečně dostali na řadu a přijela kabinka lanovky, našli jsme si místo u okénka, abychom něco viděli. Fotit se navzájem ale nedalo, protože jedna kabinka pojala tolik lidí, že byla úplně plná. To mě překvapilo. Už když jsme začali stoupat, naskytl se nám krásný výhled jak na Chamonix, tak i na okolní hory. Navíc čím jsme byli výš, tím byly hory menší a menší. Párkrát se s námi kabinka při přejíždění sloupů také pěkně zahoupala.

Abych nezapomněl na to nejdůležitější, tak lanovka na Aiguille du Midi je mimo výhledu na Mont Blanc známá také tím, že jde o kabinkovou lanovku s největším převýšením na světě. Samotnou trasu pak tvoří dvě jízdy – jedna kabinka vás vyveze do výšky 2317m n.m. a druhá pokračuje až do výšky 3777m n.m. Výtahem je ale možné se dostat až na nejvyšší bod ve výšce 3842m n.m. K tomu se ale dostanu. Právě ve druhé ze zmíněných lanovek byl patrný ten výškový rozdíl, kdy jsme stoupali podél skály a sledovali zářivě bílý sníh, na který dopadaly sluneční paprsky. Ano, rozhodně i sluníčku vděčíme za to, že jsme tam nahoře nezmrzli (informační cedule ukazovala -9 stupňů) a že jsme ihned při výstupu na Aiguille du Midi měli krásný, famózní výhled.

Aiguille du Midi

Číst celý článek

Nádherný hrad Chillon a vodotrysk v Ženevě

16.4.2017 | cestování

Naše týdenní cesta po Švýcarsku pokračovala z hlavního města Bernu a hotelu U Babči k další švýcarské nádheře. Tentokrát jsme na dopoledne měli v plánu nedaleký hrad Chillon a na odpoledne Ženevu.

Chillon leží na okraji jezera

Hrad Chillon otevírá poměrně pozdě, o půl desáté, a tak jsme si dopřáli delší spánek a ranní koukání na hory z postele. Po snídani jsme se však vydali na cestu, neboť sjet kopce, na které jsme se minulého večera vyšplhali, chvíli trvalo. Samotné parkoviště hradu Chillon leží sice u silnice, hrad se ale nachází na okraji jezera, které vidíte i z některých oken. A naproti jezeru samozřejmě není nic jiného než hory. Zřejmě i proto je zámek tak hezký. Na parkovišti navíc můžete stát tři hodiny zdarma, což vám i na důkladnou prohlídku s audio průvodcem určitě stačí. Pro parkování musíte nechat za oknem takové ty papírové hodiny, které my neměli. Na pokladně hradu mi je naštěstí zdarma ochotně vydali.

Chillon Castle

Vstup do hradu Chillon pro dvě osoby s jedním audio průvodcem nás stal cca 800 Kč. Nebylo to tak drahé, když uvážím, co vše jsme viděli. Audio průvodce jsme si vyzvedli hned za vstupem v obchodu se suvenýry, kde jsem výměnnou za mp3 přehrávač a sluchátka musel nechat svůj pas.

Prohlídka hradu vás provede veškerými prostory

Už jsem nakousl, že hrad Chillon se mi jak zvenku, tak i zevnitř moc líbil. Bylo to zřejmě tím jezerem a uvnitř systematickou prohlídkou, která vás postupně provází jedním hradním prostorem označeným číslem za druhým. V některých prostorech byl text v angličtině a dalších jazycích, případně interaktivní obrazovka se sluchátky, v dalších si musíte vystačit s audio průvodcem (v angličtině). Vzpomínám si, že jsme se od hradního nádvoří nejprve vydali do níže položené vinice či mučírny, a později jsme se po schodech šplhali až do hradních věží. Z oken vinice bylo vidět, jak blízko jsme hladině jezera, z věže jsme naopak zahlédli i naše auto na parkovišti.

Celkově vzato byl Chillon zřejmě nejhezčí hrad, který jsem navštívil. Pokud budete mít cestu, rozhodně mu dvě tři hodinky věnujte. Číst celý článek

Mohly by vás zajímat také další články

Neodcházejte! Na další straně jsou také zajímavé články.

Přečtěte si, co lidé píší k mým článkům

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, česky nevím, ale našel jsem alespoň francouzskou výslovnost. :)

Petr Loukota dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Skvělé, díky moc za super článek! :)

Peter dne 17.8.2017 k článku Jak jsem pohlédl na dno Grand Canyonu

Čítam, že nepoznáte nikoho, kto bol na dne Canyonu, tak pripájam link na článok, ktorý som nedávno napísal. Boli sme v Canyone pred necelými 2 mesiacmi a dal som to dole a späť behom jedného dňa. Takže ak by to niekto chcel skúsiť, tu je pár rád.

svacina.vladimir dne 16.8.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den. Nikde nemohu najít, jak se to správně řekne česky: „Aiguille du Midi.“ Děkuji za odpověď. Zdraví, Svačina

Lubod dne 20.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dakujeme, pomohlo!

Petr Loukota dne 18.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobrý den, děkuji za komentář. Lístky na lanovku Aquille du Midi si koupíte až na místě. V sezóně je tam ale mnoho lidí, a právě proto jsem doporučoval udělat si předem rezervaci na konkrétní čas. Za tu se něco málo platí a lze provést zde.

Lubos dne 17.7.2017 k článku Lanovkou z městečka Chamonix na Aiguille du Midi – výhled na Mont Blanc

Dobry, dakujeme, super clanok! O dva tyzdne sa chystame do Svajciarska a jeden den chceme stravit aj v Chamonix. Trochu tazsie sa mi orientuje v listkoch na Aquille du Midi. Pisete, ze odporucate rezervaciu vopred… Viete nam, prosim, poradit? Dakujem.

Marie dne 9.5.2017 k článku Harry Hole – po stopách slavného kriminalisty

Dobrý den,

myslím, že po přečtení zvážim také návštěvu Osla, a kdo ví, třeba budu mít se zvonkem Harryho větší štěstí…